Surrealismus jáchymovského pekla 5

Zápis n.p. Jáchymovské doly do rejstříku
2.10.2015 20:01
„V prvotním vývoji atomové zbraně hrál pro Sovětský svaz jáchymovský uran zásadní roli. Bylo to totiž těch tisíc tun (!), které jsou potřeba pro výrobu atomové zbraně, právě z období let okolo roku 1945, než rozkvetla těžba v Sasku, v Kazachstánu a podobně. Československý uran sehrál zásadní roli v tom, že Sovětský svaz vyzkoušel atomovou zbraň v roce 1949.“ (Tomáš Bursík v pořadu Historie.cs z 23. 12. 2010) Prokop Tomek, účastník téže besedy, ve své studii volil opatrnější formulaci: „Jáchymov byl jediným známým (!) nalezištěm uranu na území kontrolovaném Sovětským svazem. Ačkoli zdejší zásoby sovětští odborníci tehdy odhadovali na zhruba 1000 tun, nabyl Jáchymov pro SSSR v období 1945 - 1946 zásadní důležitosti. Umožňoval zahájit (!) vývoj sovětské jaderné zbraně do doby, než budou objevena naleziště bohatší.“

 

Na počátku byl Kodar a na konci taky

Poslední dobrá zpráva z Krasnojarské oblasti hlásí, že na území Kodaru, jehož světová proslulost má předčít věhlas Pamíru či Alp, bude zřízen národní park.  Ještě předtím bylo zjištěno, že v Sibiřském federálním okruhu, v němž se nachází  také Krasnojarský kraj, a přímo jeho se tato informace také týká, se nachází polovina zásob uranu v Rusku. Z toho by měl zcela jistě radost na počátku r. 1949 i strýček Joe. Zcela určitě měl stejnou radost z Ivana Griorjeviče Prochorova (-1963), z tohoto Lysenka sovětské geologie, který ale neměl příliš v oblibě bělogvardějce Krejtera.  

6. říjná 1947 lokální investigativní dopisovatelka Pravdy a právnička Anastázie Fedorovna Šestakova (1904 - ), která už měla dlouho spadeno na geology pro podezření z činnosti ve prospěch kdejaké cizí velmoci, nalezla a identifikovala vzorek rudy s 1,5%  (!!!) obsahem uranu v místním muzeu v Krasnojarsku jako součást nerostného bohatství Sibiře. Vzorek podle dobrozdání geochemika Konstantina Avtonomoviče Nanedkeviče 1880-1963) téměř klasicky opakoval typ bohatých vanado uranových rud z Ferganu, zejména v Тюя-Муюн, které měl tu čest v r. 1912 osobně prozkoumat.

Kolikaprocentní uran se měl nacházet v tom druhém nalezeném vzorku z Německa, tedy asi z Jáchymova, tak o tom autoři článku o  Krasnojarském  procesu  s geology  (N.Ju. Godlevskaja a I.V. Krejter) se nezmiňují. Ale zmiňuji se s odvoláním na zprávy profesorů Fedora Josifovičče Volfsona (1907-1989) a V,M. Krejtera, že se na Sibiři žádný uran nenašel.  Když svůj objev soudružka žurnalistka ohlásila v Moskvě stranickým špičkám sovětské geologie, tak začaly padat hlavy, objevili se noví lidé, tresty, začalo masové zatýkání buržoazních vědců. 30. března 1949 se celá záležitost projednala v Politbyru, kde byl předložen k posouzení materiál, vypracovaný onou investigativní žurnalistkou, a návrh příslušných opatření. První z geologů byl zatčen už 29. března 1949. Bylo to téměř přesně tři měsíce poté, co Berija poslal Stalinovi dopis, informující ho o perspektivním nálezu bohatého ložiska v Kodaru.  

Stalin si zavolal ministra geologie  I.I. Malyševa a zeptal se ho na nerostné bohatství Sibiře. Odpověď zněla: Měď, nikl, kobalt, platina, zlato. Stalin se slovy Вас обманули вредители – там есть уран[Oklamali vás škůdci, nachází se tam uran]soudruha ministra vyhodil na hodinu. Začaly se konat expedice, utratilo se na ně miliony rublů, konaly se soudní procesy, mimojiné Krasnojarský s 27 geology, mezi nimi i s dřívějším návštěvníkem Jáchymova, plukovníkem V. M. Krejtrem.

Zvláštní jenom bylo, že soudruh ministr neměl ani poněti o tom, jaké bohatství skrývá ve svém nitru Kodar. Současně se lze ptát, proč byl tak Stalin rozhořčen, když měl v ruce důkaz, že geologové dělali vše možné i nemožné, aby uran na Sibiři našli. A také lze se divit, že ruští historikové si obě epizody, kamuflující možnosti SSSR v oblasti schopnosti vedení jaderné války, nedají dohromady. Krasnojarský proces s geology měl za cíl mediálně zakrýt existenci dřívější úspěšné exploatace kodarského ložiska.

Někteří trestně stíhání geologové to nepřežili, někteří si odpracovali v Gulazích pět let, než je osvobodil Chruščov, ten ale zase nechal nevinnou investigativní žurnalistku Šestakovou vyloučit z KSSS. Na podnět jednoho z odsouzených V.M. Krejtera (zatčen 31.3 1949, tedy před zkouškou v Semipalatinsku), jinak návštěvníka Jáchymova v r. 1945 (viz níže). Stalin s Berijou udělali vše pro to, aby vsugerovali Amíkům, že použili jejich plutonium. Ale ten vzorek jáchymovského uranu musel dovézt do místního muzea v Krasnojarsku soudruh plukovník Krejter, za co by ho jinak odsoudili než za pašování bezcenných materiálů?  Krejter, jehož zmiňuje i Solženicin, možná byl obětí spiknutí, možná jeho součástí, ale soudruh Nanedkevič byl zkorumpován Stalinovou cenou už v r. 1948.

Stalin a celé Politbyro k tomu byl vskutku novodobý Ivan Hrozný, zabíjel Židy, aby zamaskoval kontakty s nimi na úrovni vědeckotechnické rozvědky, připravil o životy doslova i obrazně stovky geologů, aby zamaskoval, že má k dispozici 18 000 tun jeden a půl procentní uranové rudy, z níž tedy šlo vyzískat 180 tun kovového uranu, tedy jáchymovské smolné blejno vůbec nepotřeboval. Byl však proto zločincem? Jistě, ani tabulku neuměl dát dohromady. Byli také těmi zločinci z téhož důvodu soudruzi Nanedkevič a Alexandrov?

 

Taková pěkná neúplná tabulka

 

  Těžba uranu na území kontrolovaném SSSR v letech 1945-1950 v tunách

Rok

SSSR

NDR

ČSR

Bulharsko

Polsko

Celkem

Dodávky z NDR v mil. DM

1945

 14,6

 

 

 

 

14,6

 

1946

50

15

18

26,6

 

109,6

96

1947

129,3

150

49,1

7,6

2,3

338,3

413

1948

182,5

321,2

103,2

18,2

9,3

634,4

647

1949

278,6

767,8

147,3

30,3

43,3

1267,3

763

1950

416,9

1224,0

241,4

70,9

63,6

2016,8

1081

Celkem

1071,9

2478

559

153,6

118,5

4381

3000

 

 Jde o to, kam se ty hory sovětského a lidově demokratického uranu vozily, zda přímo do Čeljabinska k soudruhu Kurčatovovi, či oklikou do Moskvy k soudruhovi Nevstrujevovi, či později od února 1946 k soudruhu Kalistovovi, či ještě větší oklikou k soudruhu Čirkovovi do Leninabadu do Tadžikistanu. Ale ať počítám, jak počítám, nějak mi z toho ta naléhavá potřeba  jednoho tisíce tun československého (čistého) uranu nevychází. Spíše mi to vychází na první  islámskou atomovou bombu, vyrobenou z uranu pocházejícího ze sovětských republik pokrytých mešitami a minarety. Ale existuje (viz níže) ještě jedna tabulka (Pluskal, 1998, s. 9, 36) sloupec 2-9) a ještě jedna tabulka (Tomek, 10 sloupek): Cestou od strany 9  (sloupec 4)  ke straně 36  (sloupec 9)  pan  Pluskal vytrousil přinejmenším 50 tun uranu . Kdo jej našel, získal dost materiálu tak na možná i několik desítek atomových bomb, záleží na tom, v jakém stavu se ten uran nacházel.  Ale  nejvíce se smál ten třetí vzadu,  pan Tomek. V každém případě však platí, že se jedná o velmi nekvalifikované odhady objemu těžby, protože diskrepance mezi čísly přesahuje dvouletou těžbu v letech 1947 a 1948 dle pana  Pluskala.

