Ve věci vrchního státního zástupce JUDr. Vlastimila Rampuly

obrazek
14.6.2012 09:32
se také necítím zcela nestranný a přikláním se k myšlence, že jde o exponenta sledujícího určité zájmy určitých vlivových skupin. Ale, kdo je vlastně nesleduje, dodávám pro úplnost. A jeho odvolání, dělané na pokračování také sledovalo nějaké zájmy, byť trošku jiné a trošku jiných osob. Je důležité si však povšimnout, řečeno slangem právníků, jakou zásadou byl proces odvolávání ovládán. Tou zásadou bylo známé pravidlo: 1) Šéf má vždy pravdu a 2) V pochybnostech platí bod č. 1. Povšimněme si tohoto pravidla trošku blíže.

V nedávné době byl takto odvoláván např.  policejní ředitel Martinů. Odvolání si přál tehdejší ministr vnitra Radek John.  Media tedhy v podstatě nebyla k němu příliš  kritická, ovšem psala, že, pokud si něco přeje nadřízený, tak ten podřízený tahá za kratší konec provazu. A že bylo by tak nějak špatné, kdyby tomu tak nebylo.
Vlastimil Rampula byl jedním z těch velmi mála lidí, kteří se snažil svému odvolávání čelit aktivně.
Uspěl dokonce u odvolacího soudu, ovšem po celou dobu řízení, jak ministr spravedlivosti, tak nejvyšší státní
zástupce Zeman dávali najevo svou vůli pokračovat ve snaze docílit úspěchu a dosáhnout odvolání jim podřízeného Rampuly.

Pokud si vzpomínám, jediného úspěchu se povedlo dosáhnout předsedkyni Nevyššího soudu JuDr. Brožové,
proti snaze jí odvolat od prezidenta Klause (http://www.novinky.cz/domaci/95522-brozova-dal-vede-nejvyssi-soud-us-zrusil-klausovo-rozhodnuti.html ).
To je příliš málo ve demokratickém státě.
Asymetrie služebního postavení se tak projektuje do rozhodování před soudem, kdy zákonná rovnost stran se tak vychyluje ve faktickou nerovnost.

Zde je pole neorané, ale pochybuji, že by některá politická strana chtěla kousnout do tohoto jablka a doplnit
do právního řádu ČR potřebné instituty.
Jako takové je možno uvést:
1) Institut protiodvolání
Samotné odvolávání je tak závažným úkonem v činnosti nadřízeného, že by mělo být spojeno s jeho současným hodnocením ze strany dotyčného odvolávaného pracovníka. Případně na jeho popud by mělo být současně projednáváno protiodvolání nadřízeného.
2) Institut vyjádření k rozsudku
Soudní rozhodnutí by mělo být vždy doplněno o vyjádření toho, proti kterému bylo rozhodnuto.
Tato vyjádření by měla tvořit východiska pro práci Ústavního soudu.

Ale nedělám si iluze, že slogan:
Všichni jsme si rovni, ale někteří (vesměs nadřízení) jsou si rovnější
bude platit ještě dlouho.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Vladimír Štingl

Pane Černíku, dobrý večer. Jsem přesvědčený, že kolegové komentátoři pochopili velice dobře. Prostě "Augiášův chlév" a ne Právo a Zákon. To co jste popsal je jasné, ale vyplývá z toho jediné - v této zemi jde o právní nihilismus a neskutečné popírání základních Práv - především "řadových občanů". Zákony jsou úmyslně tak humusoidní a neustále "inovované" různými "bendoidními" přílepky, že se zde ve smyslu jakéhokoliv zákona Práva nelze domoci jinou cestou, než si to tučně ZAPLATIT. Říká se tomu "svobodná volba výběru" (stejně jako nám káže lékař "smrt" alias Heger o "novelizaci" zdravotních "služeb"....) - drž hubu pokud nemáš prachy, pokud ano tak to je v pohodě - "kličku najdeme"......

