Volič, který rozhodil volby: chaos v jeho duši

Volič, který rozhodil volby
8.12.2013 20:09
Charakteristický rysem pro volby 2013 je nástup stran, které v uplynulém volebním období neměli zastoupení ve Sněmovně ČR, své zastoupení: ANO (47 mandátů), KDU-ČSL a ÚSVIT. Současně tyto nové strany sbíraly své hlasy relativně rovnoměrně ve všech volebních okrscích ČR oproti starým strukturám zprava doleva (KSČM. ČSSD, ODS, TOP 09). Tyto výsledky odpovídají tomu, co předpovídaly předběžné sociologické průzkumy, které však současně pomohly nespokojeným voličům zjistit, jakou mají sílu. Stačilo tedy voličům naznačit formou publikace výzkumu veřejného mínění, že jejich hlas nezapadne. V tomto smyslu sehrál rozhodující roli zářijový průzkum CVVM, který ujistil potenciální voliče staronových stran, že má smysl uvažovat o tom dát svůj hlas ANO 2011. A začít pochybovat o tom, zda by tím řešením mohla být SPOZ, která nezaujala žádnou částí svého programu (viz níže).

Ještě v červnu 1913 CVVM, která se dotazovala respondentů formou otevřené otázky na to, koho by volili, uváděla hnutí ANO mezi stranami s nižší než jednoprocentní podporou „ostatní“ (Suverenita, Věci veřejné, Ano 2011, LEV 21, LIDEM, Piráti, DSSS, Úsvit). Ve volebním modelu všechny tyto strany dohromady získaly čtyřprocentní podporu. O 3,5% podporu si řekli SZ a SPOZ,  5,5% se našlo pro KDU-ČSL, 13% pro ODS, 17% pro TOP-09, 18,5% pro KSČM a 35% pro ČSSD. Průzkum stranických preferencí ukázal, že rozhodně nechce jít volit 23% voličů a 11% neví o žádné straně, kterou by chtěli volit.

V zářijovém výzkumu CVVM se 11 % voličů vyjádřilo, že nechce jít volit. Počet voličů, kteří nevěděli, koho by volili, se zvýšil na 14,5%. Ve volebním modelu, sestaveném v zásadě z preferencí bez nerozhodnutých a nevoličů strany s nižší podporou než 1% získaly celkem 2% hlasů (Piráti, DSSS a SSO [Strana svobodných občan]). SZ si ukrojila 2% tohoto koláče, Úsvit 2,5%, KDU-CSL 4,5%, SPOZ 5,5%., ODS 7%, TOP 09 12,5%, ANO 14%, KSČM 19% a ČSSD 30,5%.

Je tedy otázkou, jak 750 000 voličů mohlo najednou bystře rozpoznat, že volba ANO 2011 by byla požehnáním pro stát. 200 000 si to přestalo myslet o ČSSD, 300 000 o TOP 09 a 250 000 o ODS. Celý výzkum byl zveřejněn 24, září 2013. Tato čísla v podstatě odpovídala analýze přelivů voličů, prováděnou agenturou Medián od 1. 9. do 16. 10. 2013, podle které přešlo k ANO 2011 přibližně 4% voličů od ČSSD, 6% od ODS. 11% od TOP 09, 13% od VV, kteří uvedené strany preferovali ve volbách v r. 2010. Od 1. 9. do 23. 10. nejčastěji lidé hledali na Seznamu.cz TOP 09, na druhé místo se umístila ANO 2011, pak sestupně vzato: ČSSD, ODS, Úsvit, SPOZ, KSČM, KDU-ČSL, Strana svobodných občanů, Strana zelených, Hlavu vzhůru, Česká pirátská strana. Přes vzrůstající ochotu volit současně narůstaly rozpaky, koho volit.   