 

Produkce uranu z východního Německa a Československa (v t U)

 

Rok

Produkce z Německa

plán těžby ČSR

těžba z dolů ČSR

odvaly a zásoby ČSR

celkem ČSR

Vyraženo

chodeb v metrech

Získáno  kg uranu z

1 bm

Celkem

v tunách

ČSR dle Tomka

  1945

-

-

   0,92

29,92

30,84

 

 

 

30,8

1946

17,2

 15

14,51

3,53

18,04

3 564

4,04

14,396

18,0

1947

150

 60

44,70

15,37

60,07

11 407

3, 44

39,240

49,1

1948

321,2

100

84,18

18,55

102,73

31 976

2,10

65,679

102,7

1949

766

120

135,0

12,20

147,2

47 665

2,03

96,760

147,2

Celkem

1254,4

 

279,31

79,57

358,88

 

 

216,075

347,8

 

 

 Jestliže německá a česká tabulka za léta 1946-1949 v údajích o výši těžby, respektive produkce se v případě něměckých dolů shodují, tak v případě   československých dolů se významně liší, když první uvádí objem těžby 317, 6 tun a druhá 278,39 tun, i když si k tomu číslu lze připočíst údaj o objemu odvalu a zásob  za ona léta ve výši 49, 65 tun (dohromady 328 tun). Účetně na haléř to nesedne,  zvláště když nám pan Tomek to všechno tak nějak pěkně upravuje  opět na 317,6  tun. Jednou mu jde o celkovou produkci, jednou s přimhouřením obou očí pouze o těžbu (v r. 1947). Češi si do statistických kolonek umí namalovat čísla hodná obrazům Salvátora Daliho. Ne náhodou nejenom pan Tomek uvádí, že bylo zcela jedno podle  způsobu ražení důlních chodeb, co se těžilo, zda hlušina, či uran v kovu, hlavně že za tu kamufláž byly uhrazeny svestojné, tedy výrobní náklady.  V prvních letech prací se k velikosti ložiska nepřihlíželo. V podstatě pouhý výskyt uranové rudy opravňoval ražbu otvírkových děl, překopů a sledných chodeb. Až do poloviny padesátých let byly „skvělé“ hospodářské výsledky n. p. Jáchymovské doly plně ve vleku objemu uskutečňovaných prací. (Atomové století, s.113, 168)  tamtéž, s. 113)

 

Ing. A. Žalud, jeden z odsouzených v procesu s  komplotem záškodníků , v r. 1951 sdělil v r. 1968 rehabilitačnímu soudu, že jeho snaha tak jako Hegnera i Čmeláka byla, aby se vytěžilo co nejvíce rudy, a to se také dělo, neboť stále stoupající plán těžby byl stále překračován až na 150 %.. (Vorel-Šimánková-Babka, 2004, s.204) Buď pan Žalud klamal soud, nebo pan Pluskal klame čtenáře (srovnej sl.2 a sl.3).

 

Pokud se v té první tabulce jedná o čistý uran, tak v tom případě by si SSSR vystačil sám. Protože  ani Wikipedie není dokonalá, tak heslo Wismut (Unternehmen), odkud danou tabulku přebírán, ani neuvádí, co je myšleno pod pojmem uran. Ale v roce 1954 podle  české mutace webu organizace Greenpeace měl každý druhý týden jet vlak z Frankfurtu nad Odrou směr Rusko naložený 220 000 tunami koncentrátu uranu zvaného "yellow cake". Konečně už lze mít za zjištěné, kde se narodila  informace, že do SSSR jezdil z Jáchymova vlak plně naložený uranem každý druhý den.

 

Těch 220 000  tun dojímá ještě více. Jedna lokomotiva, zvaná němka zvládla po rovině táhnout 635 tun (viz první část) . Kolik takových němek muselo být zapřeženo do vlaku o výše uvedenené  hmotnosti? Je tedy jasné, odkud pocházejí pověsti o znásilńovaní němek sovětskými vojáky.

 

Na okraj, za celkový vývoz 17 070 tun uranu v padesátých letech jsme měli získat přes 16,7 miliard Kčs, Němci si cenili svůj vývoz 2478 tun uranu v letech 1946-1950 částkou 3 miliard DM. Tedy přibližně lze odhadnout, že československých 7 tisíc tun uranu by si mohli ocenit na 21 miliard DM. Brali by nás Sověti pěkně na hůl, pokud by šlo o export uranu. Však taky při procesu s komplotem záškodníků v trestním oznámení zaznělo, že tito sabotéři a rozvratníci nenávist k Sovětskému svazu mezi sebou pěstovali a utvrzovali se v ní, když často si vykládali o tom, jak belgičtí kapitalisté poskytují uranovou rudu z Belgického Konga [později Zair, dnes Demokratická republika Kongo] Američanům, kteří se dovedou svým přisluhovačům velmi bohatě odměnit, zatímco SSSR náš stát okrádá.(Vorel-Šimánková-Babka, 2004) Nepodložené zprávy tehdy tvrdily, že Amíci platili za 1 kg U z Belgického Konga 300 dolarů, tedy 15 000 Kč, podle dnešních údajů šlo maximálně o 35 USD.  Ing. Kovář dospěl k závěru, že by se cena měla pohybovat v rozmezí od 30 000 do 75 000 Kč za 1 kg U3O8. (srovnej Pluskal, 1998, s.15)

 

Uran nebo uranová ruda?

 Na stejném webu ve stejné stati je zavěšena informace, že na konci roku 1946  v  krušnohorském Wismutu vznikla společná sovětsko-německá akciová společnost s názvem Wismut Werke A.G. na těžbu radioaktivních surovin v saském Niederschlemma, kde byl odhadován dvojnásobek rudy oproti jáchymovským zásobám, že už v srpnu 1945 byla ruskými geology zahájena těžba v obrovských uranových ložiscích u městečka Zwickaua a že mezi lety 1946-90 bylo vytěženo kolem 216 000 tun uranu, což představuje vytěžění 240 miliónů tun rudy a 76 miliónů tun hlušiny na ploše 240 km2. Jiný zdroj zase uvádí, že do roku 1953 v SAG Wismut bylo vytěženo asi 10 000 tun uranové rudy [je to ale méně než 90krát ví ce než v 1946, viz níže]  a že celkem bylo společností AG Wismut ve východoněmecké těžbě uranové rudy vytěženo 231 000 tun uranové rudy

 

Pan Tomek, další účastník výše uvedené  TV diskuse, ve své práci  o československém uranu uvádí sice čísla, odpovídající ve své kvantitě číslům ve výše uvedené tabulce, ale podle názvu příslušné tabulky šlo o uranovou rudu, avšak záhlaví jednoho sloupce je nazváno „uran v kovu“, což je termín, který asi nikdo jiný dle Googlu nepoužil. Nevím,zda lze něco odvodit z této zmínky:  Na konci 50. let světová cena byla vypočtena na 60 rublů (108 korun) za 1 kg uranu v kovové formě a 120 rublů ve formě koncentrátu. Ve výše uvedené tabulce by potom šlo  o uran jako nerost zbavený hlušiny mechanickou cestou.

