Zneškodňování odpadních vod v malých obcích

obrazek
30.6.2011 06:17
V současné době patří k ožehavým tématům komunální sféry vyčistění odpadních vod v obcích do 2000 obyvatel. Důvodem je především vysoká finanční náročnost této problematiky, která je aktuální nejenom u nás, ale i v ostatních zemích světa. Má-li se do 12 let vyčistit odpadová voda zhruba od 50 procent světové populace, bylo by potřeba denně řešit 220 000 jednotlivých případů. Starostové malých obcí bývají často konfrontováni s tvrzením zástupců některých dodavatelských firem o nezbytnosti vyřešit zneškodňování odpadních vod na území obce do konce roku 2015. Jaká je však skutečnost?

Asi největším problémem bude čištění odpadních vod především pro obce do 500 obyvatel, jež jsou chudší a nyní nemají - a ani v nejbližší době nebudou mít dostatečné množství vlastních finančních prostředků k pokrytí takových ekologických investic. Řada obcí velikostní kategorie od 500 do 2000 obyvatel již nějakou kanalizaci, případně i čistírnu odpadních vod (ČOV) má nebo ji postupně buduje. Výjimečně však existují i malé obce pod 500 obyvatel, kterým se podařilo přednostně zajistit dotace, na něž by jinak nedosáhly, a zneškodňování odpadních vod již vyřešily nebo řeší.

 

Legislativní úprava

Základními právními předpisy Evropského parlamentu a Rady, které ustavují rámec pro činnost Společenství v oblasti ochrany vodní politiky, jsou Směrnice č. 2000/60/ES (tzv. Rámcová směrnice) ze dne 23. října 2000 a Směrnice Rady č. 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod. Ochranu vod, jejich využívání a práva k nim pak v ČR upravuje zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů (tzv. úplné znění zákona podává zákon č. 273/2010 Sb.). Některá jeho ustanovení týkající se požadavků na čištění odpadních vod jsou upřesněna nařízením vlády č. 61/2003 Sb. ve znění nařízení vlády č. 229/2007 a č. 23/2011 Sb.

Rámcová směrnice a vodní zákon zavádějí proti dříve uplatňovanému emisnímu přístupu (požadavky jsou legislativně stanoveny pro vypouštění odpadních vod) imisní přístup (požadavky jsou legislativně stanoveny pro jakost povrchových a podzemních vod). Středem zájmu se proto stává tzv. vodní útvar, tedy povrchová a podzemní voda - cílové požadavky jsou proto slovně a číselně definovány pro vodní útvary, od nichž se potom odvozují požadavky na jednotlivé zdroje znečištění.

 

K splnění těchto cílů se zpracovávají plány oblastí povodí, které obsahují mimo jiné popis a vyhodnocení současného stavu vodních útvarů a chráněných území, návrh programů opatření a odhad jejich účinnosti, stejně jako ekonomickou analýzu a shrnutí zapojení veřejnosti. Programy opatření postihují široké spektrum činností od zavádění nejlepších dostupných technologií pro čištění odpadních vod, přes revitalizace vodních toků až po omezování plošného znečištění a odstraňování kontaminovaných míst a starých ekologických zátěží, apod.

 

Rámcová směrnice sice opravdu stanoví, že cílové požadavky mají být splněny do roku 2015, ale umožňuje posunout termín až do roku 2021, nebo dokonce až do roku 2027, pokud nedojde ke zhoršení vodních útvarů a nelze-li rozumně a s přijatelnými ekonomickými náklady termín splnit.

 

Rámcová směrnice dále umožňuje stanovit pro některé vodní útvary méně přísné cílové požadavky, jestliže nedojde ke zhoršení vodního útvaru a pokud jejich dosažení není možné nebo by bylo neúměrně nákladné. Vodní zákon transportuje tyto zásady do § 23a.

 

Směrnice Rady 91/271/EHS se zaměřila na komunální zdroje nad 2000 ekvivalentních obyvatel a u zdrojů do 2000 ekvivalentních obyvatel s veřejnou kanalizací požadovala přiměřené čištění. Rámcová směrnice takto komunální zdroje již nerozlišuje

 

V ČR jsou stovky, a snad i tisíce malých obcí, jež v prvním kontrolním časovém horizontu, tj. do konce roku 2015 (a možná ani do roku 2021), nebudou moci z ekonomických důvodů zneškodňovat své odpadní vody. Realizace veřejné kanalizace a čistírny odpadních vod, případně jiný způsob zneškodňování odpadních vod z malých obcí, musí být pro občany žijící v dané lokalitě především sociálně únosné - podle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) a Světové banky by cena vody (vodné a stočné) neměla být vyšší než 2 % příjmů rodiny. Konkrétně v podmínkách ČR by neměla překročit 80-90 Kč/m3.

