Stoupáme? Ne, klesáme! Odhoďte zátěž!!!

obrazek
1.4.2020 23:52
I my sebou neseme zátěž, které se musíme urychleně zbavit, nebo stoupat nezačneme. Titulek shrnuje stručně to, co Jules Verne ve svém románě "Pět neděl v balóně" popsal barvitěji: „Což sestupujeme?“ zeptal se Kennedy. „Ano,“ přisvědčil Fergusson. „U všech všudy!“ zaklel v duchu Joe „Vyhoď zásobu kořalky, Joe,“ zvolal doktor, „nástroje, vše co má jakoukoli váhu, i naši poslední kotvu, poněvadž je toho třeba!“

 

    Převratný běh událostí posledních týdnů mění náš pohled na svět, když diktuje úkoly, které je třeba bezodkladně řešit a kromě orgánů, pro které jako eufemismus používáme označení "kompetentní" se na jejich plnění podílí vzepětí solidarity a svépomocných aktivit širokých vrstev občanů.

    Obdivuhodné je zkrácení a zrychlení přenosu výsledků vědy a výzkumu do praxe, jak o tom jinde na tomto webu píše třeba pan Zbyněk Fiala ("Virus probudil poptávku po vědě"). 

    Nejvíce fascinující je, jak je bez váhání odhazována byrokraticko administrativní zátěž, zátěž alibismu a politického přibržďování a podobný procesní folklór.

   Něco z toho se děje pouze díky vyhlášení nouzového stavu (jsou věci, které by prostě jinak trvaly věky), ale mnoho je možné jen díky aktivnímu zapojení všech, kdo mají pocit, že mohou a umí účinně pomoci.

    Předzvěstí byl ovšem už nedlouho před koronavirovou lapálií tzv. "hackaton" který laťku nejen zvýšil, ale starou laťku nahradil úplně novou. To v nás někde rezonuje dodnes.

   Chtěj nechtěj, jsme uprostřed experimentu jako aktéři, předmět pokusu i pozorovatelé jeho průběhu. Nechci býti zván takříkajíc "válečným štváčem", ale měl bych - jako "pozorovatel"- dotaz:

   Kdy jindy mohou vědci a výzkumníci učinit tak velké pokroky ve svém oboru, když ne teď? Kdy jindy lze vytáhnout suché litery výzkumných prací na denní světlo a počkat, které z nich odvane svěží vítr?

   Kdy jindy mohou klimatologové korigovat či potvrdit své hypotézy, kdy jindy mohou logistici, národohospodáři, stratégové a analytici zjistit možnosti globalizace, když ne teď - čekají snad na další černou labuť, která donutí globální svět utlumit výrobu (i zbytnou spotřebu), produkci CO2 a jiných emisí podstatně více?

   Kdy jindy mají místo (v tomto případě i politické) odborné diskuse o soběstačnosti o koncepci národní bezpečnosti aj., když ne teď? 

   Kdy jindy vidíme, jak v našich nákladech (ano i v nákladech na dovoz jednorázových prostředků přes půl světa) figurují náklady externality, o kterých se mlčky předpokládalo, že je platí někdo jiný?

A koneckonců - abych se vrátil k titulku - kdy jindy lze identifikovat zátěž, kterou je možné (a nutné) bez problému odhodit, abychom později přestali klesat a mohli stoupat? Až se zase začne zátěž vracet na svá místa? Kdy jindy stojí za to přemýšlet o co nejlehčím stoupání s minimální zátěží? (hned jsem smazal tuto nepatřičnou sarkastickou poznámku: Nebo to necháme na trhu? Ten to přece zajistí - sice se zpožděnou zpětnou vazbou, ale času dost)

O tom by dnes měli přemýšlet prakticky všichni. O jakou zátěž vlastně jde? Dovolte vzpomínku.

Vzpomínám si na dobu svých studií, kdy jsem navštívil MZVž pro vyzvednutí podkladů pro diplomovou práci ale nakonec jsem strávil většinu času hovory s jedním z poradců ministra. Obyčejný člověk se základním vzděláním a selským původem v té době  vyvažoval v pozadí některé politické i odborné "zákroky ode zdi ke zdi" tak, aby konečné dopady byly co nejlepší. Kupř. v té době bylo nutné dočasné snižování stavů skotu i prasat - právě se řešil tzv. bílkovinný problém - pro nedostatečnou krmnou základnu v kombinaci s jinými problémy.

Jeho názor byl nekompromisní - když krize, tak krize. Když se zbavit části stád - tak ať je to to, co nás zatěžuje. Prostě negativní selekce, zbavit se zátěže nehodnotného plemenného materiálu, starých chovných kusů aj. aby po krizi jsme vstupovali do nové éry sice s nižšími stavy, ale s podstaně vyšším průměrem užitkovosti v chovných stádech a vyšší kvalitou v plemenných chovech. Jak říkám, prostý člověk, ale na rozdíl od nás dnes, věděl přesně, čeho se zbavit. Tolik vzpomínka.

