Tryzna u hrobu neznámého ekonoma podruhé

pelc vladimír
26.5.2020 09:57
Stále to sledujete: V souvislosti s koronakrizí masovací prostředky do občanů tlučou zaručeně správné rady údajných ekonomů jak hospodářství udržet a později pozvednout. Ekonomů prý elitních, kultovních, světově známých, proslulých, uznávaných, renomovaných či jinak neobyčejných. A jaké to rady jsou?

Ekonom ústředního krizového štábu apeluje na nejjednodušší a nejrychlejší pomoc firmám a podnikům a na úsilí, které by nakoplo ekonomiku a nasměrovalo ji do budoucnosti tím, že budeme víc sledovat společenský dopad investovaných peněz. Co tím ústřední krizový specialista myslí, jsme se nedověděli. Hlavně by mě zajímala ekonomická definice onoho společenského dopadu a též toho nakopnutí. Slovutný institut slovutného profesora ve svém devateru pro řešení krize dává v bodě posledním nadmíru jakostní a hlavně konkrétní ekonomickou radu, totiž že je nutná rychlá pomoc nejvíce poškozeným ekonomickým subjektům; ovšem jak by se míra poškozenosti měřila, takticky nesděluje, a hlavně – co takhle zohlednit důvod té poškozenosti?; úmyslně vytvořit bankrot – poškozenost − totiž není zas tak složité. A jaké ekonomické subjekty by to měly být? A majetková realita, tedy kdo je vlastní, by nás neměla zajímat?; a jestli ekonomický subjekt platí daně zde nebo třeba ve státě Seychely?

Parta ekonomů, která prý radí našemu občanstvu, a to mimořádně zdůrazňují, zcela zdarma, ekonomů, kteří by základní hospodářské jednotce, tedy rodině, správně radili, že si peníze nemá půjčovat neproduktivně (třeba na dovolenou, na zbytné vybavení domácnosti apod.), když na to aktuálně nemá peníze a půjčka se velmi prodraží, a že si mají půjčit produktivně, kupř. na počítač, který využijí ke své činnosti, z níž získávají či budou získávat zdanitelný příjem – tedy titíž specialisté doporučují státu, jako největší hospodářské jednotce, pravý opak, totiž neproduktivní zadlužování. Půjčit si, zadlužit se, a půjčené peníze rozdat. Jen tak. Ale hospodářství nesmí výrazně táhnout spotřeba. No jejich zadarmo razení je zadarmo drahé.

Návrhy, aby všem poplatníkům do 26 let (nebo nad 60 let) jejich věku byly daně odpuštěny, aby se bytové problémy řešily vyšším zdaněním nemovitostí podle odběru elektrické energie nebo vyšším zdaněním nemovitostí užívaných k nájmu, snad už definitivně zapadly.

Údajní elitní aj. ekonomové sázejí především na vlastní politické ad gloriam. To nám však moc nepomůže.

Takže – kam sáhnout? Zkusme to do zahraničí. Třeba do USA. Je u nás hodně amerikanofilů, je to moderní, že, tak se podíváme do nedávné minulosti daňového odpisování v USA čili proč daně nevyužít k podpoře ekonomiky tak, jako v júesej při první ropné krizi.

Součástí daňové politiky je politika odpisová. Může být nástrojem urychlené modernizace, překonávání technologické bariéry, jež je jednou z podstatných příčin nižší produktivity. Daňová soustava proto obsahuje pravidla odpisové politiky, zákonné stanovení možností odpisování hmotného a nehmotného investičního majetku. Pravidla odpisování mají pochopitelně makroekonomický rozměr; Domarův makroekonomický model je u nás také znám jako reprodukční efekt odpisů. V programu vlády absentuje podpora inovacím, např. formou zkrácení daňových odpisů na nové technologie (Harrod-Domarův efekt); přitom náš stát je nedostatečně inovativní. V júesej ji při první ropné krizi užili. S úspěchem.

Nebo jiné téma: Naše daňová soustava je charakterizována příliš nízkými sazbami daní z příjmů fyzických i právnických osob, tedy nízkým daňovým inkasem z přímých daní ve srovnání s inkasem z daní nepřímých. Příliš nízká sazba daně z příjmů a přesun tíže výběru daní na daně nepřímé (daň z přidané hodnoty a spotřební daně) snižuje stimulativní účinnost daňové soustavy; nepřímé daně jsou totiž pro podnikající subjekty převážně průběžnou položkou s vlivem na konečného spotřebitele. Velmi nízkou sazbou daně z příjmů právnických osob se stát zbavuje jednoho z účinných ekonomických nástrojů, kterým lze nepřímo stimulovat či regulovat ekonomické chování (kupř. proinvestiční) podnikatelských (daňových) subjektů. Při vysoké sazbě daně z příjmů je snaha šetřit na výdajích hrazených ze zisku po zdanění a příliš se neomezovat ve výdajích zahrnutých do daňově uznatelných výdajů, při velmi nízké sazbě daně z příjmů se posiluje tendence k úsporám i u těch výdajů, které poplatník zahrnuje do daňově uznatelných výdajů (nákladů). Navíc hospodářsky produktivní ekonomiky (měřeno HDP) se vyznačují několikanásobně vyšším daňovým inkasem z přímých daní ve srovnání s inkasem z daní nepřímých, u hospodářsky méně produktivních, méně vyspělých hospodářství, je tomu naopak (mrkněte se na statistiky OECD).

A co takhle zabezpečit, aby podle zákona všichni povinní poplatníci platili daně; kupř. podle § 10 zákona o daních z příjmů jsou tzv. ostatními příjmy též příjmy z poskytování sexuálních služeb – ovšem malverzace se zde pohybuje (včetně pojistného) v řádu více desítek miliard korun – to by bylo peněz pro školství, vědu, na infrastrukturu. Ale zkuste je v současnosti vybírat.

No a to by pro další článek, ať není moc dlouhý, stačilo. Neznámý ekonom je persona imaginární, fakticky neexistující; je potřebná především k propagandě. Její reálná existence není potřeba, stačí se jejím jménem dostatečně ohnivě zaklínat. Vzdává se jim, obdobně jako neznámým vojínům, obětem války, úcta; padli. Tradici symboliky je nutné vztáhnout i na neznámého ekonoma – jako reprezentanta všech ekonomů −; padl. V tratolišti nefunkčních teorií. I k jeho kenotafu je nutné klást květiny. Měl by na něm být nápis requiescat in pace − lat. „ať odpočívá v pokoji“. Na furt.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.