 

Starostové příslušných obcí by si nejprve měli nechat zpracovat audit připravenosti splaškové kanalizace a ČOV (případně jiného způsobu zneškodňování) pro svou obec. Audit by měla zpracovat nejlépe akreditovaná inženýrská firma s celostátní působností. Auditoři na základě technických podkladů, příjmů obce, dostupnosti všech forem dotací, různých výhodných půjček a jejich lhůt splatnosti, stanoví výslednou cenu vody (vodné a stočné), včetně DPH.

K zadání auditu připravenosti této investice musí mít obec nezbytné technické podklady. Každá obec má již z devadesátých let minulého století zpracovánu hrubou představu o způsobu zneškodňování odpadních vod, a to formou PRVKUK, což jsou plány rozvoje vodovodů a kanalizací krajů, jež byly zhotovovány pro celý bývalý okres, případně i kraj.

Na základě tohoto dokumentu by si obec měla nechat zpracovat dokumentaci pro územní řízení (DÚŘ); investiční akce zahrnuje obvykle oddílnou kanalizaci a čistírnu. Tato dokumentace má předepsané neopomenutelné položky se specifikací nákladů. Na základě takto připravené aktuální DÚŘ lze žádat i o jednotlivé dotace

Ne každá obec souhlasí s technickým řešením zneškodňování odpadních vod, navrženým v PRVKUK. V tom případě by si měla zadat zpracování předprojektové dokumentace, a to formou variantní technicko-ekonomické studie (TES) na úrovni kvalifikovaného investičního záměru. Tato studie bilancuje investiční náklady na základě aktuálních měrných údajů.  

 

Decentralizované čištění je výhodné

Současný stav technické úrovně malých a středně velkých typů čistíren odpadních vod otevírá cestu k netradičnímu řešení odkanalizování malých obcí s využitím decentralizovaného systému pro likvidaci odpadních vod v obcích do 2000 ekvivalentních obyvatel. Malé obce představují velký sektor obyvatelstva s cca 26 % populace ČR žijícího v 5619 obcích ČR, tedy cca 2,65 mil obyvatel.  Ekonomické a časové výhody tohoto přístupu k řešení tohoto problému mohou významně přispět ke splnění závazku na dosažení dobrého stavu vodních systémů v celé EU v cílovém roce 2015.

 

U hodně malých obcí se již osvědčila tato koncepce decentralizovaného čištění, která spočívá v tom, že se odpadní vody čistí přímo u zdroje znečištění. Z podstatné části tak odpadá budování velmi drahé kanalizace. Výhodou je také fakt, že se takto vyčištěná voda se vrací do přírody formou závlahy nebo infiltrace do půdy přímo v místě jejího vzniku.

 
Pro odkanalizování malých obcí přichází v úvahu tři řešení, a to individuální, decentralizované nebo centralizované čištění odpadních vod. Decentralizované řešení představuje sdružení několika objektů do skupinové kanalizační sítě s více menšími čistírnami. Centralizované řešení je obdobou klasické koncepce obvykle používané u větších obytných celků s jednou centrální čistírnou.   
 

Ve světě je používán decentralizovaný způsob velmi často a v místech, kde je voda opravdu vzácná (např. na Středním Východě), jde o preferovaný způsob. V tradičních průmyslových zemích stále převládají zájmy stavebních firem, pro které jsou drahé zakázky na vybudování kilometrů kanalizace velmi výhodné.

Technologie čistíren do 50 EO jsou určeny jen na splaškové vody a rovnocenným řešením centrálním systémům se stávají pouze tehdy, pokud jsou zavedeny a zaručeny efektivní systémy provozu a jeho kontroly. Z hlediska ovlivnění vodotečí pak některé způsoby likvidace (zásak, závlaha) mohou být i šetrnější než centrální řešení. Předpoklady ovlivnění cizími vlivy jsou také menší než u velkých čistíren.

 

Čištění odpadních vod do 2000 EO

Malé čistírny odpadních vod do 2000 EO je možno rozdělit do tří kategorií.

 

  • Kategorie ČOV od 5 do 50 EO

Čistírny této velikosti nazývané často domovními čistírnami jsou určeny pro čištění převážně splaškových vod z jednotlivých objektů. Současné čistírenské technologie v těchto zařízeních plně nahrazují překonané septiky jak po stránce účinnosti, tak po stránce nákladové. Domovní ČOV umožňují čistit odpadní vodu, která vzniká v domácnostech při běžném provozu sociálního zařízení, koupelen, automatické pračky, myčky na nádobí atd.

Vzhledem ke změnám v legislativě EU je vyžadována u čistíren typová zkouška a tzv. EURO-certifikát s označením výrobku CE. Smyslem tohoto procesu by měla být nejenom harmonizace norem v rámci EU, ale i zjednodušení povolení ČOV na vodoprávním úřadě.

