Sopka jménem Václav Husák

sopka
1.5.2019 17:53
Poprvé jsem ho na vlastní oči viděla v televizním pořadu „Očima Josefa Klímy“, kde byl představen jako úspěšný vynálezce. Za chvíli mu bude dvasedmdesát, ale energie má stále na rozdávání. A tak mne napadlo ho trochu vyzpovídat.

Jak je těžké dostat nápad, ze kterého vznikne vynález?

Pro určitý typ tvořivě nadaných lidí, a já se mezi ně počítám, dostat nápad na neobvyklé technické řešení není problémem. Ale takový nápad, z něhož může vzniknout vynález schopný ochrany patentem, je velmi vzácný.

Upřímně řečeno, podle mne není v naší populaci příliš mnoho lidí, kteří by dokázali přes­něji vy­jádřit, co tyto dva pojmy vlastně znamenají. Možná nebude od věci, když je stručně přiblí­žím: Vynález je výrobek, nebo tech­nický postup, který představuje historicky poprvé prakticky reali­zovanou novou myšlenku, jež buď zlepšuje sou­časný stav vědy a techniky, nebo poskytuje zcela nové možnosti. Za určitých podmínek může být na vynález udělen patent.

Udělením patentu získává vynález zásadníprávní ochranu. Patent je jedním ze základ­ních předmětů průmyslo­vého vlastnictví. Udělení patentu jeho majiteli zaručuje výlučné právo předmět ochrany – vynález -  užívat, pří­padně formou licencí poskytovat souhlas s jeho využí­váním i jiným osobám. Ochrana vynálezu patentem je platná pouze po dobu 20 let od podání přihlášky.

Takže je jasné, že být v něčem skutečně první na celém světě, jistě není běžnou záležitostí. Ab­solutním zá­kladem jakékoli tvůrčí činnosti je schopnost kritického myšlení. Potenciální vy­nálezce jím nezbytně musí býti „vy­baven“. Nesmí podléhat prvnímu dojmu, obecnému mínění, nebo naléhavosti nějakého sdělení. Stejně důležité je naivně nepřebírat běžně tradované ná­zory, dokázat zaujmout od problému potřebný odstup a připustit i odlišný pohled. Cílem kaž­dého vynálezce je vytvořit si na věc názor nejen na základě vlastních vědomostí a zkušeností, ale rozumně přitom využít i poznatky široké odborné veřejnosti.

Často tedy spolupracujete s odborníky?

Abych řekl pravdu, tak s nimi většinou jen bojuji. Nevěřil byste, kolik technicky vysoce vzdělaných jedinců není vůbec schopno, ani ochotno, připustit, že by se něco dalo dělat nějak jinak, než jsou po léta zvyklí. Jejich častá odpověď na mou otázku – proč by to nemohlo jít jinak – je, „protože jsme to tak nikdy nedělali“. Mnohdy mám z nikam nevedoucí diskuse pocit naprosté beznaděje.

Ale jak s nimi vůbec můžete odborně diskutovat, vždyť ve srovnání s nimi jste „je­nom“ vystudo­vaný novinář?

Naštěstí patřím do skupiny polyhistorů. Já sám se charakterizuji jako velmi dobře zasvě­cený laik a po stránce přístupu k vědeckým a technickým informacím jsem se začlenil do sku­piny čmeláků.

Tomu ale vůbec nerozumím?

Mám velice rád jeden z populárních výroků Alberta Einsteina, který zní takto:

„Čmelák by podle fyzikálních zákonů neměl létat. Jenže on to neví a klidně si létá“.

No a já jsem ten čmelák – Husák. Nutno přiznat, že na této skutečnosti má zásadní podíl můj otec, který se na mně v mém raném dětství těžce podepsal.

 

On vás otec týral?

Ale naopak, já jsem týral jeho tím, že jsem nestále mluvil. Když mi bylo necelých pět let a za poslední rok jsem v bdělém stavu přestal řečnit jen na sedm minut, přinesl mi táta z půdy, aby mne alespoň na chvilku uml­čel, několik ročníků časopisu Mladý technik. A od té chvíle jsem byl ztracen.

