V televizní krizi zvítězili pravdoláskaři

ct krize
23.12.2015 20:47
Před 15 lety vypukla bezprecedentní krize v České televizi bezprostředně poté, co byl jmenován do funkce ředitele J. Hodač. Samozvaná skupina zástupců několika redakcí napříč ČT jmenování neuznala a založila stávkový (krizový) výbor, v němž uvedla důvody bojkotu nového ředitele, a současně připravila protestní petici, v níž požadovala zrušení výběrového řízení a odvolání Rady ČT. Krize se postupně prohlubovala a zejména agilním přičiněním sil pravdolásky i rychle zpolitizovala.

Krize v ČT v podstatě nemá v evropském kontextu obdoby. Kampaň ,,občanské neposlušnosti" redaktorů v televizi, kterou si lidé platí z koncesionářských poplatků je v demokratické společnosti věcí nepřípustnou a v zákonných intencích veřejnoprávní televize de facto nelegální. Přesto 20. 12. 2000 krize vypukla a záhy se do ní vložili politikové. Zvláště se ,,vyznamenávali" ti pravdoláskařští v čele s J. Rumlem a I. Pilipem, zastupující dnes již neexistující Unii svobody, kteří si v ČT doslova podávali dveře. Ti, aniž by měli relevantní informace o volbě nového ředitele, prakticky ihned od začátku krize podpořili vzbouřené redaktory.

Jaká jsou fakta? Ve výběrovém řízení, v němž se o ředitelský post po odvolaném D. Chmelíčkovi ucházelo celkem 6 uchazečů, zvítězil se svou koncepcí právě J. Hodač. Vzbouřeným zaměstnancům ČT vadila hlavně rychlost jmenování nového ředitele a doba, která uplynula mezi odvoláním D. Chmelíčka (12. 12. 2000) a jmenováním J. Hodače (20. 12. 2000). A za druhé údajné napojení Hodače na ODS, zejména V. Klause a I. Langera, které se však nikdy neprokázalo. Hodač předtím vykonával za D. Chmelíčka funkci ředitele zpravodajství a redaktoři pojali podezření, že taková osoba nemůže být z podstaty věci objektivní. To samé vadilo vzpurným redaktorům i u J. Bobošíkové, kterou Hodač jmenoval 23. 12. 2015 ředitelkou zpravodajství.

I když se Hodač snažil vyjít v požadavcích redaktorů vstříc a jednat s nimi nikoliv z pozice nadřízený - podřízený, stávkující kategoricky odmítli jakékoliv další jednání s člověkem, kterého neuznali. Dále trvali na svém dvojjediném požadavku, anulování volby ředitele ČT a odvolání Rady ČT.

Prakticky ihned po vyhlášení výsledků výběrového řízení, jež proběhlo zákonně a transparentně, vypukla již zmíněná krize, kterou záhy ,,ovládli" politikové ze Čtyřkoalice a s nimi spříznění pravdoláskaři, pro něž to byl v podstatě začátek předvolební kampaně na parlamentní volby v roce 2002. Jistě si mnozí z nás vzpomenou na teatrální vystoupení J. Rumla ve velíně ČT, kdy ostentativně ve spacáku s redaktory přenocoval. O roli arogantního ,,vlajkonoše pravdy" moderátora J. Krause ani nemluvě. Celkové vyznění krize tak muselo být zákonitě zpolitizované, zvláště když ,,odbojné" redaktory veřejně podpořila autorita nejvyšší - tehdejší prezident V. Havel.

Zpočátku rezervovaná ČSSD, jež se až později vložila do možné řešení krize, se začala postupně přimykat ke stávce, která nikdy nebyla vlastně řádně odůvodněná, a v lednu 2001 vyzval tehdejší ministr kultury P. Dostál Hodače k rezignaci, aby došlo k uklidnění napjaté situace. Postupně vygradovala štvanice na J. Hodače, který prodělal během krize zdravotní kolaps a v podstatě byl přinucen k rezignaci, aniž by dostal šanci televizi řádně vést. Podobný hon na svou osobu zažil například J. Pernes, který byl v roce 2010 podroben štvavé kampani pravicových médií (nejvíce Lidové noviny), když se stal ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.

Výsledkem krize bylo jednak přijetí nového zákona o České televizi s výraznými změnami a následně zvolení nového ředitele ČT J. Balvína, proti němuž již redaktoři neprotestovali. Ve skutečnosti se však mnoho v této instituci nezměnilo. Zástupcům pravdolásky se na druhé straně podařilo vzbudit na veřejnosti falešný dojem, že oni a revoltující redaktoři mají patent na jediný možný výklad pravdy - neuznat řádně zvoleného ředitele ČT a bezohledně si uzurpovat obrazovku veřejnoprávního média, aniž by dali prostor protistraně.

O to smutnější je ovšem fakt, že stejní redaktoři, kteří před 15 lety hlásali ,,objektivitu nad objektivitou", pracují v ČT dodnes. A to vše v době, kdy je ČT ostentativně protizemanovská a proamerická, vytváří uměle svými předvolebními průzkumy jakousi realitu, z níž diskvalifikuje malé neparlamentní strany. Můžeme tak po tom všem těmto lidem vůbec něco věřit?

Televize tudíž neplní své veřejnoprávní poslání, to znamená vyváženost a objektivitu zpravodajství a všech svých pořadů. Navíc v demokratické společnosti není možné, aby zaměstnanci veřejnoprávní televize odmítli přijmout řádně zvoleného ředitele, který je ze své pozice jejich nadřízeným. Redaktoři měli jedinou možnost - na protest rozvázat pracovní poměr. To však neudělal nikdo.

 

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Vimmer Petr