Reakce na blog pana Paroubka

13.10.2011 14:26

Tak nám zastřelili euroval, paní Müllerová, ale ne v Sarajevu, nýbrž v Bratislavě. Nebylo to sedm kulí, ale jeden Sulík. V Bruselu - a nejen tam - musejí koukat, co to mají za partnery tam ve středu a mírném východě Evropy. Jednou jim prezident Klaus téměř zablokuje Lisabonskou smlouvu, jindy mu jeho liberální klon Sulík způsobí otřes společné měny… Ale naštěstí to bude na Slovensku trvat jen pár dní. A způsobila to jen jediná politická strana, bohužel vládní.

Lisabonská smlouva byla podepsána, protože stále ještě vítězí zdravý rozum nad narcismem, sobeckostí a fascinací bohatstvím.

Myslím si, že podpis LS nebyl ani tak vítězstvím zdravého rozumu, jako vytrvalosti manipulátorů, oplývajících neskutečnou drzostí a arogancí, kteří tlačili hlasování stále dokola, dokud to nedopadlo podle jejich vize. Se zdravým rozumem to nemá nic společného také z toho důvodu, že EU není vyvázána z vlivu globálního kapitálu a myslet si, že je to tedy „naše“ EU, že občané budou moci něco svobodně a ve svůj prospěch činit je utopie. EU dnešních dní není nic jiného než slouha totální globalizace, která se neslučuje s demokratickými principy, jak je většina občanů snad chápe. Výplody EU byrokratů a zákony, které schválil evropský parlament – například Codex alimentaris a další, více než jasně hovoří o pokračování zotročování občanů všech zúčastněných zemí. O žárovkách již raději ani nepíši a o nafukování balonků raději také ne. Dokud se společnost nevymaní z vlivu globálního kapitálu, nebude nikdy svobodnou, suverénní a nikdy nebudou její občané svobodně rozhodovat o svém bytí a nebytí.

Euroval bude snad schválen, protože zdravý rozum přivedl zpět do slovenských poslaneckých lavic Ficův Smer. Průběh hlasování ve slovenském parlamentu však bude navždy symbolem vítězství politiky nad logikou. Smer byl pro euroval, hlasování se však neúčastnil. Pokud použil tento politický krok k vytlačení přímého vlivu Sulíkovců na vládu, hodnotím to pozitivně. Evropa snad na tuto kličku zapomene, pokud slovenský parlament zkusí tentokrát již v plném počtu hlasování znovu. Dnes či zítra tam bude repete, věříme, že se šťastným koncem.

Dnes víme, že šťastný konec eurovalu, který pan Paroubek očekával, se stal skutečností. Smlouva byla schválena, bez ohledu na ústavu, bez ohledu na „vydírání“ partnera ve vládě. Nějak jsme si zvykli i u nás, že politika je jako prostituce – chvilku s tím, chvilku s jiným, jen aby se dosáhlo ještě dalšího uspokojení svých cílů a ambicí. Z hlediska celospolečenského je toto ale velice ošidné a hloupé, protože se ztrácí jakákoliv kontinuita a absentuje reálná vize, ke které společnost směřuje. Dnes jdeme rychlými kroky do pryč, a pochybuji, že by se většině tam chtělo. Bohužel neexistují politici, které je vidět, kteří by tu vizi měli a kteří by v zájmu naplnění této vize dokázali potlačovat své osobní ambice. Můžeme směle říci, že euroval byl schválen v EU způsobem obvyklým – kdo byl proti, byl smeten, odvolán z funkcí, hanoben v tisku a dalších médiích jako zrádce atd. Je to princip, který chceme skutečně zastávat, je tedy základ EU, který stojí na takových principech pro nás přijatelný a přinese nám skutečně onu svobodu a prosperitu, o které nás někteří neustále přesvědčují, zatímco nevybíravými slovy osočují své oponenty?

Otázka euroskeptiků zní, zda není pravdou, že euroval je zbytečným prodlužováním agonie eura, projektu, který zbaví hrdou ekonomiku suverenity, jeho účastníkům přináší krizi a zátěž solidarity. Není to pravdou.

