Alfred Gusenbauer: Jde nám o ty, kteří pracují, protože musí vydělávat na své živobytí. Na rozdíl od těch, kteří odstřihují kupony ze svých akcií

obrazek
20.9.2011 09:42
Bývalý předseda Sociálně demokratické strany Rakouska a rakouský spolkový kancléř Alfred Gusenbauer byl před dvěma v měsíci v Praze hostem Jiřího Paroubka a pokřtil jeho knihu Ve službě republice. Na semináři konaném při té příležitosti se – ostatně s ohledem na obsah knihy – mluvilo ponejvíce o zahraniční politice. Gusenbauer má ale stejně zajímavé názory jako na mezinárodní politiku také na politiku sociálně demokratických stran, jejich postavení a úkoly v současném období hospodářské krize a útoků pravice na sociální stát. Velmi zajímavý rozhovor s Alfredem Gusenbauerem vedl pro polský týdeník "Przegląd" Andrzej Dryszel. Řada myšlenek bude jistě zajímavá i pro českého čtenáře, a to nejen sociálně-demokratické orientace.

Na otázku redaktora Przeglądu Andrzeje Dryszela Proč téměř v celé Evropě dochází k příklonu nálad a politických sympatií směrem k pravici? Alfred Gusenbauer odpovídá:

„Jedná se o dočasný jev, který vůbec nemusí být trvalý. Vždyť jsme měli i období, kdy v mnoha zemích vládly sociálně-demokratické většinové vlády. Současnou dominanci pravicových týmů je možné vysvětlovat různě. Mnoho lidí uvěřilo tomu, že konzervativní strany se mohou lépe vyrovnat s krizí. To je ale jistý paradox, protože tato uskupení vždy zastávala zásady ekonomického neoliberalismu, jehož ideje jsou základem současné finanční krize.“ Gusenbauer přiznává ale obratnost, se kterou se včas distancovali od neoliberalismu a začali překládat vizi jakéhosi "soucitného konzervatismu". „Tím se jim podařilo od neoliberalismu odříznout a nakonec začali říkat: Konzervatismus je jedna věc a příčiny krize, to je něco zcela jiného. Pomáhají jim také protievropské nálady, v mnoha zemích nastupuje snaha vrátit se k řešení problémů pouze na národní úrovni. Oslabuje se vědomí příslušnosti ke sjednocené Evropě. Jednota Evropy je mnohem důležitější pro sociální demokraty než pro konzervativce. Hospodářská politika, která je schopna rozumně regulovat trh, by měla být uskutečňována nejen na národní úrovni, ale i v rovině celé Evropě,“ říká A. Gusenbauer.

V Anglii, ve Francii i v Portugalsku sociálně-demokratické strany nevládnou, brzy zcela jistě přijde porážka ve Španělsku. Také v Rakousku klesá podpora socialistické strany. To nevypadá na chvilkový jev,“ tlačil v rozhovoru A. Dryszel.

„V Rakousku, sociální demokracie po poklesu v roce 2009 poněkud poopravila výsledky, nyní ve všech průzkumech veřejného mínění vede. Brzy budou volby ve Francii a levice má dobrou šanci stát se opět vládnoucí stranou. V Německu se koalice SPD a strany Zelení stává stále reálnější perspektivou, v italských komunálních volbách získala sociální demokracie velmi dobrý výsledek. Samozřejmě, možné jsou i porážky jako nedávno v Portugalsku a zřejmě brzy ve Španělsku, ačkoli to není předem jasné. Politická scenérie nemá jen temné barvy.“

Rozhovor se nyní již dostává k velmi aktuálním otázkám politiky sociální demokracie touto otázkou Przeglądu: Strany levice prosazují široce rozvinutý systém sociálního plnění a nadměrné výdaje na tyto cíle jsou mnoha ekonomy a politiky považovány za překážku překonání krize. Je levice schopná dělat účinnou politiku v dobách pro hospodářství těžkých?