V týdnu od 9. do 16. září 2013 se 245 tazatelům CVVM čtyři pětiny zevzorku 1029 dotázaných svěřilo s tím, že politické strany se zajímají o to, co si lidé myslí, pouze v době voleb (souhlas vyjádřilo 83 % respondentů), jsou zkorumpované (83 % souhlasících) a zajímají se především o výhody a zájmy svých členů (81 % souhlasících). Tři čtvrtiny oslovených dále věřilo, že politické strany rozdělují veřejnost (76 % souhlasících). 69 % dotázaných vyslovilo názor, že i když politické strany kritizují jedna druhou, ve skutečnosti jsou všechny stejné. Šest lidí z deseti (58 %) se domnívalo, že politické strany jsou potřebné proto, že umožňují hájit zájmy různých skupin a sociálních tříd.  Polovina českých občanů (51 %) se domnívalo, že žádná z existujících politických stran nereprezentuje zájmy a názory občanů, jako je on sám. Podobný podíl respondentů byl přesvědčen o významu politických stran pro demokracii (49 % dotázaných souhlasilo s výrokem, že bez politických stran by nemohla být demokracie), třetina oslovených (33 %) zastává názor opačný a s výrokem vyjádřila nesouhlas. Polovina dotázaných (49 %) souhlasí s tvrzením, že politické strany poskytují lidem možnost zúčastnit se politické činnosti, 42 % občanů si to ale nemyslí. Pouze 37 % českých občanů věřilo, že vstupem do politické strany lze něco změnit či ovlivnit, nadpoloviční většina dotázaných (52 %) tomu nevěřílo.

V týdnu od 9. do 16. září 2013 se 245 tazatelům CVVM  vzorek 1029 dotázaných (980 respondentů s volebním právem) svěřil v osobních rozhovorech nejčastěji, že se přiklánějí k názoru, že pro zlepšení politické kultury u nás je nezbytné, aby se doPoslanecké sněmovny dostaly nové strany, s čímž souhlasily zhruba dvě třetiny(68 %) dotázaných, zatímco opačný názor vyjádřila více než pětina (22 %)z nich. Jen nepatrně nižší souhlas ve výši téměř dvou třetin (65 %) byl zaznamenán u výroku, že kandidáti ve volbách do Poslanecké sněmovny by mělimít zkušenosti z práce v obecním, městském nebo krajském zastupitelstvu, s nímž nesouhlas vyjádřila více než čtvrtina (27 %) oslovených. Nadpoloviční většina (54 %) souhlasila také s tvrzením, že poslanci musí vždy hlasovat se stranou, na jejíž kandidátce jsou zvoleni, což naopak odmítá asi třetina (34 %) občanů. Pouze malou podporu pak získal výrok, že do Poslanecké sněmovny by měli být zvolení lidé, kteří už tam pracovali, protože se v parlamentní práci vyznají a mají s ní zkušenosti, což odsouhlasilo 18 % respondentu, zatímcotéměř tříčtvrtinová (73 %) většina to odmítla.

K novým stranám v Poslanecké sněmovně jako k receptu na zlepšení politické kultury u nás se relativně skeptičtěji stavěli lidé ve veku nad 60 let, absolventi vysokých škol a lidé, kteří se na pravolevéškále politické orientace řadí jednoznačně na levici, naopak v jejich prospěch se ve větší míře vyjadřují příznivci ANO 2011. Stoupenci ANO 2011 rovněž častěji odmítají to, že by kandidáti na poslance měli mít předchozí zkušenost z práce v obecním, městském nebo krajském zastupitelstvu. To, že by poslanci měli při hlasování ve sněmovně zachovávat loajalitu vůči straně, za níž byli zvoleni, relativně častěji vyjadřují voliči TOP 09. Poslance s předchozí zkušeností s prací v PS ve větší míře preferují ti, kdo se radí k vyhraněné pravici, a stoupenci ODS.

Rozptýlené znalosti voličů: životní a mediálně virtuální realita

Podle kontinuálně opakovaného šetření CVVM v červnu 2013 zesílily obavy české veřejnosti z dopadů světové finanční a ekonomické krize oproti červnu 2009 ve všech oblastech kromě obavy se snížení finančního příjmu (ztráta zaměstnání, škrty v sociálních výdajích státu, znehodnocení úspor či investic, neschopnost splácet finanční závazky), kdy menší nebo větší polovina respondentů vyjadřovala své obavy.

