Body zlomu

19.9.2022 16:00
Možná už to začalo, ale jen pokud jde o nezvratné změny v důsledku globálního oteplování. Píše o tom Science Daily, který to převzal z prestižního vědeckého žurnálu Science. Pokusy hodit současné krizové problémy na „zelený úděl“ jsou tedy dost nešťastné.

https://www.sciencedaily.com/releases/2022/09/220908172309.htm

 

Pokud globální teplota vzroste o více než 1,5 °C nad úroveň před průmyslovou revolucí, můžeme překročit pět klimatických zlomových bodů ( tipping points), katastrofických scénářů, za kterými už není cesty zpět. Rizika se zvyšují s každou desetinou stupně dalšího oteplování, uvádí mezinárodní výzkumný tým v analýze zveřejněné v časopise Science.

Výzkum vedl David Armstrong McKay ze Stockholm Resilience Centre, University of Exeter a Earth Commission (Komise Země). Podle něj, „již nyní můžeme pozorovat známky destabilizace v částech ledových příkrovů západní Antarktidy a Grónska, v oblastech permafrostu, amazonských deštných pralesech a potenciálně se také převrací proudění v Atlantiku."

https://www.stockholmresilience.org/research/research-news/2022-09-08-world-at-risk-of-passing-multiple-climate-tipping-points-above-1.5c-global-warming.html

Mezinárodní vědecký tým kolem Stockholm Resilience Centre definoval celkem 16 bodů zlomu v životním prostředí na Zemi, které hrozí, pokud nedokážeme dostatečně rychle snižovat emise skleníkových plynů. Varování zní, že pět těchto bodů zlomu hrozí už při dnešních teplotách: odtávají ledové příkrovy Grónska a Západní Antarktidy, probíhá rozsáhlé náhlé tání permafrostu, hrozí kolaps důležitého oceánského proudění v Labradorském moři a zaznamenáváme masivní odumírání tropických korálových útesů. Avšak už při globálnímu oteplení o 1,5 °C se přesouvají další čtyři body zlomu z kategorie „možné“ do kategorie „pravděpodobné“ a pět se vynořuje jako „možné“.

Studie nepracovala s vlastními údaji, ale probírala data z více než 200 dokumentů publikovaných od roku 2008, kdy byly body zlomu v klimatu poprvé přesně definovány. Vědci shromáždil důkazy pro body zlomu, upřesnili jejich teplotní prahy a charakterizovali časové osy takového vývoje i jeho dopady. Ze shromážděných dat vyplynulo, že seznam potenciálních bodů zlomu je třeba rozšířit z devíti na šestnáct.

Výzkum byl zveřejněn před velkou konferencí Tipping Points: od klimatické krize k pozitivní transformaci, která proběhla v první polovině září na Univerzitě v Exeteru. David Armstrong McKay shrnuje, že světu určité body zlomu hrozí již teď a že s dalším růstem globálních teplot se stávají možnými i další. „Šanci na spuštění zlomu lze snížit rychlým snižováním emisí skleníkových plynů, které ale musí začít teď hned.“

Šestá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) uvádí, že rizika spuštění klimatických bodů zlomu jsou vysoká v případě zvýšení průměrné globální teploty asi o 2 °C nad předindustriální úroveň a velmi vysoká v případě zvýšení o 2,5–4 °C.

Analýza stockholmského týmu naznačuje, že Země možná opustila „bezpečný“ klimatický stav už v době, když se oteplení přiblížilo k 1 °C. Podle zmíněného výzkumu tedy ani cíl Pařížské dohody, omezit oteplování pod 2 °C a nejlépe na 1,5 °C, nestačí. Podle tohoto hodnocení se pravděpodobnost bodu zlomu výrazně zvyšuje už v „pařížském rozmezí“ oteplení 1,5–2 °C a ještě vyšší rizika hrozí při teplotách nad 2 °C.

Studie tak poskytuje silnou vědeckou podporu záměru omezit globální oteplování na 1,5 °C, protože ukazuje, že za touto úrovní riziko bodů zlomu eskaluje. Máme-li mít 50 % šanci na zastavení oteplování na 1,5 °C, musí se globální emise skleníkových plynů snížit do roku 2030 na polovinu a do roku 2050 dosáhnout čisté nuly.

Spoluautor studie Johan Rockström, který je spolupředsedou Komise Země a ředitelem Postupimského institutu pro výzkum dopadu klimatu, konstatuje, že zatím směřujeme ke globálnímu oteplování o 2-3 °C a přibližujeme se tak k několika nebezpečným zlomům, které budou katastrofální pro lidi na celém světě. „Musíme udělat vše, co je v našich silách, každá desetina stupně se počítá."

