Všeobecné poznámky k obecným jevům

klavesnice stroje
23.2.2021 19:21
Či spíše glosy. Pokud čtenář hledá jejich přímý vztah k aktuálnímu dění, jde o podobnost čistě náhodnou, (ač chtěnou).

Tématika vojenská:

Je normální, že tomu, kdo střílí na špatný cíl - vždycky dojdou náboje jako prvnímu.

Tématika špatné paměti:

Komu se nedaří na něco zapomenout - ať to hodí do Bečvy.

Tématika reminiscencí 1:

Nouze naučila Dalibora housti (příklad inovace a rekvalifikace) - v nouzovém stavu by se tím ale neuživil.

Tématika reminiscencí 2:

TVÁŘ -tento výsostně spisovný pojem vždycky budil moji zvědavost. Z literatury jsem nasával význam "ztráty tváře" - třeba v čínských reáliích je to klíčový fenomén (o jemnějších nuancích v chápání tohoto by asi věděl více Jan Campbell)). Ale také jinde je zásadní poznatek z oblasti mezi-lidských i mezi-národních vztahů o efektu toho, když se podaří zabránit ztrátě tváře poraženého.

Dnes se mi dobová reminiscence na téma ztracené tváře neodbytně vrací, když třeba čtu: "...odstartovala novou kampaň proti koronaviru.Tvář jí propůjčili lidé v první linii..." nebo "...Kampaň k očkování proti covidu provázejí otazníky, kdo bude její tváří?" [ Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/kampan-k-ockovani-proti-covidu-provazeji-otazniky-kdo-bude-jeji-tvari-bohdalovou-pry-vlada-neoslovil.A210105_191623_ln_domov_rkj..." ] či jinde viz "Zrod státem placené kampaně k očkování", kde  "Novou tváří epidemie by podle Babiše mohl být Smejkal", potažmo "Vláda potřebuje novou tvář, která by o epidemii koronaviru mluvila k veřejnosti, a tou by mohl být..."

Představme si zedníka nebo údržbáře budovy. Pokud by on musel shánět novou tvář, vypadalo by to, jako by říkal: "Budova se mi hroutí pod rukama, protože jsem se vykašlal(prostě to neumím) na odbornou a poctivou práci. Dnes mi na můj ksicht už nikdo nesvěří ani její hlídání. Potřebuji novou tvář...". Než ji seženu, namaluji kulisy a ruiny budovy trochu zakryji. A zase bude všechno jako dřív. Můžeme tvrdit, že se brzy vrátíme k normálnímu životu."

Kdo asi tak může dnes hledat tvář? Kdo ji potřebuje? 

Ten, kdo ji ztratil? Nejspíš.

 

Tématika absurdnostní:  "... to jsou ale paradoxy, pane Vaněk..."

Běžná zpráva, jakých čteme tisíce....odpovídá inteligenci mluvčích, kteří jich tisíce vyprodukují.

V Ústřední vojenské nemocnici je podle mluvčí Jitky Zinke..."Statistiku, týkající se věku pacientů, nevedeme, nelze tak podloženě potvrdit, že došlo ke snížení věku pacientů s onemocněním covid-19, ale zdá se, že tomu tak je," uvedla Zinke.

[ Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/mladi-lide-nemoc-koronavirus-tezky-prubeh-nemocnice-rocniky.A210226_163629_domaci_vank#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=domaci&utm_content=main ]

Věřím, tomu, že statistický průzkum věku pacientů nikdo nemusí dělat a ani nedělá.

Ale nevěřím tomu, že nemocnice nevede evidenci pacientů včetně data narození, pohlaví, diagózy a dalších běžných ,lékařsky důležitých údajů.

A už vůbec nevěřím, že tato data nejsou uložena v databázi, chráněna proti zneužití.

A také už vůbec nevěřím, že informační systém nemocnice nedovoluje jednoduchým dotazem do této databáze zjistit (anonymně včetně ochrany citlivých dat a  dodržení GDPR) třeba průměrný věk pacientů podle diagnóz, apod. a že toto není tou nejběžnější součástí používaného systému.

