Trochu jinak o jednom výročí. Trochu jinak o Vítězném únoru 1948 4

24.2.2011 10:18
Máme výročí. Ale čeho? Rozumí komunisté, k čemu se hlásí a co obhajují a kdo tehdy vyhrál? A rozumí tomu i dnešní antikomunisté?

 

5. května 1948 ráno  byl zatčen generál Píka, a tentýž den (tedy ještě před oficiálním vyhlášením Státu Izrael) zřejmě na počest této události byla otevřena cesta k dohodě dle záznamu požadavků zplnomocněného zástupce Palestiny a nastávajícho vyslanece tohoto státu v ČSR dr, Felixe a odpověď velitele letectva generála A. Vicherka  o výcviku izraelských   pilotů,  parašutistů a tankistů na území ČSR. Nešlo přitom  jen o dodávky zbraní, ale i o  výcvik sto jedenapadesát letců,  sedmdesát parašutistů či osmačtyřicet tankistů.  Byla zde  zformována brigáda v síle 1335 vojáků. Šlo často o zkušené  bojovníky z  druhé světové války (ze Svobodovy armády). Výcvik  spočíval spíše v jejich  vyzbrojení, stmelení a vyškolení  nezkušených nováčků. A těch bojů jsme se aktivně účastnili. Z československého území startují letadla, která bombardují Káhiru vybavená předpovědí počasí z Meterologického ústavu a mapami ze Zeměpisného ústavu. Realizace této pomoci byla  vhledem k mezinárodním a vnitropolitickým souvislostem utajována v maximální možné míře, což ale  nutně  vedlo k rozsáhlým politickým manipulacím, počínaje Únorem  1948. Finská  cesta pro Československo byla uzavřena.
První perlička na okraj: Na uzavření té dohody z toho 5. Května 1948 se podíleli aktivně všichni ti, kdož jsou obviňování z podílu na odstranění generála Píky. Vývoz zbraní spadal do resortu, který řídil v ministerstvu zahraničí náměstek ministra Vl. Borek a k prodeji zbraní se ministerstvu vnitra vyjadřoval Zdeněk Toman, v Svobodově ministerstvu národní obrany náčelník hlavního štábu B. Boček, Š. Drgač a k prodeji zbraní Izraeli se vyjadřoval B. Reicin jako přednosta obranného zpravodajství. Reicin jednal o této záležitosti s předsedou vlády Klementem Gottwaldem.
V lednu  1948, tedy v době, kdy  existovalo embargo na vývoz zbraní,  uzavřela Zbrojovka Brno dosti významný obchodní kontrakt o dodávkách zbraní do Palestiny. Vzhledem k  embargu OSN bylo nutné celou akci utajit jak před československou  veřejností, tak i třeba před "nekomunistickými" ministry  a armádními špičkami  (generál Heliodor Píka), kteří už  vzhledem ke svým kontaktům na britské vládní,  zpravodajské  a armádní kruhy zvyšovali riziko prozrazení celé akce "Důvěrně  Izrael". Izraelská lobby pro odvrácení pozornosti od této  akce začala podněcovat  vnitropolitické napětí, což nakonec  vedlo k únorovým událostem 1948. Nebylo tedy  náhodné, že  Sověti kritizovali způsoby, jakými KSČ tehdy  postupovala.
Druhá perlička na okraj. Jak jsem uvedl v jedné z předcházejích částí, tak nějak bych podezíral jihoamerické kontakty Zdeňka Tomana z úmyslného překažení toho připravovaného argentinského kontraktu na přelomu roku 1947-1948 Možnosti by asi byly. V červenci 1948 nabídla Jewish Agency čs. diplomatu v Argentině dodávky místních produktů za 300 millionů korun výměnou za československé zbraně (viz Československo a Izrael,1947-1953, s.41-42) . Současníci si o nějakém úniku informací také mysleli své, protože v lednu 1948 zřídilo vedení Československých závodů kovodělných a strojírenských (zastřešující oněch šest zbrojních podniků, sepisujících tehdy memorandum pro předsedu vlády ohledně krizové situace vzniklé odmítnutím toho argentinského kontraktu) ve svém ústředí tzv. sekretariát D, který měl prodej zbraní do zahraničí řídit. Jeho nařízení o povinnosti okamžitě hlásit veškerá jednání o prodeji zbraní s cizinci, ředitelé Škodovky a Zbrojovky nejdříve odmítali a nechtěli se jim podrobit, brzy však ustoupili.  