Tento trend byl přitom v určitém rozporu s konkrétní zkušeností respondentů z hlediska dopadů krize na jejich vlastní život [špatná finanční situace domácnosti, nedostatek peněz či dluhy (28 %) a drahota, zdražování, inflace, zvýšení životních nákladu apod. (26 %). 13 % uvedlo ztrátu zaměstnání nebo obtíže s jeho hledáním, 9 % pokles příjmu, 5 % pokles životní úrovně, 5 % zhoršení situace v zaměstnání a 4 % úbytek zakázek či zákazníků.  Lze hovořit o rozporu mezi mediální a životní realitou, což signalizuje vliv médií na myšlení voličů.

Součásti výše uvedeného předvolebního výzkumu CVVM bylo rovněž šetření, jak občané vnímají hospodářskou situaci: Dvoutřetinová většina (68 %) české veřejnosti hodnotila současnou ekonomickou situaci v zemi negativně, přičemž 24 % ji označilo za velmi špatnou a 44 % za špatnou. Naopak příznivé hodnocení současné ekonomické situace se vyskytlo u 7 % dotázaných, kteří ji vesměs charakterizovali jako dobrou, zatímco odpověď velmi dobrá sevyskytovala jen ojediněle. Asi čtvrtina (24 %) lidí pak považuje současnou ekonomickou situaci v CR za ani dobrou, ani špatnou. Zbývající 1 % oslovených se k tomuto dotazu nedokázalo vyjádřit a zvolilo odpověď „nevím“.

Oproti červnu 2013 vzrostl podíl odpovědí, že je špatná, o dva procentní body, podíl odpovědí, že ani dobrá ani špatná, se snížil o tři procentní body, jako dobrou jí hodnotilo o jeden procentní bod více respondentů. Opět lze zaznamenat jistý rozpor mezi mediální a životní realitou: Necelé dvě pětiny (38 %) lidí mají podle vlastního vyjádření dobrou životní úroveň své domácnosti, z toho 5 % ji hodnotí jako velmi dobrou a 33 % jako spíše dobrou. Naopak za špatnou životní úroveň své domácnosti asi pětina (21 %) občanů, když 17 % ji označilo za „spíše špatnou“ a 4 % za „velmi špatnou“. Zbývající dvě pětiny (41 %) pak životní úroveň své domácnosti charakterizují jako ani dobrou, ani špatnou.

Oproti předchozímu výzkumu z června se hodnocení životní úrovně domácnosti statisticky významně nezměnilo a totéž platí i v případě porovnání s výsledkem zaznamenaným přesně před rokem v září 2012, kdy podíl příznivého hodnocení životní úrovně vlastní domácnosti dosahoval 37 %, podíl nepříznivého hodnocení činil 23 % a variantu hodnocení ani dobrá, ani špatná tehdy zvolilo 40 % respondentu.  Hodnocení životní úrovně se zlepšuje s rostoucím příjmem či stupněm dokončeného vzdělání respondenta a mírně se zhoršuje s věkem. Ke spokojenější části obyvatel patří studenti, vysoce kvalifikovaní odborní nebo vedoucí pracovníci, podnikatelé a samostatně činní, potenciální voliči ODS nebo TOP 09, ti, kdo se na pravolevé škále politické orientace hlásí k pravici. Skupiny vnímajícísvou životní úroveň méně příznivě, tvoří především důchodci, nezaměstnaní, nekvalifikovaní dělníci, stoupenci KSČM, rozhodnutí nevoliči bez preferované strany a lidé, kteří sami sebe politicky radí k levici.

Všichni respondenti [ti, co uvedli, že půjdou volit] očekávali od voleb především celkové zlepšení fungování státu (21%) [(25%)]; pak dále orientaci na dlouhodobé řešení problémů země (15%) [(19%)]; sociální jistoty pro sebe a rodinu (16%) [(17%], vyšší životní úroveň pro lidi jako jsem já (15) [(14%)], obnovení hospodářského růstu (12%) [(10%)]; nové tváře v politice, oživení zájmu o politiku (8%) [(7%)], od voleb si neslibuji nic (16%) [(4%)]; něco jiného (1%) [(1%)]

Tito respondenti chtěli toho dosáhnout tím, že se při volbě se budou rozhodovat podle poctivosti a morálky kandidátů (86%), snahy o oživení a změnu politiky (77%), konkrétní navrhovaná řešení z programů stran (75%), hledání nejmenšího zla (62%), vystupování politiků v médiích (62%), pravicové či levicové zaměření stran (59%), zvyk volit jednu stranu (36%), předvolební kampaň (31%), názory lidí ve svém okolí (29%).

