Umair Haque: Příběh ...o změně paradigmatu

obrazek
17.6.2018 10:49
"Eudémonie a spol, Život, svět, nyní, Vy a já. " Druhé krédo zakládané levicové strany. Pro další informace pište na Katerina.Amiourova@seznam.cz; Eudémonie - z řeckého blažnost, spokojenost, štěstí.

zdroj: https://eand.co/the-story-eea04d97062b

Ahoj. Jsem Umair. Chci vám vyprávět příběh o životě, smrti, smyslu, účelu, štěstí, o vás, o mně, o světě a proč jsem založil společnost Eudaimonia & Co.

 

Před několika lety, přímo na vrcholu života, kdy jsem jezdil  po celém světě, psal knihy, dělal projevy, nezranitelný jako skála, jsem onemocněl. Zhubl jsem padesát liber za měsíc - byl jsem nemocný. Lékaři mi řekli, že budu žít už jen pár  měsíců.  A poté, co ustoupila panika srdce, se to stalo legrační,: byla jsem šťasten, přemýšlel a psal jsem o významu všeho tak, jak jsem nikdy nediskutoval, o  ekonomii, vedení a společnosti.

 

Umřít mlád - nebo přinejmenším myšlenka na to,  - je jako lezení na Mount Everest vnitřní čistoty. Myslíš na život. Není to smutné. Možná jste toho dosud nestačil dost. Uctít to musíte také. Život je legrační věc. Jedinečný, zvláštní, podivný. Camus jej považoval za absurdní. Je to jediná věc v osamělém, vesmírném stroji, která bojuje. Řeky proudí, mraky se rozptýlí, oceány se vzdouvají. Jenomže život uskutečňuje nepravděpodobné, nejisté a obtížné hledání seberealizace. Strom se natahuje ke slunci. Malý pták staví hnízdo. Dlouhé dny se všemožně usilujete o štěstí. smysl, účel, milost, vzdor, rebelii, pravdu, poznání, krásu, lásku. Toto hledání je to, co dělá život tak nápadně odlišný od prachu, ohně, bláta, vzduchu.

 

Jenže dnes se naše snaha o seberealizaci nezdá tak dobrá. Pokud se vás zeptám, "jak myslíte, že se světu daří?", Vsadil bych se, že vaše odpověď bude na spektru mezi ne-tak-dobře a strašně, a nikoliv ne docela dobře a fantasticky. Stejně jako já jsem se této otázky musel vyvarovat, a proto psaní o ekonomice mě vždycky učinilo nešťastným. Možná, že osud světa není mým křížem. Možná to není nikoho z nás. Ale já jsem to tehdy nevěděl. A ještě. Svět se teď zdá náhle jiný, že? Titulky jsou nyní téměř komicky absurdní předtuchy katastrof: jaderná válka, nacismus, přírodní katastrofy, rozbíjení společností, a z toho plyne věru pěkná frustrace.

 

Je to čas, jenž otáčí hlavou v úzkostí. Je to dokonce strašidelnější, když si to přiznáváme, a tak to udělejme společně. Klimatická změna. Stagnace. Nerovnost. Extrémismus. Cítíte se jinak, více vás to ohrožuje. Je to větší a špinavější než včerejší problémy. Opravdu to tak je.. Jedná se o ohromné existenční problémy. Společností měst, demokracie. Čekají na vás a mně a na naše děti. Na celou planetu. Proč se to všechno děje najednou? Jak je máme vyřešit? Podaří se nám to? Pokud ne, problémy způsobí pouze další problémy. Změna klimatu vytvoří uprchlíky, hladomor, bídu. Stagnace vytvoří autoritarismus. Nerovnost a extremismus vytvoří válku. Bludný kruh, divoká zpětná smyčka problémů. Jsme dosud ve výsoké nadmořské výšce, ale motory stálé jedou. Vzhůru do lidských hrůz! .

