Zemanova role při rozpoutání války proti Iráku

5.9.2011 09:18
Miloš Zeman je známý tím, že otevřeně vyjadřuje despekt ke všemu, co souvisí s islámem. Když ještě působil ve funkci českého premiéra, patrně nahlížel na Saddáma Husajna jako na největší hrozbu světového míru, kterou je potřeba eliminovat. Anebo se jen za každou cenu chtěl zavděčit Velkému bratru a upoutat na sebe aspoň na pět minut celosvětovou mediální pozornost. Jeho podíl na rozpoutání války proti Iráku je však neoddiskutovatelný, jak uvádí autoři knihy „Co nezavály písky Mezopotámie“.

Český premiér Zeman při své návštěvě USA 9. listopadu 2001 prohlásil, že vůdce teroristů, který navedl první letoun na severní věž Světového obchodního centra v New Yorku, Muhammad Atta „kontaktoval jednoho iráckého agenta, aby nejprve namísto teroristického útoku na (newyorská) dvojčata, připravil útok jen na budovu Rádia Svobodná Evropa (v Praze).“ Český premiér, který měl k dispozici „zaručené“ informace, o čem si spolu šeptali dva spiklenci, se tak rázem ocitl na nejpřednější linii zápasu demokracií proti islámskému terorismu a také proti Iráku. Doslova na stříbrném tácu přinášel Zeman Bushově administrativě, konkrétně neokonzervativním stoupencům tvrdé linie, senzační záminku k útoku na Irák. Stejné tvrzení zopakoval při svém jednání s ministrem zahraničí Powellem. Prezident Bush za poskytnuté informace poděkoval a na adresu Zemana řekl, že výměnu zpravodajských informací považuje za klíčovou.

S důkazem takové váhy, od činitele jako český premiér, již žádná překážka k útoku na Irák neměla existovat. Když vrcholný představitel ČR otvíral před zraky celého světa tuto Pandořinu skříňku, jistě musel mít pro svoje tvrzení nezpochybnitelné důkazy. Ignoroval pět dní staré oficiální popření iráckého ministerstva zahraničí z 2. listopadu 2001, že by se kdy jakákoli schůzka iráckého diplomata s podezřelými z teroristických útoků v USA konala. Irák přece nebyl ani pro Zemana nějakou banánovou republikou, jejíž dementi nic neznamená. Česko udržovalo s Irákem diplomatické styky a navíc doposud nikdo z kompetentních politiků – ani Madeleine Albrightová, která do značné míry spojila svoji kariéru s prodlužováním sankcí proti Iráku – nikdy neuplatňoval argument, že Bagdád podporuje teroristické skupiny. Kdyby Irák s islamistickými seskupeními skutečně spolupracoval, Albrightová by z takové eventuality nepochybně učinila druhou frontu odporu proti odvolání embarga.

Nic z toho, co Zeman vyhlašoval do celého světa o „pražské spojce“, o spojení Iráku s útoky v New Yorku skrze setkání iráckého konzula Al-Áního s příslušníkem Al-Kajdy v Praze, nebyla pravda. Atta v uváděné době v Praze vůbec nebyl, s Al-Áním se nesetkal a útok na pražské sídlo Svobodné Evropy nechystal. CIA a FBI, které okamžitě spustily po této stopě svoje vlastní pátrání i na území Česka, již v květnu následujícího roku došly k závěru, že setkání teroristů z 11. září s činitelem Saddámovy tajné služby se v Praze nekonalo: „Prošli jsme doslova stovky tisíc stop, ale nic…“, prohlásil tehdy ředitel FBI Robert Mueller. Nicméně stoupenci tvrdé linie v Pentagonu a viceprezident Cheney s motivem „pražské stopy“ nadále pracovali a „kultivovali“ ho ke zdůvodnění útoku na Irák. Jako neodpovídající faktům a spekulativní označilo tvrzení o setkání Atty a Al-Áního v Praze 9. února 2007 s definitivní platností šetření, které provedl generální inspektor Pentagonu. Přestože šlo o lži, Alexandr Vondra ještě dva roky poté tvrdil, že se Miloš Zeman „stal po 11. září se svými slovy a činy v USA respektovaným politikem.“

Miloš Zeman šel v otázce boje proti terorismu (Iráku) Bushovým jestřábům na ruku jako málokterý jiný evropský politik. Česká republika tak jeho zásluhou v roce 2001 zažila týdny trapnosti. Na celém případu „pražské stopy“ se znovu potvrdilo kouzlo tématu Saddám Husajn. V souvislosti s ním jakoby přestaly platit principy objektivity a zároveň respektu k soudnosti veřejnosti. I ten největší blábol na adresu Saddáma Husajna mohl znamenat trefu do černého.

Chcete-li se dovědět více o chování české politické reprezentace v době připravovaného útoku na Irák a během samotné války, doporučuji knihu autorů Miroslava a Tomáše Belicových Co nezavály písky Mezopotámie (s podtitulem Lekce z manipulace a servility – Češi a Irák 1990 – 2010), která letos vyšla v nakladatelství Epocha. 

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.