Další spoluautor Tim Lenton, ředitel Global Systems Institute na Univerzitě v Exeteru a člen Komise Země, patří k těm, kdo se body zvratu zabývají od začátku, tedy od roku 2008. Nyní zjišťuje, že „jejich seznam se rozrostl a rizika, která představují, se zvýšila. Dramaticky." Proto vyzývá k radikálnímu urychlení dekarbonizace ekonomiky, ale doplňuje to i potřebou pozitivní sociální transformace. Požaduje spustit taky „pozitivní sociální body zvratu“, které transformaci k čisté energii urychlí.

Na základě paleoklimatických dat i současných pozorování a výstupů z klimatických modelů výzkumný tým dospěl k závěru, že je tu hned 16 biofyzikálních systémů zapojených do regulace zemského klimatu ( „výhybky“ nebo „spouštěče“), které mají potenciál dospět k bodu zlomu, kdy už se změna stává samoudržující.

To znamená, že jakmile jednou ledový příkrov, oceán nebo deštný prales překročí bod zlomu, bude se dále měnit do nového stavu i poté, když teplota přestane stoupat. Délka takového přechodu se může lišit od desetiletí až po tisíce let v závislosti na systému. Například ekosystémy a vzorce atmosférické cirkulace se mohou měnit rychle, zatímco kolaps ledové pokrývky je pomalejší, ale vede k nevyhnutelnému zvýšení hladiny moří o několik metrů.

Výzkumníci kategorizovali prvky spouštěčů změny v devíti systémech, které ovlivňují celý systém Země, jako je Antarktida a Amazonský deštný prales, a k tomu dalších sedm systémů, které by měly hluboké regionální důsledky. Mezi ty druhé patří západoafrický monzun nebo zánik většiny korálových útesů kolem rovníku. Ve srovnání s hodnocením z roku 2008 bylo přidáno několik nových prvků, jako je konvekce Labradorského moře nebo subglaciální pánve východní Antarktidy, zatímco arktický letní mořský led a jižní oscilace El Niño (ENSO) byly odstraněny pro nedostatek důkazů o dynamice změny.

Spoluautorka Ricarda Winkelmannová, výzkumnice z Postupimského institutu pro výzkum dopadu klimatu a členka Komise Země, říká: "Důležité je, že mnoho prvků změny v zemském systému je propojeno, proto je tu další vážný problém kaskádového vývoje. Interakce těchto prvků také mohou snížit kritické teplotní prahy, kdy se začnou dlouhodobě destabilizovat.“

Armstrong McKay uzavírá: "Udělali jsme první krok k aktualizaci poznatků o rizicích bodů zvratu. Vzniká naléhavá potřeba hlubší mezinárodní analýzy, zejména interakcí spouštěcích prvků, k níž Komise Země zahajuje projekt vzájemného porovnávání modelů bodů zvratu ("TIPMIP")."

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

luis

Děkuji, vystihuje to situaci.

[ zatim to akceptuji; možná bych měl pro diskusi - ovšem to by byla diskuse mimo tento rámec- ozřejmit svůj názor, že pro úspěch čehohokoliv (ako hovoril major Terazky:) "..treba nám špecialistov..." a to nejen sšpecialistov na vize a strategie, ale hlavně na taktiku; skok od vizí ke stereotypním dotacím a k zahalení cílů do prováděcí uniformity(samozřejmě evropské) stereotypů je málo.  A špatnou taktikou(včetně načasování)  se dá prohrát vše. A ruku na srdce: znáte nějakého výborného taktika pro tuto oblast? Můžete jmenovat nejlepších deset? ]

