Vláda ANO nemá moc recht…

babiš maska ateo
22.12.2017 12:59
… alespoň podle návrhu svého programového prohlášení. Určitě ne v daních.

   V uvedeném návrhu se mj. dočteme: „Ctíme princip daňové neutrality . Zajistíme revizi a sloučení daňových výjimek a budeme bránit zavádění dalších, což vytvoří prostor pro plošné snížení daňové zátěže. Prosadíme návrh nové koncepční zákonné úpravy daní z příjmů, která rekodifikuje zdaňování a zpojistňování příjmů s cílem zjednodušit daně a eliminovat daňové distorze. Proces rekodifikace příjmových daní zakončíme přípravou integrovaného systému správy daní a pojistných, který umožní placení příjmových daní a odvodů na jednom místě. Zajistíme novely právních předpisů upravujících daňový proces s cílem zjednodušit systém správy daní, posílit právní jistoty a snížit administrativní zátěž na straně správce ve výši, kterou daňový subjekt tvrdil v daňovém přiznání, koncepční řešení problematiky daňových odpočtů ve prospěch daňových subjektů, revize kontrolních postupů a revize systému sankcí. *)

  Autoři návrhu programového prohlášení vlády toho v citované pasáži nahrnuli poněkud mnoho. Dovolte stručné poznámky k uvedeným záměrům; jednak proto, že je s podivem, že některé z nich se hnutí ANO v minulém volebním období uskutečnit nesnažilo, ač bylo členem vlády, dále proto, že některá tvrzení v programu nynější vlády jsou poněkud nekvalifikovaná.

  „Ctíme princip daňové neutrality .“ Autoři návrhu programového prohlášení počítají s tím, že text čte nekvalifikovaný občan, který ani není schopen si nic dohledat na internetu. Princip daňové neutrality se plně uplatňuje v rámci systému daně z přidané hodnoty tak, jak je dán platnými směrnicemi Unie o společném systému daně z přidané hodnoty (směrnice Rady 2006/112/ES ad. – stejné sazby daně pro obdobné osoby vykonávající stejnou činnost; se všemi hospodářskými činnostmi musí být zacházeno stejně s tím, že stejně je tomu i u hospodářských subjektů, které uskutečňují stejná plnění; zásada daňové neutrality brání zejména tomu, aby s podobným poskytováním služeb, které si navzájem konkurují, bylo zacházeno z hlediska DPH odlišně; viz k tomu nůši rozsudků NSS ČR a ESD). Vláda ČR do toho celkem nemá moc co mluvit; vyhlašovat proto, že ctí uvedený princip, když je povinna, pokud budeme v EU, ho dodržovat, je tvrzení nesmyslné.

  Někdy se označení „princip daňové neutrality“ užívá v přeneseném významu i na jiné daně, zejm. daně z příjmů; myslí se tím zabezpečení obdobného daňového zatížení stejných či podobných příjmů plynoucích ze stejných či obdobných zdrojů bez ohledu na individuální sociální situaci daňového subjektu. Ovšem dodržování takové zásady v příjmových daních by znemožnilo kupř. daňově zvýhodňovat zdravotně postižené a jejich zaměstnavatele, rodiny s dětmi atp. Jestliže o pár řádků jinde v návrhu programového vyhlášení vláda zdůrazňuje: „Zavazujeme se aktivně podporovat pracující rodiny s dětmi prostřednictvím daňových slev.“, pak by uskutečněním tohoto (nepochybně správného záměru) princip daňové neutrality, o němž uvádí, že ho ctí, výrazně porušila. Daně musejí zohledňovat situaci daňového subjektu, např. s neziskovým subjektem nelze daňově zacházet stejně jako s podnikem podnikatelským atp.

  „Zajistíme revizi a sloučení daňových výjimek a budeme bránit zavádění dalších, což vytvoří prostor pro plošné snížení daňové zátěže.“ Především daňové výjimky, tedy rozdílný daňový režim daňových subjektů z důvodů typu příjmu, příjemce příjmu, sociální situace příjemce příjmu atp., lze slučovat jen velmi obtížně – pokaždé se totiž týkají jiných specifik; revidovat, tedy v tomto případě je odstraňovat, lze. V žádném případě však neplatí, že by uvedené záměry mohly vést k plošnému snižování daňové zátěže. Zrušení některých daňových výjimek může vést ke zvýšení daňové zátěže jen u konkrétních poplatníků, nikoli plošnému zvýšení daňové zátěže všech poplatníků; ke snížení daňové zátěže, opět nikoli plošnému, nýbrž individuálnímu, může dojít při zavedení nějaké další takové výjimky. Protože daňové výjimky se týkají vymezené množiny poplatníků, nikoli plošně všech poplatníků (proto to jsou výjimky), nemůže nikdy dojít při jejich změně k plošné změně daňové zátěže – takové tvrzení v návrhu programového prohlášení vlády je nesmysl.