Pochopili to již dávno Němci, kteří se v rámci projektu eura stali „ručitelem“ Evropy, se všemi důsledky z toho plynoucími. Ručitelskou odměnou jim pak byly nižší transakční náklady, větší ekonomická síla, širší trh. Jako by se inspirovali u staropověstného Svatopluka a jeho tří prutů.

Pane Paroubku, obávám se že ony pověstné tři pruty knížete Svatopluka jím byli řečeny ve zcela jiném duchu, než jste to použil vy. Že mají Němci zájem na eurovalu je evidentní, protože nechtějí přijít sami o další peníze a eurovalem pomohou sami sobě (skrze záchranu jejich bank se jim ta eura spolehlivě vrátí – ne jenom ta jejich, ale i všech zúčastněných), zatímco budou připravovat svoji marku k znovu objevení. Euroval nemůže totiž být řešením stávající situace, protože je určen na sanaci bank (německé a francouzské většinou) a ne na „oddlužení“ společností a jejich občanů. Proč se asi tak angažuje Sarkozy a Merkelová v této věci? Proč pořádají samostatná jednání a staví všechny ostatní do role statistů? Je to zase jasná ukázka, jak to v EU funguje? Jak se přijímají „svobodná“ rozhodnutí?

Po současné krizi, která je více krizí důvěry a morálky nežli čehokoli jiného, snad pochopí i účastníci projektu, kteří se doposud vezli a „ručení“ silných ekonomik zneužívali, že i solidarita a trpělivost má své meze. Proto nežli ostřelování eurovalu má větší význam přenastavení pravidel fungování projektu eura, včetně důrazného vyžadování fiskální kázně států, jejich důrazných zásahů do ekonomiky, které však nesmí být dárkem finančnímu sektoru.

Jak to chcete udělat, aby to nebylo dárkem finančnímu sektoru. Jsou to je prázdná slova, protože, pokud byste to myslel vážně, musel byste konkrétně napsat, jak to udělat. Dokud bude finanční sektor stát „nad společností“, kdy společnost nemá reálnou možnost ho ovládat a on (finanční sektor) není povinen se zodpovídat společnosti za své chování a jednání, nemůže být společnost svobodná a její občané také ne. Kdo je to ten finanční sektor u nás, jak jej občané ovládají, regulují, aby pracoval ve prospěch naší společnosti? NIJAK. Všechny vlády a parlamenty od 1989 pracovaly na tom, aby nás zavlekly do chomoutu globálního kapitálu, stali jsme se otroky ve vlastní zemi a ta opěvovaná EU nám díky zbabělosti a poklonkování konkrétních vlastizrádců nastavila adekvátní přístupové podmínky do jejich struktur. Kde je náš průmysl? Kde je cukrovarnictví, kde je naše zemědělství? Co za svinstvo si kupujeme na pultech v obchodech, zatímco naši zemědělci neustále snižují výrobu, kvalitní výrobky mizí z pultů, prodejem se zabývají zase cizí řetězce, které nastavují takové podmínky, které by si doma vůbec nedovolily. Byl jste u toho, nemůžete to nevědět. K tomu ručení velkých ekonomik – o čem to proboha píšete? Snad o tom, jak nás tyto velké ekonomiky „sežraly“? Jak rozhodují o tom, co budeme nebo nebudeme vyrábět? Jak i s vaší pomocí z nás udělali levnou montovnu svých výrobků, které oni prodávají konečným zákazníkům, zatímco my trneme, zda se uráčí ještě u nás setrvat, než potáhnou dále na východ?

Že euro není zbytečným projektem, snad pochopí i ti, pro které představuje nebezpečí ztráty svého „písečku“. V otázkách měnových a otázkách mezinárodního obchodu neplatí, že „je lepší být v Galii prvním nežli v Římě druhým“. Při vší úctě naše provincionální politiky nečeká budoucnost jako Gaia Julia Caesara, ani v dobrém, ani ve špatném. Naštěstí. A provincionální ekonomiku ve středu europrostroru nečeká prosperita Švýcarska, neboť kromě jiného nejsme finančním centrem Evropy a ani již jím nikdy nebudeme.

