Konference v Šanghaji

shanghai
6.11.2019 15:12
Dnes a zítra se účastním velké mezinárodní konference za účasti čtyř set delegátů ze sto padesáti zemí, která se zabývá úlohou Číny v dnešním světě.

Kromě toho, zítra dopoledne chci navštívit rozsáhlý a každoročně pořádaný mezinárodní šanghajský veletrh, na kterém jsou zastoupeny také české firmy. Veletrhu se zúčastnili včera při jeho zahájení  kromě prezidenta Číny Si Ťin-pchinga také francouzský prezident Emmanuel Macron, řecký premiér Kyriakos Mitsotakis a například také předseda české poslanecké sněmovny Radek Vondráček.

Jsem zítra  zvědav především na české vystavovatele na tomto veletrhu, ale samozřejmě také na ukázky nejmodernějších technologií, které na tomto veletrhu jsou.

V příloze tohoto krátkého článku uvádím svůj projev účastníkům konference:

 

„Dámy a pánové, vážení přátelé,

téma této konference, které se zabývá přínosem Číny lidstvu, je nanejvýš aktuální. Čína je zcela unikátní civilizací, s historií dlouhou pět tisíc let a s více než dvoutisíciletou nepřerušenou historií své státnosti. Z tohoto hlediska je sedmdesát let moderní historie v dějinách Číny jen poměrně krátkým obdobím. Ale toto období je zejména v posledních čtyřiceti letech nejvýznamnějším v dějinách státu.

Před sedmdesáti lety se 542 milionů Číňanů vydalo cestou, která měla zcela změnit a modernizovat tehdy zaostalou agrární zemi. Čína  měla jen nepatrnou průmyslovou základnu a byla v té době zemí, zničenou válkou s Japonci, v níž ztratila neuvěřitelných dvacet milionů lidí. Země byla zdevastovaná také  následnou občanskou válkou. Čína, která vždy ve své minulosti velmi ctila vzdělanost, byť ve vymezeném společenském okruhu lidí, byla na prahu své nové éry v roce 1949 státem s vysokou negramotností. Bylo zřejmé, že společnost s nízkou obecnou vzdělaností svých občanů se nemůže posunout vpřed. Obyvatelstvo Číny před sedmdesáti lety mělo i nízkou průměrnou délku dožití. Dnes je ale všechno jinak.

Přitom vývoj ČLR v prvních třiceti letech její existence nebyl jednoznačný. Snaha hledat netradiční cesty urychlení rozvoje ekonomiky a celé společnosti, vedla někdy i k opaku.

Velkým úkolem nového státu bylo zvýšit úroveň vzdělanosti, dostat vzdělání do nejvzdálenějších vesnic. A protože po občanské válce zmizela ze země velká část odborníků, musel nový stát, chtěl-li být v budoucnu ekonomicky úspěšný, vychovat celou novou třídu odborníků a manažerů. V podmínkách Číny se samozřejmě jednalo a jedná o miliony lidí s vysokou či nejvyšší možnou kvalifikací. To se zdálo být počátkem 50. let nemožné. Číně se to přesto podařilo. Můj, možná nedokonalý pohled z vnějšku je, že v Číně – a to vlastně v celé této obrovské zemi – se podařilo zorganizovat na výborné úrovni v rámci školství  zejména výuku matematiky. To byl důležitý krok k rozvoji technického vzdělávání, technických oborů v průmyslu i k rozvoji inovační aktivity na vysoké úrovni.

Jestliže před čtyřiceti lety vykazovala Čína HDP (hrubý domácí produkt) podle parity kupní síly na jednoho obyvatele na úrovni cca 2500 dolarů, po čtyřiceti letech intenzivního rozvoje hospodářství, je to dnes přes 18 000 dolarů. Ale nešlo jen o úspěchy ekonomické. Ty byly ovšem základním předpokladem rychlého růstu životní úrovně širokých vrstev lidí a základním předpokladem společenského rozvoje ve všech oblastech. Ve vědě a výzkumu, vzdělávání, v rozvoji zdravotní péče, v rozvoji sociálních programů atd. Jak jsem již řekl, Čína dokázala bojovat proti negramotnosti. Zvýšila razantně obecnou vzdělanost a úroveň vzdělání širokých vrstev obyvatelstva.