 

 Podle (Příspěvek k historii…) do konce roku 1948 bylo do SSSR dodáno  celkem 169 tun uranové rudy, jejichž převážnou část tvoři jalová žilovina (křemen a karbonáty)a úlomky hornin, které se nachází v okolí (hlušina). která v nejlepším případě mohla být zpracována v gravitační úpravně u dolu Bratrství v Jáchymově od srpna 1946 (do roku 1955), v níž se ruda oddělila od hlušiny pomoci kladívek vyklepáváním kousek smolince, tím vznikla hutní ruda, která se dále zpracovává v drtičích. Podle první tabulky však šlo o 170 tun ,podle druhé tabulky šlo o 144 tun z těžby, respektive 212 tun celkem, respektive podle Tomka také 169 tun.

 

Pokud byl první průmyslový reaktor na produkci plutonia Čeljabinsk-40 spuštěn v červnu 1948, mohl mít k dispozici v nejlepším případdě 120 tun českého a 320 tun německého uranu v kovu. Ale uran,  použitelný pro produkci plutonia pro náplň do atomové bomby, se netěží stejně jako koks či železo. Vyrábí se z nějaké suroviny. V rozporu s údaji ve výše uvedených tabulkách sovětský geolog Vladimír Zenčenko tvrdí, že po roce 1945 a v následujících letech v Německu a v Československu bylo vytěženo a odvezeno mnoho tisíc tun uranu (viz část č.4). Ale aby to bylo pravdou, muselo by tím být myšleno období let  1946-1950. Ale je otázkou, zda pojem mnoho tisíc není více než 3000 tun,  o nichž je řeč v tabulce.  A o jak kvalitní data se mohou údaje v tabulkách také opírat, tak to vyplývá z posudku 1950, přiloženého k trestnímu oznámení na komplot záškodníků: Za působnosti jmenovaných bývalých centrálních ředitelů byla administrativa podniku po všech stránkách v úplně neorganizovaném stavu, který je možno označiti za chaos záměrně vyvolaný. Podle získaných informací byla u všech vedoucích podniku, československých státních příslušníků, uplatňována zásada, že vzhledem k povaze našeho podniku je pro Česko-slovenskou republiku výhodné, aby výrobní náklady byly co nejvyšší. Aby se provádění této zásady zakrylo, byl v hospodářství podniku přímo záměrně vytvořen naprostý nepořádek, nepřehlednost a nekontrolovatelnost, která opět záměrně byla kryta zdůrazňováním tajnosti všeho podnikání a tím také všech dokladů. 

 

K 15. květnu 1945 měl mít k dispozici právě založený Čirkovův kombinát  v Leninabadu 18 000 tun uranové rudy, což  by nějak rýmovalo s těžbbou 14,6 tun uranu v SSSR pro r. 1945, pokud by šlo o toliko o velmi chudou rudu, nikoliv o jednoprocentní. Navíc jsou-li v té první tabulce srovnatelné údaje s těmi československými, pak šlo o rudu včetně hlušiny.

 

Co ale nesouhlasí, je údaj uváděný panem Pacnerem, že na podzim 1946 měli v Moskvě  45 tun čistého kovového uranu z dolu Wismuth ve východoněmeckém Sasku. Z tabulky lze vyčíst, že mohlo jít maximálně o 10 tun.  K tomu si ale asi máme přičíst  100-200 tun ukořistěného žlutého koláče. Ten ale měl jako všechno špatné pocházet z Brusele.

 

Naopak podle Toptygina (2002) množství uranové rudy vytěžené od r. 1945 do roku 1950 v SSSR, představovalo 2056,8 tisíc tun a množství kovu v rudě 416, 9 tisíc tun (srovnej pokračování č. 2), což převyšuje  údaj uvedený v tabulce tak 40krát, podle tohom,na jakém stupni zpracování suroviny se to číslo týká.  

 

Podle téhož autora dodávky z lidově demokratických států celkem vzrostly od r. 1946 do r. 1953 90krát, přičemž toto tempo růstu značně předstihovalo tempa růstu, dosažená v sovětských závodech. Nemám sice poněti, jak to vypadalo v 1946-1953, ale v letech 1946-1950 tempo růstu těžby uranu dle  výše uvedené první tabulky v lidově demokratických státech bylo následující: Z 60 tun v r. 1946 vzrostla těžba uranu ve sféře vlivu SSSR na 2589 tun, tedy 43krát, v samotném Sovětském svazu pak 21krát, v NDR 165krát a v Československu 31krát.

 

Jáchymovské peklo

Češi mají dnes velmi špatné pocity z toho, že rozhodující měrou přispěli k produkci sovětské islámské atomové bomby. Přispěli bezprostředně materiálně velmi málo, ale virtuálně velmi hodně. Jáchymov se stal dějištěm dezinformační války. Vzhledem k tomu, že zřejmě po nejedné skleničce popíjení kvalitní ruské vodky Klement Gottwald spolu s ing. S. Radou přímo na místě činu na jednání se zástupcem sovětské strany Ing. Daškievičem souhlasili s tím, že do výpočtu nákladů nebude se započítávat dolová podstata formou odpisů (Pluskal, 1998, s, 15), lze variantně dokonce uvažovat o tom, že tam žádná dolová podstata nebyla. Pokud jezdily z Jáchymova naložené vlaky každý druhý den, tak jenom proto, aby jejich obsah skončil na ostravských haldách, které vyzařují více radioaktivity než celé Krušné hory dohromady. Vzhledem k nutnosti překládky v Černé nad Tisou by bylo určitě výhodnější a rychlejší použít na tu přepravu nákladní auta.

 

V lednu 1946 slíbil Jan Masaryk ve Valném shromáždění, že ani částečka uranu z našich dolů na Jáchymově, které byly jedny z prvních, které dodávaly lidstvu radium k léčebným účelům, než byly objeveny doly další, se nikdy neužije pro dílo ničení a zkázy ve velkém.

 

Možná, že to byla chyba. Takových pár lahviček radiothoru by se hodilo. V r. 1946 tehdejší předseda vlády Klement Gottwald se přijel léčit do Jáchymova, údajně z alkoholismu.  O vhodnosti použití rádia k léčení těžké závislosti na alkoholismu bych si dovolil pochybovat. Co tam asi ve skutečnosti dělal?  Nediskutoval tam snad o metodice výpočtu prodejní ceny uranu? Ale tak tím zmatl autory elektronické knihy Atomové století (s.92), že datovali jeden z jeho nejznámějších projevů o tom, jak se se českoslovenští komunisté učí jezdit od ruských bolševiků kroutit krkem poslancům Sněmovny Národního shromáždění Republiky československé do roku 1947.  

 

Z Československa na Západ bylo posíláno neustále tolik informací o aktivitách kolem těžby uranu (viz chronologie záměrně vyráběných atomických dezinformací) včetně informace o pobytu předsedy vlády Gottwalda, že nutně tato lokalitě se musela jevit jako rozhodující fronta bitvy o uran.  Například jednání o mezistátní smlouvě o exploataci ložisek uranové rudy v Československu byla sice tzv. tajná, ale divadlo, které se kolem této smlouvy, odehrávalo, nutně muselo přitáhnout pozornost všech zúčastněných. Těch úniků informací bylo tolik, že se muselo jednat o záměrně vypouštěné dezinformace směrem především k zahraničním rozvědkám, ba i přímo k velvyslanectví Spojených států amerických. Jednání sice byla tajná, ale zápis podniku Jáchymovské doly do podnikového rejstříku byl veřejných dokumentem. Tím naprosto objektivně byla odvrácena pozornost od jiných, asi ve skutečnosti daleko významnějších regionů, v nichž se těžil a zpracovával uran. Všichni dělají vše pro to, aby Jáchymov se stal hlavní hvězdou show, zvaného bombardování na klamné cíle protivníka. A pokud by se někdo náhodou nedomníval, že v případě Jáchymova, Kodáru a Šerlové hory nešlo o klamné cíle, pak ale by měl bystře odpovědět na otázku, kde tyto klamné cíle by bylo možné najít. A to, že v jaderné studené válce budou využívány také kamufláž a dezinformace, se zdá být snad docela přirozenou záležitostí.