Ta  ilegální pomoc té izraelské panně tu totalitu  pěkně přisolila.  A stojí na jejím počátku. Porodní bolesti geneze Státu Izrael jsou dokonale synchronizovány s umíráním posledních zbytků demokratického Československa. Vývoj izraelsko-československých  vztahů v letech 1947 - 1953 měl klíčový význam pro genezi  diktatury v  Československu jako izolovaného útvaru, samozřejmě  v rámci tehdejších představ o  optimálním fungování společnosti,  což projevilo v takových maličkostech, jakými  bylo odmítnutí  účasti na kapitálových investicích v Izraeli, abychom se  nepodíleli  na vykořisťování pracujících, nebo v bránění vystěhovalcům  vzít si  sebou šicí stroj, aby se z nich nestali stoupenci kapitalismu.
Kdyby  komunismus neexistoval, tak by si ho Češi vymysleli.  Kvůli řešení vlastních  problémů po r. 1945. Po Němcích  zdědili exportně orientovaný zbrojní průmysl,  propojený  nutně se státem, který musí kvůli udržení zaměstnanosti  hledat nové  trhy v konkurenci s USA, neúspěšně třeba i v  Argentině. To je vedlo k podpoře  židovských teroristů a tajnůskářství,  mezinárodně politické izolaci a ekonomické  snaze po soběstačnosti.  Současně třeba i k nutnosti výchovy kvalifikovaných  pracovníků,   budování vlastní energetické, hutnické a strojírenské základny. 
Odsud už bylo velmi blízko k politickým procesům, táborům  nucených prací a snaze  o úplné začlenění do lidově demokratického  tábora. Samotné únorové události  1948, jejich průběh  a výsledky vynesly do popředí skupinu lidí, spjatých s  těmito  utajovanými aktivitami. Právě proto, že tuto pomoc, zahrnující  přímou  účast na izraelské válce o nezávislost, bylo nutné  utajit, vedla k širokému  používání metod k odvádění pozornosti  na jiné problém (např. akce Mládež řídí  Brno, divadlo  prvních monstrprocesů s církví a Horákovou), k akceptaci  administrativně  direktivních metod řízení ekonomiky, k přijetí opatření,  které  měly zabránit úniku jakýchkoliv informací navenek  (zákony o ochraně lidově  demokratického zřízení (jedním  z podnětů pro jeho přijetí byla právě vražda  majora Schramma)  a táborech nucených prací). Jsou postupně přijímány Zákon  č.  231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky,  zákon č. 232/1948 Sb o  Státním soudu, zákon č. 247/1948  Sb. o táborech nucené práce, zákon č. 319/1948  Sb. o zlidovění  soudnictví. Československo bylo ve válce, která s třídním bojem měla málo co společného. Spíše naopak, podněcování třídního boj sloužilo jako zástěrka těch tajných bojů o Izrael. Byla to všechno kamufláž, a to naprosto objektivně bez ohledu na to, co jednající osoby tehdy zamýšleli a s jakými výsledky jednali.
Charakter utajování této akce nebyl dán pouze  mezinárodními  souvislostmi, hrozilo opakování výbuchů antisemitismu v  Československu. Cenou za tuto pomoc byla úplná mezinárodní izolace  Československa,  snaha o přerušení všech informačních kanálů na Západ spojené  s  masovými procesy pro velezradu, vesměs spojenou s vyzvědačstvím (ve své první fázi).  Právě proto  jsou přijaty (preventivně) takové zákony, jakým  byl zákon na ochranu lidově  demokratické republiky (zaří  1948).
Únor 1948 umožnil vytvořit perfektní  krytí pro  pomoc Izraeli tím, že umožnil odvést pozornost jinam: "Nekomunisté  byli oběťmi čistek ve státní správě, školství, armádě  nebo bezpečnosti. Do roku  1949 muselo odejít z armády 4600  důstojníků. Akční výbory Národní fronty  propustily asi  28 000 zaměstnanců. Z národních výborů muselo odejít 75 000  funkcionářů, z odborů a závodních rad na 20 000 funkcionářů,  ze Sokola 15 000  lidí. Po únoru byla likvidována samostatnost  politických stran: muselo odejít na  120 000 funkcionářů národně  socialistické strany, 100 000 funkcionářů lidové a  demokratické  strany, 20 000 sociálních demokratů. .Z 600 ředitelů národních  podniků bylo propuštěno 294, z 48 000 vysokoškolských studentů  bylo vyloučeno 18  procent, tzn. 8640 lidí, a bylo propuštěno  i přes 500 vysokoškolských profesorů.  Celkem bylo na 250-280  000 lidí postiženo čistkami, vyhozeno ze zaměstnání nebo  ze  školy. V roce 1948 bylo vzato do vazby na 3000 osob, 7000 osob  bylo obviněno  z trestných činů politické povahy, StB vykonala  3700 domovních prohlídek..."  (Tomek, 2009, s.4).
Všechna  opatření byla přijata s cílem efektivně vést  utajovaný  zápas o stát Izrael a připravit se případně na konflikt širšího  dosahu, kterému jedině čeští komunisté potajmu a navzdory  celému světu byli  schopni pomoci, což dobře chápal první  izraelský velvyslanec v Československu,  který na sjezdu Ústředního  svazu sionistického v Praze 8. ledna 1949 prohlásil:  

