Územně – ekologické limity těžby hnědého uhlí z perspektivy energetické bezpečnosti

obrazek
15.4.2012 18:40
Energetika je krevní oběh národního hospodářství každého státu s vyspělou ekonomikou. Průmysl, zemědělství, zdravotnictví, armáda, doprava ani domácnosti se neobejdou bez stabilně zajištěných kontinuálních dodávek energie. Výpadky v těchto dodávkách mají, na rozdíl od jakékoliv jiné komodity, bezprostřední negativní dopad na chod zmíněných odvětví, na ekonomiku státu a na život každého jednotlivce. Plynová krize z roku 2009 velmi výmluvným způsobem tuto skutečnost potvrdila, zejména v zemích, které jsou na dodávkách zemního plynu vysoce závislé, jako například Slovensko a Bulharsko.

Větší část energetického mixu vyspělých ekonomik, včetně ekonomiky České republiky, závisí stále na fosilních palivech. Hnědé a černé uhlí, ropa a zemní plyn mají v tomto mixu zásadní zastoupení. S počátkem prudkého rozvoje světové ekonomiky v první polovině dvacátého století začala energie představovat strategickou záležitost, což si velmi dobře uvědomoval například Adolf Hitler v počátcích svého tažení. Ropná krize z roku 1973 byla jasným příkladem využití energie jako nástroje k prosazování politických cílů.


Realitou dnešní doby je fakt, že zásoby fosilních paliv se nalézají převážně v zemích s nestabilními či autoritativními režimy. Rusko a arabský svět dohromady vlastní převážnou část ropy a zemního plynu a již mnohokrát prokázaly, že nebudou váhat této své výhody využít k prosazování svých politických cílů.

V Rusku se nachází největší doložené zásoby zemního plynu i významná ložiska ropy. Největším odběratelem ruské ropy a plynu je Evropská unie, pro kterou je zároveň Rusko nejvýznamnějším dodavatelem. Energetická závislost Evropské unie na Rusku – především míra závislosti na dovozu ruského plynu – vzbuzuje obavy, zejména v zemích východní Evropy, kde závislost na ruském plynu dosahuje až 100 %.

Ačkoliv je Rusko tradičním a dlouholetým energetickým zásobitelem Evropy, nejedná se o příliš harmonické partnerství. Dnešní Rusko, kterému dodal ztracené sebevědomí Vladimir Putin, se často s evropskými zeměmi dostává do individuálních sporů, jejichž následky dopadají na Evropskou unii jako celek. Především spory Ruska a Ukrajiny, jakož i napětí mezi Ruskem a baltskými státy či Gruzií již mnohokrát eskalovaly v zastavení ruských dodávek plynu či ropy do Evropské unie.


Zajištění energetické bezpečnosti je tedy prvořadou povinností jakékoliv vlády, ať již levicové či pravicové. Selhat v tomto úkolu by znamenalo bezprostředně ohrozit fungování ekonomiky a bezpečnost státu.


Spotřeba energie v zemích Evropské unie, energetický mix EU a dovozní závislost zemí EU

V zemích evropské sedmadvacítky činila celková spotřeba energie v roce 2006 1825,2 Mtoe, z toho podíl pevných paliv (uhlí) činil 325,2 Mtoe (17,8%), podíl ropy a ropných produktů činil 673,0 Mtoe (36,9%), podíl zemního plynu činil 437,9 Mtoe (24%), podíl nukleární energie činil 255,3 Mtoe (14%) a podíl energie z obnovitelných zdrojů činil 129,7 Mtoe (7,1%) (2).
Podíl ropy a zemního plynu zemí EU27 na celkové spotřebě energie činí 61%. Dovozní závislost těchto zemí je 53,8%2. Závislost na ropě činí 83,7% spotřeby a na zemním plynu 60,8%.


Vzhledem k vysokému podílu ropy a zemního plynu na energetickém mixu zemí Evropské unie, vzhledem k vysoké dovozní závislosti a vzhledem ke skutečnosti, že jak ropa, tak i zemní plyn se dovážejí především z Ruska a ze zemí Blízkého východu, tedy ze zemí s autoritativními a nestabilními režimy, které neváhají použít energetické komodity jako politickou zbraň, lze hodnotit celkovou energetickou bezpečnost zemí Evropské unie jako velice nízkou a problematickou.