Nejvíce měla trápit lidi hrozba nezaměstnanosti (34%), politici (19%), korupce (15%), vztahy mezi lidmi (7%), nízká životní úroveň (7%), ekonomická situace státu (3%), inflace (2%), rozkrádání republiky, tunelování (2%), sociální systém (2%), bydlení a jeho dostupnost (1%), zdravotní péče a její dostupnost, kriminalita, soužití s etnickými menšinami, byrokracie, ztráta morálních hodnot, špatná vymahatelnost práva, daně a jejich výběr (vždy po jednom procentu). 

Čím více je nějaký fakt či událost vzdálenější bezprostřední životní realitě jednotlivců, tím více jsou tito jednotlivci závislí v jeho interpretaci na massmediích.

Politické strany a vůdcové

Podle STEM nejpříznivěji na její respondenty působili lídři politických stran Tomio Okamura (Úsvit), Andrej Babiš (ANO), Bohuslav Sobotka (ČSSD), Karel Schwarzenberg (TOP 09), Ondřej Liška (SZ), Miroslava Němcová (ODS), Vojtěch Filip (KSČM)  a Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). Nelze jednoznačně tvrdit, že to byla osobnost lídra, která rozhodla o výsledku, který strana dosáhla. Byl to právě a jenom volič, který rozhodil volby.  

V porovnání se situací v r. 2012 byli v předvolebním období v září 2013 občané relativně méně často přesvědčeni o tom, že jsou všechny politické strany ve skutečnosti stejné (-7 procentních bodů), že žádná z existujících politických stran nereprezentuje zájmy a názory občanů jako jsou oni (-6 procentních bodů), že politické strany jsou zkorumpované (-4 procentní body) a že politické strany poskytují lidem možnost zúčastnit se politické činnosti (-4 procentní body). Častěji než v minulém roce respondenti věřili, že politické strany rozdělují veřejnost (+5 procentních bodů) a že jsou potřebné, protože umožňují hájit zájmy různých skupin a sociálních tříd (+5 procentních bodů). Podobně narostl podíl lidí, kteří se domnívají, že politické strany se zajímají především o výhody a zájmy svých členů (+3 procentní body) a že vstupem do politiky lze něco změnit či ovlivnit (+3 procentní body).

V názorech na úlohu politických stran ve společnosti překvapivě neexistují výrazné rozdíly mezi jednotlivými skupinami obyvatel - mezi muži a ženami, lidmi různého vzdělání a věku, s různou životní úrovní svých domácností, ale třeba i sympatizanty politické pravice a levice. Politické strany jako podmínku demokracie častěji chápou lidé s dobrou životní úrovní, s vysokoškolským vzděláním a sympatizanti pravice. Výrok, že politické strany jsou zkorumpované, se častěji setkal se souhlasem u respondentů se špatnou životní úrovní. Naopak lidé s dobrou životní úrovní častěji nesouhlasili s tím, že politické strany jsou ve skutečnosti všechny stejné. Voliči levice častěji vyjadřovali nesouhlas s výrokem, že žádná z existujících politických stran nereprezentuje zájmy a názory občanů, jako jsou oni sami. Naopak lidé, kteří se řadí na pravý konec politického spektra, a také respondenti s dobrou životní úrovní, častěji věřili, že vstupem do politické strany lze něco změnit či ovlivnit.

Zaostřené reflektory počínající volební kampaně paradoxně vrhly ostřejší světlo na samotné politické strany a jejich počínání, což vedlo k poněkud kritičtějšímu vnímání hráčů na nyní osvětlené politické aréně. V tomto světle ČSSD vypadala ještě docela obstojně.  

