Známe své hrdiny? Žijí i umírají kolem nás.

obrazek
22.3.2013 10:45
17. listopadu 1999, kdy si celá republika připomínala výroční den sametové revoluce, zemřel ve svém domku v Dílech u Domažlic nenápadný starý pán. Jeho smrt by jinde ve světě byla událostí, která by zaplnila titulní listy deníků a zaplavila rozhlasové a televizní vysílání. U nás…ticho po pěšině. A přece to byl člověk, jehož dobrodružný a statečný život se stal inspirací dvou hraných filmů, z nichž ten známější je dnes součástí zlatého fondu světové kinematografie.

Jako mladík se v roce 1939 nesmířil s okupací své vlasti a postavil se na odpor. Odvážným způsobem získal zbraň a použil ji k přímé akci. Místem činu bylo Kladno, noc ze 7. na 8. června. Obětí se stal představitel okupační moci, německý četník Kniest. Okupanti zuřili a gestapo pátralo. Posléze se dostalo Janovi, jak se onen mladík jmenoval, na stopu. Za cenu dalších výstřelů unikal a stával se legendou. Gestapácké pasti sklaply naprázdno. Bylo jasné, že v protektorátu zůstat nemůže a tak se vydal na cestu. Slovensko, Maďarsko, Řecko, Turecko, Sýrie a potom lodí do Francie, kde vstoupil do Československé zahraniční armády. Po porážce Francie ho čekala další cesta. Přes Bermudy a Kanadu do Anglie, kde se stal příslušníkem Čs. letectva. Když skončila válka, vrátil se tak jako tisíce jiných, kteří se také zúčastnili bojů v zahraniční armádě na frontách II. světové války.

Po únoru 1948 se nesmířil s totalitním režimem a podruhé odešel do zahraničí. Tentokrát byl exil dlouhý. Velmi dlouhý. Do vlasti se vrátil až po roce 1989. Tiše a nenápadné. Legenda, která inspirovala dva filmy. Slavný film Casablanca a gruzínský snímek z roku 1943. Ten se jmenoval Uchinari Jani. Česky – Nepolapitelný Jan.

Ten nenápadný statečný pán, který 17. listopadu 1999 zemřel ve svém domku na Chodsku, se jmenoval Jan Smudek.

Jiří Pondělíček
Předseda krajské organizace Praha strany Národní socialisté.
Klíčová slova: historie

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.