V jakém smyslu?

Tyto již poněkud ošuntělé časopisy mne totiž naprosto omámily. Moje neskutečná touha seznámit se s jejich obsahem způsobila, že jsem se na nich za pomoci maminky ještě v předškolním věku naučil číst. Do mé šedé kůry mozkové se tak místo říkanek „Alenko stůj, auto houká, na něm v pytlích bílá mouka. Auta mouku rozváží, z velikého nádraží“ začala vrývat slova jako dioda, trioda, krystalka, kondenzátor, krokosvorky, modrá a zelená skalice, pestík a okolík, wattův od­středivý regulátor, Teslův vysokofrekvenční transformátor a mnoho dalších. Paní uči­telka z mateřské školy si mé mamince po­stěžovala, že často používám podivné výrazy a pojmy, možná, že ně­které dokonce sprosté. Značně podezřelé jí připadalo například slovo blizna.

A z tohoto informačního zdroje žijete dodnes?

Nikolivěk. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem na počátku devadesátých let jako redaktor ústřední redakce tehdy ještě Československé tiskové kanceláře dostal na starost zpravodajství z oblasti vědy a techniky, stavebnic­tví a architektury. To mi umožnilo setkávat se s mnoha vyni­kajícími odborníky ze všech uvedených oblastí. A při rozhovorech s nimi pak drobné stří­pečky jejich moudrosti a znalostí ulpívaly i v mé hlavě, z níž se postupně stala obrovská sou­kromá databáze. A to dávno před příchodem internetu.

Ale dokonale porozumět odbornému vyjadřování vědců není právě jednoduché, zejména když jde o desítky, možná stovky oborů?

Jednou z věcí, na kterou jsou vědci, inženýři a technici značně alergičtí, je nepřipravenost a odborná ne­vzdělanost novinářů, kteří je žádají o rozhovor, aniž mají alespoň tušení, o čem vlastně ten konkrétní obor je. Já je naprosto chápu. Když je některý „vědecko-technický novi­nář“ schopen splést si například neutrino s neutronem, elektronový mikroskop s elektronkovým a hybnost s hmotností jen těžko lze očekávat, že článek z pera takovéhoto odborného diletanta bude z odborného hlediska přesný a že se za jeho konečné znění nebude muset zpovídaný odborník stydět. Proto také nyní většina těch, kteří rozhovory s vědecko-technickou problemati­kou poskytují, poža­duje před jeho zveřejněním textu jeho autorizaci.

Já jsem se vždy snažil nashromáždit před uskutečněním rozhovoru co nej­více informací o da­ném oboru i konkrétní osobě, kterou jsem o rozhovor požádal. Ale to v osmdesátých a na po­čátku devadesátých let nebylo vůbec jednoduché. Nebyl internet, ani mobilní telefony, velkou novinkou byl i fax. Snažil jsem se tedy vědní obor i člověka „nastudo­vat“. Někdy jsem prošel ještě „superspeciálním proškolením“.

Co tím myslíte?

Vzhledem k tomu, že se dlouhodobě velmi zajímám o jadernou fyziku a techniku, jezdil jsem relativně často do Řeže u Prahy, kde dodnes sídlí, dvě významné vědecké instituce: Ústav jaderné fyziky AV ČR a Ústav jader­ného výzkumu AV ČR. Tehdy jsem tam na konci sedmdesátých let přijel udělat rozhovor na téma praktické využití neutronové aktivační analýzy. To je unikátní analytická metoda umožňující s využitím poznatků o emisi záření a postupném rozpadu nestabilních radionuklidů nedestruktivním způsobem sta­novit i stopová množství prvků v růz­ných slouče­ninách.