To je podobné, jako bych měl věřit tomu, že nemocnice nevede  žádné výkazy, nebo že ani pojišťovny, které nemocnici "živí" a spoluurčují její existenci s nemocnicí, nezajímá, že (příklad) hormonální antikoncepci aplikuje dětem v předškolním věku nebo osmdesátiletým lidem bez ohledu na pohlaví.

To je podobné, jako bych měl věřit tomu, že nemocnice nepoužívá počítač, ale eviduje pacienty a zákroky ručně inkoustovou tužkou na sáčcích od cukru.

Beru v úvahu, že název funkce je "mluvčí" a ne "myslící".

Přesto však podobných alibistických tvrzení ("Statistiku, týkající se věku pacientů, nevedeme, nelze tak podloženě potvrdit, že..."),  dokladujících obyčejnou, úplně obyčejnou, ničím zajímavou neschopnost, nad kterou nemáme přemýšlet a zvyknout si na to že odpověď je správná, slýcháme příliš často a to běžně ve veřejném prostoru - nejen od mluvčích. 

Já si na to nějak nezvykám a nezvykám. Čím to?

Tématika téměř fenomenologická:

   V záplavě pojmů, které se v méédiích usadily na různých jevech,  se lze často jen obtížně vyznat. A tak přirozená touha po pohodlí (čti "lenost") v myšlení vede často k tomu, že přijímáme na stříbrném podnose ledabylosti stokrát servírované podsunutí jiného významu původnímu pojmu za průkaz vlastní moudrosti.

     Každý fenomén (čti jev, projev či originální úkaz) nahlížíme a poznáváme z hlediska svých zkušeností a svých potřeb. Podle toho pak hledáme co nejvěrnější označení, pojem, kterým bychom chtěli sdělit námi vnímaný obraz i ostatním.

     Najít (či alespoň správně znovupoužít - čti recyklovat ve smyslu opisovat) správný pojem, je mnohem pracnější. Jde také o to, aby zvolený pojem nezakryl nebo nezkreslil podstatu fenoménu. Najít takové kritérium, které je co nejobecnější a přitom dokonale kvantifikovatelné, měřitelné a srovnání usnadňující - to je opravdu terno.

     Tak i já jsem pochopitelně vždy hledal nějakou kotvu, kterou bych mohl použít, aby držela navzdory vichru cizích názorů mou přetíženou bárku plnou úvah v dosahu reality pevného dna pod vrstvou rozbouřených vod. Zároveň pro mne délka řetězu kotvy měla být měřítkem toho, jak daleko od podstaty věci jsem vzdálen a kritériem toho, co je reálné a co je pouhou fikcí daného jevu.

     Se současnou epidemií toto povídání nemá mít přímou souvislost, ale s prominutím, pro "fenomenální" obecné úvahy současná napjatá atmosféra snad dobře poslouží jako kolorit.

     Tedy (5. října 2020 v příspěvku Covidová nestrategie) jsem hodně váhal, než jsem použil pro toto hledané kritérium pojem "zbytečná smrt", který by mi posloužil zároveň jako kritérium pro posuzování skutečného prospěchu konkrétního názoru, opatření či užitečnosti jejich hlasatele. V té době takový pojem dosti "trčel a provokoval", přestože počet mrtvých nekontrolovaně narůstal. Rozhodně nebyl běžný.

