První velká letadlová loupež a první pokus o státní puč 10

15.4.2011 21:01
V rámci ozbrojených složek na československém území bylo evidováno mezi roky 1945-1948 přinejmenším 84 Spitfirů, z toho 72 bylo zakoupeno na vládní úvěr ve výši 5 milionů liber (20 milionů dolarů) v 1945, dalších 9 bylo zakoupeno v r.1946 (6 pro armádu, 3 pro bezpečnostní letectvo SNB, které celkem disponovalo 4 letouny. Po r. 1949 zůstal v Československu jediný letoun jako muzeální kousek. Oficiálně bylo prodáno Státu Izrael 61 letadel typu Spitfire, z nichž izraelská armáda zařadila do své výzbroje 57 funkčních letounů), což zhruba odpovídá těm ztrátám při vzdušné přepravě na podzim v r. 1948. Kde je ten zbytek? Ve vzduchu si tady poletuje nad hrobem Jana Masaryka přinejmenším 9 ohnivých strašidýlek (po odečtu těch odepsaných a neprovozuschopných).
Podle izraelské studie „Czechoslovak military aid to Israel“ se československá vláda rozhodla prodat 72 Spitfirů, získaných od Velké Británie. 26. srpna 1948 Češi souhlasili se zastavením prodeje letadel Avii S199 a dali souhlas k prodeji 50 Spitfirů za přiměřenou cenu, které Izrael potřeboval urychleně k zahájení nové ofenzivy. Proto bylo rozhodnuto o vzdušné přepravě 22 (?) Spitfirů vlastní silou s přetankováním v Podgorici. 26. Září 1948 šest Spitfirů opustilo Československo. Do Izraele dorazily pouze tři, když jeden z nich havaroval na letišti a dva byli donuceni přistát pro nedostatek paliva na ostrově Rhodos, kde je zadrželi Britové. To způsobilo komplikace jugoslavské vládě, která se ocitla pod americkým a britským tlakem. Až 8. prosince 1948 znovu otevřela letiště v Podgorici. Za tři týdny se touto vzdušnou cestou do Izraele dostalo dalších 10 Spitfirů z 12 (dva havarovaly pro špatné počasí) a mohly použity v probíhající operaci Horew a připravované operaci Assaf. K 1. Únoru 1949 disponovaly IAF 6 použitelnými stroji Avia 199 a 60 britskými Spitfiry třidy XI z 84 zakoupených. Další Spitfiry byly zaslány po moři. Dvě velké dodávky dorazily do Izraele v únoru a březnu 1949. Poslední letadla opustila přistav Gdaňsk v lednu 1951. Z našeho pohledu jsou velmi důležité ty termíny těch dodávek a také skutečnost, že izraelská strana evidentně stroje, které byly zaslány v té poslední dodávce jako náhradní díly, nezapočítává do stavu zakoupených letadel.
Jiný pohled na osudy izraelských Spitfirů nabízí webové stránky vzdušných sil Izraele (IAF) „Supermarine Spitfire“. První Spitfire, jímž disponovalo izraelské vojenské letectvo (IAF) byl sestaven v r. 1948 z dílů strojů, které tam zanechala britská armáda při svém odchodu z Palestiny. Letadlo plnilo různé výzvědné úkoly. Druhý Spitfire byl postaven ze zbytků egyptských letadel v květnu 1948. Tyto dva letouny se staly základem izraelské vzdušné válečné flotily spolu s třemi dalšími Spitfiry, které byly zakoupeny v Československu. Zanedlouho v rámci operace Velveta k nim přibylo dalších 47 strojů, zaslaných vzduchem i po moři. Před koncem roku 1949 dorazilo dalších devět strojů, které byly zakoupeny v Československu. Po válce bylo zakoupeno dalších třicet Spitfirů v Itálii. Téměř všechny izraelské vojenské Spitfiry byly prodány do Barmy v r.1954 kromě dvou letounů díky iniciativě prezidenta Weizmanna, které jsou vystaveny v Muzeu izraelských vzdušných sil v Hatzerimu. Ty dva poslední jsou ale z té poslední dodávky.
8.11. 1949 byla uzavřena obchodní smlouva o dodávce 11 letadel (9 letu schopných a 2 letů neschopných na náhradní díly), zabalených v 11 transportních bednách trupových, 6 transportních bednách křídlových a 3 transportních bednách vrtulových v termínu nejpozději do 15. 2. 1950. v návaznosti na souhlas v srpnu 1949 byla uzavřena obchodní smlouva mezi velvyslanectvím Izrael a Kovo-letecký prodej o dodávce 11 letadel S 89 formou výměny dopisů mezi Dr. Asherem Citronem z velvyslanectví a akciovou společností KOVO, potvrzující příjem objednávky. Kupovaná letadla jsou označena konkrétními značkami (např. TE 515, MK 567, SL 662) a stanoveno, že cena všech 11 letounů bude obnášet celkem $ 72 000 „v tom stavu, jakém se nyní nacházejí a v jakém byla námi shlédnuta, se zamontovanou standardní výzbrojí, používanou při tomto typu letounů, vše franko místo, kde se ten který letoun toho času nalézá. V této ceně jest zahrnuta i dodávka veškerých náhradních dílů a součástek, nářadí, křídel, radiových přístrojů atd., jež patří k tomuto typu letadel a nacházejících se na území ČSR, a to franko továrna LET Kunovice, kam tyto náhradní díly a součástky dopravíte. Výlohy balení jsou však k naší tíži. Seznam takto připravených součástí nám předáte. Touto dodávkou uspokojíte veškeré naše reklamace týkající se náhradních dílů, součástek atd. k letadlům téhož typu dříve k nám již dodaným. … Nebudete nám však účtovat žádné výlohy za úkony zdejších úředních orgánů (celních atd.) … Všech 11 objednaných letadel, jakož i náhradní díly dodáte nám po provedení prací výše sub I uvedených zároveň s příslušným vývozním povolením nejdéle do 15. Února 1950. Kupní cena měla být uhrazena z již složené zálohy ze dne 9.10. 