 

Jak jsme se sem dostali? Každý věk má své paradigma lidské organizace. Sada definičních zásad a přesvědčení o tom, co je pro život dobré. V minulosti tím byly kpříkladu: tribalismus, feudalismus, merkantilismus a tak dále. Jaká je naše paradigma? Proč to nefunguje?

Každé paradigma má svůj konec, účel, jež ho definuje. Organizujeme - ať už země, společnosti, firmy,, dny, projekty, investice - pro jediný účel: maximalizaci příjmu. Ať už se jedná o HDP, zisky, dividendy akcionářů, všechno to jsou více či méně různá slova pro tentýž imperativ: nejvíce příjmů za nejmenší přírůstek času, který může organizace produkovat. Tento zastřešující společenský cíl maximalizace příjmů se snižuje na maximalizaci příjmů pro korporace a firmy, banky a domácnosti atd.

 

Dnešní paradigma lidské organizace, která je památkou průmyslového věku, je ekonomické. Náš život - ve skutečnosti všechen život na planetě, ve skutečnosti všechen život ve vesmíru, protože život na této planetě je jediným životem, o kterém víme odkudkoli - jsou tedy zaměřeny na hledání jediného konce: maximalizace krátkodobého příjmu. Maximalizace okamžitých finančních příjmů je jediným účelem celého života, o němž víme, který celý život existuje.

 

Zde je problém.

 

V ekonomickém paradigmatu, blahu, plnosti životního úsilí o seberealizaci - zda životy rostou, pučí, kvetou, rozvíjejí se, a do jaké míry, rozsahu, trvání, kvality, ať už je to váš život, můj život, životy našich vnoučat nebo život planety - to neexistuje. Není konceptualizováno, zastoupeno, počítáno, měřeno, doslova hodnoceno. Ne v HDP, firemních zprávách, ziscích, trzích, teoriích, modelech, cenách, nákladech, výhodách - kdekoli. Ani nejmenším způsobem - kvantitativně, funkčně, aritmeticky - a rozhodně ne nejpravděpodobnějším způsobem: kvalitativně, koncepčně, věcně. A protože život, samotný život, není zastoupen nebo oceňován, nestojí za nic podle výpočtu tohoto paradigmatu.

 

Co děláte s věcmi, které jsou zdarma? No, vezmete si je. A tak ekonomické paradigma vyčerpává, odčerpává, využívá všechny druhy dobrých životních podmínek, aby dosáhla svého jediného cíle, totiž okamžitých příjmů, jež jí tyto mohou vyinést. Dám vám dva příklady. Pokud budeme lámat nohy druhých, HDP půjde nahoru, ne dolů. Budeme muset využít i taxíky a zaplatit za další lékařskou péči, která je ale považována za "zisk". Připadá vám tento příklad tak absurdní? Je, ale také je velmi skutečný: v extrémním případě získáte společnost, kde ekonomika roste, ale očekávaná délka života klesá - moderní Amerika.

 

Život samotný - v nejpravdovějším smyslu, jako snaha o seberealizaci - je systémově podceňován, nedostatečně zastoupen a podceňován ekonomickým paradigmatem lidské organizace. Dovolte mi, abych to dal trochu do pořádku. Ekonomická paradigma lidské organizace se nestará o životy, o tvůj, můj, našich vnoučat, naší planety. V každém ze tří aspektů: není potenciálem, ani možností, ani realitou - život je krásné a univerzální hledání seberealizace. Jediným cílem je maximalizovat okamžitý příjem. Nezáleží na tom, jestli jste šťastní nebo se cítíte mizerně, zda jste něčím naplněni nebo se cítíte dutí, zda  jste humánní a jemní a moudří nebo krutí a brutální a zlodějové, jestli rozkvetete nebo zemřete jako lidská bytost, jestli oceány vyschnou a zmizí nebo se radostně rozplynou, pokud obloha  zpopelaví, pokud vy, já, naše vnoučata nebo planeta umře mladý nebo starý, nebo pokud někdo z nás žije nebo vůbec zemře. Je to prostě jedno. To nebylo navrženo. Takže taková možnost, celý její potenciál, se nikdy neuskuteční. Využívá se k maximalizaci okamžitého příjmu. Stále více a více, maximalizace okamžitého příjmu minimalizuje potenciál života.