Dokázala zlepšit svůj systém zdravotní péče, což se projevilo významným  růstem průměrného věku obyvatel.

Industrializace státu probíhala prakticky od počátku 50. let. Tehdy se do ní zapojila mj. celá řada československých odborníků, kteří pomáhali budovat nový čínský průmysl. Jen tiše připomenu, že v té době Československo patřilo k deseti průmyslově nejvyspělejším zemím světa.

Od roku 1978, tedy od doby zahájení reforem ekonomiky, začal ohromný rozvoj jejího hospodářství s mimořádně vysokými tempy hospodářského růstu. Čínský růst ekonomiky je vlastně od té doby až do dneška tahounem růstu celé světové ekonomiky. Čína se v důsledku toho před několika lety dostala na pozici druhé největší světové ekonomiky. Má přirozenou ambici, během několika příštích let vystřídat v pozici ekonomicky nejsilnější země světa Spojené státy. A v přepočtu podle parity kupní síly je již dnes ve světě ekonomikou nejsilnější.

Toto vzepětí Číny v posledních čtyřiceti letech nemá svým rozsahem v dějinách lidstva obdoby. Způsobila jej podle mého názoru  kombinace několika jedinečných faktorů:

1)  Čína uskutečnila a stále uskutečňuje ohromné investice směřující k modernizaci země, a to jak investice od zahraničních investorů, tak od investorů domácích.

2)  V ekonomice Číny je uplatňován také prvek plánování a rozsáhlých státních intervencí.

3)  Současně je však Čína také fungující tržní ekonomikou.

4) Opírá se o vysoce motivovanou pracovní sílu talentovaných a pracovitých lidí. A doplním, že dnes je už také zemí s nejpočetnější a stále se rozšiřující střední třídou. V současnosti odhadovanou na pět set milionů lidí.

Musím říci, že Teng Siao-pching, otec čínských reforem  byl nejen pozoruhodný, ale také vtipný muž. Když se jej ptali na počátku období reforem, jestli příchod velkých zahraničních investorů nenaruší v Číně společenský systém, řekl: „Když se otevře okno, přijde do místnosti čerstvý vzduch, ale přilétnou také komáři“. Ten čerstvý vzduch byl pro něj evidentně mnohem podstatnější. Čína se otevřela světu.

Jak jsem uvedl, Čína dokázala v posledních sedmdesáti letech úspěšně bojovat také proti negramotnosti, podstatně zlepšila svůj systém zdravotní péče, což vedlo ke zvýšení průměrného dožitého věku obyvatel. Dokázala také z dřívějšího zcela podřízeného a nedůstojného postavení ve společnosti vymanit čínské ženy, což přineslo čínské společnosti ohromný počet předtím opomíjených talentů. Čínská společnost dokázala v dějinách lidstva v nikdy nepoznaném rozsahu zajistit během necelých dvou generací ohromný růst životní úrovně lidí. Z toho vyplývá také pozoruhodná stabilita čínské společnosti. A to je rovněž  velký přínos současné Číny celému světu.

Dnes Čína rozvíjí další projekt, a to ve spolupráci s desítkami zemí zejména v Asii a v Africe, ale i v Evropě a Latinské Americe. Projekt Belt and Road je projektem, který má povzbudit obchodní výměnu,  investice zejména do infrastruktury v desítkách rozvojových zemí, intenzifikovat mezinárodní spolupráci. A tak povzbudit v těchto zemích i v Číně  hospodářský růst a následně růst životní úrovně. Projekt Belt and Road je největší současnou mezinárodní aktivitou tohoto druhu, uskutečňovanou ve světovém měřítku. A to je také velký přínos ČLR světu.“

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.