  „Prosadíme návrh nové koncepční zákonné úpravy daní z příjmů, která rekodifikuje zdaňování a zpojistňování příjmů s cílem zjednodušit daně a eliminovat daňové distorze.“ Zde by bylo vhodné ptát se, proč hnutí ANO, které bylo účastno v minulé vládě, nějaký návrh na zjednodušení daní v tom období nepředložilo. Dále si musíme položit otázku, co obsahuje maxima zjednodušení daní, kterou mávají politické strany více než dvacet let, a přitom se daňová soustava a jednotlivé daně po celou tu dobu stávají stále složitějšími: Celek daňového inkasa v současnosti obsluhuje z velké části soukromá sféra [občan jako fyzická osoba, nebo občan jako (spolu)majitel obchodní společnosti a též další soukromé subjekty]. Musejí daň vypočítat a správnost výpočtu doložit; kupř. u daně z přidané hodnoty se odhaduje, že náklady soukromé sféry na její obsluhu činí asi deset procent fixních nákladů podniků atp. Soukromá sféra tedy nese výrazné náklady na daňovou obsluhu. Zjednodušení daní především znamená přenesení břemene daňové obsluhy, kterou musejí soukromé subjekty nést, na stát, tedy na berní správu.

  „… a eliminovat daňové distorze.“ Daňovou distorzí se rozumí vliv daní na ekonomické chování daňových subjektů. Prakticky všechny daně mají distorzní účinky na chování daňového subjektu (nedistorzní jsou paušální daně, z přímých příjmových to byly dříve kupř. daň z hlavy, z ohniště); takové distorzní účinky mohou být rušivé, zkreslující a deformující negativně tržní prostředí (vysoká daň z příjmů může vést ke změně daňového domicilu poplatníkem), mohou však být i pozitivní; daňovou distorzí lze působit na daňový subjekt tak, aby změnil své ekonomické chování, kupř. aby přestal produkovat a kupovat ekologicky nevhodné produkty, protože vyšší daňové zatížení je činí drahými. Takovou daňovou distorzi potřebujeme. Myslím, že si tuto věcně bezobsažnou propagandistickou frázi mohli tvůrci uvedeného návrhu programového prohlášení odpustit.

  „Zajistíme novely právních předpisů upravujících daňový proces s cílem zjednodušit systém správy daní, posílit právní jistoty a snížit administrativní zátěž na straně správce ve výši, kterou daňový subjekt tvrdil v daňovém přiznání,…“ Opět je vhodné položit otázku, proč hnutí ANO, jako součást minulé vlády, vehementně o zjednodušení systému správy daní neusilovalo.

  V závěru této pasáže prezentovaný záměr (snížit administrativní zátěž na straně správce ve výši, kterou daňový subjekt tvrdil v daňovém přiznání ) je nesmysl, který kalkuluje s neznalým čtenářem; například si představte, že poplatník tvrdí v daňovém přiznání = uvádí svůj základ daně jeden milión korun, v případě právnické osoby by daň aktuálně činila sto devadesát tisíc korun – opravdu si nedovedu představit, jak by správce daně v tomto případě snížil svou administrativní zátěž o sto devadesát tisíc nebo dokonce o jeden milión korun, tedy o výši, kterou daňový subjekt tvrdil v daňovém přiznání; ale doveďme uvedené tvrzení ad finem: Celkové daňové inkaso (= tvrzení všech daňových subjektů v daňových přiznáních) mnohonásobně převyšuje náklady na činnost správy daní (= na administrativní zátěž na straně správce daně); podle uvedeného tvrzení v návrhu programového prohlášení vlády by nás správa daní v budoucnu už nic nestála. To by byl majstrštik.

   A tak se mi jeví, že smysl návrhu programového prohlášení vlády je v mnoha pasážích poněkud zastřen.

*) Viz https://www.vlada.cz/cz/jednani-vlady/navrh-programoveho-prohlaseni-vlady-162319/

Poznámka: V hovorové češtině slovo recht označuje správnost, pravdu; mít nebo nemít recht, znamená něco správně nebo nesprávně tvrdit, mít či nemít pravdu; z něm. recht − správný, dobrý.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.