Válčit se nebude, vraždit ano

vlajky hori
17.1.2020 08:33
Kdyby nešlo o tak nebezpečnou situaci, člověk by si mohl říct, že iránské drama, co jsme právě přežili, je jako vystřižené ze Švejka, který ohodnotil zavraždění rakouského korunního prince Ferdinanda slovy: „Zabili jste nám strejčka, dostanete přes držku.“

  Tady  náhodná podobnost končí, protože Hašek už nezaznamenal bezprostřední odpověď císaře France Josefa. Kdyby ale měla být v souladu s tím, co se nedávno stalo, musela by znít:

 „OK, ale nesmí to bolet.“

   Než se k té facce dostaneme, připomeňme si, že Iránské drama se odehrávalo na otevřené scéně pro domácí a mezinárodní publikum a v zákulisí pro zasvěcené. Několik hodin po zavraždění generála velitele iránských elitních jednotek Kásim Sulejmániho v Bagdadu poslal prezident Donald Trump prostřednictvím švýcarských diplomatů zakódovanou zprávu Teheránu „nezvyšujte napětí.“ Doprovodil svoji žádost veřejnou pohrůžkou, že nepřiměřenou odpověď krutě pomstí a zaútočí na dvaapadesát vybraných cílů, včetně iránských kulturních památek.

  „Během tisíciletí naší historie přicházeli barbaři a ničili naše města, rozbíjeli naše národní památníky a pálili naše knihovny,“ prohlásil jménem ajatolláhů iránský ministr zahraničí Javad Zarif. „Kam se poděli?  My jsme stále zde, hrdí a neujařmení.“ Ale v oficiální odpovědi, kterou poslal přes švýcarského velvyslance v Teheránu a Bern do  Washingtonu byl mnohem umírněnější.

    Když v následujících dnech politici a sdělovací prostředky obou států se předháněli v rozdmýchávání vlasteneckých citů a nacionalistických vášní, Bílý dům a iránští vůdcové v pokračovali ve výměně vysvětlujících zpráv a ve frenetickém úsilí zbrzdit skluz do války

    Pak padla ohlášená facka v podobě raketového útoku na dvě americké základny,  padla tak šikovně, že moc nebolela. Útočníci nenechali nic náhodě. Sdělili zavčas své válečné plány velení irácké armády, zřejmě ze zdvořilosti, protože zaútočí na území pod jejich ochranou, a iráčtí generálové z poslušnosti informovali generály americké. Když rakety dopadly, na základnách nebylo živáčka. Tak došlo k tomu, Washington a Teherán vycouvaly (prozatím) ze samého okraje válečného konfliktu. Hollywood by to lépe vymyslet nedokázal.

    Americký list Wall Street Journal, který uveřejnil článek o šifrovaném spojení Washington-Bern-Teherán tam a zpět, si povšiml, že když se na jevišti zuřivě tlouklo do válečných bubnů, na dějišti byl klid, protože, zasvěcenci v zákulisí dobře věděli, že válka není řešení. Irán od ní odstrašuje představa, že americká bojová síla  jej během několika minut vymaže z mapy.  Spojené státy odrazuje vědomí, že Irán by jim a jejich spojencům mohl způsobit obrovské škody, kdyby chtěl spáchat sebevraždu a použil svůj moderní arzenál. Pro prezidenta Trumpa válka by znamenala konec jeho nadějím na znovuzvolení.

      Proč tedy americký prezident hrál vabank? Zlé jazyky hovoří o nízkém IQ, což je podlá pomluva. To už spíše proto, aby zabodoval u váhavých voličů a předvedl jim, že se nikoho nezalekne, a že není vrchní velitel na baterky, jak ho pomlouvají demokraté. Není zcela vyloučeno, že kalkuloval správně.

     Co tohle vše přinese?  Od Teheránu lze očekávat, že jednak vystupňuje války  v zastoupení  v Iráku, Sýrii, Libanonu a Jemenu, jednak upřednostní  prostředky  asymetrického boje jako jsou teroristické akce, přepady, sabotáže, kybernetické útoky, bezpilotní letouny a raketové střely proti lodím, které představují vážnou hrozbu pro tankery přepravující ropu ze Středního východu. 

    Na oplátku Spojené státy budou pokračovat v „chirurgicky přesných úderech“ proti místům, ze kterých podle jejich tvrzení jdou útoky.  Srážení hlav, „dekapitace“, budou častější, neboť Pentagon již oznámil,  že vláda je odhodlána soustavně ničit cíle s „vysokou hodnotou“.

   Přeloženo: nebude se válčit, ale vraždit ano a častěji.

   Počet civilních a vojenských obětí na Středním východě překročil  podle jednoho odhadu pět milionů lidských bytostí. Zanedlouho, 20 března, bude 23. výročí přepadení Iráku, jímž krveprolití a utrpení arabského lidu začalo. Bude pátek, to je velice případný den, abychom vyšli do ulic a prohlásili 20. březen za Mezinárodní den obětí. Nač ještě čekáme. Na to, až se naplní magické číslo Šoa?

     Jan Vítek 

  

  

jan-vitek
Český novinář žijící v Ženevě ve Švýcarsku.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Myšlienka : " Válčit se nebude, vraždit ano " presne vystihuje snahu o zmenu taktiky - aspoň nateraz.