Mimoděk jsem si dnes na Vás vzpomněl, když (jsa přizván na představenstvo jednoho družstva, víceméně jako host) jsem vyslechl, jak představenstvo zaujímá stanovisko  a hledá postoj k nabídce "blíže nejmenované společnosti" (k dalšímu postupu po prvním kontaktu) na instalaci 10000m2 fotopanelů   s příslibem, že bude družstvu (na jehož střechy jako investor panely nainstaluje) ročně platit 150000 (tj. asi 15,-Kč/1m2 panelu). Asi si umíte představit, že jsem vřele doporučil razantně upravit výchozí vyjednávací podmínky (nejen směrem k vyšší ceně, ale zejména k plnění části smlouvy v KWh a to jedno jak, ideálně přes virtuální baterii ČEZu, do které bude dodávat ona společnost a družstvo bude moci čerpat - hlavně v zimě - z této virtuální baterie; mj by se tím nerovnost (dnešního stavu, kdy ČEZ bere skoro zadarmo a dává za ceny s velkým C), přesunula mezi ČEZ a ostatní vlky, jen ať se vlci poperou mezi sebou). Padaly i jiné, ještě progresivnější návrhy - konEckonců je to jen obchod, jeden poptává a druhý nabízí. A výhodný obchod to bude teprve za určitých podmínek. Ale vzpomněl jsem si na Vás pro Vaše pověstné zaujetí pro komunitní energetiku, JELIKOŽ: Rodí se nám tu asi nějaký nový klon solárních (ovšem s nedědičným titulem, udělovaným sobě samému)  baronetů. Zatím nemám informace, (ale dá se to předpokládat) že by oslovovali i obce a za příslib "příjmu bez starostí" do obecního rozpočtu (ovšem směšných 15,- Kč/1m2 instalace ročně ) by zakonzervovali současný stav. Obce by z hlediska energetické soběstačnosti (a to mi věřte, starostové i zastupitelé vypadají pěkně, když občanům řeknou, že zajistili třeba sto tisíc "zadarmo" a tak odhlasují třeba třetí světovou) na tom nic nevydělaly. Můžete se na můj názor dívat třeba jako na vykřičník před větou, kterou budou po roce či dvou teprve formulovat generálové po bitvě či jiní odvážní kritici. 

To že dotace v tom hrají důležitou roli a přitom by obce dlouhodobě nic nezískaly, je nabíledni.

zbynek-fiala

V čem vidím snahu hodit současné krizové problémy na "zelený úděl"? Především v pokusech využít krize a zastavit vývoj v ČR k větší energetické efektivnosti a nižší energetické náročnosti a zejména k decentralizaci energetiky. Krize je mnoha lidmi, kteří na ní bohapustě vydělávají, považována za vhodnou příležitost, jak zastavit změny, které jim zmenšují trh a možnost diktovat. Zpátky k uhlí a hlavně hodně jádra, to má být podle nich východisko, jako by se nás klimatické změny netýkaly. A  mimo jiné nečinily obzvláště zranitelnou právě jadernou energetiku, jak vidíme na příkladu Francie. Právě proto, že tam má jádro tak velký podíl, je francouzská krize vzniklá kombinací stárnoucí techniky, přehřátí technologií v rekordních letních vedrech a vysychajících řek bez vody na chlazení obtížně zvládnutelná. Ukazuje, že nejen obnovitelné zdroje je třeba v systému zálohovat, ale mnohem více to platí pro jaderné elektrárny, jejichž problémem je zase jejich obrovitost. A pro tyto obrovské zdroje taky musíte mít zálohu, mnohem větší než pro větrníky a slunečníky dohromady. Kolísavost obnovitelných zdrojů je totiž částečně vyrovnávána rozptýleným umístěním, když ne všude svítí či fouká stejně.  

Rád bych také zareagoval na tvrzení, že "popularizace cílů (tak jak ji vnímám od odborníků v médiích) je z podstaty špatná. Dílem proto, že tyto cíle  nestrukturuje ani nekvantifikuje. Neříká jedním dechem s tvrzením, co je třeba dosáhnout, také to, kolik procent z toho je ovlivnitelné lidskou činností, a kolik procent z této ovlivnitelné části je proveditelné."

Řekněme, že to je často pravdivé, ale ne vždycky. Údaje o tom, kolik procent klimatických změn je ovlivněno lidskou činností a kolik z toho, co je lidmi ovlivnitelné, dokážeme aktivně odstranit, jsou obvyklou součástí zpráv Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC). V nejbližších dnech vyjde souhrnná 6. zpráva (vznikají vždy v pětiletém intervalu), ale řada jejích zjištění byla už průběžně publikována.  

https://www.cbcsd.cz/souhrnna-zprava-ipcc-o-klimatu-2022-dopady-adaptace-a-zranitelnost-business-brief/

V dílčí zprávě IPCC, pracovní skupiny II, k otázkám dopadů, adaptace a zranitelnosti v důsledku klimatických změn, která vyšla letos v únoru, se píše o tom (cituji z preambule) jak rizika klimatických změn ovlivňují lidi, ekosystémy a hospodářství. Zpráva je zároveň zpracována s přihlédnutím ke spravedlnosti a rovnosti a zaměřuje se na budování odolnosti. Tam ty kvantifikace najdete. 

Naposledy bude zveřejněna část s doporučeními pro tvorbu příslušných politik a veřejných opatření.