A to je skrytá nit, která spojuje dnešní čtyři mohutné existenční problémy. Klimatické změny se stávají, když je životnost planety využita k maximalizaci okamžitého příjmu. Stagnace se stává, když je spokojenost lidí využita k maximalizaci okamžitého příjmu. Nerovnost se stává, když je spokojenost společnosti využívána k maximalizaci okamžitého příjmu. A extrémismus je výsledkem všeho, co trhá včerejší stabilní a prosperující společenské smlouvy a hází je ke skartaci. Dnešní velké globální problémy jsou jen povrchními projevy stejného základního rozpadu - špatným, smrtelným, nenapravitelným narušením zákldního paradigmatu lidské organizace.

 

S paradigmaty je problém. Jediný, paradigmatický, jednorozměrný ekonomický přístup k lidské organizaci. Toto staré, rušivé, překonané ekonomické paradigama z doby průmyslového věku je to, co vytvořilo mohutné existenční hrozby, kterým dnes svět čelí. Jednoduché úsilí o maximalizaci krátkodobých příjmů (oproti např. Optimalizaci dlouhodobého blahobytu) je to, co vyvolá nerovnost, stagnaci, změnu klimatu a extrémizmus - a pozdější problémy, které z nich pravděpodobně vyplynou.

 

A tak - to není náhoda - tady jsme. Zoufale se držíme ovládacích prvků v ponorném prostoru lidských možnosti. Zdá se, že ovládání už nefunguje, že?

 

Každý věk má svou výzvu. Tento ji má dnes. Vytvoření nového - možná radikálně nového - paradigmatu lidské organizace, která hodnotí, představuje, respektuje, oslavuje, povznáší a rozšiřuje život. Život je neuvěřitelně velké slovo, protože je to tak divná a nápadná a nemožná věc. Přesto, když vy a já říkáme "život", nemáme na mysli nějaký typ pojistně-matematické pravděpodobnostní tabulky, jednorozměrný způsob, jakým ekonomická paradigma hodnotí věci, ale život ve všech jeho křehkosti, nepořádek, vznik, rozpor, složitost. Život v tomto smyslu, jako seberealizace, je stále více a více to, co je minimalizováno ekonomickým paradigmatem lidské organizace, jenž takto maximalizuje příjem. To je to, co rozbité paradigma znamená, a protože je to problém uvnitř všech problémů, jde  o to, co musí být opraveno, obráceno, upřednostněno, otočeno a lepší. a jak to můžeme vlastně napravit -

 

"Počkej," pláčeš. "Proč bych se měl starat?" Vidím, že extrémní kapitalismus vás dobře vycvičil, mladý Darthe. Souhlasím. Ani jsem nechtěl, pamatuješ? Jen jsem chtěl zemřít šťastně. A ještě. My a já se o to budeme muset starat z velmi jednoduchého důvodu. Bez ohledu na to, jak úžasný je váš startup podnik, peníze pro vaše obří korporace nebo investiční fond, mocné město nebo země - dnešní mohutné existenční problémy vás dostihly také. Myslíte, že vaše společnost může fungovat bez pracovníků společností? Váš startup bez planety? Vaše země, když se její města utopí? Přemýšlejte znovu. Jistě, můžete to všechno ignorovat, ale jen si lžete do kapsy. Svět se cítí zlomený, protože je, a nikdo z nás není dostatečně silný, aby mohl dál uniknout rozšiřujícím se katastrofám tím, že jeho vlastní malý běžecký pás bude mít tenčí vlas. Přesný opak je pravdou: je na nás, abychom to napravilil, a ne jen na některých z nás, ale na každém z nás. Promiňte. Vítejte v realitě. Tady je malá útěcha. Dokonce i drobné detasily jsou ve své jemnosti a milosti často větší než velké způsoby.

 

Tak. Jak můžeme začít vytvářet nové lepší paradigma?