„Hlavní příčinou finanční krize přece je pravicová, neoliberální hospodářská politika, která vedla ke všeobecné deregulaci, vzniku spekulativní bubliny a špatné situaci bank. Vlády cítily, že mají povinnost udělat vše pro záchranu bank a začaly přebírat jejich dluhy - a nyní jsou téměř všechny státy vysoce zadlužené. Ale to zadlužení není důsledkem nějakého přebujelého sociálního systému, ale proto, že v období krize se vlády snažily zabránit nejhoršímu. Současná tvrzení, že nadměrné sociální výdaje jsou překážkou pro překonání krize, to je naprostý nesmysl. To nebyly sociální dávky, které by způsobily krizi. Problém je, že je třeba splácet dluhy, které vznikly v důsledku bankovní a finanční krize. Snížení sociálních dávek povede k tomu, že lidé se stanou chudšími a sníží spotřebu, což hospodářství mnoha zemí ještě více zpomalí. Kromě toho je to velmi nespravedlivé, jestliže lidé, kteří nenesou za finanční krizi absolutně žádnou vinu, mají být jejími plátci. Bylo by správné, aby se na jejím překonání podíleli ti, kdo krizi způsobili a dříve i nyní dosahují obrovských zisků.“

Pravice má jednoduché nápady, jak krizi překonat, zpravidla shodné s doporučeními MMF: snížení sociálních výdajů, snížení mezd, pokles daní, snížení deficitu. Můžeme s tím nesouhlasit, ale není to účinný recept?, zněla další otázka rozhovoru s A. Gusenbauerem.

„Zcela určitě to účinný recept není. Metody ozdravění navrhované konzervativci jsou falešné. Je to vidět na příkladu Řecka. Veřejný dluh tam byl 145% domácího produktu, ale po aplikaci drastických úsporných opatření se ještě zvýšil a Řecko musí dostávat od Evropské unie stále větší podporu. Národní ekonomiky jsou závislé nejen na tom, jak se rozvíjí export, ale také na vlastní domácí poptávce. Evropa exportuje na jiné kontinenty pouze 8% své výroby. Více než 90% se výroby se realizuje na domácích evropských trzích. Objem spotřeby závisí na kupní síle obyvatel. Všechny koncepce, které mohou vést k poklesu poptávky, jsou tedy velmi škodlivé ekonomicky i sociálně.“

Co v takové situaci může levice navrhnout?

„Levice musí obratně vyvažovat potřeby lidí a potřeby trhu. Kapitálové zisky nemohou na rozdíl od hospodářského růstu stoupat tak drasticky rychle, musí tady být větší vyváženost. Je třeba zvýšit daňové příjmy - to je důvod, proč jsem velkým příznivcem zdanění finančních transakcí, což přispěje také ke snížení horečky na finančních trzích. Výrazně říkám, že je třeba ulevit práci a více zatížit kapitálové zisky. Neexistuje žádný ekonomický ani morální důvod, aby ten, kdo pracuje, zaplatil až 50% daně, a někdo, kdo má na bankovním účtu velké bohatství a zvětšuje ho pomocí různých tansakcí, mohl dosáhnout toho, že bude platit ne více než 25%. Je také důležité, aby se sociální demokraté nevzdávali toho, co bylo vždy v popředí jejich zájmu, to je udržení veřejného sektoru (ve zdravotnictví, důchodech, sociálním zabezpečení). Tam, kde došlo v této oblasti k privatizaci, snížila se jejich kvalita a současně na ně museli občané stále více platit. Dnes se kvalita veřejného sektoru zhoršuje a úkolem sociálních demokratů je jeho obrana v zájmu všech občanů.“

Je možné obranou veřejného sektoru a sociálního státu dosáhnout voličské podpory?“- pochybuje v otázce do jisté míry redaktor Przeglądu Andrzej Dryszel.

