Futurologický kongres – aneb jak se hraje s mediálním Mefistem

obrazek
14.8.2013 09:23
Nejoblíbenější spisovatel našeho pana prezidenta, polský filosof, satirik a futurolog Stanisław Lem napsal množství úžasných i děsivých sci-fi průhledů do možné blízké i vzdálené budoucnosti. Na letošním karlovarském filmovém festivalu byl představena volná filmová adaptace jeho povídky Futurologický kongres, která zklidnila velký ohlas i v Cannes. V tomto týdnu putuje film i českými kiny.

Jedním z ústředních hrdinů, kterému Lem zasvětil vícero povídek a románů, je Ijon Tichý, dobrodruh vydávající se na rozmanité kosmické výpravy. Cyklus příběhů „Hvězdné deníky Ijona Tichého“ obsahuje také povídku Futurologický kongres, která v Polsku vyšla poprvé v roce 1971, u nás o šest let později ve stejnojmenném souboru osmi povídek. Je to mistrné dílo ostrých střihů vnímané reality, kterou na jedné straně formují různě míchané kotlíky drog na druhé pak probíraní se z iluzí do apokalyptického světa kanálů. New York, město, kdysi ucpané automobily, se mění v mnohoposchoďové zahrady, včerejší noviny neexistují, papír se do 24 hodin sám rozkládá, existuje pouze přítomná chvíle. Psychadelický podvod chemického Mefista, řízený ze shora, je údajně nutný a vysoce humánní, v reálném světě, zadrátovaném a zrezivělém, plném zmrzačených lidí, již nelze žít. Tichý tuto absurdní komedii odmítá, snaží se spáchat sebevraždu, znovu se octne v páchnoucím kanále a pohyb probouzejících se kolegů zvěstuje začátek druhého dne futurologického kongresu...

Scénárista a režisér Ari Folman (autor filmu Valčík s Bašírem), se snažil z své oblíbené povídky vyabstrahovat ty nejpodstatnější motivy a zasadit je do širšího rámce našeho světa ovládaného především médii. Témat, jež klasický sci-fi příběh posouvají směrem k reflexi naší žité reality, je ale hned několik, jedním z těch stěžejních zůstává kult mládí a možný vývoj filmového média.

Lemově původní dějové zápletce zůstává více věrná animovaná část filmu, kterou ale režisér obohacuje o takové množství nápadů a odkazů k současnosti, že tím vytváří svébytné dílo, nezávislé na předloze.

Herečka Robin Wright hraje ve filmu sebe samu: filmovou hvězdu, které s přibývajícími vráskami ubývá rolí. Na stole leží možná poslední velká nabídka. Filmové studio chce naskenovat její tělo, pohyby i emoce, a koupit si tak virtuální herečku, která už nezestárne ani o den. Strach z konce kariéry, příslib věčného mládí ve světě filmu a štědrá finanční kompenzace nakonec Robin přimějí souhlasit. Děj se poté přesune o 20 let směrem do budoucnosti a hlavní hrdinka se bude muset vypořádat se svým upsáním se filmovému ďáblu a jím ovládaným fantastickým světem, kde každý může být, kým chce... Zápletky zůstávají otevřeny různým interpretacím, navíc je film prošpikován množstvím skrytých detailů a hříček, které zvou k dalšímu zhlédnutí. Vše je navíc podtrhováno skvělým soundtrackem. O zábavu i čas na přemýšlení je konečně zase v našich kinech dobře postaráno.

 

katerina-vaclavu
Vystudovala Fakultu humanitních studií, obor Elektronická kultura a sémiotika. Na volné noze pracuje jako redaktorka internetových stránek. Zajímá se o filosofii člověka, umění a především literaturu.
Klíčová slova: kultura, volný čas

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.