Vláda na úvěr

obrazek
15.7.2013 15:15
Vláda Jiřího Rusnoka je tak trochu personální guláš. Několik ministrů v ní vyvolává, diplomaticky řečeno, zásadní rozpaky. Také důvody pro výkon funkce mají ministři různý – ne vždy jimi bude blaho společnosti.

Neproblematičtější je persona ministra financí Jana Fischera. Z odborného hlediska nelze nalézt důvod, proč by měl řídit ministerstvo financí. Podpora od sponzorů (Ladislav Dráb, Štefan Havlík, Daniel Palko, David Sivor) budí podezření na korupci (navíc: Nechat si poslat na účet milióny jako údajné „sponzorské“ dary těsně poté, co je zřejmé, že bude jako ministr financí instalován – to může udělat jenom úplný … – doplňte si sami). Dovolím si v této souvislosti vyslovit prognózu – tato politická kauza Janu Fischerovi jeho politický vaz zlomí. A nebude to dlouho trvat. Navíc Jan Fischer za svou náměstkyni jmenoval Evu Anderovou, která pro něj pracovala jako poradkyně v (neúspěšné) prezidentské kampani. Evidentní klientelismus. Náměstkyní to začíná …

Ministr vnitra Martin Pecina je příkladem politického konjukturalisty. Od roku 1993 do roku 1997 byl členem ODS, v letech 2000 až 2005 byl členem ČSSD, členství se vzdal v souvislosti s nástupem do funkce předsedy antimonopolního úřadu, v roce 2010 se do ČSSD vrátil a letos v lednu z ní opět vystoupil. V lednu 2010, jako t. č. ministr vnitra ČR, na otázku „Jak se stane z člena ODS sociální demokrat?“ odpověděl: „Do ODS jsem vstoupil někdy v roce 1993 jako člověk, který se chce prosazovat přes struktury, které k tomu slouží. Byl jsem tam do roku 1997 řadovým členem. V žádné straně jsem nebyl funkcionářem. Do ČSSD jsem vstoupil v roce 2000 ze stejných důvodů, chtěl jsem někam patřit a seznamovat se s lidmi.“ Na další otázku „Neboli když vládla ODS, tak jste šel tam, a když v roce 2000 byla u moci soc. dem., tak jste vstoupil do ČSSD?“ jeho odpověď zněla: „Vidíte, jak jsem konzistentní.“

Ministr kultury Jiří Balvín si, podle svých slov, na funkci cení zejména to, že to pro něj bude „pěkný konec kariéry“; takže mu o blaho resortu také nejde (za jeden z hlavních problémů k řešení považuje instalaci nového šéfa Národní galerie – naše kultura asi jiné, závažnější problémy nemá). Navíc jeho stupidní výrok s rasistickým podtextem, že by (podfinancovaná) kultura mohla být dotována ze „štědrých sociálních dávek“ svědčí o jeho nekvalifikovanosti; jednak sociální dávky u nás nejsou příliš štědré (srovnejte je s ostatní Evropou) – hlavním problémem však je, aby byly přidělovány skutečně potřebným osobám, které aktivně usilují o získávání vlastních příjmů. Podstatou instalace Jiřího Balvína do funkce ministra kultury nemůže být odbornost; ostatně jeho odvolání z funkce generálního ředitele České televize proto, že ji po problémech, jež měla v roce 2001, nedokázal personálně ani hospodářsky konsolidovat, je přímo stigmatizující. Co si s ním Jiří Rusnok, kvalifikovaný makroekonom, ve vládě počne, mi je záhadou.

Ministr zemědělství Miroslav Toman má k vedení resortu nepochybně zásadní předpoklady: V letech 1990 až 1996 působil ve vedoucích manažerských pozicích v zemědělských společnostech Agrotec Hustopeče a Agrotrade. Společnost Agrotrade se v listopadu 2001 přejmenovala na Technology Leasing a její akcie v červnu 2003 převzala společnost se sídlem na Kypru Finch Enterprises Limited. V červnu 2003 byl na majetek Technology Leasing vyhlášen konkurz. Zůstaly po ní dluhy ve výši 600 milionů korun.

U ministra obrany Vlastimila Picka existuje podezření, že jeho hlavním cílem setrvání ve funkci je zametení pod koberec části kleptokratické aféry „Nečas & Nagyová a spol.“, aféry, kdy dva šéfové vojenské tajné služby, dva generálové, pánové Ondrej Páleník a Milan Kovanda, stáli několik let v haptáku před Janou Nagyovou, úřednicí. A zametání už začalo – parlamentní komise pro kontrolu tajných služeb vzápětí po odhalení aféry prohlásila, že prý šlo „o selhání jednotlivců“ (viz usnesení stálé komise PS pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství z 13. schůze 18. 6. 2013; http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?idd=176110). To určitě. Dva generálové, šéfové tajné služby, několik let poslušně panáčkují před úřednicí Nagyovou, jejich podřízení plukovníci plní jejich, tedy vlastně její příkazy – a ono šlo o selhání jednotlivců. Zkrátka: Parlamentní komise se z občanů snaží dělat pitomce. Kdepak – tato tajná služba je využívána především k politickému boji jednotlivých politických stran, jež jsou u moci, popř. k boji vnitropolitickému uvnitř těchto stran.

Vláda Jiřího Rusnoka není ideální – ostatně, která kdy byla? Má v sobě zabudovány zásadní problémy. Částečně se jeví jako vláda beneficientů. A je tak trochu na úvěr – důvěru občanů má na úvěr; podle průzkumů si téměř šedesát procent spoluobčanů přeje, aby vládla do řádných voleb v květnu příštího roku. Avšak je možné, že tento kredit prohospodaří. Už její personální složení budí rozpaky – někteří ministři nejsou pro daný resort kvalifikováni, jejich zájmy jsou jiné, než jaké mají při výkonu takové funkce být. Evokuje to hodnocení, že pravicovou vládu kleptokracie vystřídala (snad) levicová vláda klientelismu. Je zde příliš mnoho indicií.

Co na závěr: Volby, vůbec možnost jakýchkoli politických rozhodnutí je v této zemi aktuálně vždy negativní. Nemáme možnost volit pozitivně, tedy to, co bychom chtěli. Vždy volíme to, co je (podle každého z nás) nejmenším problémem, nejmenším „zlem“. U nás se nevolí převážně pro něco, nýbrž proti něčemu.

Z tohoto hlediska je proto i tato vláda a v tomto složení lepší, než libovolná vláda pravicová. Nezbývá nám nic jiného, než ji podporovat.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.