Spotřeba energie v České republice, energetický mix ČR a výhled do roku 2050

V roce 2008 činila celková spotřeba energie v České republice 43,3 Mtoe. V roce 1998 činila spotřeba energie v České republice 39,9 Mtoe, což představuje celkový nárůst 8% během 10 let a průměrný roční nárůst o 0,8%.
Z celkové spotřeby energie v roce 2008 připadalo na pevná paliva 19,1 Mtoe (tj. 44,1%), na ropu 9,9 Mtoe (22,8%), na zemní plyn 7,8 Mtoe (18,0%), na jadernou energii 6,0 Mtoe (13,8%) a na alternativní zdroje energie 0,5 Mtoe (1,1%).
Údaje o dovozní závislosti se různí. Podle Státní energetické koncepce činí podíl závislosti na cizích zdrojích energie necelých 50%, podle mých propočtů činí 40,8% a podle publikace EU Energy and Transport in Figures (2) činí pouhých 28%.


Celková situace týkající se dovozní závislosti je lepší, než v ostatních zemích EU.

Podle výhledu Státní energetické koncepce má tato závislost dále narůstat až k 50%.


Rizika vyplývající z této dovozní závislosti

Rizika vyplývající z dovozní závislosti jsou trojího druhu:


Cenová rizika (cena ropy neustále roste, v současnosti činí 100 USD za barel a je zde perspektiva dalšího růstu). Ceny dalších energetických komodit těsně korelují s cenou ropy. Uhelná energie je však stále poloviční oproti ceně ropy.


I v současné, relativně stabilizované situace (jakkoliv se jedná o velice vratkou stabilitu) je vytápění plynem zhruba o 60% dražší, než vytápění uhlím.

Riziko ropného y plynového zlomu. Vzhledem k neustále rostoucí spotřebě ropy a zemního plynu dochází k vyčerpávání těchto zdrojů. Největším producentem ropy na světě je Rusko (cca 10 mil. Barelů denně, ještě více, než Saúdská Arábie), ale není ani zdaleka největším největších ložisek ropy. Ruské zásoby podle odhadů vystačí při současném tempu těžby na cca 20 let. Je tedy zřejmé, že Rusko bude muset v nejbližší době začít omezovat vývoz, aby si uchránilo tuto komoditu pro vlastní potřebu. V Rusku se rovněž v posledních 20 letech zanedbával geologický průzkum, takže nedošlo k žádnému významnému objevu ložisek ropy.


Situace týkající se zemního plynu je obdobná. Rusko je hlavním dodavatelem zemního plynu do Evropy, včetně ČR. V roce 2009 byl zprovozněn plynovod z Turkmenistánu do Číny a další plynovod so Číny je ve výstavbě. Ruské zásoby se tak mohutně exploatují, neboť Čína je jedním z hlavních spotřebitelů zemného plynu a spotřeba tam prudce narůstá. V letošním roce v období velkých mrazů Rusko omezilo dodávky zemního plynu do EU, aby mohlo více zásobovat domácí trh. I tato skutečnost vypovídá o ošidnosti závislosti na zahraničních zdrojích energie.


Ropný a plynový zlom je definován jako stav, kdy spotřeba těchto komodit převýší množství těchto komodit v nově objevených ložiskách. Podle jiných názorů je tento zlom charakterizován stavem, kdy je vytěžena polovina světových zásob těchto komodit. V každém případě vša ropný a plynový zlom znamená prudký a neodvratný růst cen na světových trzích. Ceny ropy jsou v tomto směru velice výmluvné.


Geopolitická rizika. Jedná se o nejzávažnější riziko ze všech možných rizik. Ropa a zemní plyyn se nacházejí především v Rusku a v arabských zemích, tedy v zemích s autoritativními režimy a v případě arabských zemí i v oblasti s velikou politickou nestabilitou. Jak Rusko, tak i arabské země neváhají využít energii jako politickou zbraň. Jako příklad si můžeme uvést například první ropný šok z roku 1973, kdy arabské země omezily vývoz ropy do západních zemí a prudce zvýšily cenu v reakci na jomkippurskou válku. Dalším flagrantním příkladem je plynová krize z roku 2009, kdy v době největších mrazů Rusko zhruba na dva týdny zastavilo vývoz plynu do Evropy z důvodu sporu s Ukrajinou.