Těším  se, že mohu tlumočit svůj pozdrav v zemi, jež byla vždy věrným  spojencem  našeho mladého státu. Tento sjezd se koná v zemi  svobody, spravedlnosti a  demokracie, v zemi, jež dobře chápe  náš boj o o svobodu, ve státě, jenž první  uznal stát Izrael".

Ve stejné době materiály katolické církve  napojené  na "imperalistický Vatikán" hodnotí situaci v Československu  zcela  odlišně. Ve zprávě katolického episkopátu o postavení  římskokatolické církve v  ČSR z 7. června 1949 se například  pravilo, že "... náboženský život není ušetřen  totální  kontroly policejních orgánů a jejich pomocných složek, a to  takovým  způsobem, že i nacistická kontrola během okupace  jeví se proti tomu jako pouhý  diletantismus" (Církevní komise  ÚV KSČ 1949-1951. Díl 1, s. 161)
Pan Tomek se  domnívá,  že tyto jevy byly dostatečně silným důvodem pro masivní angažování  se  britské vlády v Československu. Je to asi tak absurdní,  jako by dnes  z faktu,  že počet lidí bez práce v České  republice za pouhý měsíc červenec 2009, kteří  mohli bezprostředně  nastoupit do zaměstnání, se za červenec zvýšil o 22 761 osob  na celkově 475 560 uchazečů, by opravňovalo nějaký stát  k zahraniční intervenci  na území, respektive k nějaké zvýšené  výzvědné aktivitě.
Nic z těchto jevů  neopravňovalo  britskou vládu, aby tady vyslala škpt. Václava Knotka (1910-1948)  se zkušeností z domácího odboje i zahraničního odboje ve  Velké Británii z doby  druhé světové války, po válce zaměstnance  ministerstva vnitra a před únorem 1948  zpravodajce s tajemníkem  národně socialistické strany Vladimírem Krajinou. "Hned  v  únoru 1948 musel uniknout zatčení Státní bezpečností a přešel  hranice do  Německa. Na jaře zajistil převedení manželky a  čtyř dětí do Velké Británie.  Knotek přijel do Československa  vlakem večer 15. června 1948 (tedy v době, kdy z těch výše uvedených hrůz bylo realizovány zákaz volného cestování do zahraničí, propouštění z práce a některá zatčení včetně generála Píky), s britským pasem  na jméno John  Robert Coles. S pomocí paruky, brýlí a gumových vložek do úst  se  mu podařilo pozměnit svoji podobu. Měl v úmyslu vybudovat  za pomoci dosud  existujících kontaktů na československých  úřadech informační kanál do zahraničí.  Knotek dokonce počítal  s využitím úředního radiového spojení ministerstva  zahraničních  věcí, do jehož vysílání měly být zprávy pro exil zašifrovávány.  Již  druhý den pobytu na území Československa byl ale prozrazen  Státní bezpečnosti  jedním ze svých kontaktů, Karlem Svobodou.  Svoboda byl Knotkovým spolubojovníkem  ze zahraničního odboje,  parašutistou výsadku WOLFRAM, po válce se stal úředníkem  ministerstva  zahraničí. V podvečer 16. června 1948 byl Knotek na nábřeží  u  právnické fakulty v Praze v průběhu schůzky se Svobodou  zatčen a převezen do  věznice Státní bezpečnosti ve Washingtonově  ulici. Během přijímací procedury ve  věznici se mu podařilo  použít jed ukrytý v ústech" (Tomek, 2009, s..6-7).  
Realizace  tajné československé pomoci Izraeli této iniciativě Britů  dala jiný  rozměr. Účet za komunismus bychom měli poslat Státu Izrael. Jenom se obávám, že Stát Izrael, to naše dítě nezvedené a poněkud přerostlé, nám ten účet pošle zpět s tím, že ho slíbil proplatit prezident Beneš. Možná už v tom Londýně, když přijímal toho Zoltána Goldenberga do pracovního poměru.
Dvě otázky na závěr:
1)      Co tak asi byla berlinská blokáda z pohledu Československa a Izraele? Malá krycí operace, umožňující realizovat tzv. žatecký most pro dopravu mezků s použitím amerických letadel a letců. Samotná berlinská blokáda naprosto nutně vedla k odvrácení pozornosti od Státu Izrael.  
2)      Co tak asi byla korejská válka z pohledu Československa, a možná i Izraele? Taková menší válka, umožňující odvrátit pozornost od střední Evropy, kde špatně vycvičení agenti chodci za každou cenu přinejmenším se snažili získávat informace, hodící se toliko k brzké (možná předstírané)  invazi britsko-amerických vojsk?
Mysli globálně, jednej lokálně.

