Volba prezidenta – pohled ze zahraničí

obrazek
7.2.2013 10:01
Věřím, že čtenáři názorového portálu Vaše věc se rádi seznámí se zajímavým názorem na volbu českého prezidenta očima ruského novináře Sergeje Chelemendikova, žijícího na Slovensku.

Říká se: "Pokud to nemůže dál takto pokračovat, pak se to určitě jednou skončí".

Toto "jednou" přišlo do Česka nečekaně a s velkým skandálem. Podotýkám, že skadálnost je z nějakého důvodu výrazným rysem českých politiků po roce 1989, ale rozměry skandálu se ukázaly neobyčejně velké, skandál pokračuje a roste jako kvásek, protože "dále to takto nemůže pokračovat". O čem vlastně je celý tento rozruch? Jde o to, že skupina vlastníků tohoto světa nařídila zvolit knížete Karla Schwarzenberga za prvního českého prezidenta, přímou celonárodní volbou, a Češi toto nařízení najednou nedodrželi. Tedy povstali v duchu nejlepších tradic Jana Husa a Jana Žižky z Trocnova. A to od Čechů nečekal nikdo, dokonce to nečekali ani oni sami. V minulosti prezidenta volil parlament a nebyl to zrovna najvábnější pohled - úskoky, intriky, všichni lžou všem. Nyní českému národu navrhli, aby volil knížete Schwarzenberga - přímo, otevřeně a čestně.

Proč právě jeho? Protože z hlediska skupiny vlastníků tohoto světa, kteří nemohli nechat volby v Česku bez pozornosti, představoval ideálního kandidáta. Má 75 let, tedy je zralý, dokonce až velmi. Stále usíná - v parlamentu, na jednáních jako ministr zahraničních věcí, kterým zatím ještě je, velmi špatně slyší, tedy sluchem prakticky nic nepřijímá - a stále se usmívá. Tváří se, že slyšel a pochopil, no nechápe, usmívá se a odpovídá po svém. Jak ukázaly prezidentské debaty, kníže Schwarzenberg neslyší svého spolubesedníka, dokonce ani když se mu křičí do ucha - televizní ucho, vložené do opravdového ucha. Je velmi důležité, jak bývalý kandidát vypráví - tiše, nesouvisle, útržkovité a nesrozumitelně. Na německého kníže až příliš zvláštně ráčkuje a mlaská. To je však čistě zvuková stránka, která je Čechům v zásadě známa. Důležitější je však obsah řeči - je ho velmi málo, často vůbec není. Neboť jako ministr zahraničních věcí si jen vyměňuje s partnery papíry, které nikdy nečetl. Tedy na vytváření obsahu si kníže nezvykl, ale vždyť to ani není knížecí záležitost.

Vzezřením připomíná zkrachovalého buržoazního nepmana dvacátých let z Oděssy, kterému zůstal jen motýlek a starý pomačkaný oblek. Mimochodem, tento vzhled je dost zavádějící. Kníže, jako projev díků za podporu Václava Havla ve vězení v podobě zasílání francouzského koňaku a kubánských doutníků kupovaných v Tuzexu, privatizoval v Česku mnoho a úspěšně. Kolik, to přesně nikdo neví, a při pohledu na něj to možná neví ani on sám, nebo možná na něco zapomněl. Tedy takového výrazného a talentovaného prezidentského kandidáta nabídli Čechům a svou nabídku posílili kampaní, která byla bezprecedentní svým rozmachem, kreativitou a drahotou.

Tvůrci kampaně zobrazili knížete s punkerským čírem a česká mládež několik týdnů hodovala za knížecí peníze - koncerty, pohoštění, rockové skupiny, zpěváci a zpěvačky. Fígl byl prostý, neboť mládež je vychována velmi jednoduše: ať tento dobrý, sympatický, čestný a hlavně aristokratický starý pan bude naším prezidentem a stane se tak ozdobou Hradčan. Knížeti předepsali aristokratizmus a mladým Čechům bylo celkem jednoduché vysvětlit, že aristokraté vypadají právě takto. A usíná proto, že knížata vždy usínají, huhňá a mlaská proto, neboť tak dělají všechna knížata a mluví tiše, neboť je milý a stydlivý.