 

 Chronologie atomických dezinformací

 

1941 v Jáchymově ukončena výroba uranových barev, od r. 1938 německá správa vytěžila 745,334 tun uranové rudy,  z níž  bylo získáno 44 tun uranu a z těch 15,8132 gramu radia.

1942 studie sovětských geologů, zmiňující jáchymovský uran.

1943 únor zpravodjská zpráva Merkulova Berijovi, týkající se i československého uranu

1944 konec roku nalezeny indicie uranového zrudnění v Bulharsku.

1945, počátek roku  letecké snímkování jáchymovských dolů provedené amíckou rozvědkou

1945, 12.6 obnovení těžby. V roce 1945 se vytěžilo pouze 919,05 kg uranové rudy, z odvalů a zásob bylo získáno dalších 29 919,25 kg.

1945 19.6. závodní Václav Hoška provedl přejímku dolu Werner v Jáchymově
1945 12.7. v Jáchymově bylo na dolech zaměstnáno 122 zaměstnanců, podnik vlastnil jedno auto a jeden koňský potah se dvěma vozy.

1945 26. - 27.8.  návštěva skupiny sovětských důstojníků 1945, vedená generálem Michajlovem (bližší údaje se nepodařilo dohledat), doprovázený plukovníkem Semjonem Petrovičem Alexandrovem (1891-1962, v letech 1923-1930 vedoucí pracovník  Туя-Муюнский rádiového dolu, od 1. 7. 1941 (!!!) – 1945  hlavní inženýr GULAG pro  rudné doly, srpen 1945-duben 1946 vedoucí pracovník geologicko průzkumné skupiny v dole Wismuth, pak v OSN), který jednal s československými vládními orgány. Návštěvníci si prohlédli důl Svornost na 12. patře, důl Werner (později Rovnost I) a výskyty uranu na štole Saských šlechticů (Bratrství), tamní úpravnu a uskladnění uranových koncentrátů a byly vyžádány vzorky koncentrátů a úpravárenských odpadů.  Při rozhovorech s ředitelem Státního báňského ředitelství v Jáchymově jmenováným nadřízenou Ústřední správou báňských a hutních závodů ing. Jaroslavem Pacákem se informovali o těžebních kapacitách a zajímalo je, zda místní doly nenavštívili v poválečných dnech nějací cizí lidé.

1945 31.8 navštívili jáchymovské doly doktor, pozdější akademik a tehdy pracovník Státního geologického ústavu Vladimír Zoubek (21. 9. 1903-1995, od roku 1955 evidovaný jako spolupracovník StB, tedy až po svém jmenování ředitelem ústavu v r. 1953) a jeho kolega doktor, tehdy také mimořádný profesor na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, později také akademik Jaromír Koutek (1902-1983), podle nichž nebyly zjištěny na žilách dnes otevřených na nejspodnějších patrech zvlášť bohaté výskyty uranové rudy. Zásoba uranových koncentrátů byla odhadnuta na 6016 kg s obsahem 53-59% U3O8.  Pan profesor Koutek ještě stihl navštívit v r. 1948 mezinárodní kongres v Londýně a v r. 1953 požádat o zdravotní dovolenou.

1945, srpen tajná jednání o smlouvě vedená Fierlingerem. Asi někdy tehdy měl vyslovit odhad plukovník Alexandrov odhad,  že v Jáchymově je celkem asi 1 000 tun uranové rudy.

 1945 11.9 Doly byly obsazeny třemi jednotkami Rudé armády. Podle zprávy Ministerstva národní obrany byl vstup umožněn jen na propustky; U mnoha jáchymovských objektů se objevily nápisy „Vstup zakázán“ a „Fotografování zakázáno“ s upozorněním, že přestoupení zákazů bude trestně stíháno.  Opatření platilo i pro lázeňské hosty. Před obsazením byly doly sovětskými experty vyfotografovány.

1945, 13.9. z Berlína přiletěli do Jáchymova odborníci na vyhledávání, průzkum a oceňování ložisek nerostných surovin plukovník. Vladimír Michajlovič  Krejter [Владимир Михайлович Крейтер (1897-1966); po r.1949 souzen a uvězněn spolu s celou skupinou geologů, kteří nevěřili v možnost nálezu uranových rud na Sibiři, např.v Borlagu]  a kapitán Vladimír Ivanovič Krasnikov [Владимир Иванович Красников],  který se do Jáchymova vrátil v následujícím roce jako náčelník geologicko-průzkumné služby na šachtách.

 1945 19.9. Fierlinger předal sovětskému velvyslanci návrh dohody, v níž bylo stanoveno, že všechna ložiska uranu jsou výhradně československým majetkem a že vláda ČSR se zaváže dodat určité předem dohodnuté množství uranové rudy Sovětskému svazu. Bezpečnost a ochranu výrobního tajemství měla zajistit ČSR a Sovětský svaz měl poskytovat technickou a vědeckou pomoc. Za tuto pomoc měla československá strana přenechat Sovětskému svazu polovinu z vytěženého množství uranové rudy.

 1945 26.9. náměstkem ministra zahraničního obchodu SSSR Ivanem Bakulinem byla předložena koncepce spočívající ve vytvoření společné akciové společnosti.  Veškerá produkce předána měla být ke zpracování do Sovětského svazu, kde získané rádium by se dělilo stejným dílem. Při tomto jednání se vyjádřil zástupce SSSR plukovník Alexandrov v přítomnosti ministrů Fierlingera, Noska, Svobody a Laušmana v tom smyslu, že .jáchymovská zásoba se jeví poměrně malá, avšak přesto je uran surovinou důležitou pro výrobu atomové pumy. Američané prohlásili projevem presidenta Trumana, že atomová puma se bude vyrábět jen u nich v Americe. Avšak totéž chtějí vyráběti v SSSR.  Po jednání sovětská strana se navrátila se k původnímu návrhu na vytvoření akciové společnosti.

1945. 1.10. zpráva pro ministra průmyslu Laušmanna.

1945 3.10. počátek štechovické aféry.

 1945 6. 10. sovětská strana předložila Fierlingerovi otázky o zajištění sovětských zájmů v navrhované dohodě, jak bude zajištěno předání veškeré vytěžené rudy a koncentrátů, jakou roli budou mít sovětští zástupci při sestavování plánu těžby a geologického průzkumu, jak bude zajištěna stálá sovětská kontrola plnění plánů a jak se budou sovětští odborníci a dělníci podílet na plnění provozního plánu.

 1945 7.10 Fierlinger jednal z prezidentem Edvardem Benešem, který vyslovil výhrady zejména k předávání veškeré rudy Sovětskému svazu. Fierlinger argumentoval tím, že díky této dohodě bude možno získat určité politické a ekonomické kompenzace jako je např. stanovení severních hranic republiky.

1945 14.10 naloženo a odvezeno 37 012 kg uranových barev ze skladiště příbramské huti, které obsahovaly od 15 do 58,4% U3O8.

 1945 polovina října  sovětský ministr zahraničí V. V. Moloto zdůraznil sovětský zájem o uran v ČSR při svém jednání s československým diplomatem v Moskvě.

 1945, 17.10.  podpis smlouvy o založení smíšené akciové společnosti na těžbu uranu s Bulharskem [únik informací do tisku]

 1945 23. 10 Fierlinger zaslal Molotovovi odpověď, v níž znovu opakoval svůj návrh,  a ujišťoval sovětskou stranu, že dohoda bude obsahovat všechny podmínky, které sovětská strana bude považovat za nutné. Pokud by sovětská vláda trvala na formě smíšené akciové společnosti, musel by celou věc předložit vládě, což by nemělo dobrý psychologický účinek.