Po uvítání špičkovým českým vědcem zabývajícím se zkoumáním a rozvojem této metody ing.Ivanem Ob­rusní­kem jsem od něj dostal příkaz:

„Tak teď mne pečlivě poslouchejte“. A ná­sledovala půlhodinová, kupodivu velmi srozumitelným jazykem ve­dená přednáška zakončená dotazem: „Pochopil jste to?“

Po mém souhlasném kývnutí pan ing.Obrusník vstal, smazal hadrem pro mne naprosto nesrozumitelnými vzorci a symboly popsanou zelenou tabuli a napsal na ní chemickou značku nestabilního radioizotopu nějaké che­mické látky. Do ruky mi „šoupnul“ poměrně ošoupané tabulky a zadal úkol: „Najděte prosím podle tabulek výsledek beta rozpadu tohoto izotopu!“

Naštěstí jsem si potřebné informace skutečně zapamatoval a příklad pod jeho pozorným dohledem úspěšně vyřešil. Ing.Obrusník kývl hlavou nutí hlavou řekl mi: “Tak, a teď už o tom můžete psát.“

Před chvílí jste se zmínil o tom, že máte v hlavě databázi. Jak s ní pracujete?

Měl jste se spíš zeptat, jak ona spolupracuje se mnou. Někdy je docela hodná a i při dia­logu na odborné téma mně průběžně poskytuje dostatek podpůrných informací. Někdy se však zasekne, stejně jako počítač od Microsoftu, a já ji musím „restartovat“. Svým vnitřním mužným hlasem ji napří­klad sdělím:

„Hlavičko má, středisková. Potřebuji pomoci. Vím, že mám někde v Tobě uschovány infor­mace z jednoho zajímavého článku o povrchových úpravách kovů plazmovým nástřikem, ale nemohu si je nyní vy­bavit. Tak mi je prosím Tě vyhledej. Za odměnu pak dostaneš hroznový cukříček!!!“

Musím přiznat, že se ke mně moje nitrolební databáze většinou chová velmi korektně a upřímně se mi snaží pomoci. Někdy mám legrační pocit, že slyším v hlavě podobné zvuky, jaké při velmi usilovném vyhledávání vydává můj počítač.

Co je však zajímavé, že výsledky tohoto mozkomíšního hledání nejsou k dispozici ihned. Někdy to trvá i ně­kolik hodin. Pak se ale najednou objeví jakýsi informační záblesk a já se třeba uprostřed jednání o něčem úplně jiném musím na chviličku omluvit a spolu s drobnou písemnou poznámkou uložit vybavenou informaci do své hla­vové operační paměti tak, abych ji měl poz­ději opět k dispozici.

Z toho, co mi tu vyprávíte, vyplývá, že jste tak trochu mimo normalitu?

Neodvážil jste se říci slovo blázen, že? Ale to já o sobě tvrdím i já sám. Vždyť koho nor­málního by téměř v sedmdesáti letech bavilo každý den se něco nového učit, hledat, shromaž­ďovat a třídit informace z mnoha věd­ních i technických oborů, připravovat podklady pro paten­tové přihlášky, organizovat výrobu různých prototypů, výstavbu linek, shánět investory a kdo­víco ještě. A kromě toho pravidelně „trénovat“ hru na kytaru, na koncertní foukací harmoniku, na elektronický klavír. K posledním vánocům jsem se ještě obdaroval panovou flétnou vyrobe­nou v Ekvádoru.

Lze vás vůbec nějak zastavit?

Legálním způsobem nelze. Nelegálně kalašnikovem. V devadesátých letech byl o mně natočen zhruba půl­hodinový dokument s názvem „Život na plný plyn“, kde prakticky všichni v něm hovořící osobnosti mne přirovnávali k sopce, vulkánu či gejzíru nápadů. To platí dodnes. Já říkám bohudík!

Z čeho čerpáte inspiraci?

Moje odpověď bude znít velmi banálně: Ze života. Každý problém, každá nedokonalost okolo nás, kterou dokáži zaznamenat, se může stát inspirací. Ale nejčastěji reaguji na nějakou konkrétní potřebu. Například nyní spolupracuji na rozsáhlém projektu výroby a prodeje drob­ných srubových staveb a zahradních konstrukcí z masivu. Vzhledem k tomu, že dřevěné trámy je potřeba před použitím dokonale opálit, navrhnul jsem pro tento účel kon­strukci sice poměrně jednodu­chého, ale velmi produktivního kontinuálního opalovacího zařízení. Prototyp je již zadán do výroby.