Myslím si, že žádný normální člověk nečeká, že bude on nebo jeho země pupkem vesmíru, že bude diktovat jiným svoji vůli. Normální člověk by však asi očekával, že bude mít ve svém čele představitele, kteří dokáží pro naši společnost udržet samostatnost, suverenitu, že společnost bude navenek vystupovat jako rovný s rovným, bude mít vlastní vizi, vlastní cíl, který vůbec nevylučuje kooperaci s jinými státy, nevylučuje vůbec sdílení některých politik na širokém území – např. EU, ale na principu, rovný s rovným, se zachováním práva veta jednotlivým společnostem atd. Suverénní, o maximální soběstačnost se snažící národní stát nemusí být vůbec nesmyslem v uspořádání Evropy, naopak, pokud by EU byla budována na půdorysu samostatných a silných, maximálně soběstačných ekonomik, které by v rámci EU sdílely vzájemně odsouhlasené společné kompetence, mělo by to smysl, a to nejen z toho důvodu, že různé problémy pro jednotlivé státy specifické by byly vyřešeny doma. I to euro by mohlo spolehlivě fungovat jako mezinárodní směnná jednotka a vůbec by to nevylučovalo národní měny, pokud by byly v rukou jednotlivých zemí, ne v rukou globálního kapitálu, potom by totiž euro bylo pevným spojovacím článkem těchto zemí , protože by na principu rovnosti a vzájemné výhodnosti napomáhalo mezinárodnímu obchodu. Abychom toto ale mohli byť jen připustit, museli bychom se odpoutat od starých dogmat a manter vzývaných tu zleva tu zprava, které zamlžují skutečný stav věci a jsou určeny k udržení mas v otrocké závislosti. Při té příležitosti by mnohým z nás došlo, že ty levé i pravé mantry a dogmata mají stejné kořeny.

Otázka dneška nezní, zda euro ano či ne, otázka nezní, zda se sjednotit nebo rozdrobit. Otázka zní, zda najdeme odvahu svými schopnostmi a dovednostmi obstát v evropské konkurenci, stát se plnohodnotným členem společenství, které nikoli politickou, ale logickou cestou směřuje z unie proklamační k unii politické, měnové a fiskální. Ultraliberální rétorika některých evropských provincionálních politiků povede k napáchání větších škod, nežli si vůbec dovedou sami představit. Nebudou to škody europrostoru, ale škody ryze domácí. Na Slovensku si to zřejmě uvědomí. U nás si to snad také uvědomíme, až budeme hlásat, jak stojíme mimo, samostatně, hrdě a neotřesitelně.

