Hnutí ANO sílí, levice padá

hamacek clun
9.9.2019 16:39
Podle průzkumů veřejného mínění agentury Kantar.cz zpracovaného pro Českou televizi, dochází k jistým posunům, pokud jde o sílu jednotlivých politických stran.

Menší krize důvěry, kterou zaznamenalo hnutí ANO, je, jak se zdá, již překonána. Tato strana by nyní ve volbách získala, podle Kantar.cz, 30% hlasů. Hnutí ANO je dnes velkou levostředovou formací, přičemž levostředový charakter mu vdechly svým dlouhodobým tlakem v rámci vládní koalice ČSSD a komunistická strana. V současné době tedy hnutí ANO líčí především na voliče, kteří dříve patřili do hájemství ČSSD a komunistů. Za hnutím ANO následují v poradí dvě středně velké strany: Piráti s 17% a ODS s 14,5% potenciálních voličů. Přitom Piráti jsou stále rostoucí formací a ODS od odchodu V. Klause ml., je spíše stranou stagnující. V každém případě se nůžky křivek, které vyjadřují hlasy pro obě tyto strany, spíše rozevírají.

Na čtvrtém místě v průzkumu je s 8% SPD, která za necelý rok a půl trvání současné vládní koalice trpělivě číhala na vládní příležitost. Ta zřejmě v tomto volebním období už nepřijde. ČSSD už nejspíše nezaváhá, tak aby odešla z vládní koalice. A pokud snad v průzkumech spadne pod hranici volitelnosti 5%, nebude mít již odvahu k zásadní změně, tedy k opuštění vlády.

Komu hrozí „sestup do divize“?

Po SPD již v žebříčku stran následují ty parlamentní strany, jejichž parlamentní existence může být v příštích sněmovních volbách ohrožena. Celkem pět politických stran se podle průzkumu nemusí dostat do příští sněmovny. Zatím nejlépe je na tom sociální demokracie s 6% preferencí, ale na stále mírně klesající trajektorii preferencí. Dále dvě strany – STAN a lidovci – jsou na 5% a další dvě strany KSČM a TOP 09 na 4,5% volebních preferencí. Pokud TOP 09 je v této situaci kolísání spíše pod úrovní 5% více méně setrvale, pak pro KSČM je to zcela nová zkušenost.

Existují dnes tři gravitační pole, která přitahují hlasy většinou pravicových voličů. Jsou to Piráti, ODS a nově Trikolora. Trikolora soutěží pochopitelně i o „národovecké“ hlasy odpadající od levicových stran. Komunistická strana se dostala na sestupnou trajektorii svých preferencí již před časem, a pokud se z nastalé situace chce vůbec dostat, musí něco udělat. Něco překvapivého, velkého, jinak zahyne. Upřímně, jediné řešení, které mě nyní napadá, je přestat podporovat vládu miliardáře. Tohle řešení má ale také svá úskalí. Pokud vláda v důsledku ztráty hlasů komunistů ve sněmovně padne, nejspíš by to znamenalo předčasné volby. A protože KSČM potřebuje nějakou chvíli podstoupit ozdravovací kůru v opozici, než resuscituje svou podporu ve veřejnosti, bude po určitou dobu zranitelná. Tedy, nežli se dostane bezpečně nad 5% hlasů zajišťujících jí účast v příští sněmovně. Také sociální demokracie může konstatovat, že trvá sestup volebních preferencí. Proč? Považuji strategii vstupu ČSSD do vlády za správnou. Je to jediná cesta ke zviditelnění strany, při patnácti členech poslaneckého klubu ve sněmovně s nevalným rétorickým vybavením. Strana však udělala v posledních několika měsících celou řadu amatérských chyb. Od začátku vstupu do vlády, poměrně početná skupina funkcionářů prakticky trvale zpochybňuje na veřejnosti její vládní angažmá. ČSSD tak vypadá jako beznadějně rozhádaná strana.

No a zničení vlastního ministra kultury, to byla tříměsíční sága, která umožnila A. Babišovi stáhnout z oběhu svůj velký politický „problém“. Prostě někteří představitelé ČSSD svým amatérismem přesvědčují veřejnost o tom, že do vysoké politiky nepatří. A strana se tak stále zabývá více sama sebou nežli problémy obyčejných lidí, kteří ji v minulosti volili.

Těch důvodů tragického vývoje preferencí ČSSD je ovšem celá řada. Podrobněji jsem je rozpitvával ve svých předchozích analýzách na serveru Vaše věc i jinde.

Na závěr je třeba si připomenout, že ČSSD zatím měla v posledních volbách, těch evropských, jen 4% hlasů. A ta 4% jsou podle mě skutečnou hodnotou 6% volebních preferencí ČSSD…

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

   Z hlediska žádoucí činnosti směřující dosažení strategických cílů levicových stran, tedy komunismu pro stranu, která se nazývá komunistickou a socialismu  pro ČSSD, se jeví současná taktika vedení těchto stran jako zhoubná o čemž svědčí dosavadní vývoj a mimo jiné i klesající volební preference těchto stran. Koketovat s oligarchou sice lze, ale snad toliko do určité míry. Oportunistická vedení obou těchto stran  evidentně takto nadřadila své dočasné taktické cíle nad základní strategické směřování. Sebeutěšující litanie ze strany vůdců těchto stran vůči jejich sympatizantům o tom jak svou současnou podporou oligarchy shodou okolností aktuálně populistického ražení, ulehčují pracujícímu lidu v jeho nelehkém údělu, by se zdála být toliko naivní, ale jejich soustavnost zdá se nasvědčovat nečistým záměrům, že jim jde především o možnost ještě chvilku se udržet u mocenských koryt. My věkově pokročilejší jsme se chtě nechtě museli seznámit i když částečně s učením klasiků marxismu i leninismu. Mnozí s vedení těchto stran studovali ML učení soustavně, někteří i formou vysokého učení. Proč tedy dělají takové zásadní prohřešky ? Stále se ptáme my obyčejní pracující popřípadě i dřívě pracující ovšem marně. Nějaká sebereflexe ze strany těchto zvláštích vůdců snad neexistuje snad ani náznakem.