Jenomže tím to neskončí, protože principiálně podobná zařízení později využiji při stavbě prů­myslových linek urče­ných k aplikaci vypalovaných práškových plastů na nekovové materiály, které nemohou být bez poškození zatíženy celkovým ohřátím na běžné vypalovací teploty.

Jenomže tím to zase neskončí, protože zařízení podobné tomu podobnému bude sloužit k vypalování práš­kových plastů na tvarovaných a navíc i velmi hmotných výrobcích, jako jsou třeba betony, nebo železniční kola.

Jenomže tím to zase neskončí, protože zařízení podobné podobnému podobné podob­nému bude vyrábět reflexní povrchy na nerovných površích pohledových betonových dílců…         

Stop, stop, prosím. Jako příklad to už stačí. Přejděme k jinému tématu. Neustále se mluví o tom, že Česko potřebuje nebýt jen montovnou. Jak firmy při­stupují k tomu, když jim někdo nabídne vynález či ino­vaci? Mají o ně zájem?

Většinou nemají. Jedna skupina proto, že firmu vlastní zahraniční kapitál. Jeho čeští ma­nažeři si často ani nemohou dovolit navrhnout vlastníkům nějaké lepší řešení, neboť jsou za­hraničními vlastníky považováni za v podstatě nesvéprávné.

U úspěšných českých firem zas vzniká problém, jak informaci protlačit až k osobě, která má pravomoce o něčem rozhodnout. Často vše ztroskotá na tom, že zaměstnanec dané firmy na střední manažerské pozici už přes sebe dál informaci nepustí a telefon na vedení vám většinou nikdo nedá.

Další klasikou je situace, kdy se vám sice podaří získat e-mail na vrcholového manažera, ale on si ani v průběhu několika týdnů nenajde chviličku času na to, aby si vaši dvanáctiřádko­vou úvodní infor­maci přečetl a případně vás osobně poslal do háje. S majiteli velkých českých firem mám zatím pouze jedinou pozitivní zkuše­nost. Tou skutečně bílou vránou se stal pan Tomáš Březina – ma­jitel známé společnosti BEST -  s nímž je radost komunikovat.  

Zkuste porovnat, kdo to měl těžší. Současný vynálezce, nebo ten, který žil třeba v 19. století?

Poměrně často lituji, že jsem nepřišel na svět přesně o sto let dříve – tedy v roce, kdy se narodil světově proslulý vynálezce žárovky a mnoha dalších elektrotechnických zařízení Tho­mas Alva Edison.

To bylo pro technicky nadané lidi velmi šťastné období. Lze říci, že doba nazrála a svět byl na vynálezce a jejich převratná řešení připraven. Naštěstí v té době byla připravena i spousta finančních investorů, kteří poměrně ochotně vynálezcům poskytovali kapitál nezbytný k uskutečňování jejich projektů.

Situace současných vynálezců je téměř opakem té výše popsané. Pokud nejste přímo na­pojen na evropské, nebo národní dotační systémy, máte smůlu. „Soukromí vynálezci“ musejí být milionáři, nebo téměř milionáři. Chcete-li totiž podat patentovou přihlášku a neriskovat její odmítnutí pro formální chyby či jiné nedostatky, musíte jí z pudu sebezáchovy podat prostřed­nictvím pokud možno renomované patentové kanceláře. To vás přijde bratru na 25 tisíc korun, další peníze vydáte za provedení rešerše, za výrobu obrázků a pak přijde ta největší finanční rána: Poplatky za mezinárodní přihlášku už jdou do řádů statisíců – až miliónů – podle toho, pro kolik států patentovou ochranu požadujete.

Už jste konečně tím s utrácením skončil?

