Snad Evropská unie?

EU hvězdy na moři
22.11.2022 20:58
Ve velkém panelovém domě se desítky partají nesblíží – nejsou si všichni kamarády. Nýbrž někdo sympaťáka našel ve vedlejším domě a dalšího z jiné čtvrti města. Nebo kolegy z práce. Že by podle stejné adresy bydlení, podle stejných problémů, se všichni doslova stali přáteli, taková skutečnost nebývá. Řeší problémy s dodavatelem tepla, někdo aktivněji, a jiní jen souhlasí. Kdežto pozvat na odpoledne na chatu, domluvit společnou dovolenou, to všem nelze.

1. Partaje

Snad Evropská unie? Ve velkém panelovém domě se desítky partají nesblíží – nejsou si všichni kamarády. Nýbrž někdo sympaťáka našel ve vedlejším domě a dalšího z jiné čtvrti města. Nebo kolegy z práce. Že by podle stejné adresy bydlení, podle stejných problémů, se všichni doslova stali přáteli, taková skutečnost nebývá. Řeší problémy s dodavatelem tepla, někdo aktivněji, a jiní jen souhlasí. Kdežto pozvat na odpoledne na chatu, domluvit společnou dovolenou, to všem nelze.

Sblížení většiny evropských států do jedné Evropské unie, kde všichni jsou stlačováni postupně víc a víc do společné hromady, připomíná souvislosti panelového domu. Společné problémy známe podobné, spolu s Maďary, Poláky a Slováky. Trochu i Rakušané, Slovinci a Němci. Litevci, blízcí Polsku.

Kdežto jednání nejvzdálenějších zemí – Španělska, Švédska, to je nám cizejší. Oba tyto státy rády přijímaly hodně odlišné lidi – emigranty. Zřejmě ovlivněny Spojenými státy americkými, jenže ty vznikly oloupením domorodých indiánů o jejich zemi, a spolu s tím provozovaly otrokářství. Takže tamní pozdější snaha o rasovou rovnost smíšeného obyvatelstva byla úspěchem.

Být obohacen odlišnými životními přístupy, být nadšený při pohledu na cizí vzezření u svých bližních – to by mohlo být až posedlostí. Světa znalý Milan Kohout při vzpomínce na krásu Spojených států před lety:

K nám by se snadno vešel také milion uprchlíků. Strašně by to pomohlo celému českému národu. Krásně by se rasově promísila místní populace, obohatila by se o jiné kulturní projevy a zvyky. --- Po léta sem jezdím na návštěvy a vždy mě okamžitě praští přes oči rasová sterilita českého národa. Nudná jednobarevnost po ulicích chodících lidí je ubíjející. Co se mně vždy líbilo na životě v Bostonu, je celospektrální paleta obličejů. Strašně jsem se vždy těšil na cestu metrem do školy, až zasednu na lavici ve vagonu a začnu pozorovat úžasně pestré obličeje sedící proti mně. [1]

Zmíněný exulant v budoucnu možná ještě prohlédne. Tak jako po seznámení s Amerikou kupodivu změnil názor na své minulé politické smýšlení i konání.

Za přicházející globální kolaps životního prostředí bychom měli v prvé řadě vinit bohaté lidi a jimi podporovaný kapitalistický kult bohatství. --- Dnes lituji, že jsem se jako aktivista v disentu podílel na kolapsu bývalých socialistických hospodářských a politických systémů ve východní Evropě. [2]

2. Zkušenosti

Postupně jsme objevili i nepříjemné souvislosti po sblížení s Bruselem. Po našem vstupu nenastala rovnost. Například na volné cestování mezi členskými státy jsme čekali několik dalších let.