Použitá literatura
Bulínová, Marie, Janišová, Milena, Kaplan,  Karel. Církevní komise ÚV KSČ  1949-1951. Edice dokumentů.  Svazek I. Církevní "šestka" (duben 1949-březen  1950). Praha-Brno:  Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v nakladatelství Doplněk 1994.  504 s.
Československo a Izrael v letech 1945-1956. Praha:  Ústav pro soudobé  dějiny ve spolupráci s Historickým ústavem  České armády 1993. 398 s. ISBN  80-85270-12-9.
Czechoslovak  military aid to Israel ( http://www.militaryphotos.net/forums/showthread.php?t=133269 )
Dufek, Jiří, Kaplan, Karel, Šlosar, Vladimír. Československo  a Izrael v  letech 1947-1953. Praha: Ústav pro soudobé dějiny  AV ČR v nakladatelství Doplněk  1993. 203 s.
Fencl, Jiří:  Rekordní vývoz zbraní. Mladá Fronta DNES 23.  července 2009,  příloha Ekonomika, sešit B4. Hora, Ota. Svědectví o puči  I-II. Z bojů proti komunizaci Československa. Praha: Melantrich  1991. 336 s. a  298 s. ISBN 80-7023-086-X.
Kaplan Karel, Druhý proces. Milada a spol. -  rehabilitační řízení 1968-1990.  Praha Univerzita Karlova. Nakladatelství  Karolinum 2008. 582  s.  ISBN 978-80-246-1431-1.
Kaplan, Karel: Kronika  komunistického  Československa. Klement Gottwald a Rudolf Slánský. Praha:  Společnost  pro odbornou literaturu - Barrister and Principal, o.s 2009.  375  s.  ISBN 978-80-87029-53-4. opt –
Orel, Miroslav. Protikomunistický  odboj  1948-1955. Hledání cest a kořenů - pokus o sebereflexi  (1) (http://www.kpv-praha15.wz.cz/kpv_zpravodaj_clanek226.htm )
Masaryk, Jan. Ani opona, ani most ... 2. vyd. Praha: Vladimír  Žikeš 1947.  59 s.
Nálevka, Vladimír. Z neznámých stránek  historie. Prana: Nákladatelství  Aleš Skřivan ml. 2001. 215  s. ISBN 80-864493-01-6. O procesech a  rehabilitacích. I. Zpráva  "Pillerovy komise" o politických procesech a  rehabilitacích  v Československu v letech 1949 až 1968. Praha: Vyd. Florenc 1990.  166 s.
Prameny k dějinám III. odboje.Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948 – 1949, Olomouc: Centrum pro výzkum československé exilové politiky po roce 1948. 1995.