1945 4.11 V. V. Molotov vyslovil  při jednání s vyslancem Horákem souhlas se zřízením československého národního podniku, který uzavře dohodu se sovětským podnikem. Sovětská strana tím dosáhlo rychle dohody a mohlo dojít ke zvýšení těžby. Československá strana odmítala nezvykle dlouhou třicetiletou platnost dohody. Sovětská strana nesouhlasila, aby část těžby zůstávala v ČSR pro hospodářské a vědecké účely. Sovětský svaz požadavek československé strany odmítal s tím, že není zaručena jeho monopolní pozice odběratele.

1945 15. 11 Fierlinger informoval prezidenta Beneše o tomto sporu. Beneš trval na tomto požadavku.  Fierlinger navrhl Benešovi, aby byla zřízena společná československo-sovětská komise, která bude rozhodovat o množství uranu, které zůstane v ČR. Prezident Beneš požadoval, aby délka smlouvy byla omezena na 20 let, jak je to u takových smluv běžné.

1945 17. 11 Fierlinger předložil vládě návrh dohody. Sovětská strana v té době ještě nereagovala na dvacetiletou platnost smlouvy. Vláda s oběma body smlouvy souhlasila.

1945 21. 11 sovětská strana oznámila, že přijímá návrh smlouvy tak, jak byl naposledy formulován. Žádala pouze, aby prvních pět let část rudy pro ČSR nepřesáhla 10% celkové těžby. Fierlinger o tomto návrhu referoval prezidentovi, který s návrhem souhlasil. S návrhem smlouvy souhlasili také místopředsedové vlády.

 1945 23.11 vláda schválila dohodu o uranu a dodatkový protokol v tajné části schůze. Smlouva byla ministrům  pouze přečtena a Fierlinger sdělil, že smlouvu podporuje prezident republiky. Žádný z ministrů neměl námitky ani žádné dotazy. Navrhovaná smlouva podle Fierlingera nevyžadovala souhlas parlamentu, protože podle jeho názoru byla jednoznačně ve prospěch republiky.

1945 3.11  byla podepsána Dohoda mezi vládou SSSR a vládou ČSR o rozšíření těžby rud a koncentrátů, které obsahují rádium a jiné radioaktivní prvky.

1945 23. 11 v 19:30 hodin se do budovy předsednictva vlády dostavili zástupci sovětské strany, aby smlouvu podepsali. [Ustoupení od projektu založení akciové společnosti naznačuje, že si sovětská strana uvědomila, že v Jáchymově žádná dolová podstata není, že tedy československá strana nemůže do projektu žádný kapitál ani vložit].

1945 27. 11 ministr Laušman převzal od Fierlingera dopis, v němž mu ukládal urychleně zřídit podnik Jáchymovské doly a spojit se se zástupcem sovětské strany Bakulinem.

1946. 1.1. národní podnik Jáchymovské doly v Jáchymově zapsán do veřejného obchodního restříku (zřízen vyhláškou ministra průmyslu č. 828 ze dne 7. 3. 1946, úřední list, částka 50). Ředitelem podniku byl jmenován ing. Bohuslav Hegner (člen lidové strany).

1946 18. 1 československý tisk zprávu přinesl  jednak o Masarykově projevu na zasedání Organizace spojených národů v Londýně , který vyjádřil přesvědčení, že uran z Československa nikdy nebude sloužit pro dílo zkázy a pro ničení ve velkém a později na dotaz novináře Masaryk připustil, že Československo bude ochotno připustit inspekci uranových dolů prováděnou orgány OSN,  a jednak o mezinárodní reakci. Ve vládě se uvažovalo se o opatřeních, z nichž jedno se týkalo Masaryka, který měl být povolán zpět do Prahy. Prezident Beneš ale tento krok odmítl. Podle pana Drápaly ministerstvo informací poté rozeslalo do novinových radkcí oběžník, zakazující publikovat jakékoliv zminky o československém uranu, což ale evidentně porušilo předsednictvo vlády 3.2, 1948.

1946 18. 1francouzský vojenský atašé generál Julien Flip poslal dopis na ministerstvo obrany, který obsahoval tři mapky, nákres štoly a kopii výpovědi německého zajatce Aschenbacha, že štola je asi deset až dvanáct metrů dlouhá a je umístěna zhruba třicet kilometrů od Prahy, v oblasti necelého půl kilometru východně od přehrady štěchovické vodní elektrárny na Vltavě. Každá bedna ve štole je zajištěna výbušninami a chráněna pěchotními minami a hořlavou náplní z plamenometů. Československá byrokracie příjem francouzské zprávy ani nepotvrdila, natož aby s ní něco udělala. Francouzi neviděli jinou možnost než předat všechny informace oddělení G-2 (vojenské zpravodajství) Velitelství sil Spojených států v Evropě (USFET). Sekce G-2 se rozhodla vyčlenit jednotku, která by místo našla a bedny s tajemným obsahem získala, protože možná obsahoval dokumenty týkající se německéhonukleárního výzkumu. Kontextem pro takový závěr byly novinové zprávy, že uranové doly v západní části Československa pracují ve prospěch Sovětského svazu.

1946 22.1. Situace  kolem projevu Jana Masaryka v OSN byla vysvětlena sovětskému ministerstvu zahraničí.

1946 3.2. Jako reakce na psaní západního tisku bylo zveřejněno tiskové prohlášení Předsednictva vlády, že po odchodu Rudé armády z Československa se naše úřady chopily plné kontroly jáchymovských dolů, v nichž byla těžba uranu obnovena a rádium v Jáchymově dobývané, bude jako dříve sloužit účelům léčebným a vědeckým. Pokud se týče použití uranu k válečným účelům, je známo, že Československo se plně posavilo za jednomyslné usneesní OSN o kotrole atomické energie 

1946 10.2.(neděle) hranice Československa překročil konvoj amíckých vojenských vozidel

1946 12.2 Amíci opustili štěchovické údolí kolem čtvrté hodiny odpoledne s vícenež pěti tisíci kilogramy dokumentů. Konvoj překročil československé hranice brzy ráno následujícího dne,

1946 15. 2.  Tajná schůze československé vlády projednala štěchovický incident.

1946 27.2 sekce G-2 ve Frankfurtu rozhodla o vrácení dokumentů, odcizených ve Štechovicích

1946 5.3. Winston Churchill pronesl řeč na Westminster College ve Fultonu ve státě Missouri o spuštění železné opony
 1946 byl zahájen průzkum v Jáchymově, Horním Slavkově a Příbrami

1946 z hlavní šachty cínového dolu v Přebuzi byl zahájen průzkum na uranovou mineralizaci a důl přešel pod správu Jáchymovských dolů, n.p.
1946 byly zahájeny průzkumné práce Jáchymovských dolů v Horním Slavkově na žíle Zdař Bůh, byly zde vyraženy šachty číslo 1 a 2

 1946 22. 6. Nepodepsané memorandum zástupců československého průmyslu, doporučující šetřit uran, které není příliš mohutné, a proto je ho zapotřebí šetřiti. SSSR ho nepotřebuje, protože lze očekáva výskyt uranu na Urale, na Sibiři a ve Střední Asii. S tímto stanoviskem vyslovil nesouhlas přednosta hlavního štábu 5. oddělení Ministerstva obrany plukovník Reicin, že by to byla nejkratší cesta k rozbití spojenectví SSSR-ČSR.

 1946 27. 7. V časopise Obzory byl otištěn sloupek Jana Kolára Atomická energie a Jáchymov, v němž se Kolár (na základě  zpráv svého budoucího tchána a dovolávající se projevu Jana Masaryka v OSN)  podivoval, že v jáchymovských dolech pracují sudetští Němci, takže tam musí hlídkovat jednotky Rudé armády, a upozorňoval na ochromení lázeňského provozu kvůli utajení strategické suroviny.  Kolárův článek byl publikován v době probíhající se mírové konference v Paříži. Při policejním výslechu vzal odpovědnost na sebe Pavel Tigrid, zastupující Ducháčka. Následné trestní ozníámení pro prozrazení vojenského tajemství a pro šíření nepravdivé a pubuřující zprávy bylo podáno na Kolára, který byl držen tři dny ve vyšetřovací vazbě,  jeho informátora a odpovědného redaktora týdeníku Bedřicha Partaje. Aféra se zřejmě před soud nedostala.

