Rusko budiž pochváleno aneb „otevírák“ pro český fotbal?

adautu da silva
27.6.2018 15:22
Díky tomu, že v největší zemi na zeměkouli se koná mistrovství světa v kopané, jsme se u nás v Česku možná dočkali čehosi jako průlomu. Zatím to je ta pověstná vlaštovka, která jaro nedělá. Politicky otrávená atmosféra v české kotlině tu vlaštovku nejspíš brzo udusí. Ale objevila se a to možná není bez významu. Oč jde?

23. června t.r. večer se ke standardní debatě po utkání Německo – Švédsko v Soči na MS v pražském studiu ČT Sport sešli redaktor Kozohorský a tři někdejší čeští fotbalisté : František Straka, David Jarolím a Martin Hyský. Ti o fotbale něco vědí.

Diskuse mj. ukázala, že průběh ruského šampionátu jednoznačně potvrzuje, že pokud někdo chce v dnešním fotbale dosáhnout vyšších met, musí systémově a plánovitě přijímat zahraniční hráče. Čeští plejeři poukázali zejména na národní týmy Francie, Německa, Anglie, Belgie, Dánska, Švédska, Švýcarska, ale i Nizozemí (byt´ na šampionátu není) a další týmy. Totéž, v míře ještě větší, platí o nejlepších evropských klubech. Všichni tři se také shodli, že přísun zahraniční fotbalové krve bude ve prospěch nejen české ligy, ale i národního týmu. Zdánlivě v tom není nic nového. Jenže ruský šampionát ukazuje, že musí jít o jiný přísun hráčů ze zahraničí než ten, který v naší lize probíhá doposud.

Nejlepší týmy světového šampionátu prokazují, že tou zásadní hráčskou zahraniční injekcí do českého fotbalu nemohou být Bosňáci, Rusové, Srbové, Lotyši, Ukrajinci či hráči z dalších post-komunistických zemí. Jakkoli i oni jsou v letitém českém fotbalovém svrabu potřební. Jenže fotbal v těchto zemích je evropský a jiný ani nemůže být. A je viditelně na nižší úrovni než v západní a jižní části Evropy. Hráči post-komunistických zemí - až na několik výjimek - vešpičkových západo nebo jihoevropských zemích nehrají. A pokud někdy hrají, takové hráče české kluby jednoduše nezaplatí.

Jinými slovy - zahraničními posilami české kopané musí především být Afričané, Arabové, Latinoameričané nebo Asiaté. A ty si musíme vychovat u nás doma. Mluvíme o příslušnících neevropských etnik, lidech s odlišným genetickým vybavením, pocházejících z rozdílných kulturních a náboženských prostředí než jsou Češi res. Evropané. V ideálním případě by to měli být mladí lidé, kteří se již v Česku narodí, vrostou do našeho životního modelu a svou odlišnost dají ve prospěch českého fotbalu ve snaze v něm něco dokázat. Jinými slovy, český fotbal, chce-li něco mezinárodně dosáhnout, musí konečně přestat být „sportem bílého muže“.

Československo ani český stát nikdy nebyly ve svých dějinách koloniální velmocí. Nemáme proto historicky daný široký přístup k bývalým koloniím. Jako Francie, Anglie, Německo, Nizozemí nebo Belgie. Tento handikep jsme mohli aspoň částečně napravit skvělou pověstí, kterou komunistické Československo získalo ve třetím světě na sklonku 50. let a později rozsáhlou podporou boje Afričanů a Arabů proti kolonalismu. Polistopadový režim ovšem tuto naši silnou kartu zničil coby projev „komunistické ideologie“. Třeba afričtí či arabští absolventi československých vysokých škol byli šmahem označeni za „agenty StB“. A bylo vymalováno. Ničivé důsledky této polistopadové stupidity se navíc zdaleka nedotýkají jen fotbalu.

Představa většího přílivu neevropských fotbalistů do českých fotbalových soutěží se ovšem zdá být v současném Česku přeludem. Není také tajemstvím, že těch několik málo nebílých tváří v naší nejvyšší soutěži to má těžké. Včetně projevů rasismu. Takže určitě není náhodou, že v české fotbalové reprezentaci se až dosud objevil jediný neběloch - Gebre Selassie.