 

Nazývám to přechod od ekonomického paradigmatu k eudaimonickému paradigmatu lidské organizace. Má nové cíle pro organizace: pět nových cílů, které zvyšují a rozšiřují život místo slepě maximalizují příjmů. A používá to i nové prostředky: principy návrhu, s nimiž se mohou stavět organizace, které dokáží tyto cíle dosáhnout. Společně tyto konce a prostředky tvoří malý rámec, který nazývám "eudaimonika". Je to pomůcka, která nám pomáhá vytvářet organizace, které jsou lepšími pro vytváření bohatství, blahobytu a lidských možností a nejen maximalizovat příjmy, protože samotný život je skutečným měřítkem úspěchu každé organizace, od rodiny až po společnost města,  země, svět samotný.

Jak vypadá taková eudaimonická organizace? Ať už se jedná o společnost, zemi nebo město, jejich vize je odlišná: má konkrétní, zastřešující cíle. Aby tomu tak bylo, má strukturu jinou: pravděpodobně má šéfa Eudaimonie nebo podobně. Strategie je odlišná: neznamená pouze spouštění produktů a služeb, ale zaměřuje se na lidské výsledky, které mají, ať už jsou životy vzkvétající a rostoucí, nebo ne. A je to rozdílné v managementu: neznamená to pouze hlášení, sledování, řízení, identifikaci, optimalizaci zisku proti ztrátě, ekonomických ukazatelů, ale eudaimonických, které se týkají toho, kolik života/životů to opravdu dává zpět vám, mně, našim vnukům a planetě.

 

Zde je další příklad eudaimonie, v makro měřítku. Cíle a strategie a politiky a hodnoty a role a tituly a čísla a metriky a opatření a zprávy a zbytek - vše software lidské organizace, od "zisku" k "HDP", "trhům" a k "hodnotě".  K   "bohatství", k "vizi", k "poslání", k "práci", k "pracovním místům"- to, že naše země, města, společnosti, korporace budou muset být aktualizovány a přepracovány tak, aby si uvědomily život.

 

Tak. Stručný přehled. Lidské organizace se staly běžeckými trenažéry. Ale měly by to být zahrady. Ve kterých se žije, roste ovoce a květiny. Velkou výzvou tohoto věku není jednoznačně maximalizovat jednorozměrný příjem jako jediný konec a účel lidské existence, ale zvýšit a rozšířit možnosti života. Ať už moje, vaše, našich vnoučat nebo naší planety. To ušlechtilé, krásné, nepravděpodobné hledání seberealizace - eudaimonia - je důvod, proč jsme všichni tady, každý.

 

Zapamatuj si to? Taskový jsem byl, šťastně umírající. A pak osud udělal, co dělají osudy. Vytáhl ze mně chorobu. Neumřel jsem. Starý svět to udělal. A nový svět se ještě nenarodil. Budeme ho muset vytvořit, dát mu bolestivé zrození, vytáhnout ho ze sebe, vykopnout a křičet, s láskou a milostí. Dokonce i ti z nás, jako já, kteří si mysleli, že budou spokojeni, jen když se budou dívat na slunce.

 

Proto tato malá organizace. Můžete si myslet na to jako na laboratoř, poradenství, thinktank - to, co ve skutečnosti je, je pozvánka. Takže pokud byste se s námi touto cestou chtěli připojit, zvážte to všechno.

 

Umair

 

 

(Zde jsou tři stručné poznámky pro fanoušky, já si nemyslém, že "ekonomika je špatná!" Nejedná se mi o to, může  nás toho naučit hodně, problém je, že ji je používáno opačně. Abstrakce reality je používána pouze pro získávání. akademického pochopení a pro teoretické ověření.  Ale používáme ekonomické  myšlenky - teorie a modely - nevalidujeme teorie, jako reálné světové páky k jejich naplnění. Je patrný rozdíl? To je jako mít bandu opic, které přežili klinické zkoušky divutvorné drogy a ... načež se jim dá jim na starost zdravotní péče o národy. Průzkum se obrátil, aby se stal metodou lidské organizace.Takové ekonomické paradigma lidské organizace by vůbec nemělo být jen jedno - ekonomika by měla být jenom jedním drobným způsobem, mezi mnoha způsoby, jak lze vidět, vysvětlit, přemýšlet o lidském chování, nikoliv způsob organizování, zvláště ne jediný způsob.

