Irák: Výzvy nového premiéra Adil Abdula-Mahdiho

vlajka irak
23.10.2018 09:25
Po více než čtyřech měsících povolebních jednání mezi politickými formacemi, úspěšnými v parlamentních volbách v květnu, kdy irácký parlament zvolil nového sunnitského prezidenta republiky (Kurda), jenž jmenoval ihned poté šíitského premiéra. Při respektu k ústavě, která byla přijata po pádu Saddáma Husajna v roce 2003, se stal premiérem šíitský Arab Adil Abdul-Mahdi. Je to muž, který porazil Islámský stát především za pomoci sil mezinárodní koalice, ale nepodařilo se mu přispět najít východisko z krize sociální a politické, kterou Irák trpí.
Od té doby se, bohužel, nic nezměnilo k lepšímu. V 76 letech, se tento politický veterán irácké politiky tváří jako nezávislý. Za svou nominaci vděčí konsensu mezi oběma volebními koalicemi, které se řídily výsledkem květnových voleb, gratuluje si Jaber al-Jaberi, bývalý sunnitský poslanec z Ramadi, k novému premiérovi. „Nenáleží k žádné politické straně a to je velmi dobře, nebude pracovat v zájmu žádné frakce, ale pro Irák“, chce věřit Jaberi.A podle něj premiér „Musí směřovat své úsilí na ekonomiku, na návrat zahraničních investorů a zlepšení života a služeb pro obyvatelstvo“.

Jak ukázaly letošní letní demonstrace na jihu země „Abdul-Mahdi má dobré vztahy s mnohými Kurdy, Sunnité ho rovněž mohou přijmout, jelikož je otevřený, a i když je Šíita, není servilní k Iránu“, i když byl dlouho vysoce postaveným mužem ve straně blízké Teheránu. Ti, co ho dobře znali, zvláště během jeho francouzského exilu od roku 1969 do roku 2003 ho přirovnávali k chameleonovi. Abdul-Mahdi byl postupně baasistským komunistou, potom maoistou a posléze islamistou. Abdul-Mahdi má vícečetnou rodinu: jeho otec, uznávaný člen šíitského duchovenstva byl ministrem během irácké monarchie, která byla svržena v roce 1958. Jeho žena a dcera stále žiji v Saint – Etienne ve Francii, on sám netoužil po francouzském pasu. „Je expertem ve veřejných vztazích“, říká o něm přítel. Měl Francii za zlé, že Paříž byla proti válce v Iráku, která vedla k pádu Saddáma Husajna.

Od roku 2003 francouzský velvyslanec Bernard Bajolet mu musel nadbíhat v kuloárech Kongresového paláce v Bagdádu, kde se tvořila nová politická elita. Abdul si pamatoval nepříjemné kontroly na letišti v Paříži, ale nyní se jeho vztahy s Francií zklidnily. Jeho nedůvěra a obezřetnost vůči íránskému sousedovi, jehož vliv je mezi iráckými politiky veliký, ho činí přijatelným pro Spojené státy, jež jsou ve sporu s Teheránem. Jeho dobré vztahy s kurdskými představiteli mu rovněž pomohou v delikátním úkolu slepit vztahy mezi centrální mocí v Bagdádu a Kurdy, a to rok po neúspěchu jejich referenda o nezávislosti. Po patnácti letech přerušovaných násilím Iráčané vyžadují od předních politických představitelů a vlády nový přístup. Bude mít dost energie pro své ambice?

Aby sestavil svou vládu, bude se muset obrátit na bývalé, podle veřejného mínění zdiskreditované politické představitele. Bude muset oslovit představitele jako například Hadi al-Amiriho, který je šéfem velmi mocné organizace Badr, což je ozbrojené hnutí blízké Iránu. Bude muset čelit bývalému premiérovi Núrí Málikímu i Muktadu Sadrovi, turbulentnímu šíitskému lídrovi, který vyhrál volby v květnu. Adil Abdul-Mahdi bude potřebovat velkou podporu, aby vyvedl Irák ze současné složité situace.

(podle Le Figaro zpracovala ZP)


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.