Revoluční hesla jsou stále živá

klavesnice stvan
23.8.2016 11:56
Žijeme v době plné nejrůznějších sloganů. Je jich úplná záplava a jen těžko se před nimi uniká. Jak se svět kolem nás i díky technickým vymoženostem stále zrychluje, stručné a úderné sdělení má v něm své nezastupitelné místo. Platí to nejen o reklamě, ale i zpravodajství nebo politice. Zde všude a ještě na mnoha jiných místech se někdy méně, jindy více úspěšně prosazují sdělení vyslovená skrze jednoduchý a snadno zapamatovatelný slogan. Většinou pohříchu velmi prostoduchý. Ty tam jsou časy výrazných revolučních hesel.

           

            Vzpomeňme jen prvorepublikové heslo Ani dělník ze závodu, ani haléř ze mzdy, kterým v době hospodářské krize 30. let minulého století komunisté cílili na prosté pracující ocitající se ve složité sociální situaci. Takovéto heslo ve své době dokázalo skutečně burcovat. Mělo jasný obsah a všichni mu dobře rozuměli. Stejně jako poválečnému předvolebnímu heslu Republice více práce, to je naše agitace. I na toto mnoho lidí po válce díky své prvorepublikové zkušenosti s nezaměstnaností a nuznými sociálními poměry slyšelo.

 

 Když se v roce 1948 dostali v Československu k moci komunisté, bylo třeba tvořit hesla nová, aktuální, reagující na změnu politické situace nejen u nás, ale i ve světě. Při prvomájových průvodech, různých schůzích, zasedáních, konferencích a aktivech se vyjímala výrazná hesla, která jsou dnes již polozapomenutá a zejména dnešní mladší generaci jsou téměř zcela neznámá. Vzpomeňme proto jen některá z nich: Buduj vlast, posílíš mír. Varšavská smlouva - záštita míru. Se Sovětským svazem na věčné časy. Samozřejmě byla i řada dalších podobných revolučních sdělení vyzývajících k činům zejména v podobě poctivé práce pro svou vlast. Ano, z řady hesel si lidé utahovali, různě je měnili a lidová tvořivost zde dokázala pozměnit jejich obsah někdy až neskutečně. V každé době si lidé utahují z panujících poměrů i politických představitelů. Některá hesla časem vyčpěla a stala se terčem již i otevřených vtipů. Tak se v 80. letech stalo i heslu Se Sovětským svazem na věčné časy v  kresleném vtipu, kdy na něj reagoval jeden muž slovy: „To to uteklo“. Některá, ve své době vpravdě revoluční hesla, mají svůj život časově velmi omezen, jiná přetrvají déle, ale vždy je nakonec nahradí nová. Tak se stalo i u nás koncem 80. let, když se hroutil starý režim. Opět se rychle vynořila hesla nová a aktuální. Jen pro připomenutí: Konec vlády jedné strany. Svobodné volby. Komunismus komunistům. Kdo, když ne my, kdy, když ne teď. S OF zpátky do Evropy. Brzy se pak rozeběhla předvolební kampaň před volbami v roce 1990. Zde se objevilo i heslo, které mělo život vskutku jepičí – Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny.  OF se totiž brzy rozpadlo na tři části a vznikla z něj po řadu let poměrně silná pravicová strana ODS, nepříliš úspěšné Občanské hnutí, které kromě jiného doplatilo i na onu známou Pithartovskou nepolitickou politiku a menší pravicová ODA, která ale časem zanikla.

 

Čas běžel dál a nějakou dobu byly hlavními politickými soupeři především dvě strany ODS a ČSSD. Až spolu uzavřely v roce 1998 Opoziční smlouvu a lidová tvořivost přišla v reakci na tento neobvyklý povolební pakt s výrazným heslem: Volte ODS nebo ČSSD, my už se nějak dohodneme.  A zase plynula léta a výrazná revoluční hesla jakoby už patřila spíše jen minulosti. Předvolební slogany i stranické programy se staly převážně jen přehlídkou obyčejné a málo nápadité rutiny, i když si na ně strany najímají různé soukromé agentury i zahraniční poradce. Až přišel movitý sekáč z velké byznysu a revoluční heslo bylo na světě: ANO bude líp. Reakce prostého lidu sice na sebe nenechala dlouho čekat a začalo se mluvit o tom, že skutečně pro pana velkopodnikatele a nyní i vlivného politika opravdu bude stále lépe, takže on sám v praxi to heslo naprosto dokonale, systematicky a poctivě naplňuje. Ale to jsou jistě jenom závistivé a populistické řeči věčných kritiků.

 

O tom, že to s revolučními hesly nebude snad až tak beznadějně zlé a že ani dnes o ně nemusí být úplná nouze, svědčí i heslo z nejnovějších. Přímo z letošního roku. Přišel s ním předseda ODS profesor Fiala. Ten k nám z plakátů promlouvá vskutku originálně, ba přímo revolučně, když tvrdí:  Zjednodušme to! Patříme na Západ - ne na Východ!“  Jeho sdělení je nejen nevšední, ale má v sobě i něco burcujícího, co člověka vytrhne z apatie. Možná pravou podstatu pochopíme až po několikerém hlasitém zopakování. Ale ten, komu stále není jasné, co jím chtěl jeho autor vlastně říci a proč, by se měl zamyslet především sám nad sebou a vlastní omezeností. Vždyť lépe a přesněji sdělit zásadní politickou myšlenku snad ani nelze. Jak je vidět, burcující revoluční hesla nepatří jen minulosti, ale lze se s nimi setkat i dnes. A to je v dnešní složité mezinárodní situaci jedině dobře. Každé skutečně revoluční heslo by mělo plnit také funkci jakéhosi společenského kompasu, aby i obyčejný člověk bez několika titulů před jménem nebo i za jménem věděl co a jak. Buďme tedy vděčni za toto a další podobná revoluční sdělení a jejich autory chovejme v úctě. Zaslouží si to.

 

miroslav-porizek
Bydlím na malém městě uprostřed Hané, pracuji ve státní správě v sociální oblasti, publikuji asi 20 let - zejména různá témata z politiky, kultury a historie. Jsem stoupencem společenské solidarity, veřejné dopravy a přímé demokracie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.