Rychle až zběsile šíří se vir, jak zklidnit mysl a nalézti mír..?

20.10.2020 01:58
V hlavě i v srdci nejednoho prostého občana - počítám se mezi ně - se rojí úvahy a sílí pocit, že je nejvyšší čas trochu zklidnit myšlenky a nechat na lidské přirozenosti, ať sama všechen ten informační balast pošle tam, kam patří.

   V tomto směru s povděkem kvituji, že nás na webu Petr Lukeš obohacuje o příspěvky na výrazně transcendentní témata, která stojí za to si přečíst, protože dojem z nich mnohdy oddělí pěnu dní covidové tématiky od hlubších myšlenek na nadčasová témata. Stačí se ponořit - do ne právě všedních myšlenek - a pročistit si tak hlavu. S jasnou myslí vše najednou vypadá lépe. A tak lze spokojeně uzavřít, že když už nás řídí špičkoví odborníci a ostřílení politici, ostatní můžeme poručit do vůle Boží.

   Co vláda činí - dobře činí. Nám nevědomým pak zbývají jen kupecké počty, hrubé odhady a slova útěchy. To pomáhá.
Tak si to shrňme (jak by řekl kapitán Exner) a zkusme si hru na "kdyby". Všem jistě známý Pepa Fousek sice tvrdí něco ve smyslu, že "kdyby" neexistuje, protože kdyby "kdyby" existovalo, nebylo by třeba toho, co momentálně je (snad mi promine, pokud jsem to zkonil).
   Tedy klobouk dolů. Testuje se ostošest a bude se testovat ještě více. Kolikrát více? No hodněkrát, přece exponenciálně. Když roste exponenciálně počet nakažených a to je  zhruba jedna třetina z testovaných, tak je to snad logické, ne? Kdy to skončí?  Klid, klid,  to asi nikdy. Buď se to zpomalí podle omezených testovacích kapacit, nebo se bude testovat rychleji a pak se může testovat opakovaně, žádný strach. Stačí se otestovat všichni, co by měli být otestováni? Já důvěřuji těm nahoře, že ano - ale jak to vlastně počítají?
  Vždyť jen v regionálním školství je přes 130 tisíc učitelů, ve zdravotnictví je celkem přes 260 tisíc zdravotníků a zaměstnanců, na testování se těší nekonečná skupina lidí s příznaky (asi také roste exponenciálně, když je to relativně stálý až rostoucí  poměr z nakažených a kopíruje nakažené) a tak můžeme pokračovat u dalších skupin. No prostě kandidátů na testy je nepočítaně.
   A pak tady máme ohrožené skupiny: senioři, cukrovkáři, obézní, chronicky nemocní a já nevím kdo ještě. Jen starobních důchodců je hodně přes dva miliony, to je na testování dost hodně. Kam s nimi? Vláda si ví rady: Do izolace! Jak dlouho? Vláda přemýšlí.... Co potom s nimi? Vláda přemýšlí....
   Kolik ze seniorů a ostatních občanů tvoří ale skutečně skutečně ohroženou skupinu - tj. skupinu ohroženou  vysokou pravděpodobností zbytečné smrti? To nikdo neví. Lékařské záznamy sice jsou - leží zaprášeny v počítačové evidenci lékařů, v počítačové evidenci zdravotních pojišťoven, určeny pro jiné, luxusnější účely než pro potřebu krizového řízení a zvládnutí epidemie. Přitom přípravu programu a zpracování těchto dat pro selekci do skupin podle druhu a stupně ohrožení polymorbiditou, skupinovou morbiditou a morbiditou podmíněnou covidem bych si troufal (a kromě mě každý druhý vývojář databází) podle lékaři nastavených kritérií dříve, než by mi to stačil někdo rozmluvit.    Data jsou (největší objem práce by byl pouze integrace dat z heterogenních zdrojů a jejich sjednocení a očištění), metoda a postupy jsou, jen to nikdo nepotřebuje. Ostatně, pamatujeme si, že nikdo nepotřeboval ani excelovskou tabulku Pavla Řeháka. Každý lékař by pak elektronicky nahlédl na svůj seznam nejohroženějších pacientů a na ně by zaměřil veškeré úsilí. Hlavně umožnil! , kontroloval a řídil  "nutný, co nejširší" přístup ostatních osob (ať již personálu v zařízeních nebo členů v rodinách - ošetřujících ale i ostatních) ale na druhé straně "omezený pouze na otestované osoby" testem PCR (a to i opakovaně v několikadenních intervalech) a v kladném případě antigenním testem pro zjištění množství uvolňovaného viru. Pokud by množství uvolňovaného viru bylo tak nízké, aby bylo pro ohroženého jedince bezpečné a vhodné (tj.při zachování hygienických postupů a použití nanoroušek by mohlo - ale nemuselo a naopak nemuselo - ale mohlo dojít k přenosu nízké nálože viru). Pokud by množství uvolňovaného viru bylo vyšší, nebo by šlo o superpřenašeče, přístup by byl zapovězen. Množství uvolňovaného viru by záviselo na časové fázi nákazy osoby, která by byla testována, zda může do kontaktu s ohroženým jedincem. Spolu s tím by lékař preventivně ordinoval jak lék na posílení imunity, tak některý uznávaný lék (třeba u alergiků na oslabení imunitní reakce apod.). V případě vyjímečné komplikace by ohrožený jedinec pod dohledem mohl být mnohem rychleji internován (úspěšnější léčba jen těch ohrožených) než jako je tomu dosud. Ostatní ohrožení jedinci, nakažení malou dávkou, by měli šanci posílit svoji imunitu přirozenou cestou.  Spolu s očkováním proti chřipce by tak došlo k postupnému promoření nejohroženějších skupin nejnižší možnou dávkou viru a to podle dostupnosti testů a léků. Po sociální a psychologické stránce by na tom tato skupina byla podstatně lépe. Rychlost rizikových skupin promořením by mohla být řízena podle kapacit, část by byla tvrdě izolována - ale s perspektivou, že je to jen otázka času a volnějších kapacit, nikoliv jak je tomu nyní, kdy nikdo neví, co bude po izolaci a co se stane, když se izolovaný - a to se nutně stávat bude - setká s vysokou náloží viru. Pokud se vyskytnou (a to se vyskytnou v malých počtech ) vysoce rizikoví jedinci-výjimky, u nich bude nutné speciální řešení (delší izolace, zaléčení jiných chorob aj.). 