 Někdy tehdy také došlo ke konfiskaci celého nákladu  propagační brožurky, určené lázeňským  hostům,  Jáchymov 1946, která obsahovala plánek města, popis historie, památek a stručně i ložisek uranu.

1946, srpen v Paříži v reakci na projev Vyšinského a jeho podporu Janem Masarykem vydal příkaz Byrnes příkaz československé straně veškeré úvěry odmítnout.

 1946. 23.8.  [NARA, plukovník E.F. Koenig, Praha, zpravodajskému oddělení ministerstva války, oddělení strategických služeb, Washington, odkaz DB-633, 23. srpna 1946]. Amíci zjistili, že ministr obrany Svoboda, náčelník generálního štábu Boček a sovětští specialisté byli na prohlídce západočeské jáchymovské oblasti, bohaté na uranovou rudu. Návštěva byla završena třídenní konferencí, které se účastnili sovětští atomoví vědci a specialisté na nukleární energii. Obě strany se dohodly, že Praha obstará dalších 4500 horníků a techniků, kteří budou podle dohledem sovětských specialistů na Jáchymovsku pracovat. Bylo zřejmé, že rostoucí potřeba uranu z ruské strany byla spojena se Stalinovým rozhodnutím co nejdřív vyvinout a vyzkoušet sovětskou atomovou bombu. (Lukeš) [Tak to by bylo poněkud pozdě, odkud věděli o tom, co nařídil Stalin]

 1946,  říjen listopad  při geologickém průzkumu získánoo 75 metrů krychlových materiálu s obsahem 4,42% uranu, nicméně také bylo zjištěno, že mocnost žilných struktur se pohybuje od 2-20 cm, pouze na jedné z nich byl nalezen malý závalek smolince. V podrobných popisech všech přístupných struktur není ani zmínky o uranové mineralizaci.  Není naděje na nález dobyvatelných uranových rud (Pluskal,1998, s. 21, 22) [Ten citát je ale poněkud vytržený z kontextu – pozn. J.Řezník, jako surrealistický malíř si to mohu dovolit.]
1946 20.11. českoslovenští členové čs.-sov. komise ministru Laušmanovi doporučili přijmout do Jáchymova 2000 pracovníků ze SSSR
1946 13.11. českoslovenští členové čs.-sov. komise požadují ponechat v Československu 10 % těženého uranu

 1946 9.12. byla podána zpráva o slabé uranové mineralizaci na vyzmáhaném štolovém obzoru dolu Štěstí-Radost v Sejfech u Horní Blatné
1946 Správa kutacích prací Jáchymovských dolů zahájila zmáhání štoly Tří králů v Abertamech.

 1946 15.8. čs.-sov. komise schválila revizní práce u Rolavy a Vejprt
1946 31.12. čs.-sov. komise r ozhodla o vyslání skupiny geologů ze SSSR pro průzkum okolí Jáchymova. Tento průzkum prováděl Sovětský svaz na vlastní náklady. V roce 1946 zahájila činnost asi padesátičlenná skupina sovětských geologů. Jejím výsledkem bylo nalezení uranové rudy u Horního Slavkova, v Příbrami a v trutnovské oblasti.

 1946 byla zřízena Geologická služba Jáchymovských dolů, Výsledky geologického průzkumu získané v letech 1946 až 1947 s velkou jistotou prokázaly, že zásoby uranové rudy postačují k vybudování průmyslového odvětví.  

1947, leden Ing. Bohuslav Hegner odevzdal přísně tajný spis obsahující data o Jáchymovských dolech takového rozsahu a důležitosti, že směl býti držen výhradně u centrálního ředitele nebo jeho náměstka, zcela bez služebního důvodu a oprávnění statistickému úředníku Honomichlovi, aby si jej odtud vyzvedl spolupracovník zpravodajské služby jisté cizí moci Andrej Aczel, kterého také o uložení spisu u Honomichla uvědomil a který tento nejdůležitější dokument týkající se provozu JD předal přímo agentu cizí zpravodajské služby.

 1947 1.1. výpočtem zásob bylo na Jáchymovsku stanoveno v dolech 142,5, t celkových zásob uranu, z toho 86,5 t U ověřených s produktivností 0,72 kg U/m

 1947 21.1. byla podána zpráva o průzkumu štoly Gotthold mezi Potůčky a Božím Darem
1947 5.2. ing. V.Kovář projednal s ing. V.Daškievičem cenu za dodávaný jáchymovský uran a hodnotu dolové podstaty.

 1947 1.2.  dopis In. Kováře Zd. Fierlingerovi a Laušmanovi, aby užší porada ministrů uložila československým členům komise trvat na požadavku desetiprocentní československé účasti na využití rud v Jáchymově.

 1947 počátek května  cestou do Frankfurtu na pětidenní konference amerických vojenských atašé, kteří sloužili v Evropě a na Blízkém východě. přiletěl kromě plukovníka E. F. Koeninga kapitán Jack C. Novak, narozený v roce 1921 v Iowě, dvoumotorovým letadlem C-45, který si při letu si leteckou kamerou nafilmoval například oblast s uranovými doly v okolí Jáchymova. Ale ztratil aktovku. Došlo ke kontaktu s Reicinem, který požadoval informace o generálu Píkovi. Amíci pak agenturně zjistili, že všichni ministři obdrželi fotokopii obsahu aktovky. (s. 229).

 1947  říjen  sovětská strana požádala  o zvýšení těžby uranové rudy na trojnásobek původní těžby. Investice do vývoje uranového průmyslu byly odhadnuty na 1,156 miliard Kčs. Rozsáhlé investice přesahovaly možnosti československého hospodářství. Nešlo pouze o finanční náklady, ale také o stroje, suroviny, pracovní síly. Na tuto skutečnost upozornili  členové jáchymovské komise.

 1947 6. 11  ministr zahraničí SSSR oznámil, že Sovětský svaz prolomil americký monopol atomové bomby.[tajemství prolomeno, budeme potřebovat hodně, hodně uranu].

1947. 6.11. při zátýkání Pravomíla Raichla podle jeho vlastních slov mu příslušnici OBZ podvrhnou aktovku s dokumenty o těžbě uranové rudy v Jáchymově.

 1947 v Příbrami začala pracovat první skupina kolektorů Jáchymovských dolů Jáchymov pod vedením A.I.Zubova

 1947, konec roku Ing. Rada odjíždí do Moskvy na popud K. Gottwalda do Moskvy, aby za účasti  J. Kašpárka projednal výši plateb za uran, získávaný z různých depozit.

1948-1955 byly otevřeny v okolí Jáchymova nové uranové doly Leopold, Tomáš, Panorama, Plavno, Popov, Rovnost II, Adam, Eva, Eliáš Eduard, Barbora  a Abertamy¨ Československá strana měla připraveny tři varianty pětiletého plánu. Všechny tři varianty počítaly s vystěhováním měst Jáchymov a Vejprty a přilehlých obcí, aby bylo možno zvládnout plánovanou těžbu uranové rudy. Nové bytové jednotky v těchto městech měly sloužit výhradně pro pracovníky Jáchymovských uranových dolů.

