Svoboda, to jméno mu dal osud

ludvik svoboda
24.11.2020 10:46
Vzpomínám si na známý citát jednoho pologramotného osvětáře z Černých baronů: „Kdo je hrdina, rozhodujeme my, strana!“ V té době komunisté rozhodovali o osudech mnoha válečných hrdinů. Ti šťastnější, co se vrátili domů, mnohdy si svého štěstí příliš neužili. Přišla nová persekuce. Dějiny se převracely, jak se těmto „osvětářům“ hodilo. Kácely se sochy, strhávaly pamětní desky, vytrhávaly se stránky z učebnic…

V  těchto dnech si připomínáme 125.výročí narození generála Ludvíka Svobody (*25.11.1895).  Jeho životní příběh, to je přímo scénář pro velkofilm hollywoodského střihu. Jeho kroniku života přesto dnes nikde nekoupíte... V Americe by praskaly kinosály i knihkupecké regály. Kolik statečnosti, ale i kolik úzkosti o svou rodinu, prožil generál Ludvík Svoboda. Bojoval na frontách první i druhé světové války. Za první světové války  prošel bitvou u Zborova i Bachmače, bojoval na sibiřské magistrále. Po německé okupaci 15. března 1939 byl jedním z prvních, co odešli bojovat za svou vlast do zahraničí, stal se velitelem 1. československého armádního sboru v SSSR. Bojoval u Sokolova, Kyjeva, na Dukle, 6. října 1944 začal jeho sbor osvobozovat Československo, první slovenské vesnice.  Jeho jméno bylo za války vyslovováno s nadějí a vírou, s jeho jménem byla spojována i vítězná cesta z Buzuluku do Prahy. Pro osvobozenou vlast byl symbolem svobody. 

Návrat do vlasti mu připravil vedle radosti ze setkání se svou ženou a dcerou, které po celou dobu okupace byly v ilegalitě, i bolest nad ztrátou   jediného syna Miroslava. Ten byl umučen v německém koncentračním táboře. Popraveni byli i další členové z jeho rodiny. Po osvobození přicházely i další rány osudu, včetně měsíčního věznění v roce 1952, ale i ztráty zaměstnání, stal se účetním v JZD v Hroznatíně na Vysočině. Až úsměvný je příběh o příjezdu N.S. Chruščeva, někdy kolem roku 1960, do Československa a o jeho dotazu po spolubojovníkovi L. Svobodovi…. A tak přes noc se šila generálská uniforma… Jak dalece je ten příběh 100% pravdivý nevím, ale patří k té podivné době…... Ve zlomovém roce 1968, tolik zásadním pro naší historii, šel Svoboda opět do boje. Byl zvolen prezidentem Československa… Opět tekly slzy, tekla i krev… Jeho jméno provolávaly statisícové davy v našich městech:  „Se Svobodou za svobodu!“   

Ti, co dnes obracejí dějiny, kácí pomníky, se chovají tak, jak ten pologramotný osvětář z Černých baronů. Ten byl směšný již v době, kdy vládla nad dějinami strana. Dnes jsou podobně  směšní ti novodobí osvětáři, kteří by při prvním válečném výstřelu utekli do sklepa.  Dokladem této zloby, nenávisti může být nedávné až vulgární vyjádření předního komentátora České televize na adresu Ludvíka Svobody, válečného hrdiny, nositele nejvyšších našich a zahraničních vyznamenání. Hrdiny, který viděl smrt v tisících podobách, ale i hrdiny, který Nadevše miloval svou vlast.

  

 

 

 

 

premysl-votava
Místopředseda strany Národní socialisté.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.