Otázka zní, zda euro ano, či ne. To, jestli obstojíme v nějaké konkurenci nebo ne, nezávisí vůbec od eura. To je z vaší strany velice zjednodušené vidění a odvádění řešení problému na slepou kolej. Co člověk potřebuje k životu? Pití, jídlo a nějaké další statky, které mu zpříjemní a usnadní život. Co by měl potřebovat ze všeho nejvíce? Duchovní růst a hledání odpovědí na otázky, proč je zde na Zemi, jaký to má účel, důvod. Co z toho mu nabízíte vy i v rámci EU? Pořád jen otřepané fráze o konkurenceschopnosti, růstu růstu, pracovní dobu od nevidím do nevidím, pozdější odchody do penze atd. atd. Jaká konkurenceschopnost? V čem? V montování snad? Jak chcete konkurovat, když ti, ke kterým nás přivazujete dvojitým řetězem určují, co budeme a v jakém množství vyrábět, když oni mají podstatně vyšší platy i životní úroveň, na kterou my zákonitě nikdy dosáhnout nemůžeme, za tohoto stavu věci, protože oni nám to svým postojem a konáním neumožní. Konkrétně zemědělství, strojírenství, potravinářský průmysl, sklo, textilní průmysl. Kdo proboha nás nutil sem pouštět čínské zboží? Čí je to vina? Vy, kteří jste tu šéfovali postupně 22 let, jste to připustili, aktivně se na tom podíleli. Jak a komu chcete konkurovat v rámci EU, když EU plánuje, co budete vyrábět a kolik toho bude. Tím pádem ovlivňují i to, kolik to bude stát a kolik na tom můžeme vydělat. Pokud k tomu přidám i volně směnitelnou korunu, čemu se kdo chce divit, že kurz neurčuje reálný poměr produktivity práce, ale jakési vekslácké akce na finančních burzách? JEDINĚ HLUPÁK DOVOLÍ, ABY MU KREVNÍ OBĚH OVLÁDAL NĚKDO CIZÍ. Finanční systém je takovým krevním oběhem ve společnosti. U nás jste to zavedli, vydali jste naši měnu i celý finanční systém do rukou cizích osob a divíme se, že jsme v koncích? Teď horujete ještě proto, abychom se upsali do toho klubu prostřednictvím eura? O čem asi tak budeme ještě rozhodovat sami. Vydávání evropských dluhopisů berete jako úspěch? Jen hlupák vydá státní dluhopisy a zaplatí za ně ještě úroky, když je může splácet pouze z vybraných daní, místo toho, aby ty daně vybral rovnou a úroky tak neplatil. Vydávání dluhopisů ať již u nás nebo v EU je jedině další zdroj financi a moci pro vybrané „elity“ není to nic, co by bylo pozitivního pro společnost jako celek, pro většinu jejich občanů. Pokud horujete i pro toto, a euroval je toho jasným důkazem, potom s vámi velmi nesouhlasím, protože ženete naši společnost do dalších nesnází do hlubšího otroctví.Jakou máte alternativu stávajícímu stavu? Jeho utužení? Evidentně ano. Já mám alternativu –www.ekonomickareforma.cz – je ale rapidně odlišná od té vaší – svobodu občanů, občanskou společnost, finanční systém v rukou společnosti, reálná bezúročná ekonomika, volný čas pro sebe, dřívější odchody do penze a průběžné financování společnosti. Občanskou společnost, postavenou na svobodné vůli a odpovědnosti občana. Tato vize nemá nic moc společného s vaší vizí společnosti i EU, kterou prezentujete ve svém blogu.

Ostrůvkem stability už jsme byli před prvním vyvrcholením krize. Tedy říkal to v závěru roku 2008 tehdejší ministr financí Kalousek. Současný ministr financí to říká opět. Tak jako jsou totožné osoby ministra financí, je totožný i jeho omyl (ostrůvek se nám tehdy začal rychle potápět). Euro není zbytečný projekt. A naší rolí v EU není ho okopávat. Nebo dopadneme jako Sulík. Evropa se sjednotí a my budeme v pozici směšných křiklounů na jejím okraji.

No toto jsou tedy argumenty. Jenom proto, že se někdo nechá zotročit a vesele v chomoutu poskakuje k propasti, tak máme také vesele křepčit a poskakovat s ním? Děkuji, nechci, to raději budu tím směšným křiklounem na okraji EU (vůbec to neznamená, že bych jím byl ze stejných důvodů jako například pan Zahradil a jeho přátelé), než hlupáčkem s chomoutem na krku, který na písknutí zavýská a skočí -( Na panu Sulíkovi je jasně vidět, jaké demokratické principy jeho odpůrci používají – má odlišný a konzistentní názor, který veřejně a jasně deklaroval a dodržel ho, i když to nebylo pro něj osobně výhodné – proto zákonitě z pohledu vašich demokratických postojů musí být „zlý, nevlastní a cizí“ a proto je fajn, že byl sesazen, připraven o svůj post předsedy parlamentu? – tak se prosazují „věčné idee“, na kterých bude stát budoucnost našich dětí? Vyhrává ten, kdo ukřičí a více pošpiní toho s jiným názorem? Děkuji to také nechci. Můj návrh reformy společnosti vychází ze svobodné volby a odpovědnosti občana, nastavuje v ekonomické oblasti pouze mantinely bez výjimky stejné pro všechny, a je na každém občanovi, jak si svůj život mezi těmi mantinely uspořádá – může se svobodně sdružovat, může být individualista, může být levičák nebo pravičák, zaměstnanec nebo podnikatel, může být duchovně zaměřeným člověkem nebo může toužit pouze po materiálním bohatství a uctívat zlaté tele ve všech jeho polohách – je to zcela jedno. Rozhodovat o sobě budou lidé na úrovni obce, jak si rozhodnou, tak budou žít. Nepotřebujeme přebyrokratizovanou EU, abychom věděli, jak si své životy uspořádat. Nepotřebujeme euro, abychom někomu platili výpalné za to, že si sami ve své zemi budeme realizovat nějaké transakce, že se budeme rozhodovat podle své vlastní vůle. To ale neznamená, že nebudeme obchodovat za euro, dolary nebo jakoukoliv jinou národní měnu, pokud navážeme obchodní vztahy s kteroukoliv zemí ...