1949 USA $ 93 600, -, původně určených na nákup motorů Merlín, poukázané firmě Avia. Zbytek částky měl být uhrazen po oznámení, že letadla a náhradní díly jsou připraveny k odeslání. Na rozdíl od předešlé smlouvy se nepředpokládalo provedení generální revize, ale materiál měl být převzat a práce kontrolovány pp. Dr. Asherem Citronem, Jindřichem Chobockým, jakož i jedním mechanikem, a to panem R.H. Dawnem a před konečnou demontáží letadel měl izraelský pilot provést přejímací lety. Do 31. 12. 1949 s příslušným vývozním povolením mělo být předáno 12 motorů Merlin za úhrnou částku $ 26 000 dolarů. Kupní cena měla být uhrazena z již výše uvedené zálohy.
Podle oficiálních údajů k 15. 3.1948 československé vojenské letectvo disponovalo 53 letuschopnými, 11 opravovanými a 13 neprovozuschopnými nebo odepsanými; tedy celkem 77 Spitfiry, spolu s těmi  od bezpečnostní letky to dělalo dohromady 81 strojů a spolu s těmi kutilskými výtvory opět přinejmenším 83 kousků.  Existuje důvodné podezření (hlášení Ing. Nováka a historiků), že do zahraničí bylo vyexpedováno přinejmenším 72 letounů typů Spitfire, 20-22 leteckou cestou, 50 po železnici v bednách., i když dle smluv bylo prodáno a zaplaceno 61 letounů. Věnujme se těm zaplaceným.
Podle historika letectví Václav Šorela (2008, s. 27), vyjadřujícího se k problematice plnění obou dodávek  61 letadel S89  „k 1. lednu 1948 byl kunovický závod přiřazen k nově vytvořenému národnímu podniku LET, letecké závody, Praha, s místním názvem LET, n. p., letecký závod, Kunovice. Začalo být zřejmé, že MNO do budoucna počítá s Kunovicemi jako s důležitým leteckým podnikem. Do závodu přicházely zakázky na opravy dalších letounů, včetně důležitého úkolu, kterým byla revize padesáti stíhaček Supermarine Spitfire L.F.Mk.IXE (S-89) s následným rozebráním, zakonzervováním a uložením do transportních obalů pro přepravu do Izraele. Původně mělo být do Izraele prodáno 51 spitfirů (???). Během přistávacího manévru letoun sériového čísla TE565 stroj havaroval, proto spitfire zůstal v republice a po rekonstrukci v Aeru Vodochody se stal muzejním exponátem.  Tyto údaje byly převzaty od pana Krumbacha, který psal„že koncem roku 1948 byly zahájeny práce mimo pracovní program, na letounech S-89 (Spifire LF-Ixe). Na 50 kusech těchto strojů byly provedeny revize, rozšířena palivová instalace, nakonec byly letouny demontovány, nakonzervovány, zabaleny a uloženy do transportních beden a odeslány zahraničnímu zákazníkovi. Kontrakt na tyto práce byl uzavřen 7. října 1948. Při přesunu letounů S-89 od různých útvarů do Kunovic havaroval na kunovickém letišti po přistání po přeletu dne 30. srpna letoun S-89 evidenčního čísla A-730 (prasknutí duše podvozkové pneumatiky). Pilot Ludevít Dobrovodský zústal nezraněn. Ten počet 50 letadel zabalených do beden odpovídá tomu počtu letadel, které buď byly odeslány do Izraele vlakem v prosinci 1948 (+16), na přelomu února a března 1949 v onom zmizelém vlaku (+25) a po únoru 1950 (+11).Rajlich (2000) potvrzuje a zpřesňuje, že „prvních osmnáct (?) Spitfirů směřovalo do Izraele … vzduchem“ a že „první vlakový transport, čítající 16 rozebraných Spitfirů opustil Československo 27. prosince 1948, dalších 25 pak vyrazilo 25. Února 1949. V celních dokladech byly zásilky deklarovány jako zlomkové železo, resp. železné zboží. Poslední Spitfiry společně s dalším příslušenstvím převzala izraelská technická skupina v Kunovicích mezi únorem a dubnem 1950“.  Pokud jednotlivé Reilichovy přesuny letadel sečteme, a připočteme si k tomu oněch 11 z února 1950,  tak  směrem do Izraele z Československa bylo (přinejmenším) vyexpedováno 70 Spitfirů,  a připočteme si k tomu těch Přesto Rajlich je ochoten tvrdit, že „od května 1948 do dubna 1950 bylo do Izraele dodáno celkem 59 letuschopných a 2 neletuschopné letouny S-89 (Spitfire LF.Mk.IXE)“.

Předcházející část:

http://www.vasevec.cz/blog/prvni-velka-letadlova-loupez-a-prvni-pokus-o-statni-puc-9/

Následující část:

http://www.vasevec.cz/blog/prvni-velka-letadlova-loupez-a-prvni-pokus-o-statni-puc-11/

 

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.
Klíčová slova: Izrael, Spitfire, vývoz, zbraně

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.