V roce 2011 proběhla v arabských zemích vlna revolucí a politické nestability, která uvrhla tento region do chaosu a umístila nad další osud dodávek ropy z této oblasti velký otazník. Lze předpokládat, že výsledkem těchto revolucí bude ustavení islámských režimů, pro něž se stane ropná zbraň nástrojem politického džihádu a ideologický přístup převáží nad obchodními a ekonomickými zájmy.
Dalším neuralgickým bodem na geopolitické šachovnici je Írán. Země EU vyhlásily embargo na dovoz ropy z této země v reakci na iránský jaderný program. Írán reagoval vyhlášením vlastního embarga na vývoz ropy do těchto zemí a dále hrozí, že v případě vojenského konfliktu se západem nebo s Izraelem uzavře Hormuzský průliv. Je zřejmé, že taková akce by vedla jednak k raktovému nárůstu cen ropy, jednak by způsobila nedostatek na trhu s ropou per se.


Cesty ke snížení těchto rizik


Cesty ke snížení těchto rizik existují. Česká republika disponuje slušnými zásobami hnědého uhlí, z nichž ovšem zhruba polovina (cca 1 miliarda tun!!!) je blokována nesmyslnými limity pro jeho těžbu. Tyto limity byly stanoveny počátkem 90. let v tehdejší euforické atmosféře konce komunismu v ČR, kdy součástí tohoto nadšení byly i zcela nesmyslné ekologistické postoje.


Uhlí je komodita, která je levná vzhledem ke skutečnosti, že ji máme doma a nemusíme ji tedy draze nakupovat za světové ceny. Uhlí je dále ze stejného důvodu zcela bezpečnou komoditou, neboť jeho dodávky nejsou nikterak ohroženy politickými otřesy ani geopolitickými zájmy velkých světových hráčů.


Vytápění uhlím je levné i pro koncového spotřebitele. Jak je uvedeno výše, dnes je vytápění plynem zhruba o 60% dražší, než vytápění uhlím. V případě politických otřesů toto číslo zcela nepochybně poletí nahoru.


Prolomení těchto limitů by znamenalo zbourání tří vesnic, jejichž obyvatele by bylo samozřejmě potřeba náležitě odškodnit.


Stanovisko Komise pro životní prostředí AV ČR doporučuje územně ekologické limity těžby uhlí zachovat vzhledem k tomu, že by jejich prolomení znamenalo zvýšení ekologické zátěže pro místní obyvatele v podobě zvýšení prašnosti v dané oblasti. Je zřejmé, že vzhledem k obrovským výše zmíněným rizikům je tento pohled naprosto irelevantní, naprosto nesmyslný a bezpředmětný.


Zastánci ekologických přístupů doporučují rozvoj alternativních zdrojů energie. Ačkoliv rozvoj těchto alternativní ch zdrojů je naprostou nezbytností, Česká republika v současné době nedisponuje těmito zdroji v míře, která je nezbytná pro plynulé zásobování státu energií a nebude jimi disponovat zřejmě dalších minimálně třicet nebo více let.


Z výše uvedeného vyplývá, že uhlí je víc, než jen pouhým energetickým materiálem. Jedná se o komoditu mající přímou vazbu na strategickou bezpečnost České republiky a proto nelze v tomto směru činit žádné kompromisy.

vaclav-janousek
Člen NS-LEV 21, vysokoškolský učitel makro a mikroekonomie, dlouhodobě se zabývající ekonomickou a bezpečnostní problematikou se zaměřením na geopolitické otázky.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

vaclav-janousek

Jadernou energii samozřejmě potřebujeme také. Potřebujeme oboje - uhlí i jádro.

rku

Takže Hitler hledal v Polsku a ve Francii energetické zdroje? Byl to přece začátek jeho tažení. A kde zůstalo jádro?