Izraelský velvyslanec Levy exkluzívně pro Vaši věc: O grantech a imigrantech (2. část)

obrazek
18.7.2011 17:05
Další část rozhovoru s velvyslancem Izraele v ČR Yaakovem Levym je věnována izraelské kultuře inovací, novinkám ve spolupráci s českými partnery a taky kolektivistické a odborářské tradici této zvláštní země, jejíž zakladatelé pocházeli i z Československa.

(První část rozhovoru najdete ZDE.)

Vaše věc: Věnujme se teď česko-izraelským vztahům, ty jsou velice dobré. Zejména naše podnikatele a manažery přitahují izraelské zkušenosti s inovacemi a s tím, jak dokážete využívat výsledků výzkumu. Jak jste k tomu dospěli? V čem je tajemství úspěchu?

Yaakov Levy: Můžete si to přečíst v knize Start-up Nation, Příběh izraelského hospodářského zázraku, která právě vyšla v českém překladu. Vy ji nemáte? Tak vám ji hned dám. Krátce poté, co byla představena na pražském Světu knihy, jí týdeník Ekonom věnoval šest stránek včetně velkého rozhovoru se spoluautorem knihy Saulem Singerem. To se běžně nedělá. (http://www.startupnation.cz/kniha)

Otázka tedy zní – jak mohla malá země s tolika omezeními dosáhnout takové technologické úrovně? Malá země, která už 63 let bojuje o přežití v nepřátelském prostředí, s nedostatečnou podporou, s nedostatkem přírodních zdrojů. Tomu se věnuje celá tato kniha. Je zřejmé, že to musí být velice houževnatá společnost, zvláště když čelí těmto nepříznivým okolnostem, a taky je to společnost s vysokou vnitřní konektivitou.

K té konektivitě uvedu příklad, který jsem nabídl, když jsme knihu prezentovali v panelu významných českých ekonomů. Svého času jsem pracoval v oblasti hi-tech a zúčastňoval jsem se různých odborných konferencí ve Spojených státech. Obyčejně tam potkáte profesory, klíčové lidi z výzkumu, z univerzit a podobně. Po jednom takovém setkání si mne vzal stranou jeden profesor a povídá – jsem velice překvapen, že s vámi přišel také velitel izraelského letectva. Obyčejně se nestýkáme s tímto druhem lidí. Mezi profesory přijde profesor nebo nějaký intelektuál, ale velitel leteckých sil? Odpověděl jsem, že tohle je rozdíl mezi našimi společnostmi. V naší společnosti je taková věc celkem přirozená. Běžně s takovými lidmi pracujeme, sousedíme, představíme je druhým. Mnoho z nich přechází do hi-tech společností, věnuje se inovacím, a když odejdou do civilu, vedou si velice dobře. To je jeden z druhů oné konektivity.

Druhou věcí je, že armáda se svojí špičkovou technologickou výbavou je součástí naší společnosti. Nevidíme tedy jen dvacítku vojáků a důstojníků, kteří vykonávají vojenskou službu, ale využíváme faktu, že máme spoustu velice specializovaných jednotek, které běžně pracují se špičkovou technikou. Lidé z této jednotky se navzájem velmi dobře znají, a když pak odejdou do civilu a je jim 21 nebo 23 let, udržují tyto kontakty, důvěřují si, poskytují si služby a často z tohoto okruhu vybírají i parťáky do firmy. Vědí, co mohou od druhého očekávat, a tak se společně pouštějí do různých projektů. Vojna jim dala vynikající životní start.

Izraelci se od Čechů v mnohém liší. Navštívil jsem mnoho českých firem, kde vyrábějí stále stejný produkt - skvělý, levný - znovu a znovu. To by se nám nelíbilo. Když něco vyrobíme jednou, podruhé už přemýšlíme, co na tom vylepšit, jak to trochu změnit. Izraelci nemají rádi opakovanou výrobu. Nemají rádi stanovení vzoru a jeho trvalé dodržování.

Vaše věc: Pak ale nevyužíváte ekonomie množství.

Yaakov Levy: Protože pracujeme s velice malými množstvími. Ve srovnání s jinými, samozřejmě. Jistěže najdete i v izraelské ekonomice podniky, které se věnují opakované výrobě.

Vaše věc: Zaměřujete se na jedinečné produkty?