 

V podobném duchu se často stává, že se věci "zlepšují! Nejsou až tak špatné! ", Což znamená, že extrémní globální chudoba se snížila. To je pravda, ale. Tyto zisky byly soustředěny v Indii a Číně a zatímco staré paradigma by mohlo zvýšit medián příjmů z 1 000 Kč na 5 000 Kč, nemůže je zvyšovat z 5 000 Kč na 50 000 Kč. Nejen proto, že planeta nemá prostředky, i když to neplatí - ale protože tyto společnosti již čelí stejnému napětí, které vytvořilo staré paradigma: nerovnost, extremismus, nespokojenost a tak dále. Jinými slovy, staré paradigma je mimo hru. Technicky bychom říkali, že sociální, občanská a lidská externality ekonomického paradigmatu jsou pro svět příliš vysoké.

 

To také znamená, že změna paradigmatu není jen o přechodu od kapitalismu k socialismu. Obě tyto - a všechny "ismsy", které je obklopují - stále sdílejí přesně stejný paradigmatický cíl, tentýž jediný konec - maximalizace okamžitého příjmu, který se snižuje od větších po menší organizace. Jako jednoduchý příklad je čínský nominálně socialistický - ale je to zastřešující společenský cíl, který je přesně stejný jako Americký - maximalizovat HDP. Takže paradigmatická změna neznamená pouze "kapitalismus versus socialismus". To samozřejmě neznamená žádný ism. Ne liberalismus, konzervatismus, libertarianismus, leftismus (levičáctví). Nic z toho. Paradigmatické změny znamenají něco pravdivějšího, hlubšího a radikálnějšího - změnu prostředků a cílů lidské organizace, účelů, kterým jsou věnovány naše dny, okamžik, myšlenky, vztahy, kariéry, ambice, sny.)

*****

Osobní douška Kateřiny Amiourové: je věčná škoda, že české obyvatelstvo, potažmo evropské, nevyužilo migrační krize k pákovému efektu, který by mu umožnil resitutovat parametry lidského života tak, aby obyčejný život mohl být v této společnosti žit- a místo toho se soustředilo na projevy zuřivé nenávisti ke všemu přicházejícímu odjinud. .Toto není výtka jen xenofobům, ale i oněm nelevicovým "levičáíkům".  Dneska to u nás vypadá tak, jak to vypadá:   http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/jene-palachu-potrebovali-bychom-znovu-probudit

Doporučuji též: http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/umair-haque-proc-inovace-nefunguji

A první, starší krédo zakládaného levicového uskupení: http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/jeden-vyjimecny-ksaft-coby-kredo-pro-thinktank-cesta-centrum-pro-socialne-trzni-ekonomiku-otev

Hudbička: https://www.youtube.com/watch?v=5LOFhsksAYw&t=478s

amiourful
Bioranger, členka Rómské demokratické strany, vášnivá sběračka hovínek, z nichž po domácku kuje zlato, správce i pro nefejsbukáře otevřené stránky Alternativní ekonomické školy proti dluhovému otrokářství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

amiourful

Zatím jsem ve fázi "iniciativa" - a máme fakt málo členů a něco málo sympatizantů. 

klokan

   Letošní přírodně turistická sezona, probíhá celkem úspěšně. Po čím dál trapnějších saltomortalech a velotočích, jímiž nás čím dál více oblažují snad Babišem zhypnotizovaní, čelní představitelé stran, kteří se prohlašují jako levicoví, zřejmě nastává čas i pro turistiku politickou. Pro lepší orientaci v nastalém chaosu bude zřejmě zapotřebí si obstarat příslušné mapy, busoly, bedekry, patřičně namasírovat svaly, klouby, úpony dolních končetin a sehnat i vhodnou turistickou obuv.