Vnímání ČSSD

Ze sledovaných stranve většině zkoumaných oblastí vyznělo relativně nejlépe hodnocení ČSSD.Jedinou výjimku v tomto ohledu tvoří oblast podpory rozvoje podnikatelské sféry,kde jsou strany vnímané jako pravicové, tedy ODS, TOP 09 a ANO 2011, častějipozitivně spojovány s touto charakteristikou než ČSSD. U některých oblastí sez hlediska bud podílu kladných odpovědí, nebo alespoň z hlediska rozdílu mezipodíly „ano“ a „ne“ jiné strany ČSSD vyrovnaly, případně alespoň výrazněpřiblížily. To platilo o výroku, že strana má výrazné politické osobnosti, kdeprakticky shodného výsledku dosáhla TOP 09, nebo o tom, že se strana dokážedobře starat o veřejné finance, kde rozdíl mezi kladnými a zápornýmivyjádřeními v případě ANO 2011 byl srovnatelný s rozdílem zaznamenaným u ČSSD, ovšem při výrazně nižších podílech kladného i záporného vyjádření a přivysokém podílu odpovědí „nevím“, kterou zde zvolila polovina dotázaných. Uvýroku týkajícího se zaměření programu na sociálně slabé se k jinaksuverénní pozici ČSSD blížila KSČM.

ČSSD byla jedinou stranou, u kterépodíl souhlasu s jednotlivými zkoumanými charakteristikami vždy převažoval nadnesouhlasem s výjimkou položky „dokáže se dobře starat o veřejné finance“, kdeovšem negativní odpovědi jasně převládaly u všech zkoumaných stran.Souhlas nad nesouhlasem vesměs převažoval, nebo byl s ním v rovnováze,i v případě ANO 2011, když kromě již zmiňované schopnosti starat se dobře oveřejné finance negativní odpovědi zde výrazně převládly už jen u výroku, že strana zaměřuje svůj program na sociálně slabé. V tomto ohledu zřejmě zapůsobil i určitý efekt nového politického subjektu, u kterého, pokud nebyl s určitou charakteristikou výslovně spojován, respondenti spíše volili nerozhodnou odpověď než výslovné odmítnutí předloženého výroku. Díky tomu z hlediska rozdílu mezi odpověďmi „ano“ a „ne“ se hnutí ANO 2011 ocitlo poměrně výrazně i před ODS a TOP 09 v případě podpory rozvoje podnikatelské sféry, ačkoli podíl samotných odpovědí „ano“ byl v jeho případě o něco nižší. Něco podobného můžeme vidět i v případě hodnocení SPOZ, u které se s výjimkou již zmiňované, u všech zařazených stran převážně skepticky viděné položky týkající se veřejných financí, žádná další položka nepohybovala hlubokov záporu, pokud jde o rozdíl mezi podíly odpovědí „ano“ a „ne“. Jen mírně pod nulou se SPOZ v tomto ohledu ocitla u otázky, zda má ekonomický program umožňující ekonomický růst, a v případě podpory rozvoje podnikatelské sféry. Na rozdíl od ANO 2011, které bylo silně spojováno právě s podporou podnikatelské sféry, SPOZ v žádné z položek výrazně nevynikla, a příliš nebodovala ani u položek jako je typicky levicové zaměření programu na sociálně slabé či umožňování rozvoje střední třídy, kde dominovala programově blízká ČSSD.

Vnímání KSČM

Postoje ke KSČM jsou zřetelně vyhraněné u položky zaměření programu na sociálně slabé (pozitivně) a podpory rozvoje podnikatelské sféry (negativně), v menší míře i v případě toho, že je zárukou demokratických poměrů (opět negativně). V ostatních položkách se hodnocení KSČM pohybuje z pohledu rozdílu mezi podíly odpovědí „ano“ a „ne“ v mírném záporu nebo okolo nuly, ovšem vesměs při poměrně vysokých podílech kladných odpovědí, které se pohybovaly od jedné čtvrtiny do více než dvou pětin, nepočítáme-li nejsilnější položku v podání KSČM, jíž je zaměření programu na sociálně slabé, kde podíl souhlasu dosahoval úrovně dvou třetin. ODS a TOP 09 jsou převážně vnímány jako strany, které nejenže nejsou svým programem zaměřeny na sociálně slabé, což vzhledem k jejich pravicové orientaci není žádné překvapení, ale podle mínění většiny nemají ani program umožňující ekonomický růst či rozvoj střední třídy, nejsou zárukou právního řádu a bezpečnosti občanů, nedokážou se dobře starat o veřejné finance a hlavně v případě ODS nejsou ani zárukou demokratických poměrů. V pozitivním smyslu jsou v rámci zkoumaných charakteristik výrazně spojeny pouze s podporou rozvoje podnikatelské sféry a v případě TOP 09 ještě i nabídkou výrazných politických osobností.