   Ostatní část populace by mohla procházet procesem promoření s minimálním omezením (protože průběh by byl i při vyšších náložích viru mírný nebo bezpříznakový - aspoň se tím mnozí pyšní), což by jistě uvítala.
A pokud by někdo chtěl (exponenciálně) testovat jen proto, aby odhadl, kolik nakažených je v populaci, levněji pořídí, pokud si nastuduje základy statistických výběrů a pak mu to snad dojde.
   Pokud to přepočtu tam a zpátky. Omezená kapacita (ta, která zbývá po testování zdravotníků a jiných ořezaných priorit) by se soustředila tam, kde má význam (jen Ti, kteří musí nebo chtějí k ohroženým jedincům) a omezení kapacity by nevedlo ke kolapsu systému, ale jen ke snížení rychlosti uvolňování izolace ohrožených skupin.
   Pokud se od "kdyby" vrátíme do toho, co "bude",  nabídnu smyšlenou metaforu. Nejlépe bude si představit průběh a výsledek rozptýlení kapacit takto: Akceschopná vláda během epidemie ptačí chřipky organizuje odchyt a odstřel všech tažných ptáků.

   Takové úvahy "co by, kdyby" hlavu příliš nezatíží, protože nedojdou naplnění. Pomáhají však pochopit, že věci mohou běžet podle jiného, vyššího řádu, než je dán naším rozhledem. A tak jako Petr Lukeš popisuje, že Vysoké bytosti pečují o to, že ani jen lísteček ze stromu nespadne bez Vůle Páně, tak i já věřím že je jejich problém, aby se postaraly i o nás. Když už dopustily současný stav, snad vědí lépe než já a možná i lépe než vláda, kudy z toho ven. Ostatně občas vloží do úst odborníkovi, který donekonečna vzývá exponenciálu, přeřeknutí o inflexním bodu křivky. To nám chtějí dodat naději, protože samy nejlépe ví, že biologické děje a procesy se s nekonečnou exponenciálou nemají rády. Bůh už to tak zařídil.

Nám nezbývá, než se důvěrou v lepší příští,  těšit na další den. Co vláda nečiní - dobře nečiní.

 

luis
Vývojář (ročník 1955), se zkušenostmi z ekonomiky, managementu, zemědělství a techniky. Zajímám se o makropolitiku a makroekonomiku pouze z pohledu jejího dopadu na lidi, které znám a z pohledu jejich možných reakcí.
Klíčová slova: COVID, izolace, promoření, smrt, testování

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.