Zlepší konec dabingu úroveň angličtiny v Česku?

29.10.2010 21:54
V dnešním vydání Britských listů polemizuje jaderný fyzik Vladimír Wagner s nápadem šéfredaktora Jana Čulíka, že na výuku některých předmětů na českých středních školách by měli být najímáni angličtí a američtí učitelé. Já jsem se před časem také pokusil polemizovat s jiným návrhem Britských listů na zlepšení úrovně angličtiny v Česku, a sice zrušením dabingu. Moje polemika nebyla zveřejněna, proto ji publikuji na svém blogu.

Snad nebudu označen za rasistu vyjádřím-li přesvědčení, že  - na rozdíl od příspěvku pana Nesrsty a dalších - Česká televize by měla vysílat převážně v češtině, a to včetně dabování zahraničních filmů. Žádná jiná národní televize tuto roli totiž nepřevezme. Mohli bychom se tak dostat do situace, že se lidé pořádně nenaučí angličtinu, a přitom přestanou ovládat češtinu. (Přesně podle jisté postavy z Dostojevského Zločinu a trestu: jeho znalost ruštiny je mizerná, bohužel ani žádný další jazyk neovládá.)
Tím nechci říci, že by lidé měli sledovat výlučně či převážně česká média, ale myslím si, že v době satelitní techniky by neměl být problém sledovat přímo vysílání zahraničních televizí. Podobně jako zájemce o zahraniční literaturu si může zvolit mezi knížkou v překladu (pokud existuje) a v originále.
Obdobně jako s kvalitními překlady se jedná podle mého názoru u dobře dabovaných filmů o kreativní nová zpracování, kdy při srovnání s původním zněním vypadají dokonce zajímavěji - vzpomeňme např. Filipovského komisaře Juva, Haničincova inspektora Colomba či Kostkova Hercula Poirota.
Konec konců nejlepším řešením by bylo nechat konečné rozhodnutí na divákovi samotném (tak jak je to možné u mnoha filmů na DVD), zda chce zhlédnout film v českém dabingu či v původním znění s titulky či dokonce bez titulků. (V případě titulků se mi jako lepší volba jeví anglicky mluvený film s anglickými titulky než s českými - alespoň od určité úrovně znalosti angličtiny.)
Nejsem tedy zcela přesvědčen o tom, že dabování zahraničních filmů stojí za údajně horší znalostí našich občanů angličtiny před ostatními národy. Ano, také bulharská televize nedabuje americké filmy (na zvlášť vyčleněném kanále) - jsou tedy Bulhaři úspěšnější v angličtině? To by chtělo empirický výzkum.
Podobný požadavek by se mohl objevit též např. v populární hudbě, uvážíme-li, že velká část její české produkce je trochu jinak aranžovanou a česky otextovanou verzí zahraničních, především anglo-amerických hitů. Skutečně chceme všude slyšet angličtinu, takže i Karel Gott bude doma na stará kolena zpívat Sometimes when we touch místo Stokrát chválím čas, Forever young místo Být stále mlád a Sereno e místo Je jaká je?
Dále bych se chtěl pozastavit nad argumentem, který uvádí Jan Čulík ve své poznámce o angličtině v ČR z 8.1.: „Je to skutečně velký problém: Skoro vždycky, kdy se dostane do anglosaských médií nějaký Čech, angličtinu tvrdě láme. Plynně mluvit a hlavně psát anglicky, to je dnes běžný požadavek na slušnější zaměstnání nejen v Británii a v Americe, ale i v neanglických západoevropských zemích. Je velmi smutné, že Češi (a Slováci) žijící např. v Británii právě kvůli tomu, že nedokáží většinou napsat bezchybně anglicky ani krátký email, pracují jen v těch nejpodřadnějších, špatně placených manuálních zaměstnáních.”
Za prvé opět nejsem přesvědčen o tom, že Češi jsou nutně horšími anglickými mluvčími než příslušníci jiných negermánských národů. Nemyslím si to ne proto, že sám jsem Čechem, ale protože moje zkušenost tomu neodpovídá. Velmi špatnou výslovnost např. měli někteří Španělé, ale i Bulhaři, Rusové, Japonci, Číňani, Korejci, Indové a Bangladéšané atd. a to dokonce i ti, kteří v Británii žijí několik let. Zde jsou ale také velké individuální rozdíly, dané věkem, vzděláním, ale i přirozeným talentem či jeho nedostatkem pro cizí jazyky.