Jiný ze zádrhelů byl zveřejněn hned po vstupu. A sice, že EU nehodlá chudším zemím podporovat jejich zemědělství tak, jak ho bohatší země financují sobě. Něco se o tom vědělo už dřív [3], ale šokující jistotu o ošizení získali naši politici jen několik týdnů před termínem vstupu. Toto omezení mělo trvat do roku 2013, jak lze hledat ve smlouvě o přistoupení ČR k EU. Jenže čeští zemědělci dodnes dostávají podstatně menší dotace než Francouzi, Italové nebo Nizozemci. Skutek utek. Naše nedůstojné poškozování nadále trvá. Ekonomicky silné země, ve svůj prospěch, oslabily naše zemědělství. Tím pomohly svému. Mnoho potravin se dováží, naše země se stala nesoběstačnou. Ne kvůli neúrodě. [4]

Někdo řekne – oni platí na chod EU víc než my, pak také víc berou. Jenže, příčinu ochoty rozšířit Unii sleduji ve dvou základních záležitostech, jen krátce:

~ tržním válcem vjet do hospodářství přijatých zemí, jež jsou méně ekonomicky vyspělé. A to se povedlo. Pokračovalo potlačování našeho vlastního průmyslu i zemědělství, jež si původně náš stát ničil sám, svými ekonomickými zásahy už od roku 1990. A to ve prospěch hospodářství bohatších zemí EU.

~ posílit postavení původních unijních států vůči světu. K tomu potřebují ovládat politiku menších zemí, vnutit to či ono, nebo i překřičet. Názorně to řekl francouzský president Chirac: „Propásli jste příležitost mlčet!“ Horlil na Česko a Polsko hned roku 2004, když tyto země zveřejnily své názory k zahraniční politice. Přístupy států bývají odlišné; my máme podobné zkušenosti se zeměmi střední Evropy, kdežto západní bývají jiné.

Propojení s původními zeměmi EU mělo, kromě výhod, později různé nevýhody. Rozhodování podle silnějších – podmínky pro mnoho kamionů projíždějících českými dálnicemi, dovolené množství výroby těch kterých plodin, a dokonce nátlak, abychom do své země přijímali nepozvané cizince z jiných světadílů.

Při tom všem se Unie stala neosobní, byrokratickou. Dbá úředničiny, takže unijní zemědělci mají dodržovat přes 800 vyhlášek. Je srozumitelné, že je nelze ani znát, natož dodržovat. V tom množství některé už budou zastaralé, zbytečné. Možná i vzájemně protikladné.

Zemědělské dotace velké nebo malé, to není jen otázkou ceny potravin u nich doma. Nýbrž zelenina a další potraviny se dovážejí ze Západu k nám do supermarketů. Jejich manažeři k tomu mají zdůvodnění – cenu přivezených potravin. Pochopitelně, výrobu silně podporuje Unie dotacemi, takže prodávají své výrobky východním směrem levněji, než může nabízet domácí české zemědělství.

Levnější zboží v obchodech nám prospívá, ušetříme? Ne, peníze za dovezené zboží odcházejí do ciziny, takže o to jsme chudší. Kdežto pokud dodává český sedlák, spíš pak utrácí utržené peníze doma. To se v součtu naší společnosti vyplatí, i kdyby sám prodával za vyšší ceny.

Lisabonská smlouva EU, v článku 39, pojednává o společné zemědělské politice. Jenže výsledek – když české zemědělství muselo skončit s prodělečným pěstováním květáku, supermarkety pak zvedly cenu dovozu málem na trojnásobek.

Rozporů přibývá, i těch nejdůležitějších. Některé státy mají euro a jiné ne, některé státy podporují migraci a jiné ne, některé dbají o zesílení sankcí proti Rusku a jiné víc sledují následné poškození svého hospodářství, včetně částečného výsledku - posílení ruské ekonomie. A k tomu dvourychlostní Unie, která v posledních letech naznačuje některým státům nevýhody členství. Budou se dál zvětšovat?