 

  • Kategorie ČOV do 500 EO

Čistírny této kategorie jsou určeny pro malé a střední zdroje odpadních vod, které nemají možnost připojení na kanalizaci. Mají charakter tzv. balených čistíren, vyráběných v typových řadách a na místo instalace se dovezou jako hotový výrobek. Výhodou je především rychlá instalace a kompaktní rozměry. Nové technologie umožnily těmto zařízením dosáhnout srovnatelné parametry účinnosti a spolehlivosti s ČOV ve velkých městech.

  • Kategorie ČOV 500-2000 EO

Čistírny této kategorie jsou již obvykle pojímány jako komunální čistírny určené pro menší až střední zdroje splaškového znečištění.

 

Čistírenské technologie

V současnosti jsou nejvíce rozšířeny tři druhy separace aktivovaného kalu od vyčištěné vody. Je to jednak klasická separace sedimentací zejména v modifikovaném provedení SBR (Sequencing Batch Reactor), fluidní filtrace ve vločkovém mraku USBF (Upflow Sludge Blanket Filtration) a MBR (Membrane Biological Reactor) s membránovou filtrací.

Za nejlepší dostupné technologie v oblasti ovlivnění odtokových poměrů z povodí jsou oficiálně považovány čistírenské systémy s nízkou a středně zatěžovanou aktivací s aerobní stabilizací kalu. Příčinou požadavku na snižování zatížení kalu je norma EU vyžadující zvětšený specifický objem aktivace na ekvivalentního obyvatele na 0,5 m3/EO. Tento požadavek normy EU vyplynul ze dvou dlouhodobých zkušeností z provozování malých domovních čistíren. Za prvé je to požadavek provozní stability i při krátkodobém přetížení, kdy zvětšený objem aktivace představuje stabilizační faktor celého systému a za druhé praktické požadavky na řešení problematiky likvidace kalů. Oba faktory přispívají ke snížení frekvence odkalování, a tím i k výraznému zvýšení hospodárnosti provozu. Odvodněný kal z domovní čistírny je pak možné použít např. do kompostu.

 

Tlaková kanalizace

V případě, kdy reliéf obce není vhodný pro tradiční gravitační kanalizaci (např. rovina nebo skalnaté podloží), je možné objekty odkanalizovat pomocí tzv. tlakové kanalizace. Odpadní voda se odvádí nejprve do čerpacích jímek v blízkosti objektu a následně se čerpá přímo do ČOV. Odvodňovací objekty je možné sdružovat a také velikost odpadního potrubí je podstatně menší než u klasické gravitační kanalizace. To vše vede k značným finančním i časovým úsporám. Obecně lze při budování tlakové kanalizace dosáhnout úspory 30-60 % nákladů oproti gravitační kanalizaci (podle místních podmínek). Kombinací tlakové kanalizace s využitím menších lokálních ČOV, lze dosáhnout až překvapivě velkých investičních úspor. Výhodou je také možnost postupného budování tohoto decentralizovaného systému a tím i menší okamžitá finanční náročnost rozložením investice na delší časový úsek. Umístění, počet a kapacita lokálních čistíren se volí tak, aby při nízkých nákladech na kanalizační sběrače byly pokryty všechny zdroje znečištění.

 

Kořenové čistírny

Při výběru řešení, jak odpadní vody čistit, se venkovské obce mohou rozhodovat mezi standardními způsoby a variantami přírodních způsobů čištění. Často tento druhý, neoprávněně opomíjený způsob představuje pro obce levnější řešení už při výstavbě a především během provozu.

Kořenová čistírna odpadních vod navíc představuje zajímavý krajinný prvek a vytváří prostředí pro život řady rostlin a živočichů. Dříve či později bude nucena řádně čistit své odpadní vody nejen každá obec, ale i malé osady a objekty rozptýlené zástavby. Tyto velké investice vyžadují promyšlenou koncepci čištění odpadních vod a zpracovanou alespoň předprojektovou přípravu.

Přírodní způsoby čištění odpadních vod využívají v přírodě se vyskytující samočisticí procesy, které probíhají v půdním, vodním a mokřadním prostředí. Vegetace se podílí na čisticím procesu zejména tvorbou příznivých podmínek pro rozvoj mikroorganismů a současným využíváním uvolněných rostlinných živin k tvorbě biomasy. Čistírny dělíme podle prostředí, ve kterém čištění převážně probíhá, na půdní, vodní a mokřadní.

 

Zajímavé publikace:

http://www.veronica.cz/dokumenty/domovni_cistirny_odpadnich_vod.pdf

http://www.opzp.cz/soubor-ke-stazeni/14/434520090406_metodicka_prirucka_zneskodnovani_odpadnich_vod.pdf

http://hostetin.veronica.cz/docs/voda/prezentace_Zakovi.pdf


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.