„Kdepak, teprve nyní se dostanu k těm nejvyšším nákladům. Ať už vynaleznete cokoli, nemůžete to hned začít prodávat, i když máte soukromě prověřeno, že produkt vyrobený podle patentu je skvělý. Bez hejna razítek ani ránu! Každý nový výrobek musí projít specializovanými státními zkušeb­nami a získat doklad o tzv. shodě. Pro­hlášení o shodě je písemné ujištění výrobce nebo dovozce, že daný výrobek splňuje požadavky technických před­pisů platných v České republice a že byl dodržen stanovený postup při posuzování shody. A za to se opět platí. Autorizované státní zkušebny jsou soukromé podniky a jejich cílem je výdělek. Protože se bez nich vynálezci ani investoři neobejdou a v určitých oblastech dokonce ani není možné najít konkurenceschopnou speciálně vybave­nou státní zkušebnu, tak jejich přístup často hraničí s vydíráním. Nesmírně složité a nákladné jsou zejména atesty stavebních výrobků.“

Pevně doufám, že jsme už na žádné další náklady nezapomněli?

Doufáte marně, protože ne vždy jsme my vynálezci takoví odborníci, abychom svou teorii doká­zali i vědecky obhájit. Uvedu příklad. Před řadou let jsem připravoval patentovou přihlášku s pracovním názvem Tepelně-izo­lační panely pro stavebnictví na bázi vakua. Bylo mi jasné, že principiálně to fungovat musí, ale na provedení výpočtů jsem neměl potřebné znalosti. Proto jsem musel oslovit skutečné vědce z oddělení termodynamiky Ús­tavu termo­mechaniky AV ČR, kteří pro mne výpočty za úplatu pro­vedli. Je to prostě takhle: Bez peněz do ústavu ani do zku­šebny nelez.

Jaký byl váš první vynález?

Když jsem v roce 1991 dostal na stánku Východočeských papíren Lanškroun na veletrhu Embax v Brně do ruky velmi pevnou a navíc i lehkou papírovou trubku, tak mi připomněla bambus. Tedy přesněji řečeno bambu­sová lešení, která jsou dodnes úspěšně používána například v Indonésii. Tak jsem se spojil se skvělým architektem Janem Špačkem a rok poté jsme spolu založili slavnou firmu Rollpa International s.r.o. zaměřenou na masovou výrobu papírového „lešení“, o které psali články dokonce i reportéři časopisu Wall Street Journal Europe a řada dalších významných listů.

Princip konstrukce a některé komponenty jsme tehdy ochránili patenty a průmyslovými vzory. No a při té příležitosti jsem se musel naučit psát podklady nezbytné pro profesionální patentové kanceláře. Nyní v tom pokra­čuji, jen mi to jde již poněkud lépe.

Co se s Rollpou International stalo?

V roce 1995 ji nepřátelsky převzal a později kompletně „vytuneloval“ jeden z mých bývalých spolupracov­níků. V současnosti projekt funguje pod společností Rollpa System Europe s.r.o., v níž mi už oficiálně nic nepatří, neboť můj 50% podíl pod vlivem právníků miliardáře Karla Janečka prodala moje dcera panu společníku Karlu Pakandlovi za jednu korunu českou.  

Já se však o projekt trubkové nábytkové stavebnice Rollpa společně s ním dále starám a připravuji velký ná­vrat. Z její plastové verze jsem navrhnul kolekci početné řady velmi užitečných výrobků určených zejména pro za­hrádkáře, pěstitele i chovatele. Nezapomněl jsem však ani na děti, pro něž jsem vytvořil například „hobití do­mečky“, krytá pískoviště a přenosné výběhy pro jejich živé mazlíčky.

Před několika lety jsem v televizi viděl vaše velmi úspěšné vystoupení v reality show „Den D“, kde jste na rozdíl od většiny jejích účastníků během několika málo minut získal přísliby dvou investorů.

Ano, tam jsem představil svůj projekt MISUR zaměřený na aplikaci vypalovaných práškových plastů na ne­kovové materiály, které bez zásadního poškození nemohou být po delší dobu vystaveny relativně vysokým vypalo­vacím teplotám. Finanční podporu mi sice pánové Ivan Pilný a Tomio Okamura nabídli, ale nakonec jsme se na spolupráci nedohodli. Z mého dnešního pohledu představovala jejich účast v projektu Den D jen „výtah“ k moci. Tomio Okamura je senátorem, pan Pilný se stal poslancem Parlamentu ČR za ANO.

