Rovný přístup ke vzdělání? Nenechte se vysmát!

obrazek
11.9.2016 16:12
Princip rovného přístupu ke vzdělání je jistě velmi ušlechtilý a správný, nicméně v českém vzdělávacím systému stále znamená méně podnětné a materiálně chudší zázemí rodiny významný hendikep a diskriminující prvek v cestě českých dětí za kvalitním formálním vzděláním.

Tak se nám zase pozvolna rozbíhá nový školní rok, a to je vždy příhodné období k více či méně hlubokému zamyšlení nad tím, kam se naše školství ubírá. Pokud jde o mne, patřím k mladší generaci narozené v osmdesátých letech, přičemž jsem v různých školách strávil dohromady zhruba čtvrtstoletí, a tak snad nejsou mé poznatky a hodnocení zatíženy přílišným časovým odstupem, působením selektivní paměti, nostalgií a podobně.

Rozhodně se neřadím k těm, kteří na vše v současném školství už z principu nadávají. V určitých parametrech a aspektech se podle mě vzdělávací systém posunul správným směrem. Mladí lidé si dnes mohou vybrat z poměrně široké nabídky různých oborů a vzdělávacích programů, do školství se dostaly modernější vzdělávací přístupy a filozofie a našli bychom i další pozitiva. Na druhou stranu ale nepatřím k těm, kteří nekriticky přijímají jako fakt tvrzení, že před rokem ´89 bylo všechno špatně, školství nevyjímaje. V mé generaci se s tímto pohledem setkávám poměrně často. Přitom je takřka evidentní, že například (dříve možná až trochu nezdravě preferované) učňovské školství, které by mělo být plnohodnotnou linií vzdělávací soustavy, bylo v podstatě zlikvidováno a takzvaně jít na učňák dnes hraničí se společenským znemožněním. Ale jako úplně největší problém našeho vzdělávacího systému vidím něco jiného.

Nerozhoduje studijní talent, ale finance

Mezinárodní studie zřetelně ukazují, že Česká republika se trvale řadí k zemím s vysokou závislostí socio-ekonomického zázemí rodiny žáků na jejich školních výsledcích, a potažmo i na stupni jejich dosaženého vzdělání. Co to znamená v praxi? Třeba to, že na výběrových gymnáziích nestudují děti s největším studijním potenciálem, ale často spíše děti ambicióznějších rodičů. Anebo to znamená častou situaci, že nadané dítě s vynikajícím prospěchem skončí se studiem třeba již na sekundární úrovni, tedy maturitou, neboť pro méně zajištěnou rodinu je neúnosné finančně podporovat vysokoškolského studenta. Naproti tomu jedinec s mnohem menšími studijními předpoklady z ekonomicky silnějšího prostředí klidně na jedné vysoké škole překročí i standardní dobu studia, ale s pomocí všech svatých i nesvatých se nakonec propracuje k vysokoškolskému diplomu.

Výjimky nesmí být útěchou

Mám ve svém okolí několik bývalých spolužáků, kteří toto nepotvrzují a naopak jsou důkazem toho, že za jistých okolností může být ve studiu úspěšný i žák/student z ekonomicky skromnějšího prostředí. V obecné rovině se ale musím ztotožnit se závěry daných studií, že v českém vzdělávacím systému je méně podnětné a materiálně chudší prostředí významným hendikepem a diskriminujícím prvkem. Ambicí moderního a rozumně nastaveného vzdělávacího systému by ale přitom mělo být vytvořit každému dítěti prostor pro naplnění jeho vzdělanostního potenciálu, samozřejmě vzhledem k individuálním dispozicím, talentu, motivaci, studijní píli a podobně, a to bez ohledu na to, zda se narodilo lépe či hůře ekonomicky zajištěným rodičům, zda vyrůstá jenom s maminkou, anebo v jakém regionu bydlí.

Můžou za to soukromé školy? Ne tak docela!

Disponuji autentickým srovnáním jak z veřejných, tak i soukromých škol a osobně bych na rozdíl od mnohých neřekl, že existence soukromých subjektů ve školství je v tomto ohledu tím rozhodujícím faktorem prohlubujícím nerovnost. Ostatně, soukromých (zejména) vysokých škol je sice v ČR relativně hodně, ale podíl studentů v nich působících je oproti vyspělejším zemím nízký. Navíc je třeba si uvědomit, že soukromé školy mají podstatně vyšší podíl pracujících studentů. Důležité je také říci, že studium bez školného není studium bezplatné, a tak ostrá hrana ve vnímání veřejných a soukromých škol není až tak opodstatněna. Tím ale neříkám, že by neprospělo, pokud by byl ve vedení soukromých vzdělávacích institucí větší výskyt vizionářů na úkor podnikavců, kterým jde výhradně o vlastní zisk a nikoliv o skutečné vzdělání studentů. Z mého pohledu by ale jakékoliv centrální limitování počtu vzdělávacích subjektů nerovnost vzdělávacích šancí nikterak nevyřešilo.

Nedostupný školní oběd? To jsme to tedy dopracovali…

Co by pomohlo, je naopak propracovaný systém prospěchových a sociálních stipendií. Řada škol sice marketingově ráda hlásá, že zmíněná stipendia vyplácí, ale objem těchto prostředků v rámci celkových rozpočtů je většinou směšný. Vytváření fondů s cílem umožnění studia talentovaným mladým lidem z ekonomicky skromnějších poměrů ale také není radno vnímat jako samospasitelné. Je to podobné jako třeba s aktuálně velmi diskutovaným programem obědů zdarma pro školáky, jejichž rodiče si nemohou dovolit hlavní jídlo dítěti zaplatit. Osobně tuto iniciativu a nápad hodnotím velmi kladně, ale vlastně jde zase o pomyslné hašení požáru. Alarmující zjištění, že každé desáté dítě v Česku je bez školního oběda z ekonomických důvodů rodiny, je dostatečným důkazem o tom, že pomyslné sociální nůžky se již rozevřely opravdu nepřijatelně a nesmyslně.

Ať už je člověk jakéhokoliv politického smýšlení, s  tímto vědomím je skutečně více než bláhové a snílkovské uvažovat o tom, že zde v reálu panuje rovnost šancí ke vzdělání, jež je zakotvena i v naší ústavě. Bez systémových změn tak bohužel bude i nadále platit bez příkras vyřčený, ale o to realističtější výrok jednoho mého kolegy, že hloupé dítě bohatých rodičů má větší šanci vystudovat, než chytré dítě chudých rodičů!

bruna
český rekordman v počtu vystudovaných škol v nejkratší době, jenž se o oblast školství a vzdělávání zajímá i publicisticky. Není členem ani příznivcem žádné politické strany.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

  Přímo kouzelně napřímovací moc peněz se samozřejmě projevuje i v jiných oborech lidské činnosti než při vzdělávání, tedy spíše skoro všude se klaníme zlatému teleti, při současných spirálních návratech do minulosti.