Yaakov Levy: Zaměřujeme se na velice specializované věci. Najdete tu také další zvláštnost, jsme společností imigrantů. Přicházejí sem lidé z různých zemí, s různou kulturou, různými jazyky. Vynakládají obrovské úsilí, aby se prosadili v nové společnosti, a tím jsou zároveň výjimeční. V zemi dochází k setkávání různých mentalit a zkušeností.

Právě jsme podepsali dohodu s Českou republikou o vědeckotechnické spolupráci. Uvažujeme, že takové dohody uzavřeme i s dalšími zeměmi, ale ČR je první. Navazujeme přitom na zkušenost, kterou zmíněná kniha popisuje. Roku 1977 byla uzavřena dohoda se Spojenými státy o poskytování grantů na investice do společných projektů, do kterých bude zapojen izraelský výzkum. Daly se do toho relativně malé peníze, 250 milionů dolarů, a nakonec vynesly tržby za 8 miliard dolarů během 30 let. Vzestup produktivity, který od té doby následoval, má s touto pomocí taky mnoho společného.

Vypravili jsme už do Izraele mnoho českých delegací, specialisty ze zdravotnictví, zemědělství, hi-tech, veterináře. Když se vrací zpět, vždycky je pozvu, abych se dozvěděl, co nového se tam naučili, v čem to bylo podle nich jedinečné. A dozvěděl jsem se něco, co jsem si sám neuvědomil. Týká se to způsobu, jakým Izraelci využívají lékařství. Izraelská univerzita například vyvinula sub-projekt, který se soustřeďuje na péči o pacienty, jako jsou třeba nové způsoby podávání léků. Ale nespokojila se jen s dokončením výzkumného úkolu, plynule přešla k tomu, čemu říkají implementace. Když dokončíte výzkum na univerzitě nebo ve Weizmannově institutu, výsledku se ujme oddělení, jehož jediným úkolem je převzít inovaci, kterou profesoři vyvinuli, a prodat ji. Výnos z vývoje a produkce se vrací univerzitě a financuje další výzkum.

Vaše věc: Profesor, který s inovací přišel, na univerzitě zůstane?

Yaakov Levy: Jistě. Řekněme, že jste objevil úžasnou inovaci, máte kontakt na univerzitu, ta vám za to dá určité procento, ale také poskytne laboratoře, a nejen laboratoře, celkovou atmosféru, bez které by to nešlo udělat. Během let si tak univerzita vydělala velké peníze na úrovni stovky milionů dolarů, které mohla vrátit do svého výzkumu. České univerzity by mohly převzít tento model, který umožňuje vyprodukovat množství projektů. Nejde o jednorázovou záležitost, ale o soustavnou dlouhodobou činnost. Může to vynášet po celá desetiletí. To je další složka našeho úspěchu.

Vaše věc: Vraťme se k česko-izraelské dohodě o vědecko-technické spolupráci.

Yaakov Levy: Idea spočívá v tom, že česká strana identifikuje české společnosti a Izrael izraelské s podobným zaměřením aplikovaného výzkumu. Nabízí se grant s určitými penězi do začátku - roční rozpočet programu je pět milionů dolarů, průměrný grant jedné společnosti 500 tisíc dolarů. Podmínkou je velmi vysoká kvalita aplikovaného výzkumu a také to, že firmy se musí vzájemně doplňovat na cestě k potenciální inovaci. Není však snadné něco takového najít. Někdy máme tucet společností na jedné straně, ale na druhé, na izraelské, jen jednu. Ale jsme jen na začátku. Máme řadu projektů v oblasti e-health, vesmírných technologií. Je tam obrovský potenciál. Nyní vyjednáváme stejnou spolupráci i v oblasti základního výzkumu a příslušnou dohodu s českým ministerstvem školství chceme uzavřít pravděpodobně ještě letos. Dohoda o inovacích byla zaměřena jen na průmysl a vylučovala účast základního výzkumu.

Vaše věc: Období zakládání Izraele mělo velice kolektivistický charakter. Uchovalo se z toho něco? Zůstalo to součástí izraelské kultury?