 1948 bylo dohodnuto, aby Sovětský svaz dostával uran a nikoliv smolinec a za dva roky sovětská strana podnikla potřebné kroky. Dodávaná ruda Sovětského svazu, která se dostávala bez obohacení, od roku 1950 byla obohacována v úpravně Eliáš v Jáchymově

 1948 1.1. výpočtem zásob bylo na Jáchymovsku stanoveno v dolech 167,5 t celkových zásob uranu.
1948 v Příbrami pokračovala samostatná jednotka Jáchymovských dolů Jáchymov, tzv. K-2, pod vedením A.G.Stěpanova
1948 pro těžbu uranu byly zaraženy štoly .č. 1 a 2 v Lešeticích a štola č. 3 v Kamenné

 1948 25. 2. Dosavadní ředitel Hegner byl nahrazen ing. Josefem Čmelákem, který ve funkci setrval do roku 1949. Oba stykem s agentem CIC Aczelem byli do určité míry nápomocni k vyzrazení důležitého státního tajemství cizí špionážní službě. V obžalobě je uvedeno jméno Andrej Aczel. Osoba pod tímo jménem je vedena v databázi EZO jako československý státní příslušník, narozená v Užhorodě v r. 1915, který se měl stýkat s americkým novinářem Hendelem, v databázi EZO je evidována osoba Jozef Hendel jako občan USA celkem pod čtyřmi jmény.

1948 Stalin navrhl prezidentovi Gottwaldovi přemístit do Jáchymova pro začátek 30 000 sovětských rodin ke zpracování uranové rudy, což nebylo československou stranou přijato. Rovněž neprošel návrh na získání pracovních sil z Bulharska a Rumunska.

 1948 jaro Vladimír Krajina v tajné zprávě pro britskou vládu napsal, že tajná smlouva o využití jáchymovských uranových dolů z října 1945 s SSSR byla podepsána za společného nátlaku českých komunistů a pana Zorina, tehdy sovětského velvyslance v Praze) a že jedním z hlavních důvodů, proč Sovětský svaz zasahoval prostřednictvím intervenci pana Zorina do vnitřních československých záležitosíi, byla obava z možného revidování tajné smlouvy o uranových dolech po volbách.

1948 červen hospodářství  trpělo nedostatkem devizových prostředků a nemohlo kupovat suroviny potřebné pro průmyslovou výrobu, o čemž generální tajemník KSČ Rudolf Slánský jednal se sovětskou stranou. V Praze se očekávalo, že tato jednání přispějí k oslabení závislosti Československa na dodávkách surovin ze západní Evropy

1948 červen Schweizer Illustrierte Zeitung v článku Deshalb starb Jan Masaryk. otiskl dopis Jana Masaryka J. V.  z 11. března 1948, v němž pisatel dopisu psal, že se snažil urychlit – pokud to bylo v mé moci – postoupení českých uranových dolů vaší zemi na důkaz toho, že byť by se SSSR dostal do jakéhokoliv ozbrojeného konfliktu, stáli bychom vždycky na vaší straně. V červenci téhož roku francouzský Combat uveřejnil ruský překlad českého originálu.

 1948 druhá polovina roku  Ing. Kovář je nahrazen v československo-sovětské komisi dr. O. Pohlem.

 1948 prosinec Za dva roky od podpisu dohody došlo k prudkému vzestupu těžby, který trval deset zhruba let. V Československu tak vzniklo nové odvětví, uranový průmysl. Do roku 1951 se na zjištěných zásobách uranu podílelo nejvíce ložisko v Jáchymově. V roce 1950 bylo odhadnuta velikost zásob asi na 800 tun uranu

1948 v Jáchymovském revíru bylo za tento rok vytěženo 67,4 t uranu [mimochodem výše uvedená tabulka uvádí 103 tun]

 1949 -1952  počet  šachet stoupl trojnásobně. Výstavba šachet vyžadovala značné investice. Uvádí se, že v letech 1950 až 1960 bylo proinvestováno ze zisku uranového průmyslu 5,5 miliardy Kčs na budování nových šachet a na geologický průzkum.

 1949 1.1. výpočtem zásob bylo na Jáchymovsku stanoveno v dolech 263,2 t celkových zásob uranu

 1949 6.1.  L. P.  Berija poslal J.V. Stalinovi dopis o výsledku průzkumu ložiska uranu v Kodaru. Předběžné testy měly určit obsah uranu v uranitu na 30-50%  a v rudě z sutě na 0,7% , tedy v kvalitě rud Československých a Saských uranových dolů

 1949 22. 4. předseda vlády ČSR Antonín Zápotocký a ministr zahraničního obchodu SSSR Lošakov podepsali protokol k dohodě z r.1945, podle něhož byla na návrh SSSR snížena tzv. zisková přirážka (normální procento zisku) na hodnotu 15 % výrobních nákladů. SSSR naopak poskytl na dobu 15 let bezúročný investiční úvěr. Sovětská strana přistoupila na vypracování tříletého plánu těžby uranové rudy a souhlasila se zásadou, že podíl investic bude roven podílu těžby, který Sovětský svaz obdrží. Protokol zajistil Československu od Sovětského svazu bezúročnou investiční půjčku ve výši 85% hodnoty pořízených investic. Vlastníkem těchto investic se stalo Československo.

 1949 1.5. v Příbrami byla zřízena nová organizace Jáchymovských dolů Jáchymov, Báňský inspektorát č. VII.

 1949, konec října  v rámci akce “Budování” příslušníci operativy jáchymovského útvaru SNB Jeřáb a příslušníci III. sektoru velitelství StB zatkli pro údajnou velezradu a sabotáž 16 osob, vesměs vedoucích pracovníků n. p. Jáchymovské doly. Do čela 35  vytvořené nepřátelské skupiny” byli postaveni bývalý ředitel n. p. Jáchymovské doly ing. Bohuslav Hegner, současný ředitel podniku ing. Josef Čmelák, stavitel Lenger a ing. Stanislav Chmela.

 1950-1958  došlo k prudkému vzestupu těžby.

 1950 a 1951vzestup těžby byl ovlivněn snahou Sovětského svazu rozšířit socialismus do všech evropských zemí a s tím související výstavbou velké armády. Součástí těchto příprav byl také urychlený vývoj Sovětského svazu v jadernou velmoc.

 1954-1956 došlo ke zmírnění studené války mezi komunistickým blokem a demokratickým světem. Sovětská doktrína začala uvažovat v potenciálním konfliktu ss využitím jaderných zbraní hromadného ničení.

 1950 pro těžbu urany byly zaraženy š.č. 4 v Lešeticích, š.č. 5 a 6 v Brodě a š.č. 7 a 8 v Brodu

 1950 Báňské inspektoráty Jáchymovských dolů byly rozděleny se závody takto: I Jáchymov – Rovnost, Svornost, Leopold; II – Eliáš – Eliáš, Eva, Eduard, Barbora; III – Mar. Lázně; IV; V – Bratrství – Bratrství, Klement, Plavno; VI – H. Slavkov – Zdař Bůh, Barbora , Ležnice, Vlčí, Pichtova hora, Barbora  Jih, Bošířany, Zadní Chodov, Litrbachy; VII – Příbram – Jih, Střed, Sever, od roku 1951 – Východ, spojen Jih a Střed, od roku 1952 – Heřmaničky, od roku 1953 – Bytíz, od roku 1954 – Kamenná; VIII – Gravitační úpravny Bratrství a Eliáš; IX – Chemická úpravna Nejdek; X – Trutnov – Stachanov, Rybníček / později Krkonoše (Přehrada, Labská, Medvědín).
1950 byla založena průzkumná skupina Jáchymovských dolů pro oblast Vrchlabí.

 1950 27.3. podáno trestní oznámení na komplot sabotérů národního hospodářství v Jáchymovských dolech, n. p., kde bylo uvedeno, že zájem imperialistů o Československo tento zájem zvyšuje okolnost, že v ČSR se nachází bohatá naleziště uranu, čímž naší republice připadá velká odpovědnost a na druhé straně možnost přispěti k zabezpečení trvalého míru ve světě.

 1951-1952 investiční plány byly překročeny asi o 400 miliónů korun. Především šlo o výstavbu nového chemického závodu na zpracování uranové rudy v Nejdku a na rozšíření těžby v nových nalezištích uranové rudy v Heřmaničkách, v Potůčkách a v Zadním Chodově.

 1951-1955 geologický výzkum se soustředil na oblasti Horního Slavkova, Příbrami a Zadního Chodova poblíž Tachova. V následujících pěti letech se na výzkumu významně podíleli českoslovenští odborníci.