3. Výhody EU

Evropská unie, spojující státy, co k sobě patří jen umístěním, má různé výhody. Oproti roku 1938, 1939 Západ musí s Českem jednat. Například o snadném probírání politických potíží, řekněme i vzájemných, povykládal bývalý český špičkový politik. Lubomír Zaorálek:

--- Možnost, že se člověk každý týden, každé dva týdny, může potkávat s ministry zahraničí, a může s nimi jednat, mluvit, a seznámí se s nimi natolik, že potom po nich může chtít i věci, které jsou zásadní, tak to je něco, co by si asi Edvard Beneš před 2. světovou válkou velice přál, kdyby byl v takovémto kontaktu. Tehdy byla diplomacie v situaci, kdy se musely leštit kliky, kdy se před ním ještě neotevíraly dveře. Když jsme tehdy, v roce 38 zůstali opravdu sami, a vůbec nás nepustili ani za dveře, když o nás rozhodovali.

--- Dobře si to pamatuji, a mohl bych to dokumentovat na příkladech, kde šlo o hodně, ale protože tyto vazby byly vytvořené, tak daný ministr nakonec viděl, že se s vámi musí dohodnout, protože by vás viděl každý týden, a vy byste ho otravoval, takže vlastně pro něj bylo jednodušší přistoupit na to, co jsme chtěli, i když to pro něho bylo ve sporu s určitými zájmy jeho země, ale věděl, že tato dohoda je něco, co kdyby neudělal, tak to rozbíjí celek. [5]

Co vyplývá z předchozího Zaorálkova odstavce? Co neřekl? V případě ukončení nutné jednomyslnosti při rozhodování EU skončí tento stručně popsaný zájem o menší státy. Dosud to bývá vynucený respekt k malým. Jenže až by se EU dostala ke změně – opustila by, že nesouhlas jediné ze zemí háže chystaný postup do koše - pak by výklad českého politika ztratil platnost.

Pokud beru Evropu vážně, tak říkám, že tuto entitu strašně potřebujeme, jinak budeme v podobné situaci, jako jsme byli v minulosti, kdy budeme pouze leštit kliky. --- [5]

Politik zmiňuje pouze leštění klik při opuštění EU. Avšak možnost propojit země, příbuzné podobnou minulostí, dovolí jednání docela sebevědomější, než dnes máme jako slabší člen EU.

4. Nevýhody EU

Zmíním další zásadní nevýhody našeho členství. I když následovat by mohly také nevýhody po hromadném opuštění EU.

~ Ztráta suverenity. Malý stát tak jako tak není nezávislý, ovšem závislost při propojení s jinak orientovanými mocnějšími státy bývá také hodně škodlivá. Dosud k nám masa odlišných přistěhovalců nepřišla - ovšem dosavadní málo účinný nátlak ze strany mocného Západu hodně souvisí s neochotou emigrantů pobývat v chudší zemi. Ti raději curyk do Německa. Jinak by nátlak v přidělování cizinců z mocných zemi byl mnohem energičtější.

Promíchat obyvatelstvo přijímáním cizinců, žádostivých bohatší země? Zůstanou-li nábožensky pravověrní, nedají si v ledasčem říct. Vyskytnou se nesrovnatelnosti v dávných obyčejích. Třeba i zásadní odlišnosti v počtu dětí a vztahů v rodině, v nedovolené potravě. V nátlaku na chování nás, domorodců. Jedni budou chtít sváteční den neděli, druzí sobotu, třetí pátek. Jiní – celý týden. Když v Německu loni zveřejnili nezaměstnanost mezi imigranty, bylo to neuvěřitelných 50 %. Asi je Němci nezvou jako pracovníky, nýbrž jako hosty?

Vznikla nesnáz v spolužití ve Francii, Švédsku i jinde. Snaha odstranit nehostinný rasismus vedla příliš daleko. Usiluje se přímo o odstranění ras a národů a to postupem jejich smíchání? S promyšleným cílem?

Naznačuje se skrytá příčina tlaku na promíchání; změnit vlastnosti činorodých Evropanů, aby bylo snazší národy ovládat. Jenže, pokud by Nobelova vědecká cena měla být něčím špatným, pak bychom jistě podporovali příchod odlišných cizinců, kteří ve svých zemích mívají vědy velmi málo.

Imigrují ti podnikavější, a pokud jsou to mladíci, pak i agresivnější. Západní národy si zavařily – kdežto Češi a další doceňují souvislost se slovem vlast – vlastní, vlastnit. Dát někomu cizímu, jen tak, půlku svého majetku? To se stěží vyskytne, ale postoupit mu vlast, a ať si přistěhuje své příbuzné – to jsou některé národy schopné dělat. Pak nutno řešit rozpory v chování.

