Zvláštní počty církevních restitucí

Pecunia non olet
2.8.2012 15:50
Podle publikace Rudolfa Vrby Rozmach kapitalismu a majetek církve z roku 1907 byl majetek katolické církve v celém Rakousku (Předlitavsku, Cislajtánii) ohodnocen v r. 1900 na 815 milionů korun a vynášel toliko 62 mil. výnosu. Socialista Schuhmeier, citovaný Vrbou pak odhadl v r. 1907 jeho velikost na 950 milionů korun. Spisovatel správně předpokládá, že v případě jeho prodeje by bylo dosaženo toliko polovičního výdělku.

 

Tehdy byl odhadnut majetek církve v celém Rakousku na 100 miliónů zlatých a roční příjem faráře činil 600 zlatých (s. 115). To znamená, že by onen farář musel asi 150 000 let modlit, než by si ten asketa mohl ten majetek koupit. Pokud dnešní roční příjem tohoto faráře by činil tak 250 000 korun, tak při stejném proporcionálním růstu ceny tzv. církevního majetku by ten zbožný muž si potřeboval ušetřit 37 500 000 000, - Kč, než by mohl ten majetek převzít do své péče.

Jak je tedy možné, že pouze katolická církev za tzv. zkonfiskovaný majetek na území Česka, tedy zemí Koruny české nikoliv bývalého Rakouska, dle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi má dostat 47 200 000 korun českých jako souhrnnou rekompenzaci za tzv. majetkové křivdy, které utrpěla po 25. Únoru 1948 a které nelze napravit tzv. naturálními restitucemi tzv. církevního majetku, i když kardinál Beran tak nadšeně horoval pro socialisaci, že milostivě vyhověl žádosti nově zvoleného prezidenta Klementa Gottwalda o děkovné bohoslužby ve svatovítské katedrále, jež vykonat sám osobně a  který také nechal zaznít na jeho počest Te Deum, asi aby mu poděkoval za právě přijaté zemědělské zákony, mezi jinými za revizi první pozemkové reformy, podle níž ty křivdy byly dokonány.   

Kdyby náš asketa, svatý muž, trpící těžkými výčitkami, chtěl splatit ten majlant, jímž mají být těžce trpící katolické církvi toliko zmírněny majetkové křivdy, učiněné na ní socializující se demokracií (Beneš) po 25 únoru 1948, na úkor českých daňových poplatníků, v podstatě středních vrstev, tak by se musel modlit nikoliv 150 000 let, ale tak 200 000 let. 

   Ve vztahu k odměnám za použití lidského kapitálu, tedy mzdám a platům, hladina cen stále různorodějších, tedy vzájemněji si konkurujících komodit má tendenci klesat, díky čemuž právě může růst reálná životní úroveň jednotlivců, a tedy i katolických farářů. I když by by bylo možné uznat, že cena půdy, která je jen těžce velmi rozmnožitelným statkem, vzhledem k její rostoucí vzácnosti by mohla růst vzhledem k růstu české populace z 6 na 10 milionů během století na stejném území, avšak při současném úbytku tří milionů sudetských Němců, tak přece jenom štědrost českého státu vůči katolické církvi už vzhledem k tomu, že jí má být vydán fyzický majetek za 100 miliard korun, tak se zdá být vskutku velmi velkorysou, už proto, že lze odhadnout pro české země velikost toho majetku na 50 miliónů zlatých a že katolická církev už v rámci realizace první pozemkové reformy po r. 1919 měla přijít ve prospěch malorolníků o 232 tis. ha církevních pozemků. A navíc je nutné se ptát, zda  římskokatolická církev je tím oprávněným subjektem, který by měl s těmi finanční náhradami znakládat, protože jednotlivé církevní organizace, například farnosti, jsou samostatnými právními subjekty, do jejichž hospodaření jim nikdo nemůže mluvit.  A může tato rekompenzace zastavit lavinu žádostí o vydání majetku, který vlastní nestátní subjekty? Může římskokatolická církev jako celek zabránit, aby např. jednotlivé farnosti, které jsou samostatné právnickými osobami, nežádaly finanční rekompenzaci za další a další majetek, na něž se jenom podívají?  

Lze uznat, že současná vládní koalice je roztodivným vývarem kulinářského umění těch politických stran, které šly do voleb s vítězným gestem, věnující místo úsměvů státní majetek katolické církvi, který ostatně nikdy nevlastnila,  a že voliči věděli, co dělají, když těm politickým stranám dali své hlasy, takže lze senátorům doporučit, aby nehlasovali pro zamítnutí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, ale o jeho vrácení do Sněmovny s návrhem na jedinou změnu v jeho textu, na snížení té navrhované částky určené na finanční rekompenzace pro katolickou církev na jednu desetinu. Ber, nebo nech běžet. Všichni na tom vydělají, i katolická církev, konečně se stane mučedníkem, a bude z toho těžit a těžit a těžit, která ale touto obětí učiní rozhodující krok k tomu, aby její štědří sponzoři vyhráli příští a každé další volby.