  Máte stovky nápadů, vynálezů a řadu patentů. Proč ještě nejste milionář?

I když úspěšně projdete výše popsaným „údolím smrti“, zdaleka nejste takzvaně za vodou. Zejména pokud se realizace vašeho řešení neobejde bez investice. Některé české firmy jsou na několik let dopředu kapacitně vy­prodány, a tudíž se nemohou rozptylovat nějakými novotami. Ty, které se jen tak tak drží ekonomicky nad vodou, zase větši­nou nemají finanční prostředky.  A tak když neseženu investora, či výrobce, přestanu platit ochranu a patenty propadají. Navíc jsem důvěřivý romantik, takže i v mém věku jsem schopen nalétnout lidem s nepoctivými záměry.

Byl by nějaký příklad?

Bohužel ano. Na podzim v roce 2013 jsem po osobním setkání a vzájemné dohodě uzavřel smlouvu o spolu­práci s miliardářem Karlem Janečkem, jejímž předmětem bylo vybudování první etapy linky ur­čené k aplikaci práš­kových plastů na nekovové materiály, zejména na truhlářské desky.

Jako zplnomocněnec firmy Rollpa System Europe s.r.o., jejíchž 50% jsem vlastnil prostřed­nictvím své dcery, jsem s Karlem Janečkem uzavřel smlouvu o poskytnutí bezúročného úvěru na šest měsíců ve výši 2x 250 tisíc korun s tím, že potřebné technologie a služby za peníze z úvěru nakoupí společnost Rollpa, která je pak po zalo­žení nové společné firmy přefakturuje.

Dohledem nad projektem s názvem Misur (MIracle SURfaces) byl za pana Janečka pově­řen jeho spolupra­cov­ník - ing.Jan Bejvl. Když jsme mu však se společníkem Karlem Pakandlem z Rollpy 23.prosince 2013 – tedy tři měsíce před splatností úvěru – námi postavenou dokonale fungující linku předvedli, nejenže ne­projevil žádnou radost, ale choval se k nám velmi povýšeně a nepřátelsky.

Pár dní po začátku roku 2014 jsme část areálu s linkou Misur a spoustou regulérního majetku firmy Rollpa našli zamčenou. Pan Bejvl nám znemožnil vstup do objektu a komerční využití námi vytvořené linky. Zastavily se tak i práce na dalším rozvoji linky a výrobě vzorků pro další poten­ciální zákazníky projektu. Po mnoha marných pokusech o dohodu a zjištění, že se na lince v majetku firmy Rollpa v naší nepřítomnosti pracuje, jsem se souhla­sem jednatele Rollpy Karla Pakandla na pana Bejvla podal trestní oznámení pro neoprávněné užívání cizí věci.

A nastal „mazec“. Lidé od pana Janečka „zaútočili“ na pana Pakandla tak silně, že se v zoufalství okamžitě vydal na kriminální policii do Nymburka s žádostí o zpět vzetí trestního oznámení. Místní kriminalisté bez řádného prošetření trestní oznámení odložili.

Právník pana Janečka tvrdě „vlétl“ na mou, v té době právě těhotnou a vzhledem k tomu i velmi citlivou dceru, kterou nějak přesvědčil o tom, že jsem naprostý podvodník a lump. Natolik úspěšně, že Terezka přes mé prosby prodala oba její (do mé smrti moje) podíly po jedné ko­runě české. Tedy 50% podíl ve společnosti Rollpa System Europe s.r.o. a 24% podíl v nově založené spo­lečnosti Misur CZ s.r.o. Ten tak za korunu získal ing.Jan Bejvl.