Československo začátkem 50. let přijalo přes 10.000 řeckých politických utečenců. Tehdy to bylo snadné – pro náš, až nepříjemný vládnoucí pořádek. Socialistický stát jim přidělil nejen bydlení, zdravotnictví, školy, sirotkům domovy, ale i zaměstnání. Kdepak podpora bez práce.

~ Vnucená zahraniční politika. Někteří Češi by rádi pokračovali v obchodování s Ruskem. Jenže po všech násilných činech na Ukrajině roku 2014 takovému jednání EU brání. Nejprve tvrdý Majdan, vraždy proruských Ukrajinců, až nakonec nenásilné zpětvzetí poloostrova Krym Ruskem. Také lhostejnost Západu k nepřijetí Minských dohod Kyjevem, tedy k autonomii a ne ke skutečnosti úplného odtržení provincií Ukrajiny. A namísto přijatelného rozvolnění naopak osm let ostřelovat východ země a zabít 14.000 lidí. Až Rusko začalo situaci řešit zprvu mírnou válkou, jež však sílí víc a víc – než se utlumí.

~ Poškozování zemědělství. Znovu připomenu malou podporu, oproti původním zemím, jež trvá od našeho vstupu roku 2004. Něco dotací pro české zemědělství máme, ovšem výsledkem nerovnoměrnosti převažuje dovoz potravin z ciziny, ze Západu i z Polska.

Ne dost na tom. K tomu se může vyskytovat nedomyšlenost v nátlaku na omezování výroby potravin, v malé údržbě polí kvůli omezenému chovu dobytka a nejspíš i dál.

5. Jiné budoucnosti

V nedávných letech se naznačovalo rozlišení v EU na pomalejší a rychlejší země. Na starší bohatší členy a novější. Víc spokojenosti by mohlo přinést rozdělení na dvě rovnocenné části, to však v době potýkání – někdy politickém, někdy vojenském a nejčastěji ekonomickém – stěží by se mohlo uskutečnit. Pročpak se prodražuje chod EU opakovaným, promyšleným, ale nesmyslným stěhováním poslanců a úředníků mezi Štrasburkem a Bruselem? Logická by taková nenormálnost byla při stěhování – přeskakování ze západu až na východ, jakési vyrovnání. V Česku můžeme sledovat leda nevyzrálou dětinskost; úředníci ať si přestanou hrát na stěhovavé ptáky.

V posledních letech se stále víc uvažuje o rozpadu EU, a o potížích evropské měny Euro. Nadějný dlouhý život střední Evropy se nabízí založením vlastního politického sdružení s opuštěním EU. To uvažují některé naše politické směry.

Někoho to zajímá?

Odkazy

[1] Žiji se svou ženou a dcerkou v garsonce, ale jsme ochotni tam ještě nějak uprchlický pár ubytovat – Milan Kohout, 3.8.2015

[2] Digitální omluva příštím generacím – Milan Kohout, 20.3.2019

[3] Časopis Sondy č. 15/2002, Předseda Strany venkova – SOS, Ing. Jan Veleba

[4] EVROPA: EU a její orwellovské zákazy, 27.11.2013
„Další orwellovské nařízení v květnu zakázalo „pěstovat, rozmnožovat a prodávat semena, která nebyla otestována, schválena a přijata“ Evropskou unií. Žádný zahradník tak nesmí pěstovat vlastní rostliny a produkty. Jak poukázal jeden britský kritik, toto nařízení je „klasickým příkladem, kdy se byrokracie vymkla kontrole a kdy zaměstnanci Evropské unie zakazují lidem pěstovat, co chtějí, a budou vybírat poplatky za rostliny pěstované tisíce v malém měřítku.“

[5] Evropská unie v mezinárodním uspořádání nic neznamená. A proto není pro Putina partnerem – Rádio Universum, 21.3.2022

blog


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.