Takovou zátěží je dnes třeba udržování při životě toho, co vidíme, že během karantény je nahrazeno digitální formou a nevyvolává žádný problém. Další zátěží je dovoz všeho, co v době růstu se zdálo efektivnější než to vyrábět doma, ale dnes už to nikdo ani nepřepočítává - zákazník, který nemá možnost skutečné volby kvality ani ceny, platí, netřeba se vzrušovat. Nechci pokračovat, protože některé mé stesky jsou čistě subjektivní (také se nechci  nikoho zbytečně dotknout) a objektivně existující zátěž by vyžadovala hlubší analýzu i akci. 

To co jsem chtěl vyslovit (a příliš se mi to nepovedlo), bylo: Odhodit zátěž a zvýšit motivaci je stejně důležité jako zvýšit výkon motoru - stejná výsledná rychlost bude dosažena efektivněji a bude se nám lépe manévrovat.  Možná jsem dokonce měl titulek upravit jinak (a psát o něčem docela jiném):

Stoupáme?  Ne, klesáme!  Co budeme dělat?

 

luis
Vývojář (ročník 1955), se zkušenostmi z ekonomiky, managementu, zemědělství a techniky. Zajímám se o makropolitiku a makroekonomiku pouze z pohledu jejího dopadu na lidi, které znám a z pohledu jejich možných reakcí.
Klíčová slova: karanténa, zátěž

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

luis

Pro pana Moskalíka:

Jistěže Váš přístup má něco do sebe a nutí k přemýšlení. Nejde jen - jak píšete - o subjektivní pocity, protože ty, které se opírají o fakta, mají objektivní charakter.

   Třeba určitě je v zájmu každého z nás dávat pozor na běh současných událostí a způsobem sobě vlastním si je dávat do patřičných souvislostí. Kupř. dnešní stopování, ať již se jmenuje chytrá karanténa nebo mapy.cz (mimochodem – také jsem se zapojil s klidným svědomím a s vědomím toho co dále uvádím, vůbec mi to nebrání v klidném spánku) není z nebe spadlé osvícení.

   Je přece stěží představitelné, že tato „stopovačka“ je příkladem rychlé mobilizace přenosu vědy do praxe, na rozdíl od toho, jako je tomu v jiných případech(nanoroušky, rychlá inovace informačního sytému, tak jak jej prezentoval ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek a dlouhá řada dalších), které obdivuji a fandím jim. V tomto případě asi jen to, co měla dávno k dispozici Policie, tajné služby (možná nejen naše) a další aktéři běžně k dispozici, posloužilo užitečnému celospolečenskému zájmu. Ne opravdu si nemyslím, že po skončení epidemie všechna data budou smazána. V takové situaci se z pořekadel více než „Co je psáno, to je dáno“ prosadí asi „Slíbené platí sto roků“. A přesto mi to vrásky nedělá. Ukázali nám, jak to funguje a víme že to z povrchu zemského nezmizí. Je na „každém z nás“ (zde bych tímto označením s dovolením nahradil Vaše označení „většina lidstva“), jak to zpracuje. Za sebe mohu říci, že v tomto jednom detailu ohledu mě žádná další epidemie či jiná lapálie nepřekvapí. Více pozornosti budu věnovat technickým a ekonomickým otázkám.

 

klokan

   Zaujal mě k přemýšlení celý obsah podnětného článku, ovšem k aktuálnímu vyjádření subjektivních pocitů ovčana, mě podnítil jeho závěr, ohledně experimentů člověka vůči dobytku, ke zvýšení jeho požitků, kdy takto vlastně pojal celou přírodu jako objekt ke svému podřízení pro své nepokrytě zištné cíle. Současná údajná protikoronavěrová lápalie člověčenstva, toliko podtrhuje můj dřívější čistě osobní dojem, že mi běžní majetkem neprivilegování lidé, se poslední dobou čím dál více zastáváme, postavení oněch pokusných králíčků, či bílých myšek, na nichž ti, kteří se podvažují za nadlidi, uskutečňují své hokus pokusy, půovažeje nás za pouhopouhou lůzu v postavení dobytka. Jako nejlepší postup tyto lidské bestie (hyeny ) k našemu úplnému ovládnutí, považují namísto nasazení přírodních okovů, nasazení nám okovů virtuálních. Ne tedy nasazení řetězů ocelových, ani osazení identifikačních čísel, vytetovánín na paže, či na umělohmotné náušnici, ale zřejmě jiné sofistikovanější formy, které z hlediska porušování základních lidských práv, vypadují poněku uhlazenější. Onu skvělou budoucnost již nám samozřejmě postupně predikují ve svých protihumánních zvěstech, tedy buď obyčejné implantování řídicích čipů pod dlaň, či navrtání hlavy a dosazení několika elektrod do mozku a jeho napojení posléze na ÚML tedy nyní zvaný jako AI umělá inteligence. Proti těmto nad lidstvo se nadřazujícím se mamonářským hovadům se musí většina lidstava ve vlastnímzájmu rázně postavit, dřívě nežli bude pozdě. Snad ještě tiká několik minut před pověstnou dvanáctkou ?!?.