 1951, 21.3.  za hospodářské delikty bylo odsouzeno 22 vedoucích činitelů a řadových zaměstnanců národního podniku Jáchymovské doly a firem provádějících stavební práce na zakázku tohoto důlního podniku. Podle výroku vyšetřovatelů i soudu měli hospodářsky a politicky škodit našemu státu a spojeneckému Sovětskému svazu a připravovat předání uranových dolů do rukou amerických imperialistů. Tuto činnost měli „záškodníci“ vyvíjet v letech 1946–1949. V čele obviněné skupiny stáli ing. B. Hegner a ing. J. Čmelák (ředitelé Jáchymovských dolů n. p.) a ing. A. Žalud s ing. S. Chmelou jako vedoucí stavebního oddělení. Dalším důkazem „oddanosti“ republice a jejímu pracujícímu lidu měl býti připravovaný „ilegální útěk další smutné postavy tohoto komplotu, ing. Chmely“, který tak hodlal učiniti z obav před svým zatčením a zodpovídáním se z činnosti po dobu svého působení u JD a který aby dokázal, že jako přísl. KSČ nebyl tak dobrým komunistou, a s Američany že to myslí upřímně, odcizil z tajného archivu jeden z nejtajnějších spisů týkajícího se JD, těžby uranové rudy. V oddůvodnění rozsudku mimojiné stálo, že ve službách míru stálo všecko naše úsilí. Ve službách míru stál tu i náš podnik, tak důležitý pro obranu. Neboť bylo-li lze vůbec něčím odvrátit od vyvolání válečného konfliktu a užití vše ničící atomové zbraně, pak jen jasnou skutečností, že tuto zbraň má také tábor míru.Ani půl slova v tom oddůvodnění rozsudku nestalo o tom, že by se v Jáchymově někdy těžil nějaký uran.

 1952 18.4. předseda vlády ČSR Antonín Zápotocký a ministr zahraničního obchodu SSSR Lošakov podepsali další protokol k dohodě z r.1945, podle něhož byla snížena zisková přirážka na 10 % a měla být nadále vypočítávána pouze z provozních nákladů a nikoliv z nákladů na bydlení a stravování zaměstnanců.

 1952, 18. 4 t. Po několikaletém sledování měl být zatčen vládní zmocněnec pro těžbu uranu a člena mezivládní československo-sovětské komise ing Svatopluk Rada (1903- ). Večer před tím se však zastřelil, údajně po výstraze nezjištěné osoby Rady [jeho jméno se objevilo v databázi EZO 15.1.1958, osoba narozená ve stejný den je evidována  pod krycím jménem  Svatopluk v Archivním protokolu starých operativních svazků, zavedený 03.08.1953 (útvar: 1. zvláštní odbor MV registrační číslo 1401, archivní číslo: 74, |útvar: 1. zvláštní odbor MV). Okolnosti této sebevraždy byly podle názoru některých příslušníků StB podezřelé a svědčily spíše o inscenované vraždě. Ing. Rada údajně v době II. světové války spolupracoval v zahraničí s britskou tajnou službou a podle zjištění StB se měl po Únoru 1948 dopouštět při výkonu svých vysokých hospodářských funkcí rozhodnutí, která poškozovala národní hospodářství. Tato zjištění měla dokládat údajnou špionáž a sabotáže.

 

 Použitá literatura

 

Lukeš, Igor. Československo nad propastí: selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945-1948. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2014. 383 s. Obzor. ISBN 978-80-7260-292-6.

Pluskal, Oskar, Poválečná historie jáchymovského uranu, Praha 1998.

 http://www.montanregion-erzgebirge.de/cz/svetove-dedictvi-zazit/hornicky-region-pro-dulni-odborniky/hornicka-obdobi.html

 http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1293552-drahy-uran

 http://www.zdarbuh.cz/dejiny-hornictvi/historie/historie-ceskeho-a-slovenskeho-hornictvi-v-datech-17/

 http://natura.baf.cz/natura/1997/8/9708-1.html

 http://www.geology.cz/spec-papers/obsah/no9/9-3.pdf

 http://russobalt.org/forum/blog/12/entry-636-zabaikalskii-voiazh-borlag-i-na-podstupakh/

 Н.Ю.Годлевская, И.В.Крейтер. "Красноярское дело" геологов. Репрессированная наука. Выпуск 2. СПб.: Наука, 1994, с.158-166. (http://www.ihst.ru/projects/sohist/books/os2/158-166.htm )

 http://gornovosti.ru/tema/history/k-80-letiyu-krasnoyarskogo-kraya-geologia53640.htm

 http://www.memorial.krsk.ru/Articles/200402.htm

 https://geology.d3.ru/obrazets-nomer-23-558943/

 http://rutv.ru/brand/show/id/57898

 http://zpravy.idnes.cz/rusove-zkouseli-bombu-na-civilistech-dww-/zahranicni.aspx?c=A050418_225116_zahranicni_pol

 http://militera.lib.ru/memo/russian/sudoplatov_pa/07.html

 

 Neprostudovaná literatura

 Bártík, František, Tábor Vojna, Praha 2008.

 Bártík, František Tábory nucené práce zaměřené na tábory při uranových dolech v letech 1949–1951, Příbram 2006.

 Bursík, Tomáš. Přišli jsme na svět proto, aby nás pronásledovali – trestanecké pracovní tábory při uranových dolech v letech 1949-1961, Praha 2009.

 DUŠEK, P., PÍŠALA, J. Jaderné zbraně. 1.vyd. Brno: Computer Press, 2006. 88 s. ISBN 80-251-0817-1.

 Lepka, František, Český uran.  Neznámé hospodářské a politické souvislosti 1945-2002, Liberec 2003.

 Kaplan, Karel, Pacl, Vladimír, Tajný Prostor Jáchymov, České Budějovice, 1993.

 Šedivý, Frantíšek, Legie Živých aneb Jáchymovské peklo, Praha 2008.

 Šedivý, František, Pod věží smrti, Praha 2010.

 Šedivý, Zdeněk, Domeček, Brno 2004.

 Šedivý, Zdeněk F., Uranový gulag, Brno 2005.

 Tomek, Prokop, Československý uran 1945-1989, Praha 1999.

 Советский атомный проект. Конец атомной монополии. Как это было… 2-е изд., исправл., — Саров, РФЯЦ-ВНИИЭФ, 2000г, 215 стр.

 Ядерный центр России – Саров. РФЯЦ-ВНИИЭФ под ред. Р.И.Илькаева, Саров – Саранск; тип. «Красный октябрь», 2001г, 316 стр.

 Круглов А.К. Как создавалась атомная промышленность в СССР. – 2-е изд., испр. – М.: ЦНИИатоминформ, 1995г, 380 стр.

 Пестов С.В. Бомба. Тайны и страсти атомной преисподней. С-Петербург: «Шанс», 1995г., 425 стр.

 Атомный проект СССР: Документы и материалы. в 3-х томах, под общей ред. Л.Д.Рябева, т.2 «Атомная бомба. 1945-1954. Книга 4»., Министерство по атомной энергии; отв составитель Г.А.Гончаров – Саров, РФЯЦ-ВНИИЭФ, М.: Физматлит, 2003г, 816 стр.

 Барановский И.  Восхождение к урану  «Народная газета», 27 августа 1993г.; перепечатка «Северная правда» 7 сентября 1993г.

 Нехаев О. Бомба для Берии., «Российская газета» №8, 21 января 2004г.

 Котельников Г. Н.  Ядерная геология. Краткий справочник инженера-физика. Ядерная физика. Атомная физика. Составитель к.т.н. Федоров Н.Д. – Москва, Госатомиздат, 1961 г., 508 с. .

  

Obrázek: Zápis národního podníku Jáchymovské doly do veřejného obchodního restříku (převzato z materiálu Atomové století.

 

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.
Klíčová slova: dezinformace, Jachymov, Uran

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.