 

 

 

Obrázek převzat z

 

http://www.guenstiger.de/Preisvergleich/Suche/Pecunia_non_olet.html

 

Poznámka: Pro představu, o jaké částky šlo, uvádím, že výstavba Rudolfína stála v r. 1884 2 miliony zlatých, rekonstrukce Národního divadla po jeho vyhoření 1 milion zlatých.  Olomoucká synagoga byla vystavena v letech 1895-1897 nákladem čtvrt milionů zlatých, škoda vzniklá jejím vypálením v r. 1939 byla odhadnuta na 1 milion korun.

V r. 1906 prodal Ústav šlechtičen chříčské panství o rozloze 312 hektarů (vesnice Lhota ležící v severovýchodní části okresu Plzeň-Sever hraběti Grabovskému za 2, 2 miliónů zlatých. Josef Hlavka financoval zrod České akademie věd a umění v r. 1890 částkou 200 000 zlatých,  což podle článku Josefa Pravce Od šlechticů k podnikatelům (http://ekonom.ihned.cz/c1-52200310 ) dnes představuje ekvivalent 1000 krát vyšší, což je asi poněkud nadhodnoceno.  Jinak řečeno, 50 milionů zlatých v r. 1907 lze přepočítat na částku 50 000 000 000,- Kč, tedy 50 miliard. Katolická církev tak podle současného znění zákona o majetkovém vyrovnání získává nejen fyzický majetek, ale současně k němu navíc 50 miliard korun. A to v situaci, kdy přišla o fyzický majetek za první republiky, jehož se údajně ten zákon nemá týkat,  o rozloze 232 tisíc hektarů, což by [dle výše uvedeného příkladu s s tím chříčským panstvím částku za předpokladu ceny 0,5 milionů zlatých za 100 hektarů] v hodnotovém vyjádření mohlo být reprezentováno částku až 20 milionů zlatých (100 zlatých za hektar). Reálně tak lze předpokládat, že k 25. Únoru 1948 církevní instituce obhospodařovaly majetek celkem v dnešních cenách za 25 miliard korun českých.

Podle Wikipedie  platí, že zlatý (florin) standardní měnovou jednotkou rakouského císařství byl v oběhu až do roku 1892. Při přepočtu na dnešní ceny stříbra by hodnota florinu byla cca 120 Kč. ¨

I kdybychom předpokládali  rychlejší vzestup cen některých pozemků než zisků, mezd a platů, tedy kupní síly, která rozhoduje o ceně (i pozemků), tak to platí i o těch 200 000 tisích hektarech, o něž církev přišla za první republiky.

Rovnice uváděná ve Wikipedii 1 zl = 2 koruny, která se týká roku 1892. mi dělá jisté problémy při výpočtu, protože ten Vrba ten majetek oceňuje take v korunách pro celé Rakousko (nikoliv Uhersko) zhruba na 1 miliardu korun, a současné uvádí ten odhad 100 milionů zlatých. Tedy vycházím pro zjednodušení z předpokladu, že polovina toho církevního majetku se nacházela v českých zemích, tedy na dnešním území Česka.


A ještě tři citace na závěr

„Pro potřebu zabezpečení všech církevních aktivit vlastnila církev velký pozemkový majetek, který činil kolem 319 000 hektarů zemědělské a lesní půdy. K tomu všemu patřilo přes 200 podniků a dvorů zemědělského a dřevařského průmyslu (hlavně lihovarů, pivovarů, mlýnů, pil). V roce 1948 byla hodnota tohoto majetku dle státních úřadů odhadnuta na 10 miliard korun“.

 

(viz http://theses.cz/id/u000bf/downloadPraceContent_adipIdno_10383 )

 

Podle studie Občanského institutu z r. 1993 ( http://www.obcinst.cz/cs/Studie-OI-c-5-Cirkve-a-majetek-II-c518/) při úplné restituci církevního majetku se mělo vrátit církvi (diecézím i řádům dohromady)
- 46 tis. ha zemědělské půdy, tj. 1% celostátní výměry,
- 169 tis. ha lesní půdy, tj. 6% celostátní výměry,
- 3 024 budov, z toho cca 300 významnějších, ostatní jsou dnes již zbořené, zchátralé nebo pro církev nevyužitelné, takže se nedá čekat velký zájem o jejich převzetí s výjimkou hájoven, mysliven a podobných staveb souvisejících s lesním nebo zemědělským hospodařením.

 

Podle ministerstva kultury církve vykazují jako bývalé vlastnictví 261 633 hektarů, z toho 181 326 ha lesy (z toho zpět dostanou až 150 000 ha, nyní ve státním vlastnictví), 72 202 ha zemědělské půdy (z toho zpět polovina), 800 ha zastavěné plochy (na 324 budov), 3 611 ha vodní plochy, 3 894 ha ostatní plochy).(Právo 4.8.2012, s.2)

 

Nějak ty položky účetně nesednou, tak podle prvního pramene byla katolická církev v r. 1948 připravena o 319 000 hektarů půdy, podle druhého pramene v případě úplné restituce měla získat 115 000 hektarů půdy,  podle třetího pramene vykazují církve celkem ve bývalém vlastnictví 261 633 ha, z toho podle druhého pramene mělo jít o 46 000 ha zemědělské půdy a 169 000 ha lesní půdy, ale podle třetího pramene o 72 202 ha zemědělské půdy  a 181 326  ha lesní půdy

 

 

 

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.