Naši zemi mentálně a psychicky těžce postihla uprchlická a migrantská krize. Přesto, že tito lidé u nás nejsou, vidíme je jen v televizi. Včetně těch utopených ve Středozemním moři nebo udušených v náklaďácích. Českou veřejnost zaplavila islamofóbie, byt´ Muslimů je v Česku minimum. Vládní protiuprchlickou politiku sdílejí všechny politické strany - ať jsou u vesla nebo v opozici. Někteří čeští politici se nechávají fotit se střelnými zbraněmi - patrně ve snaze aspoň takto dosáhnout „velikosti“ Zbiga Brzezinského. Ten se nechal svého času vyfotit jak míří samopalem do Afghánistánu po ruské ozbrojené intervenci v roce 1978. Tak začala americká cesta k 11. září 2001.

Pokud jde o fotbal či sport obecně, nejde o přijetí tisíců ani deseti tisíců uprchlíků. Jde spíše o desítky, maximálně několik stovek lidí. Mělo by jít o cílenou politiku výběru sportovně a pohybově nadaných mladých a nejmladších Afričanů, Arabů nebo Asiatů, které přijmeme i s rodinami, poskytneme jim vzdělání, základní životní jistoty a pokusíme se z nich vychovat kvalitní fotbalisty. Jen tak se může zrodit český Mohamed Salah nebo Jerome Boateng.

Bez toho bude český fotbal stále jen na okraji mezinárodního dění a dnes už stařečkové z Viktorky Plzeň budu nadále pobíhat po českých fotbalových trávnících bez konkurence.

 

Foto: Jedním ze zajímavých zahraničních hráčů byl brazilský útočník Adauto da Silva, který působil v pražské Slavii.

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Roland Olbert

Pokud bude trend  afroislámské invaze  pokračovat, jako že ano, neboť má plnou podporu  nejen německých převaděčských NGOs, tak bude v dohledné době i v ČR  nepřeberný  výběr ...."sportovně a pohybově  nadaných mladých Afričanů,Arabů...."

Já ovšem vycházím z toho, že jakýkoliv národní tým sportovců má  reprezentovat svou vlast. 

Pokud nestačí na světovou špičku, tak je  logické, aby zůstali  doma. Umí si autor vůbec představit, pokud by z českého národního družstva zbyl pouze brankář  Čech - ten se tolik nenaběhá, a zbytek týmu by byl složen ze samých rychlých  Afričanů ?! Asi ne.

Jak může mnohonárodnostní guláš hráčů fungovat  jen za cenu úspěchu, se nyní projevilo v multikulti týmu Německa. Dva turečtí hráči s dvojím občanstvím, hrající za  národní tým Německa, pózovali nedávno se svým tatíčkem prezidentem,

v následných utkáních byli několikrát vypískáni a je jasné, že i minulou neděli volili Erdogana, stejně jako naprostá většina tureckých voličů v Německu. A následně se do  rozboru této  "neobvyklé" situace zapojila veřejnoprávní média, aby indoktrinovanému stádu předložili ten jediný správný názor na věc...  Jako  obvykle.

Jiří Volný st.

Už se těším až Sallah, Neymar a Messi vyběhnou na některém našem stadiónu v únoru před tisícovkou promrzlých diváků. Na trávníku jsou zhruba stejně dobří evropané, arabové, asiaté, australané, američané i afričané. Jedním z nejlepších fotbalistů nedávné minulosti a můj oblíbenec byl Jaroslav Plašil, který ve vysokém tempu zvládl většinu utkání. Není náhodou, že má za sebou bohaté zahraniční zkušenosti a byl schopen dát gól i Španělsku i Německu. Fotbal je u nás sportem číslo jedna a určitě se brzy úspěchu alespoň na evropském poli dočkáme. Cizinci v naší lize byli, jsou a budou, žádného zvláštního úsilí od pana Srdíčka a Štěstíčka netřeba.