     Běžným se stal později (patrně stejné sousloví považovalo nezávisle na oficiální rétorice a na sobě navzájem více lidí za výstižné) a je tomu tak dosud. O zbytečných úmrtích se začalo hovořit běžně (nepoužívaly se ovšem jako kritérium, ale typicky jako obecný a politický argument). A v poslední době čteme v podobném kontextu dokonce běžně o vraždách (viz "Rozhovor Britských listů 366. Chtějí v ČR skutečně vyvraždit všechny starší lidi?"), jinde o rakvích a tyto extrémně emočně podbarvené pojmy zevšedněly. Patrně ve snaze autorů, aby tam, kde nikdo nereaguje na rozumné argumenty, zazněl alespoň (zoufalý, bezmocný) apel. Ale není naprosto nutné sdílet, přebírat a šířit centrální zoufalství a centrální bezmoc každým z nás - alespoď dokud to není uzákoněno.  To, že bych se přidal ke všeobecnému emocionálnímu nadužívání a zdůrazňovaní afektu smrti, mi nepřipadá potřebné. Spíše se tomu vyhýbám a držím se pojmenovaného fenoménu "zbytečná smrt", který mi stále nejlépe vyhovuje jako měřitelné kritérium a sleduji, jak se s ním lidé "sžívají". Někde jinde jsem již uvedl, že čekám větší přínos od "individualit", než od "centra". Postupné prosazování neschválených, necertifikovaných, zákonem neupravených metod a prostředků "odvážnými a a lidské zodpovědnosti se nebojících lidmi vede k tlaku i na centrum. Prostě skutečnost, že číselné vyjádření kritéria "zbytečná smrt"  zdánlivě nereaguje na centrální opatření, ale zřetelně reaguje třeba na "pokus na pacientech", dnes už řady individualit, vytváří tlak na bezradné centrum (odtud i tlak na SÚKL, zkoušení ivermektinu a jeho "laskavé" pořizování a další).

Nabízí se otázka hypotetická. "Umožňuje správně zvolený pojem pro daný úkaz, jev (fenomén) a jeho využitelnost jako měřítko či kritérium rychlejší nalezení přímé příčinné souvislosti mezi navrhovaným opatřením a jeho výsledkem? Nebo je pro výsledek jedno, jestli je za hlavní cíl centrálního úsilí zvoleno (třeba) snížení počtu "zbytečná úmrtí" místo (třeba) záchrana toho, co nazýváme  "zdravotnický systém"?

Tématika logiky za každou cenu:

Možná nejsem jediný, koho zaujal rádoby kritický titulek "Logický důsledek pandemie: Půlbilionový deficit státního rozpočtu"

 

[ https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/logicky-dusledek-pandemie-pulbilionovy-deficit-statniho-rozpoctu.A210225_120348_pozice-tema_lube ]

Mě na tom nezaujalo vlastní sdělení ani kritický tón, ale všeobecný úpadek logiky. 

Stejně libozvučně by znělo:

"Logický důsledek pandemie: Padesátimiliardový deficit státního rozpočtu"

nebo 

"Logický důsledek pandemie: Dvoubilionový deficit státního rozpočtu"

Smysl psaného, je asi v tom aby si občané zvykli na to, že za všechno může covid a to ostatní je super. Připomíná mi to doby, kdy jeden účetní lempl vyhlásil, že za chybu ve výpočtu mezd může počítač. V našem případě je patrně podprahovou zprávou "nic než covid Ti občane peníze z kapsy netahá, tak neřeš a nepřepínej".

Snad jde spíše o to, předejít pátrání po zodpovědnosti za jednotlivé výdaje a za konkrétní chyby? 

Ale zůstaneme-li u logiky, nemělo by logicky platit, že "Do takového rozpočtu je vlastně škoda odvádět daně?"

 

Tématika jazyková:

1. Dříve platilo, že "Virus se nemůže šířit tam, kde není kontakt".

2. Dnes prý platí, že "Virus se nemůže šířit tam, kde není pohyb".

I když ani první tvrzení nebylo přesné, vyjadřovalo aspoň správnou logiku pro vysvetlení části příčin šíření a proto zaručovalo určitou účinnost omezení kontaktů.

