Smrt Milice Rakić. Zločin v Batajnici

milica rakić
17.4.2020 09:23
V sobotu 17. dubna 1999 byla v Batajnici nedaleko Bělehradu při nočním leteckém útoku NATO zabita ve spánku kazetovou bombou tříletá holčička Milica Rakić. Stala se jedním ze symbolů nepromlčitelných zločinů NATO a utrpení Srbů během agrese proti Jugoslávii.

Od samého začátku bylo zřejmé, že útok na Jugoslávii je podle mezinárodního práva agresivní válkou. Vedle např. Billa Clintona, Madelaine Albrightové, Gerharda Schrödera, Tony Blaira, Javiera Solany nebo útoku velícího Wesley K. Clarka mají na rukou krev nevinných i představitelé České republiky počínaje předsedou vlády Milošem Zemanem a konče dnes již zapomenutým ministrem obrany Vladimírem Vetchým.

Česká republika patří mezi agresory, když vláda vyslovila s operací NATO bez souhlasu Rady bezpečnosti souhlas a zejména umožnila přelety bombardujících letadel vzdušným prostorem republiky. Později ve druhé etapě bombardování vyslovila souhlas se zaměřením na mezinárodně zapovězené cíle.  

Nepochybnou spoluodpovědnost má i tehdejší prezident Václav Havel, který dokonce k bombardování vyzýval a je autorem hanebného pojmu „humanitární bombardování”. Protože stoupenci Havla často tento skandální výrok popírají, je třeba citovat z francouzského Le Monde z 29. dubna 1999: "Domnívám se, že existuje za NATO intervencí na Kosovu element, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární …"

Navzdory téměř všeobecnému odporu české veřejnosti není možné utéct od spoluúčasti České republiky za agresi také za smrt všech zabitých, včetně Milice Rakić a dalších dětských obětí.

NATO tvrdilo, že důvodem agrese je politika Bělehradu v Kosovu. Jugoslávská armáda v té době bojovala s teroristickou tzv. Kosovskou osvobozeneckou armádou (UCK), která ostatně byla v té době i na americkém seznamu teroristických organizací a byla z něho vyřazena v roce 1998. Tady je třeba uvést, že W. Clark později ve své knize Vedení moderní války přiznal, že plánování operace NATO proti Jugoslávii bylo v plném proudu již v polovině června 1998.

Útokem na Jugoslávie se svět stal mnohem nebezpečnější, protože se stal světem bez pravidel, světem lži, práva toho, kdo shodí bombu z výšky pěti kilometrů. Hovoříme – a často s chloubou a nadřazeností – o naší euro-atlantické civilizaci. Díky agresi proti Jugoslávii není příliš čím se chlubit. Těžko se totiž můžeme chlubit zločinem. Vražděním dětí zejména.

Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii se zločiny představitelů NATO a jeho členských států, mezi jiným i smrtí Milice Rakić,  odmítl zabývat. Zločin  zůstane zločinem a lhůta pro spravedlnost nikdy nevyprší. Milica Rakić   zůstává ve vzpomínkách slušných lidí.

 

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Roland Olbert

Zločin  proti lidskosti  zůstává zločinem i po letech, kdy si naprostá většina české veřejnosti  tamější dobu vůbec nepřipomene, mimo jiné také z důvodu, že se to nestalo u nás.

V tehdejší německé 19.vládě  Gerharda Schrödera, (od 27.října 1998 - 22.října 2002), což byla první  rudo-zelená vláda Německa, byl zvlášť aktivní  zelený  Joschka Fischer,  revolucionář r. 1968, jinak  odpudivá  figurka německé zahraniční politiky.

Také  zmíněný Tony Blair se podílel  nejen na uvedené agresi, ale jeho aktivity jsou spojeny i s okupací Iráku a zničení Libye. To nikterak nevadí našemu panu prezidentovi, který se při  návštěvě  britské královny pochlubil  svým přátelstvím s jmenovaným zločincem Blairem. ( ..."je to můj  dobrý přítel..." )

Chápu pana prezidenta, víme že Blair je parchant, ale  náš...

 

 

 

antonin vaclav

Je dobře, že autor připoměl tuto dobu

Skupině NATO kromě toho, že ničila vojenské cíle tak likvidovala děti a civilisty. Také se ji dařilo ničit továrny,elektrárny i nemocnice a televizi včetně vysílače a dokonce se jim povedlo bombardovat i Čínské velvyslanectví. Použítí kazerových bomb,ochuzeného uranu a kdoví jakých dalších vojenských vymožeností nepřidává tomuto vraždění kladné vyjádření.

Útok na Jugoslávii schváli vláda Zemana i s přihlášením se k paktu NATO které dal Kavan tehdejší ministryni zahraničí Albrightové. Dobrák Havel se o této akci vyjádřil o jakém si humanitárním bombardování což se dá už snad dnes vyjádřit jako sarkasmus. V tehdejší době vznést nějaký odpor proti tomuto představiteli našeho státu (který byl napodruhé zvolen do funkce proto, že zavřeli poslance) bylo nebezpečné. Také se objevovaly názory,že Jugoslavie nechtěla vstoupit do NATO, tak proto ten masakr.

V současnosti se našim a nejen sdělovacím prostředkům daří vyhnou se připomenutí těchto zvěrstev. Ale už se usilovně pracuje na nových dějinách, které prý říkají, že druhou světovou vyhráli američani, kteří nás osvobodili spolu s vlasovci a wehrmachtem před okupanty z Ruska.