Yaakov Levy: Sdružování v nepřátelském prostředí, jak v zahraničí, v diaspoře, tak v Izraeli, muselo poznamenat naši mentalitu. Naše tisíciletá historie je s tímto jevem velice často spjata. Samotná idea židovského státu jako domoviny Židů se přitom utvářela také v Čechách. V předválečném Československu se konaly tři světové sionistické kongresy, v Praze a v Karlových Varech. Bylo to silné hnutí, mnoho aktivistů začínalo zde, pak se odstěhovali do Izraele a zakládali politické strany, obvykle levicového charakteru. Třeba hnutí, které se orientuje na ideu arabsko-židovské spolupráce, založil imigrant z Československa v období mezi válkami. Nacházíme tu tedy silné historicko-politické spojení. Vznikalo už před vznikem Československa a vyplývalo z postavení Židů v zemích někdejšího Rakusko-Uherska, kteří pak vkládali naděje ve vytvoření vlastního státu. Roku 1900 Židé tvořili 8 procent obyvatel Prahy. Dnes jich tam je tak pět tisíc.

Vaše věc: Pokud jde o tu arabsko-židovskou spolupráci z pozdějšího období, napadá mne jméno Stefa Wertheimera, který v tomto duchu založil vzorovou průmyslovou zónu Tefen v Galileji.

Yaakov Levy: Jsou i další.

Vaše věc: Zajímavé je, jak jsou v Izraeli silné odbory. Na přelomu roku se dokonce psaloo stávce diplomatů. Jak to dopadlo?

Yaakov Levy: Dohodou, jak jinak. Naše odbory mají jiné ostavení než české, které oslabila komunistická minulost. Zatímco na českém ministerstvu zahraničních věcí je jen asi 40 odborářů, na izraelském ministerstvu zahraničí jsou odboráři všichni. Odbory jsou považovány za pozitivní věc, vytvářely se při vzniku státu a jsou dodnes opravdu velice silné. Stal jsem se členem odborů, hned jak jsem začal pracovat, to mi bylo 16 let, a jsem jím dodnes.

Pokud jde o zmíněný spor odborářů na izraelském ministerstvu zahraničí, technicky jsme vyjednávali lepší postavení pro diplomaty ve vlasti, kde zaostávalo například ve srovnání s Mosadem nebo ozbrojenými silami. Jednání se velice vleklo, protože ministerstvo financí zdržovalo novými a novými odklady. To, k čemu jsme nakonec přistoupili, byly sankce, nikoliv stávka. Sankce spočívaly v tom, že jsme neposkytovali některé služby. Například konzulární služby, ne snad pro Čechy, kteří potřebují víza, ale pro Izraelce. Když se chtěl někdo například na velvyslanectví oženit nebo třeba ztratil pas, tak jsme tu službu odmítli, a to byla ona sankce. Lidem, kteří se na nás na velvyslanectví obraceli, jsme místo toho nabídli telefonní číslo našeho ministra financí - ať mu zavolají, co se děje, když nechce našim lidem přidat. Jednou z obětí byl i český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, kterého jsem nemohl provázet na jeho cestě do Izraele, protože jsem dodržoval sankce. Skončilo to kompromisem, ke kterému patřilo také uznání jedinečného významu diplomatických služeb pro činnost vlády.

Vaše věc: Jsou odbory vždycky tak bojovné?

Yaakov Levy: Byly, ale to už se trochu mění, v důsledku politiky. Je tu také koncept širšího kapitalismu, kdy ubývá zaměstnanců korporací a lidé častěji fungují jako samostatní pracovníci. Viděl jsem například pracovní smlouvu jednoho mého známého. Smlouva má pět stránek - čtyři a půl strany je věnováno povinnostem pracovníka, aby nedošlo k vyzrazení obchodních tajemství společnosti, zatímco práva jsou shrnuta do dvou odstavců. Údaj o mzdě tam není vůbec. Doba je tedy jiná. Mnoho lidí, kteří pracují ve špičkových technologiích, má privátní smlouvy a nespadá pod odbory. Mohou být propouštěni stejně snadno, jako přijímáni. A pak se tu objevuje další věc, lidé na dodavatelskou smlouvu. Někdo pracuje ve společnosti, ale ta nenese odpovědnost za jeho sociální benefity, protože byl najat jen jako subdodavatel, například úklidu, nejrůznější údržby a podobně. Zaměstnanec, který má právo na sociální benefity a je členem odborů, je teď některými politiky prezentován jako obtíž, na kterou je lépe zapomenout.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: rozhovory, zahraniční politika

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.