Zprávy IPCC patří k největším akcím výzkumu v historii, protože disponují prakticky veškerým vědeckým materiálem, který v oboru vznikl, jedná se o desetisíce studií, které jsou sekundárně zpracovávány odbornými skupinami završenými specializovanými týmy pro tvorbu vlastní zprávy. Snaží se z této sumy světového poznání vytěžit to podstatné, a snaží se to dělat způsobem, kterému snad může veřejnost (včetně politiků) porozumět. Výklad jde od jednodušších hlavních tezí k důkladnému vědeckému dokazování.  Pravda je, že i pro novináře je to těžké. Občas si novináře sezvou klimatologové a něco z toho jim vysvětlí, ale chybí soustavná informační kampaň vlády. Dá se to pochopit - vláda je na opačném břehu. Nikoliv náhodou se naší zemi občas řekne ČEZko. 

 

luis

Musím souhlasit s tím, že zmiňované body zlomu skutečně existují a popsané důsledky nelze jen tak vyvrátit. 

Jsem toho názoru, že pokud by stejné zkoumání bylo v dvojnásobném rozsahu a hloubce, našlo by se bodů zlomu třeba dvakrát více. Nebo za jiných okolností naopak méně. Vědec vždycky hledá odpovědi na otázky (někdy hodně konkrétní, jindy obecné nebo jen hypotetické) dané předem. Nezpochybňuji výsledky dlouholetého "nezávislého" vědeckého bádání, protože nemám žádnou infomaci a  racionální podklad pro úspěšné oponování. Beru pracovně výsledky jako platný výchozí fakt.

Širší souvislosti z toho odvozené (nebo naopak zasazování uvedeného vědeckého zjištění do určitého kontextu) už tak jednoznačně nevidím. Zkusme si rozebrat třeba jeden jediný detail o takových souvislostech. 

"...Pokusy hodit současné krizové problémy na „zelený úděl“ jsou tedy dost nešťastné...."

a) Jistě, to je pravda!

b) Ale také přesný opak je pravdou!

Pravda dle bodu a) je to tehdy, pokud kdokoliv alibisticky hází současné krizové problémy (čti důsledky více různých příčin) na CÍL, tedy na to,  CO je cílem "zeleného nadělení". Ano to je pak něštastné, dokonce nepravdivé.

Přesný opak dle bodu b) je zase pravdou tehdy, pokud kdokoliv alibisticky hází současné krizové problémy (čti důsledky více různých příčin) na ZPŮSOB PROVEDENÍ, tedy na to, JAK, JAKÝM ZPŮSOBEM a KDY(časování) je  "zelené naděleni" praktikováno. To nemusí být neštastné.

Ani první tvrzení ad a) není možné brát absolutně. Popularizace cílů (tak jak ji vnímám od odborníků v médiích) je z podstaty špatná. Dílem proto, že tyto cíle  nestrukturuje ani nekvantifikuje. Neříká jedním dechem s tvrzením, co je třeba dosáhnout, také to, kolik procent z toho je ovlivnitelné lidskou činností, a kolik procent z této ovlivnitelné části je proveditelné.

Tedy kupř. že pokud se celosvětově zamezí kácení deštných pralesů, nákupu tohoto vytěženého dřeva a nákupu všech produktů vypěstovaných na takto uvolněných plantážích a to na věčné časy - jaká část cíle tím může být ideálně pokryta a nakolik je to možné uskutečnit. Nebo jiný fiktivní příklad. Na rovinu říci, že, pokud by třeba každý občan  České republiky vysadil denně třeba deset stromků a dělal by to celý život(?), tak by tím nejen nahradil vykácené deštné pralesy (jejichž kácení stále pokračuje) či kůrovcové paseky, ale nahradí se i důsledky leteckého provozu a ještě navíc  tyto rostoucí stromy do sebe naakumulují přebytečný uhlík z CO2, uvolňovaného ze všech čínských elektráren nebo i z procesů, které vznikají nezávisle na působení člověka. 

Schválně přeháním. Jde mi však o to, že dle bodu b) lze považovat to, JAK se "zelené nadělení" plánuje a provádí, za jeden z významných faktorů, který k současným "krizovým problémům" přispěl. Pro tuto chvíli je jedno, do jaké míry, je jedno, zda příčiny byly čirá ideologie, povýšená bez přihlédnutí k situaci na dogma , politické či lobistické přetlačování nebo obyčejná neschopnost plánovat, organizovat a řídit. 

No a v politickém životě už to tak asi bývá, že když vázne způsob realizace, je pohodlné zatratit i rozumný cíl a svést na něj všechno.

Takže ano. "...Možná už to začalo...pokud jde o nezvratné změny...." Určitě to už začalo. Možná už mnohem dříve, než si myslíme. Nevíme přesně kdy, ale víme celkem spolehlivě, kdy jsme si toho začali všímat, kdy jsme to zpozorovali a začali si to více zkoumat a sledovat. Na některé změny jsme možná nevědomky reagovali a částečně se už adaptovali.