Vzkřísí Rubalcaba španělské socialisty?

obrazek
7.2.2012 10:08
Španělští socialisté volili během uplynulého víkendu na 38. kongresu v Seville nové vedení strany. Generálním tajemníkem Španělské socialistické dělnické strany (PSOE) byl zvolen šedesátiletý Alfredo Pérez Rubalcaba, který vedl stranu do předčasných voleb loni v listopadu. V těch utrpěla PSOE největší porážku od pádu Frankovy diktatury. Delegáti zvolili nové vedení většinou 80,4 % hlasů.

Nový lídr nejsilnější opoziční strany chce zachovat věrnost socialistickým principům a vůči pravicové vládě Lidové strany hrát roli „užitečné opozice“. Osou jeho politiky bude zaměstnanost, Evropa a rovnost. Vyzval členy strany, aby zanechali interních bojů, přestali se ohlížet do minulosti a soustředili se na opětovné získání důvěry voličů. Prvním úkolem bude analyzovat volební prohru a přemýšlet, jak znovu oslovit občany. Hlavním problémem ve Španělsku je rekordy lámající nezaměstnanost, přesahující 23 %, kterou nedokázala řešit ani předchozí Zapaterova vláda a voliči jí za to vystavili účet. Rubalcaba ve svém projevu klasifikoval nezaměstnanost jako „strukturální problém a drama jednotlivců i rodin představující celonárodní kauzu“ a bránil soudržnost Evropy jako obranu proti složité ekonomické situaci. Nové vedení PSOE schválilo rezoluci o vypovězení státních smluv s Vatikánem na návrh levicové frakce. V případě, že socialisté zvítězí v příštích volbách, budou revidovat smlouvy mezi Španělským státem a Svatým stolcem z roku 1979.

Kdo je vlastně nový lídr španělských socialistů a co má za sebou? Alfredo Pérez Rubalcaba vystudoval madridskou Univerzitu Complutense, kde získal doktorát z přírodních věd v oboru chemie a působil tam později jako profesor. Jeho politická kariéra v Socialistické straně je poměrně dlouhá a pestrá, není proto divu, že je označován za „muže minulosti“. Byl hlavním tajemníkem na ministerstvu školství (1988 – 1992), ministrem školství a vědy (1992 – 1993), mluvčím vlád Felipa Gonzáleze a Josého Luise Zapatera (1993 – 1996, 2010 – 2011), parlamentním mluvčím PSOE (2004 – 2006), ministrem vnitra (2006 – 2011), prvním místopředsedou Zapaterovy vlády (2010 – 2011) a od roku 1993 je poslancem. V současnosti zastává funkce generálního tajemníka a předsedy poslaneckého klubu PSOE. V roce 2004 vedl volební kampaň strany a někteří analytici mu přisuzují rozhodující podíl na vítězství PSOE. Jako ministr vnitra zavedl bodový systém, čímž se podařilo významně redukovat počet dopravních nehod a také zefektivnil boj proti terorismu.

Místopředsedkyní a „dvojkou“ ve stranické hierarchii byla zvolena europoslankyně Elena Valencianová, ostřílená matadorka španělské politiky, která se dlouhodobě zabývá obranou ženských práv a mezinárodní politikou. Na tomto poli navázala kontakty s lídry evropských sociálně demokratických stran a Socialistické internacionály. Rubalcabův tým je z větší části kontinuální s předchozí Zapaterovou administrativou (osm funkcionářů zůstalo, ačkoliv si někteří vyměnili posty). Postkomunistická Sjednocená levice již avizovala, že od nového vedení PSOE neočekává změnu dosavadního kurzu.

Španělská socialistická dělnická strana prošla od svého založení v roce 1879 mnohými složitými obdobími, úspěchy i pády. Na vrcholu se poprvé ocitla po vyhlášení druhé republiky v dubnu 1931, kdy se stala nejsilnější stranou v zemi a vůbec poprvé vstoupila do vlády. Nejhlubší pád znamenala prohra v občanské válce a odchod do exilu, ve kterém PSOE působila dlouhých 36 let. Přechod k demokracii a počátek osmdesátých let znamenal opětovné etablování socialistů jako nejsilnější strany španělské politiky a čtyřmi vítězstvími po sobě se Felipe González zapsal do dějin jako nejdéle sloužící španělský premiér. Po neúspěšných volbách v listopadu 2011 prožívá PSOE další z hlubokých krizí ve své dlouhé hisotrii. Nejsem si jistý, zda se Rubalcabovi podaří získat zpět ztracené voliče, protože on sám i jeho staronový tým jsou příliš spjati s minulostí a pohybují se v politice příliš dlouho. Na mladé a frustrované voliče bez práce mohou působit okoukaně. Také záleží, jak si bude počínat Rajoyova vláda a podaří-li se jí snížit nezaměstnanost a řešit další ekonomické problémy. Pokud neuspěje, je naděje, že se voliči obrátí zpět k socialistům. Anebo dají hlas úpně jiné, nové straně. 

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.