Vnímání KDU-ČSL

KDU-ČSL jako středová či středopravicová strana je pak výrazně častěji než její pravicoví konkurenti TOP 09, případně ODS či ANO 2011 spojována se zaměřením programu na sociálně slabé, s rozvojem střední vrstvy a rovněž se zárukou právního rádu a bezpečnosti občanů, jakož i demokratických poměrů (to poslední zejména v porovnání s ODS). Podobně špatně jako ODS a TOP 09 je na tom KDU-ČSL z hlediska ekonomického programu umožňujícího ekonomický růst a jen o něco méně špatně v poměru k nim si stojí z hlediska schopnosti starat se dobře o veřejné finance. Hůře pak pro KDU-ČSL vyznívá hájení zájmu ČR v zahraničí, podpora rozvoje podnikatelské sféry a především nabídka výrazných politických osobností. V případě ČSSD můžeme vidět od roku 2010 výrazné zvýšení podílu souhlasu u všech položek s výjimkou zaměření programu na sociálně slabé, kde je ovšem podíl souhlasu stabilně vysoký, a také nabídky výrazných politických osobností, kde se podíl souhlasu po určitém poklesu zaznamenaném v roce 2011 vrátil na úroveň z roku 2010. Zřetelné zvýšení podílu souhlasu v porovnání s rokem 2010 výzkum zaznamenal u všech položek s výjimkou stabilně vyzdvihovaného zaměření programu na sociálně chudé i v případě KSČM.

KDU-ČSL si pak mírně polepšila z hlediska úrovně souhlasu v tom, že je zárukou právního rádu a bezpečnosti občanů, že umožňuje rozvoj střední vrstvě a že je zárukou demokratických poměrů. Kromě toho ke zvýšení souhlasu na hranici konfidenčního intervalu vyznačujícího oblast statistické chyby v případě KDU-ČSL došlo i u položek podpory podnikatelské sféry a ekonomického programu umožňujícího hospodářský růst. V případě ODS a v menší míře i TOP 09 se souhlas u všech položek s výjimkou stabilně nízkého zaměření programu na sociálně slabé naopak od roku 2010 výrazně snížil.

Volební potenciál politických stran jako prostor pro možné přelivy voličů

Analýza ukázala celkem pochopitelně výrazné diference zejména z hlediska stranických preferencí. Kromě toho, že s jednotlivými charakteristikami ve zvýšené míře vyjadřovali souhlas příznivci příslušné strany, šetření,  souhlas s jednotlivými charakteristikami v případě ČSSD častěji vyslovovali rovněž voliči KSČM, zatímco nesouhlas většinou ve zvýšené míře vyjadřovali příznivci ODS a TOP 09. Podobně také u KSČM se relativně častější souhlas objevoval mezi stoupenci ČSSD, zatímco lidé preferující ODS či TOP 09 častěji nesouhlasili. Víceméně tytéž diference se objevily i při posuzování jednotlivých položek v souvislosti s SPOZ, kde souhlas vyjadřovali častěji voliči ČSSD a KSČM, zatímco nesouhlas ve zvýšené míře vyjadřovali přívrženci ODS a TOP 09.