Kromě toho jsme s Karlem Pakandlem nedostali řádně zaplaceno ani za odvedenou práci při výrobě a montáži linky, dokonce nám manželka pana Bejvla, jako účetní, v plné hodnotě neu­znala ani jednoznačně zdokla­dované a prokázané výlohy. A tak společnost Rollpa System Eu­rope s.r.o. musela s mou pomocí splácet mnoho peněz naprosto zbytečně. Moje rodina tím při­šla o veškerý podnikatelský majetek.

A to jste si nechal líbit? Vždyť Karel Janeček je dáván za příklad morální autority!

No, nenechal, ale on na mou e-mailovou, velmi decentní a smířlivou výzvu k osobnímu jednání a smírnému vysvětlení situ­ace zarea­goval pouze tím, že mi jen do telefonu, který mu na okamžik předal pan Bejvl, sdělil, že pan Bejvl má jeho plnou důvěru a poté nekompromisně zavěsil. Upřímně řečeno, takové jednání jsem od něj neče­kal.

Jsou jen dvě možnosti: Buď je miliardář Karel Janeček neslušný a nepoctivý člověk, nebo se nechal svým neslušným a nepoctivým zaměstnancem podvést. Jedno z toho musí být pravda.

Jak nyní bez jakéhokoli firemního majetku žijete?

Velmi špatně. Již před více než pěti lety jsem se chystal jít na operaci s mou vážně poraněnou kyčlí, ale vzhledem k nastalé situaci to nebylo možné. Abych se nestal bezdomovcem, musím každý měsíc intelektuální činností vydělat minimálně 13 tisíc korun, což se mi v poslední době nedaří. Tak mám před sebou již jen asi dva měsíce života. Pak bych se stal prakticky nechodícím bezdomovcem, a to odmítám. Silných prášků na spaní mám připravených dost.

Také se snažím znovu uvést na český trh značně inovovanou, nyní již plastovou verzi dříve nesmírně popu­lární a obchodně velmi úspěšné nábytkové stavebnice ROLLPA. Ale ani to se neobejde bez dnes již značných výdajů na marketing. Jak zní název jednoho francouzského filmu: „Situace je vážná, nikoli však zoufalá“. Zatím.    

Takže jste všechno ještě nevzdal?

Kdepak. Protože jsem bývalý dlouholetý ligový volejbalista, tak stejně jako ve sportu se i v životě se bez boje nikdy nevzdávám. Nyní se snažím sehnat investora na profinancování výroby produktivní formy na odlitky z šedé litiny, která by umožnila ekonomicky zhodnotit jeden z mých posledních patentů s pracovním názvem „Spořič plynu při vaření“. Je na to zapotřebí asi 300 tisíc korun, ale potenciálních zákazníků jsou jen v Evropě milióny.

Máte ještě něco jiného, s čím byste mohl vstoupit do historie?

Pár věcí by se určitě našlo. Například membránový motor, brzdící airback pro automobily, vyřešení problémů s invazemi sarančí pustinných, nerotační větrné elektrárny, „kufrové“ tepelné elektrárny, radlice pluhů s příklepem, nový, nesmírně zábavný vodní sport SwingSurfing, gravitační nanášení práškových plastů ergonomické držadlo tenisové rakety … a desítky dal­ších. Ovšem pouze za předpokladu, že ke každému projektu najdu partnera.

Vzhledem ke svému pokročilému věku jsem si preventivně připravil originální epitaf vhodný pro světovost. Týká se mé definice peněz, která zní: „Peníze jsou odpadem činnosti, která mne baví!“

Otázky kladla Vendula Žižkovská

https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-firma.vysledky?subjektId=726568&typ=UPLNY

https://faei.cz/cesky-patent-snizi-naklady-pri-vareni/

 

 

Vaclav Husak
PhDr.Václav Husák - novinář (ČTK, Svět v obrazech) , fotograf , potápěč, pilot, cestovatel a dobrodruh ve výslužbě. Je rovněž autorem nábytkové stavebnice Rollpa a řady dalších stavebnicových konstrukčních systémů. www.rollpa.cz Autor je expertem na vytváření a zavádění technických a organizačních inovací a aktivním vynálezcem.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.