Je zbytečné to dále rozvádět, protože odvolání s protiodvoláním proti odvolání odvolaného - bezchybně, dle mého názoru, popsáno kolegou Kulíkem. K tomu nelze více dodat. Soudní mašinérie má stejnou úroveň jako "charakter" individuí, která v soudnictví vládnou jako prodloužená ruka plzeňského "zametače" a dalších "odborníků" tamtéž vystudovaných. Odporné a depresivní. Zdravím Vás.

cernik

Trošku se mohu podivit níže podepsaným diskutérům.
Totiž leccos z toho, čemu se podivují bylo nějak zmíněno.
Takže po pořadě:

Zásada
Vedoucí má vždyčky pravdu a jinak platí bod 1
platila dost účinně již před Listopadem 89,
po něm byla dovedena ještě k vyšší dokonalosti.
Pánům asi trošku  uniklo, že
jsou asi sami ovládáni zásadou:

komu dal pánbůh úřad, tomu dal i rozum.


U protiodvolání lze řetězení zamezit, tak, že
odvolávající, pokud by neuspěl, tak má smůlu.
Pak se dost zamezilo odvoláváním, kdy:
1) někdo někoho odvolává, aby dokázal, že má tu moc odvolávat
2) také případům, kdy někdo je odvoláván proto, aby uvolnil místo
kamarádovi odvolávajícího


U vyjádření dotčeného v rozsudku

by šlo mj. o jistou eliminaci těchto právních (ale jen slovních perel):

...tak jsem dospěl/a k rozhodnutí a možná, že správnému
a jen doufám, že mi to nějak podaří (písemně) zdůvodnit.

Odvolací soud leckdy (velkomyslně) leccos přehlédne
a poté cesta k nápravě je téměř uzavřena.
Nehledě na to, že nemalá část účastníků se neodvolává,
protože třeba nemá peníze, nemůže se dostat k patřičným důkazům,
a také se bojí toho, že nadřízená instance
mu tu "troufalost" nějak připočte k dobru.

Ale to pánové asi věděli, patrně se s tím i setkali,
takže, že by jistý komplex dědičného hříchu...?



Vladimír Štingl

 Venku je slunce, a hned se člověk baví i na VaVě... Pane Kulíku, lépe to nejde vyjádřit, než jak jste to i s panem Antonínem napsali. Tyto "pseudokauzy" v soudnictví jsem prostě nepochopil. Od prvopočátku a zvláště od "čunkiády" je to evidentně boj naprosto uzavřených mocenských skupin ne o právo a zákon, respektive jasné, čisté, nedvojznačné atd. zákony, dodržování Ústavy, tak, aby to SLOUŽILO občanům této země, ale o absolutizování moci s pomocí "moci soudní"... Peníze na "závěr" jako odměna za "věrné služby" této zemi a jejím občanům...

Vůbec nechápu o co konkrétního v kauze popsané panem Černíkem a rozpatlávané již rok v médiích jde, natož, abych se orientoval PROČ je Rampula nepohodlný, když sloužil i za čunkiády a po jako "opora" vládnoucích nadlidí. Je mi to jedno jen do okamžiku, kdy si uvědomím, že bych se také mohl "dočkat spravedlivého souzení" neodvolatelnými odvolanými jak jste skvěle popsali. To mi nahání hrůzu..., ještě štěstí, že byl zrušen trest smrti.

Nerozumím tomu, kdo je "hodný a kdo zlý", ale tahle část "skladby" základů civilizovaného státu je u nás nepojmenovatelná slušným výrazem, tak jako vlastně i dvě zbývající.... Zcela přesně jste blog pana Černíka okomentovali. A to nás čeká "supermoderní" Občanský zákoník. Jak jste napsal v jiném komentáři, pane Antoníne, ".....abysme byli buď za vodou, nebo pod drnem...". Pane Kulíku, exelentně popsáno. Příjemný den.

rku

Pane Černíku, výborný nápad.

Představuji si to takhle: Náměstek ministra chce odvolat řiditele odboru, ten se odvolá a navrhne odvolat náměstka, ministr odvolání uzná a odvolá náměstka, náměstek navrhne protiodvolání ministra, předseda vlády dá za pravdu náměstkovi a odvolá ministra, ten se rozlobí a navrhne odvolat předsedu vlády. Pak to půjde asi do Bruselu. Doufám, že jsem to nikde nepopletl. A vyjádření krozsudku? Proč, rozsudek přece vynáší soud. Pokud se někdo chce odvolat, tak se musí vyjádřit k rozsudku sám.

klokan

 Byl uplatněn institut odvolání proti odvolání a bude následovat odvolání, proti odvolání, odvolání.