Když jsem si přečetl Sulíkův výrok, že „evropským poplatníkům zachránil 300 miliard eur“, musel jsem si připomenout slova Jana Husa: „Sancta Simplicitas“, neboli „svatá prostoto“. Sulík naprosto nechápe, že ušetřit tyto náklady na stabilizaci eura znamená vyvolat jiné, větší výdaje při přihlížení bankrotu některých států se založenýma rukama.

Myslíte to skutečně vážně? Podle mého názoru měli Řekové již dávno prohlásit bankrot, zavést znovu drachmu a pokud by v souladu s návrhem reformy společnosti zavedli nově finanční toky ve společnosti – byli by vlastními pány, se vztyčenou hlavou a rovným hřbetem. Co to je za systém, kde se pracuje od nevidím do nevidím, produkují se různé statky a výsledkem je narůstající dluh? Nezdá se vám, že je asi někde něco špatně? Že by bylo třeba se nad realitou vzájemných vztahů ve společnosti zamyslet a zjistit proč? Podle vaší ódy na dnešní EU, je to z vašeho pohledu asi zbytečné -(

Bankrot některých států totiž způsobí bankrot celé řady bank ve „zdravých“ státech EU a pády velkých bank by rozpoutaly ještě větší požár. A to může ohrozit hospodářský vývoj v celé Evropě, její sociální a politickou stabilitu. To by pak znamenalo skutečnou krizi.

Bankrot bank by způsobil krizi? Bylo by to požehnáním, které by umožnilo lidem vyjít na novou cestu dalšího rozvoje, s finančními toky v rukou společnosti, s ekonomikou sloužící zájmům společnosti, občanů, ne aby občané byli otroky ekonomiky a těch, kdo ji ovládají. Kolik bilionů dolarů se nalilo do bankovních systémů, protože byly před krachem. Proč se ty peníze (stejně se jen vytvořily v počítači) nepustily do systému prostřednictvím oddlužení občanů a podnikatelů? Takto by jen systémem proběhly a hned by byly staženy z oběhu, celý systém by byl restartován a mohli jste dalších 50 – 60 let zotročovat občany v klidu a v pohodě. Co se ale stalo? Oddlužili jste banky, lidem dluhy zůstaly, zůstaly jim starosti s obživou, se získáním příjmů a tím i se splácením těch dluhů a předpokládáte, že se oživí ekonomika, ve stávajícím finančním systému? Dokonce předpokládáte, že euroval tomu pomůže a že nebude potřeba další a další navyšování a že nebudete zadlužovat EU u globálního kapitálu? O jaké evropské sociální a politické stabilitě píšete? O té, která umožňuje beztrestně napadnout cizí stát na jiném kontinentě, která je natolik bezzubá, že odpovědné zločince nedotáhne v klepetech před válečný soud? O té úžasné politice, která se podílí na ožebračování stále většího množství vlastních občanů?

Ano, je to tak, jak píšete - „Sancta Simplicitas“ - „svatá prostoto“.