„Levice musí pevně stát na dvou pilířích. Jedním z nich je produktivita, druhým je sociální zabezpečení. Oba tyto pilíře jsou potřebné. Sociální demokracie nemůže být jen obhájcem příjemců sociálních dávek, ale je zastáncem všech těch, kteří, každodenním pracovním úsilím vytvářejí celospolečenský majetek, který umožňuje sociální podporu poskytovat. Produktivita práce a sociální zabezpečení jsou spolu pevně provázány. Jestliže na to levice zapomene, potom prohraje. Nesmíme se v Evropě odklonit od modelu sociálního státu, který přinesl desítky let života v míru, přispěl ke zvýšení bohatství a přinesl Evropě úspěch v mezinárodní soutěži. Sociální demokracie je pro sociálně spravedlivou společnost a odmítá politiku sociálního vyloučení a poskytování milosrdenství,“ uvádí Alfred Gusenbauer.

Bývalý předseda rakouských sociálních demokratů Gusenbauer potom odmítá časté obviňování z populistických přístupů a říká, že populismus by teoreticky měl zajistit všeobecný blahobyt zcela zadarmo. Všechno dostanou všichni a v nejlepší kvalitě. Dostanete všechno a nic za to nemusíte vydat. Sociální demokraté ale podle něho říkají: Jsme si vědomi, že existují rozdíly mezi lidmi, někteří pracují lépe, někteří hůře, ale určité minimum (školství, zdravotnictví, veřejné bezpečí) musí být dostupné všem. A každý tomu musí přispět. Ti, kteří mají hodně, přispívají více, méně bohatí - méně. V sociálním státu, který chceme a musíme bránit, docházíme společného závěru, co by mělo být nabídkou státu, kterou může využívat každý, a co patří mezi soukromé záležitosti občanů.

V další části rozhovoru se potom A. Gusenbauer vypořádává s otázkou, zda voličská základna levice a sociální demokracie se nezmenšuje, když obyvatelstvo stárne a jak známo, starší lidé jsou více konzervativní.

„Myslím, že se nezmenšuje, ale spíše roste. Starší lidé jsou odsouzeni především na důchody, a mnohem více závislí na různých státních dávkách, a to více než mladí lidé. Je běžné, a nejen dneska, že sociální demokracie v Evropě získává větší podporu voličů spíše starších než mladších. Starší část společnosti rozumí, jaký je význam bezplatné lékařské péče, valorizace důchodů, co znamená podpora seniorů v politických programech sociální demokracie. Tam, kde v Evropě je sociální demokracie silná, tam je také jistota dobrého důchodového systému a zdravotní a sociální péče. Proto starší lidé ochotněji hlasují pro sociální demokraty. Nebezpečím je něco jiného – sociální demokraté nemohou připustit, aby se její volební základny skládala jen ze starších lidí. Musíme mít atraktivní poselství pro všechny, včetně mladých lidí.“

Z obsáhlého rozhovoru týdeníku Przegląd s bývalým předsedou rakouských sociálních demokratů a spolkovým kancléřem připomeňme na závěr také jeho názor, na koho se vlastně dnes obrací sociální demokracie, když dnes dělníci, kteří v minulosti tvořili tradiční voliče levice, prakticky neexistují a navíc se mnozí hlásí ke konzervativcům a pravici. Alfred Gusenbauer odpovídá:

„Složení společnost se mění. Navzdory veškerému zdání je však klasických dělníků stále mnoho. Nám jde zásadně o všechny, kteří pracují – nezávisle na tom, zda v úřadě nebo ve vlastní firmě – protože oni musí vydělávat na své živobytí. Na rozdíl od těch, kteří odstřihují kupony ze svých akcií. A snaha o udržení sociálního státu je přeci věcí, která se dotýká celé společnosti. Sociální demokracie chrání lidi práce a ty, kteří potřebují ochranu. Na rozdíl od pravice přitom dbá o financování tohoto systému. Ví také, že spravedlivě musí být zdaněn také majetek, nejen mzda za práci.“

Z rozhovoru Trzeba bronić państwa dobrobytu v týdeníku Przegląd č. 34/2011 připravil Stanislav Kliment.

stanislav-kliment
Výkonný redaktor dnes již neexistujícího časopisu Trend
Klíčová slova: reformy, zahraniční politika

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.