 Proces s vedením protistátního spikleneckého centr  a v čele s  Rudolfem  Slánskýsm. I. vydání. Praha: Vydalo  ministerstvo spravedlnosti v  nakladatelství Orbis 1953. 548 s.  [Sazba 5.1.1953. Tisk 7.1. 1953. Náklad 75 400  výtisků.] (s.  26,27, 29, 31, 43, 67, 102, 108, 113, 116, 117, 123, 124, 129,  130,  133, 134, 151, 154, 159, 160, 175, 179, 184, 194, 199, 201, 202,  215, 219,  223,224,229,245, 269, 289, 286, 303, 305,308 317, 319,  325, 337, 339, 340, 345,  351, 358,364, 367, 376, 387, 404, 409,  415, 416, 417 418, 423, 427, 429, 430,  433, 435, 436, 439, 443,  448, 451, 453, 459, 461,458, 485, 497, 501, 503, 506,  509, 511,  512, 523].
Raichl, Pravomil. Jak se utíká smrti. Zaps. Irena  Kastnerová. Plzeňský deník. Plzeň. Roč. 6, č.108 (19970510),  s.5, ISSSN  1210-5139. 1997
Report of the Anglo-American Committee  of Inquiry on  Palestine, 1946 http://www.mideastweb.org/angloamerican.htm )
Skilling Gordon H., Československo. Můj druhý domov. Paměti  Kanaďana.  Praha: Prostor 2001. ISBN 80-72610-042-7.
Szulc, Tad. The Secret Aliance. The Extraordinary Story of the Rescue of the Jews Since World War II.  First Edition. New York: Farrar, Straus and Giroux 1991. 327 s.  
Škerle,  Michal. Únor 1948 v Brně.  Brno: Filozofická fakulta Masarykovy  univerzity 2007. 41 s.
Tigrid, Pavel.  Kapesní průvodce ženy  po vlastním osudu. Praha: Odeon 1990. 316 s. ISBN  80-207-0149-4.
Tomek, Prokop, Katalog výstavy Na frontě studené války  Československo  1948-1956. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů 2009.

Vorel, Jaroslav, Šimánková, Alena aj. Československá  justice v letech  1948-1953 v dokumentech. Díl I. Sešity Úřadu  dokumentace a vyšetřování zločinů  komunismu č. 8  Praha:  Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu 2003.   415 s. ISBN 80-86621-03-0.
Zídek, Petr-Sieber, Karel. Československo  a Blízký  východ v letech 1948-1989. Praha, Ústav mezinárodních  vztahů 2009  ISBN  978-80-86506-76-0. 392 s.
 
Další  zdroje: (http://www.evida.cz/mikota/skoda/koncern/konc5.htm).
 

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.