V pozadí byl dříve bezkontaktní přenos a hlavní byly kontakty, dnes ustoupily do pozadí i kontakty. Prý hlavní je teď omezit pohyb

Nenápadně ovšem jazykový šotek zaúřadoval a podhodil nám  jinou "zjevenou pravdu" k věření. Asi máme pochopit, že čím méně pohybu, tím budeme zdravější. Jinými slovy je to ovšem toto sdělení: "Seďte doma nebo v práci a nejdřive si důkladně promořte celou domácnost a celé pracoviště. Vše ostatní máme pod kontrolou"

Všichni se tváří, že je to v pořádku. Takže se nedivme, až bude nutno respektovat, že  třeba "Virus se nemůže šířit tam, kde není rozum" nebo "Virus se nemůže šířit tam, kde kromě nemocných nikdo není". Prostě  slovíčko sem, slovíčko tam - co na tom sejde. 

    Aby byl jasno - touto glosou absolutně nemířím k věcné podstatě různých opatření. Mně ta opatření nevadí - přesněji řečeno vadí mi ve srovnání s čímkoliv srovnatelným nesrovnatelně méně. Mám výlučně na mysli výskyt naprosto obecného jevu, který prostupuje celou společností (a bohužel hlavně už i ty děti, které by měly dokázat přemýšlet než my, ztrácí povědomí o významu obsahu slov a bezmyšlenkovitě opakují, co slyší z méédií). Tím jevem je abnormální nadužívání nějakého pojmu, poté zkreslení jeho obsahu mediální zkratkou nebo jiným (lhostejnost, neznalost, osobní prospěch). Nakonec dojde k vytvoření z tohoto pojmu nálepky, která se lepí na vše, na čem drží lepidlo.

          Třeba pojem "nouzový stav". Toto sousloví, má-li jít o potřebnou věc, musí zahrnovat několik skupin oprávnění a povinností - vše za účelem zvládnutí nějakého společného problému ve společnosti. Jednak jde o povolení nových forem rozhodování (krizový štáb, přenášení rozhodování apod), jednak jde o uplatnění a vynutitelnost státní moci k mobilizaci všech, tedy i soukromých zdrojů, sil a prostředků. Také jde o možnost legálně platit ze státních prostředků to, co by jindy nešlo. A nakonec je nouzový stav nutný k omezení (obecně čehokoliv). 

Jak to vypadá dnes? Prakticky z úst politiků i těch, co určují závazné postupy slyšíme pojem nouzový stav jako nálepku pro omezení. Není divu, že dnes tuto jazykovou přesmyčku skoro nikdo nevnímá.

                Podobně sousloví "omezení pohybu" je momentálně mantrou , kterou slyšíme všude. Jazykový posun původního významu je i zde třeskutý. Předně mluvčí mlčky předpokládá (a neřekne a neřekne - snad aby se nezesměšnil), že skoro každý pohyb osob vede k jejich kontaktu. Za druhé neřekne, že povýšením tohoto tímto opatření na to nejdůležitější  rezignuje na přenos v rodinách a domácnostech. (Nemá-li klasického vzdělání, nelze od něj očekávat, že by uměl počítat a vypočítat dopad na pravděpodobné snížení nakažených v obou případech a porovnal to. Ostatně neznám případ, kdy by při jakémkoliv přjímacím řízení i do státní správy padla otázka, zda adept umí počítat. Zatímco na to, zda má "soft" dovednosti či MBA, se nezapomíná.)

Jen já si na to současné pojetí češtiny nějak nezvykám a nezvykám. Čím to?

     Přitom na nějakou pravopisnou chybu, přeřeknutí, překlep, zkratku v mailu apod., či na lidovou řeč jsem  nikdy háklivý nebyl. Nebude za chvíli jedno také, jak jsou psány zákony? Bude schopen je někdo jiný pochopit a správně vykládat? Nebude posun významu slov časem takový jako v mnoha jiných jazycích a nezbude než význam většiny slov  dovozovat jen z kontextu? A co když bude kontext chybět? To už také pozoruji.

 

luis
Vývojář (ročník 1955), se zkušenostmi z ekonomiky, managementu, zemědělství a techniky. Zajímám se o makropolitiku a makroekonomiku pouze z pohledu jejího dopadu na lidi, které znám a z pohledu jejich možných reakcí.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.