U KDU-ČSL byly postoje méně diferencované a jejich diferenciace měla poněkud selektivní ráz, když příznivci ČSSD častěji souhlasili s tím, že KDU-ČSL umožňuje rozvoj střední třídě a podporuje rozvoj podnikatelské sféry, zatímco stoupenci TOP 09 ve zvýšené míře souhlasili s tím, že KDU-ČSL se programově zaměřuje na sociálně slabé a že je zárukou právního rádu a bezpečnosti občanů. V případě ODS a TOP 09 je pak situace v podstatě zrcadlově obrácenáv porovnání s hodnocením ČSSD nebo KSČM, když vyšší podíly souhlasu se objevovaly mezi stoupenci ODS a TOP 09, zatímco nesouhlas u většiny položek častěji vyslovovali lidé preferující KSČM nebo ČSSD. Názory na ANO 2011 se mezi stoupenci jiných stran diferencovaly jen málo, byt u podpory střední vrstvy byl zaznamenán relativně vyšší podíl souhlasu mezi voliči TOP 09 a za záruku právního rádu a bezpečnosti občanů poněkud častěji ANO 2011 považují příznivci ODS. U všech stran a u většiny položek relativně skeptičtější postoje vyjadřovali rozhodnutí nevoliči.

Závěr

Dle výše uvedeného výzkumu veřejného mínění lze KDU-ČSL tak dát nějak doprostřed, vlevo od ní budou stát  z parlamentních stran ANO, ČSSD, Úsvit a KSČM, napravo pak ODS a TOP 09.  

Udělám si takový experiment, stojím ve středu nějaké vertikální přímky, která bude vyjadřovat míru mé touhy buď se do společnosti začlenit, nebo se naopak od ní emancipovat. Budu-li šplhat po této přímce nahoru, půjde čím dál tím více o mojí sociální roli, o uznání toho, že se cítím být pouhým atomem v kolektivu, kdežto budu-li sestupovat níže a níže, tak se budu ocitat neustále více a více jedincem spolehajícím toliko na své vlastní síly. Pravici můžeme definovat jako pravici jen tehdy, pokud obhajuje stát, který hájí vlastnická práva. Levici můžeme definovat jako levici, pokud hájí sociální práva jednotlivců, tedy snaží se o jejich co nejsnadnější uplatnění ve společnosti. Nikdo nesmí být vyloučen. 

Označím-li si na této přímce tři body jako tři jednotlivce, tak ty jednotlivé úsečky budou označovat vztahy jednotlivců navzájem. Uprostřed budu já jako moje maličkost, která volí mezi popěvkem „Již vzhůru psanci této země, již vzhůru všichni jež  hlad zhněd“ a mezi výkřiky „Německo, probuď se“ či „Nic než národů. Nalevo budu mít vztahy víceméně sociální (tržní, redistribuční, třídní), tedy z hlediska bohatství a jeho nabývání, napravo pak vztahy příbuzenské, pokrevní.

Může mi být jedno, kam na té přímce se posune to rozhraní. Ale protože voličů je určitý počet, tak musím tuto přímku považovat za úsečku:  střed na úsečce (volič-medián, koho asi volí) musí být vždy uprostřed. Polovina voličů bude vždy levicová a polovina pravicová. Pokud třeba za jedinou pravicovou stranu budu považovat Svobodné, tak kyvadlo zprava doleva se bude nacházet hodně vlevo. A že pravicově myslí tak zhruba 5% voličů, ochotných jit k volbám. A že téměř všechny politické strany budou vykazovat alespoň některý ze znaků levice, tak jak byly definovány třeba Rogerem Scrutonem [Slovník politického myšlení". Praha, Atlantis 1989, s. 60]: - nepřátelství k soukromému vlastnictví, - nepřátelství vůči třídám,- nepřátelství vůči establishmentu, - touha po společnosti bez výsad, - víra ve vládu na základě souhlasu,- víra v přirozená práva,- víra v pokrok, - egalitářské sklony,- antinacionalistické tendence, - víra v sociálně odpovědný stát,-  kontrolu státu nad výchovou a vzděláním a důležitými zdroji bohatství.

 

Z těchto pozic po sobě v předvolební kampani začaly pálit po sobě všechny politické strany. Vzplála poslední mediální bitva o voliče, kterou výrazně předznamenal zářijový průzkum CVVM. Voliči si uvědomili, co mohou a mají chtít, respektive nechtít. 

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.