Ve věci E. Beneše

obrazek
3.9.2011 11:26
Dnes lze sotva najít někoho, komu by jméno Beneš nic neříkalo. Právě tak nelze pochybovat, že J. Paroubek je tím povolaným, který dovede fundovaně přiblížit osobnost 2. československého prezidenta. Státník z malého státu - o kterém někteří tzv. nevěděli a tak uzavřeli mnichovskou dohodu- muž, který spoluzakládal Společnost národů.

Ale i k jeho osobnosti je pár věcí, které je potřeba doříci a položit veřejnosti přímo na stůl.

Známý diplomat působil při osobním jednání spíše neosobně až chladně,potřebnou srdečnost do příslušných přijetí a jednání vnášela jeho paní Hana. 

V r. 1935 byl Beneš při své volbě prezidentem postaven před nelehký a politicky i delikátní úkol, jednání s KSČ a slovenskými lidovci.

Dá se říci, že on a jeho spolupracovníci tento úkol zvládli téměř brilantně.

Nicméně nutno dodat, že Beneš považoval KSČ jako stranu spíše extrémní,  s níž se má jednat jen výjimečně. A tak se nesnažil skončit s nedemokratickým politikařením okolo tzv. Pětky. Nutno také říci, že polikaření první republiky, její přebujelé partajnictví  se projevovalo svým odleskem i u samotného prezidenta Beneše, on sám byl členem a místopředsedou Čs. strany národně socialistické a jeho bratr Vojta členem ČSSD. Politická sféra mezi středem a levicí tak byla "rozdvojena", což asi snižovalo její akceschopnost vůči stranám jako agrární či luďová.

Beneš byl také účastníkem pátečníků ve vile bratří Čapků. Poměrně široký okruh lidí ( a to názorově i politicky) umožnil E. Benešovi se seznámit i náhledy a postřehy, které se jaksi nedali přímo před starým pánem (TGM) přímo vyřknout. Ovšem E. Beneš byl asi spíše pohlcen zhoršující se mezinárodní situací a tím, že při zhoršujícím se zdravotním stavu TGM bude musit převzít otěže vedení státu.

Přes dobrý rozhled a i neformální informace, dostal v podobě Mnichovské dohody takový nečekaný zásah do své osobnosti od svých přátel a spojenců (Francie sladká, hrdý Albion...), že se s ním, jak zdravotně, tak psychicky do konce života nevyrovnal. 

Jako prezident obnovené republiky po r. 1945 nastupoval jako velmi nemocný muž. A tak již nebyl schopen vyhodnotit signály, že poválečné strany tzv. levého středu (socialisté a sociální demokraté) byly doslova roztřetěny (pravice, povýšená vůči KSČ, střed, snažící se o jakousi pragmatičnost, avšak nemající potřebné informace a konečně jednotlivci z levice skrytě kolaborující se stalinisty v KSČ). Ostatní strany situaci spíše přehlížely a všichni dohromady  vše nechaly na jednom starém a nemocném pánovi, navíc také spíše již odříznutém od reálné situace v tehdejší  společnosti(... o demisi nebude rozhodovat ulice...) Ale odbory, byť tehdy již pod vlivem jedné strany, nelze považovat za jistý lumpenproletariát.

Beneš tak sice pochopil, že předválečnou ČSR je nutno obnovit v předválečných hranicích ale ne v předválečném politickém pískovišti.

Ale hlavně díky nekomunistickým politickým partnerům nemohl, on - tvůrce Malé dohody -   i kdyby mu to zdravotní stav dovolil, snažit se o nějakou titovskou jugoslávskou cestu. A také v čele KSČ nestál již "prvorepublikový" Šmeral, ale "karlínský kluk" Gottwald.

A analogie pro dnešek:

Sociální situace rovněž neutěšená a zhoršující se.

Roli pravicového karlínského muže převzal exlidovec Kalousek.

Občanské protesty bohužel slabé, váha odborů klesající.

A v čele stran levicového středu lidé, kteří buď sledující stavbu svých hradů na svém pískovišti, nebo i tací, kteří pošilhávají po nějaké ko – laboraci se současnou pravicí.

A prvorepublikovou kontrademokratickou Pětku nahradily současné 

bohumínismy, leckdy sebestředné, tvořící závěs nad jejich politickou prázdnotou.

Avšak nejsou to lidé vyššího věku a se zdravotními problémy.

Že by příprava na pravicový Únor?


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rku

I tak bych to nechal historikům,

Benešova osobnost, a hlavně doba v které žil,byla tak složitá a vyžaduje studium takové spousty materiálu,že politik jakoliv agilní a důkladný na to nemá čas a možnosti.Mimo to,každý politiki vykládá osobnosti a události tak,jak se mu to právě hodí-" dneska tě maj za svatýho,zejtra budeš sviňák".

 

cernik

J. P. při své důkladnosti a agilnosti by se totiž  nespokojil s žádným zploštělým hodnocením některých historiků či komentátorů brát E. B. jakožto vyháněče sud. Němců a podřizovače Moskvě.
O mém "lezení  do pozadí" J. P. by vám mohl vyprávět přímo J. Paroubek sám(viz mj. některou výměnu názorů přímo zde).
A důkazem je i snad i tento příspěvek.

rku

O tom, že je to právě Paroubek,kdo je tím povolaným,silně pochybuji.Myslím,že mnohem povolanější jsou historici.

Proč mu lezete do zadku?