Je rovněž rozdíl mezi oblastmi, které byly celá desetiletí či staletí pod britským vlivem ve formě kolonií či dominií, takže angličtina tam byla úředním jazykem a svůj vliv si udržela i posléze, protože je též komunikačním jazykem mezi jednotlivými etniky. (Např. Číňani z Hong Kongu mají stále snazší vstup do Británie než z vnitrozemské Číny - drtivá většina Číňanů se kterými jsem se zde na College v Anglii setkal byla právě z Hong Kongu.) Čili opět námět na výzkum, který by situaci zmapoval.
Za druhé není mnoho Čechů, kteří se dostanou do anglosaských médií. Nejčastěji se tam dostanou očividně politici, a i to je svátek. Jejich výstupům by asi výše uvedená charakteristika mnohdy odpovídala. Pokud sledujete např. výstupy prezidenta Klause v americké televizi, tak jsou vcelku srozumitelné, ale úplně anglicky neznějí např. v důsledku podsouvání některých českých fonémů jako “s” místo specificky anglického “th”. Výraznější “czenglish”, tedy českou angličtinu používá např. Alexandr Vondra, o bývalém prezidentu Havlovi nemluvě. Avšak co je dovoleno Jovovi…
Z hlediska českých zájemců o studium na britských univerzitách je třeba počítat s tím, že tyto žádnou českou zkoušku z angličtiny neuznávají, a to včetně studia anglistiky na českých univerzitách. Takže si uchazeči musí zaplatit a složit IELTS s příslušným výsledkem.
Za třetí - a teď mluvím na základě své roční zkušenosti pobytu v Anglii, z čehož půl roku jsem mj. zkoumal zdejší trh práce - vůbec si nemyslím, že by Češi v Británii pracovali v nekvalifikovaných profesích v důsledku jejich špatné angličtiny. (A naopak v těch kvalifikovaných v důsledku její dobré znalosti.)
Je totiž třeba odlišit obecné proklamace či zbožná přání od reality. Britská realita je taková, že české či jiné východoevropské diplomy a kvalifikace neuznávají - vedle zmíněné angličtiny to platí určitě pro učitelskou profesi. O britskou kvalifikaci je možno sice žádat, ale je to dosti zdlouhavý administrativní proces, ve kterém se můžou vyskytnout různé komplikace (např. úřad nerozumí diplomu v latině, i když je k němu dodatek v angličtině a chce jeho překlad).
Dalším faktorem (i když hůře dokazatelným) je skutečnost, že v době, kdy je v Británii 8% nezaměstnanost (a někde nad 11%), zaměstnavatelé mají tendenci raději zaměstnat rodilé Brity než přistěhovalce. Např. kolegyně z Bulharska má kvalifikaci v chemii a biologii z bulharské univerzity a dvacetiletou praxi ve výuce těchto oborů a hlásila se na místo laborantky v jedné střední škole. To, že neuspěla nemohlo být dáno jazykovým nedostatkem, neboť svoji žádost si nechala redigovat anglickou kolegyní.
O tomto trendu může vypovídat i ta skutečnost, že omezení imigrace, zvláště z Východní Evropy, bylo jedním z hlavních témat květnové předvolební kampaně: např. Labour Party se zavazovala býti “tough but fair on immigration”, což jeden anglický přítel hodnotil jako jejich newspeak. (Na druhé straně Gordon Brown v debatách argumentoval, že stejný počet Britů pracuje v zahraničí jako imigrantů v Británii.)
Žádosti o zaměstnání jsou většinou dosti formalizované a obsáhlé, ale znalost angličtiny ani prokázání zkoušky z angličtiny nikde neobsahují - a to ani v dodatku, který zkoumá národnost, rasu, vyznání apod., což má údajně uchazečům pomoci, ale o žádném takovém případu nevím.
Mimochodem - britská média si všímají častých nedostaků v angličtině u Angličanů samotných; např. pravopisných či gramatických chyb ve veřejných oznámeních různých firem, o čemž dokonce referují jako o znamení doby,
Jak odpověděl mluvčí řetězce Tesco novinám The Sunday Telegrapgh na stížnosti výše uvedeného druhu: “Máme stovky tisíc zaměstnanců a pořádáme pro ně stovky zaučovacích kurzů, ale žádný, pokud je mi známo, se netýká gramatiky a hláskování. Omlouváme se. Doufáme, že se jedná o izolovaný případ a děkujeme, že jste nás na to upozornili.”
 
agnusgreg
Jsem v opozici v jakékoliv době a v jakékoliv straně. Mým náboženským vyznáním je nevěřící tomismus. Politicky se pohybuji v říši za zrcadlem a zase zpátky.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.