Volební tým knížete, vysoce profesionální a vůbec ne český - ani povahou, ani akceschopností - byl natolik přesvědčen o jeho vítězství, že v sobotu 26. ledna byla v pražské Lucerně připravena velkolepá oslava pro sedm set hostů. A slavilo se - se slzami v očích. Přejděme však k politické stránce těchto malebných událostí. Co se vlastně stalo? Proč zuby globálního monstra v Česku opět cvakly naprázdno? Přičemž takto naprázdno cvakají stále častěji: nedávné volby na Ukrajině - mnohem složitější a důležitější, ale s podobným výsledkem jsou toho důkazem, bohatá recepce globálního monstra se nekonala ani tam. Češi se ukázali rozumnější, serióznější a prozíravější než ti, co jim předepsali prezidenta, jehož pisatelé našeho portálu www.chelemendik.sk nazývali knížetem Alzheimer, či knížetem Parkinsonem. A ačkoli je hříšné vysmívat se stařecké nemohoucnosti, v tomto případě je to na místě. Protože stařecká nemohoucnost se má hřát na teplé peci a ne lézt do bitvy. A když už vlezla, pak ať i dostane. Češi odmítli americkou technologii voleb správného kandidáta, která měla zafungovat jako hodinky v takové zemi jakou je Česko, kde celá elita geneticky, počínaje od roku 1918, je kontrolována Amerikou, vybírá se v Americe a je jí živená. V Češích se ozvaly národní instinkty a velmi hrubé chyby Schwarzenberga tomu dopomohly.

Příliš uvolněné kníže dokonce nedokázalo ani sebe ve druhém kole volit tak, jak je předepsáno, tedy vložit volební lístek do obálky a vhodit do urny. Kníže navzdory věku ještě zachycujícíma se rukama zasunul obálku do kapsy a do urny vhodil pouze volební lístek, což dalo původ logickým komentářům - "obálky je zvyklý si nechávat ..."

Zábavné je, že když jsem v Praze českým kolegům vysvětloval, že Schwarzenbergova kampaň je americká a stojí za ním Američané, odpovědí mi bylo rozpačité mlčení. Pro Čechy je to objev, což znamená, že to co se děje, ne zcela chápou. "Vždyť je Němec!" namítali, přičemž toto tvrzení také není nesporné. Celkově Američany v posledních letech stále méně trápí, koho konkrétně vybírají jako "své lidí "- možná si myslí, že jsou natolik silní, že protlačí kohokoliv. Pokud je to tak, potom próza života popírá tyto romantické ambice - stále častěji neprotlačí. Pravděpodobnější je něco jiného - při industriální masové výrobě "svých lidí", "přátel Ameriky" na celém světě nutně upadá kvalita.

Pro Čechy byl vybrán tak nekvalitní kandidát, že mu nepomohla ani velká převaha. Kdybych byl Čech, velmi nadlouho, možná navždy, bych se urazil na lidi, kteří pro Čechy vybrali takového prezidenta. Je to nespravedlivé, takového si Češi nezasloužili.

Co znamená vítězství Miloše Zemana s přesvědčivou desetiprocentní převahou pro budoucnost české politiky?

Znamená hodně. Miloš Zeman má 68 let, přičemž posledních deset let strávil doma na své chatě na Vysočině - jeho, úspěšného a populárního premiéra vytlačili z české sociální demokracie a zdálo se, že se už do politiky nikdy více nevrátí. Vytlačili ho rafinovaně a obzvlášť cynickým způsobem. Zeman se však vrátil a jeho návrat v této podobě a v takovém podání slibuje nové Pražské jaro, které mladý Zeman důvěrně znal. Protože to, co se v Česku děje, má i hluboké příčiny. Jsou jednoduché: to, co tam pokračuje, dále takto pokračovat nemůže, a tudíž se to skončí. Prezidentské volby v Česku se staly katalyzátorem politické exploze, protože pro ty, kteří nesouhlasili, se objevil vůdce - charismatický politik Zeman, pro mnohé velmi známý, pro mnohé nepřijatelný, s množstvím nedostatků, které se v šedesáti osmi letech už nedají napravit.

Ale tento vůdce oznámil své záměry už několik hodin po volbách - "vládu podporuje pouze osm procent občanů, potřebné jsou nové parlamentní volby". Takže takto střemhlav, bez dlouhých příprav - ani Zeman už není mladý, někteří dokonce říkají, že díky svému věku, nemá co ztratit, a to znamená, že se vrhne do boje.

Zeman-prezident je vůdce, jehož zřejmě čeká úkol přeformátovat nejen českou politiku, ale celou českou společnost.

