Tradice a současnost sociální demokracie.

5.2.2011 05:20
Sociálně demokratické strany vznikaly v Evropě 19.století jako politické křídlo odborových svazů. Proto jen opravdu nevzdělaný tupec, který studoval historii někde u Xindla na plzeňských právech, se dnes může divit proč je tolik politiků ČSSD bývalými odborovými předáky a obráceně. Koho by tam chtěli vidět? Snad politiky pravicových stran? Ti snad zastupují zájmy spíše těch zaměstnavatelů. Úkolem sociálních demokratů stejně jako úkolem oněch odborových spolků a svazů, bylo zastupovat práva těch, kteří v tehdejším systému žádná práva neměli, a ochraňovat tyto zaměstnance před bezohledností, chamtivosti a sobectvím jejich zaměstnavatelů. Důraz byl položen na vzájemnou solidaritu zaměstnanců, která nahrazovala absenci pracovního práva v právním řádu jednotlivých evropských států. V poslední době začínají někteří politici z řad ČSSD zapomínat na tyto základní tradice a principy na kterých byla sociální demokracie v českých zemích před více než 130 lety založena.

To by ale byla velká chyba. Nebo snad máte v dnešní době pocit, že vše bylo vybojováno, že ochrana zaměstnanců před arogancí, sobectvím a chamtivosti zaměstnavatelů je dokonalá a nelze na ní už nic zlepšovat? Že práva těch nejslabších článků v systému pracovního trhu, tedy zaměstnanců jsou beze zbytku respektována? Od různých pravičáckých myslitelů se člověk občas dozví, že odbory jsou v dnešní osvícené době nepotřebné a že jde o jakousi prehistorickou nadbytečnost. V horším případě dokonce, že odbory jsou brzdou pokroku a přinášejí více škody než užitku. Opravdu tomu tak je? Skutečně dnes žijeme v době, kdy jsou zaměstnanci respektování svými zaměstnavateli jako partneři v pracovním procesu, kdy jsou plně uznávána jejich zákonná práva? Skutečně má někdo pocit, že časy zpupných, arogantních, sobeckých, bezohledných a chamtivých majitelů a zaměstnavatelů patří do dávné historie? A nebo právě tyto osobnostní typy hlásí svůj návrat i v současnosti, v našem 21.století?

Každý si na tyto prosté otázky dokáže odpovědět sám. Zvláště pokud nedlí ve věži ze slonoviny a má alespoň minimální kontakt s realitou kolem nás. Obzvláště v posledních několika měsících se vede v sociální demokracii debata o možnosti většího rozkročení strany směrem dostředu či dokonce doprava, a o získávání nových středových voličů. Nechci tu nějak strašit, ale od dob bratra Tyrše nejsou politici ČSSD už tak pružní jako bývali. A takové náhlé a příliš široké rozkročení by mohlo mít velmi nepříjemné následky. Nejen pro samotné politiky, ale pro obrazná třísla strany samotné. A její zdravotní stav by se rozhodně nezlepšil. Snad by pomohlo několik čísel. V roce 2006 získala ČSSD více než 32% hlasů. V roce 2010 pouze 22%. Ten úbytek hlasů dělá nejen 10%, ale v absolutních číslech to je více než 750 tisíc voličů, které ČSSD ztratila za pouhé 4 roky. Existují nejrůznější studie kam, že se přesunulo tohoto tři čtvrtě miliónů voličů.Pár set tisíc prý volilo stranu TOP 09,někteří zase VV.

4,5% skončilo u truc strany Zemanovců a podobně. Někteří zůstali raději doma. Jsou toto snad ti středoví či pravicoví voliči o které mají jisté kruhy ČSSD zájem? Ne! Toto jsou voliči ČSSD, které prostě tato strana na čas ztratila. A které by si měla získat zpět. Ale je to jediná část voličů, které by mohla sociální demokracie oslovit? Co třeba těch 38% voličů co zůstali při volbách doma a k urnám vůbec nevyrazili? Copak tyto více než 3 milióny voličů nestojí za řeč? Kolik z nich je asi spokojených voličů pravicových stran? Jenže tito voliči jsou zklamáni z úrovně politiky, kterou předvádí současná ČSSD. Důvěra voličů se skutečně nezískáva snadno. Leč ztracená důvěra se získává ještě mnohem hůře. A sociální demokracie by mohla získat hlasy těchto voličů pouze a jen tím, že se její politici stanou alternativou k současným politikům ODS, TOP 09 či Věcí Veřejných. Přiznejme si, že politici ČSSD ztrácí hlasy voličů hlavně proto, že místo aby se stali alternativou těchto pravicových politiků, tak se jim začínají zatraceně moc podobat.

Rovněž jsem měl možnost slyšet v poslední době nářky nad koaličním potenciálem sociální demokracie. A úvahy o tom, jak to udělat, aby se tento potenciál zvýšil. Řešení je opravdu snadné. Místo těchto planých úvah by se měli jejich autoři zaměřit na vykonávání skutečné každodenní politiky. Tím roste síla a význam strany a tím roste i onen zmiňovaný potenciál. Podobný problém měla na Slovensku v 90.letech Mečiarova strana HZDS. Vyhrávala volby s více než 30% hlasů. Přesto nevládla. Prý kvůli nízkému koaličnímu potenciálu. Jenže rok se s rokem sešel a po volbách v roce 2006 měla strana HZDS svůj největší koaliční potenciál vůbec. V podstatě rozhodovala jaká vláda na Slovensku vznikne. Mělo to jen jednu vadu. Že volební zisk této strany v těch volbách byl sotva 10%! Doufám, že se ČSSD nevydá v úsilí za dosažení vyššího koaličního potenciálu tímto směrem. Řekněme si otevřeně, že v každé demokracii v podstatě existují pouze dvě politické strany. Jedna je vládní a druhá je opoziční. Nic mezi tím prostě není.

A každá malá strana má pouze tyto dvě možnosti kam se přidá. Zda ke straně momentálně vládní a nebo k opoziční. V demokracii také platí, že současná opozice je pravděpodobně budoucí vláda. Proto by opravdu nebylo dobré, aby někteří netrpělivi politici z řad ČSSD kvůli abstinenčním příznakům z momentální nemožnosti vládnout a rozhodovat, opustili základní tradice a principy na nichž je sociálně demokratická politika založená. Tudy zkrátka cesta k vládě a k realizaci volebního programu nevede. Principy prostě nelze nahradit znalostí technologie moci. Je pravda, že z opozice ještě nikdo svůj program neprosadil. Na druhou stranu nikdo ještě nevyhrál volby tím, že svůj politický styl obkreslil od ideového protivníka. Volič chce mít na vybranou. Pokud si má zvolit ze dvou politiků, kteří se sobě podobají jako vejce vejci tak raději místo voleb zůstane doma. A nelze se mu vůbec divit!


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.