Sdílená ekonomika a bezradnost politiků a úředníků

sdílená ekonomika
30.12.2017 14:38
V Praze opět došlo ke sporům klasických taxikářů a poskytovatelů přepravních služeb ve formě sdílené ekonomiky UBER. Dokonce za účasti policie. Proč? Protože politici si se sdílenou ekonomikou nevědí rady. Úřady už vůbec ne. Rád bych upozornil na chybnou interpretaci sdílené ekonomiky z hlediska daní z příjmů.

  Sdílenou ekonomikou lze využít nenaplněné možnosti, jimiž jsou kupř. prázdná místa v autě, volné peníze k půjčení nebo prázdný byt na víkend či dovolenou. Sdílená ekonomika se tak, ve srovnání s tradičními formami ekonomického provozu, více blíží Paretovu optimu. Nutné je přitom uvést, že sdílená ekonomika není pouze sdělovacími prostředky prezentovaná dopravní služba, nebo krátkodobý pronájem bytů či půjčování peněz. Sdílená ekonomika zahrnuje též  spolupráci na řešení nejrůznějších odborných problémů, vědeckých projektů – na internetu je takých modelů spolupráce přehršel.

  Sdílená ekonomika je provozována s cílem snížení výdajů (nákladů) poskytovatelů sdílených služeb na své činnosti, které ke sdílení poskytují. Sdílená ekonomika není vykonávána za účelem zisku. (Nezabývám se tedy tím, že někdo porušuje platné předpisy za účelem dosažení zisku a z daňového hlediska za účelem malverzace.)

  Díky své bezradnosti mají politici tendenci sáhnout k sankcím podle hesla „když tomu nerozumím a jsou s tím problémy − tak to zakážu“. A tak podle doporučení Evropské komise z 2. června 2016 je jedním z řešení i zákaz nebo výrazné omezování sdílené ekonomiky, byť prý jen jako řešení krajní, jehož by se nemělo nadužívat.

  Podstatné na sdílené ekonomice, z hlediska státu, je, že příjmy z ní mají být zdaněny. Zdanit příjmy poskytovatelů přepravních služeb ve formě sdílené ekonomiky – fyzických osob, které takové služby formou sdílené ekonomiky poskytují díky využití nové informační technologie, je jednoduché; stačí, když správce daně bude postupovat podle daňového řádu.

  Ovšem, pak by ministerstvo financí ČR muselo vědět, jaký má být daňový režim takových příjmů fyzických osob, které kupř. přepravní služby apod. ve formě sdílené ekonomiky poskytují. No a zde je kámen úrazu. Ministerstvo financí vydalo metodickou informaci k daňovému posouzení povinností poskytovatelů ubytovacích služeb (Airbnb a dalších) *). Tvrdí v ní, že příjmy ze sdílené ekonomiky, konkrétně příjmy z ubytovacích a přepravních služeb, jsou vždy příjmy živnostenského charakteru; odvolává se přitom na § 420 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), který uvádí, že kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

  Avšak poskytování služeb formou sdílené ekonomiky není činnost vykonávaná za účelem dosažení zisku; je to činnost vykonávaná za účelem snížení výdajů (nákladů) poskytovatelů sdílených služeb na své činnosti, které ke sdílení poskytují, resp., jejichž část ke sdílení poskytují.

  Proto se také ministerstvo financí v uvedeném metodickém sdělení mýlí: Uvádí, že dané příjmy poskytovatelů sdílených služeb jsou příjmy podle § 7 zákon o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb.); avšak tyto příjmy, právě proto, že nemají charakter příjmů dosahovaných živnostenským nebo obdobných způsobem, protože zde chybí účel, jímž je dosahování zisku, patří mezi tzv. ostatní příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů. Je v tom nějaký rozdíl? Zásadní. Pro uvedené fyzické osoby i pro státní rozpočet.

  V případě zdaňování příjmu jako ze živnostenské činnosti (§ 7 zákona) může poplatník (kupř. klasický taxikář), vůči zdanitelným příjmům použít (= snížit základ daně pro výpočet daně) veškeré náklady na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů (§ 24 zákona), tedy např. daňové opisy vozidla, výdaje na jeho opravy atp., včetně nákladů na pohonné hmoty a mazadla (dokonce i tzv. cesta za zákazníkem je daňovým výdajem), včetně dalších daňových benefitů (odpočtů, slev atp.). Daňový základ tohoto poplatníka, základ, z něhož se daň vypočítává, se tak výrazně sníží.

  V případě zdaňování příjmu jako příjmu z poskytování služeb na základě sdílené ekonomiky (§ 10 zákona) může poplatník (tedy kupř. poskytovatel sdílené služby formou UBER) snížit svůj základ daně jenom o výdaje, které bezprostředně souvisí jen a jen s daným zdanitelným příjmem, tedy o výdaje na pohonné hmoty spotřebované na dané ujeté kilometry, kdy své auto použil pro službu formou sdílené ekonomiky – a o žádné jiné výdaje. Daňové zatížení těchto poplatníků je, ve srovnání s klasickými taxikáři, mnohonásobně vyšší.

  A právě v tom by se měla, domnívám se, lišit podnikatelská, živnostenská činnost a příležitostná činnost poskytování sdílených služeb formou sdílené ekonomiky – různou mírou daňového zatížení zdanitelných příjmů; tedy u příjmů ze sdílené ekonomiky zatížením vyšším.

 *) Viz

http://www.financnisprava.cz/cs/dane/novinky/2017/Info-k-danovemu-posouzeni-povinnosti-poskytovatelu-ubytovacich-sluzeb-8796 (11. 10. 2017)

 

Srov. též http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/uber-primatorko-uber (24. 9. 2017)


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.