Proč? Protože všechno dobré se jednou končí, skončil se ples a svíčky brzy zhasnou. Tímto dobrým plesem byla pro současnou generaci českých politiků privatizace a s ní spojené velké zisky. V jedné z mých knih jsem to nazval privatizační rentou koloniální administrativy. Privatizace skončila absolutním úspěchem, téměř celý majetek českého národa se stal majetkem subjektů jiných států a národů. Často prostě státních subjektů, což slovo "privatizace" dělá nepřesným a směšným. Co je to za privatizaci, pokud státní koncerny Německa, Francie nebo Itálie získají za groš veřejné podniky České republiky?! V Česku dozrál sociální proces, který bych označil jako vytěsnění a potrestání politické generace privatizace. Dozrál nejen v Česku. Podobné procesy se dějí v celém tzv.. postkomunistickém světě. Ale Češi jako nejzápadnější a v tomto smyslu i "nejprogresivnější" slovanský národ už nyní formuje novou politickou agendu. V Česku se objevuje stále více autorů, publicistů, odborníků, kteří dost přímo říkají o koloniálním postavení českého národa a celkové bezperspektivnosti tohoto postavení. Začínají se objevovat i politici, kteří zatím jen nesměle opakují magická slova: slibovali nám prosperitu a rozvoj, ale nás, vždy blahobytných, samolibých, chytrých Čechů podvedli, oklamali, okradli. Zde je velmi důležité pocítit rozdíl. Pokud se něco takového říká v Rumunsku nebo v Bulharsku, zní to docela jinak než v Česku nebo na Slovensku. Protože tato část Evropy byla v průběhu staletí vyspělá a bohatá a vznik Československé federace byl dodatečným silným impulsem k rozvoji. Co konkrétně se dá očekávat od návratu Miloše Zemana do české politiky? Vyjmenuji procesy, které již probíhají a o kterých budu psát. Protože tyto procesy jsou důležité a zajímavé. Přeměňuje se "pravicová" část politického spektra, rozpadají se samy strany zevnitř, tak i koalice ve vzájemném zápase. Čeští pravičáci se už prakticky všichni navzájem drží pod krkem a otázka konce je jen otázkou času. Dojde k přeformátování levicové části, posílí se pozice českých komunistů, není vyloučeno, že právě oni budou jako první formovat novou politickou agendu. Ožijí problémy sociálním demokratům - opět si budou muset vybudovat vztahy s populárním prezidentem, přičemž scénáře jsou různé. Od vytvoření "prezidentské" sociálně-demokratické strany, až po vnitřní převrat ve straně a změnu její orientace ve prospěch více sociální a vlastenecké. V Česku si vzpomněli na slovo "vlastenectví", ale ještě si neuvědomují, že s tímto slovem bude třeba žít a pracovat. Protože hlavní podstata změn spočívá ve vzniku nové generace společenských představitelů, kterým nečekaný Zemanův triumf otevřel cestu a ukázal, co je třeba dělat. Takže Schwarzenberg svým neslavným pádem z výšky do bláta zvedl vlnu, jejíž velikost, podle mých pozorování, nejsou schopni zhodnotit ani sami čeští politici. Pro ně to však není špatné, protože změnit už nic nemohou. Čím méně víš, tím se ti lépe spí, hlásá ruská lidová moudrost.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

  S velkým potěšením se mi podařilo  již včera začíst do rozhovoru se Sergejem Chelemendikem, jak byl zveřejněn na PL. Tento představitel Hnutí dobrá síla, poskytl dobré rady M.Z. z Bratislavy již dne 23. 1. 2013. Mimo jiné správně poukázal již tehdy, že citát ,, .. na stranu Miloše Zemana se může postavit zdravý rozum a instinkt přežití českého národa - potenciálně veliká síla, na níž má Miloš Zeman vzácnou a ojedinělou příležitost obrátit se v tyto dny" konec citátu, přeloženo ze slovenštiny ( slovenčiny). Autor tedy spávně předvídal. Blíže na www.chelemendik.sk. Články pana Chelemndika sa mi naozaj velmi páčí. Za přečtení  a k zamyšlení stojí i povolební seriál článku Vrtěti psem I až IV postupně zveřejňovaný na OM, který tato média převzala z osvětového weblogu Ambon. Vzpomenout si alespoň někdy na slovanskou vzájemnost myslím neuškodí. Zrovna dnes se mi při plánování turistické cesty ke zdolání jednoho z vrcholů pohoří Hrubého Jeseníků tedy Vozky, vloudila jedna vzpomínka. Stezka vede od nádraží ČD v Branné kolem hájovny s názvem Banja Luka, stejnojmený název s městem v Bosně a Hercegovině. Řízením náhody jsem si tuto výpravu naplánoval přesně 71 let po té, kdy v tomto bosenském městě tehdy darovanému ustašovskému Chorvatsku, došlo k hrůznému masakru, v němž soldatesky vůdce A. Paveliče, povraždily mimo jiné i 551 dětí.

libuse-zavoralova

Dobrý den, pane Štingl. Také si myslím, že stojí za přečtení a bylo by škoda ho nepředat dál. Zdraví  L.Z.

Vladimír Štingl

Paní Libuše, SKVĚLÝ ČLÁNEK.... DÍKY! Vždy lze doplnit detaily a .... Zde by to poškodilo nejen obsah, ale i atmosféru výtečné rámcové orientační analýzy a elegantního, spíše nonšalantního nadhledu....

Zdravím Vás.