Marián Kotleba - katalyzátor frustrovaných

obrazek
27.11.2013 08:07
Na hrubý pytel hrubá záplata, zní lidové rčení. Zřejmě tím se řídila většina účastníků voleb předsedy Banskobystrického kraje. Frustrace obyvatel středoslovenského regionu z nepříznivého vývoje ekonomiky, klesající životní úrovně a zjevná nedůvěra ve vládnoucí a zavedené politické subjekty dospěla do kritického bodu. Systém přímé demokratické volby župana (ekvivalent hejtmana) umožnil, že se při účasti pouhé čtvrtiny voličů dostává do čela banskobystrického regionu radikál, individualista prakticky bez širšího stranického zázemí a politických spojenců, kritizující všechny kolem a nabízející jednoduchá a rychlá řešení.

Sedmdesát tisíc hlasů z celkového počtu více než půlmilionu oprávněných voličů stačilo, abychom byli (před zraky mlčící většiny lhostejných, kteří nevyužili své právo volit) svědky mocenského vzestupu člověka, jehož ideje, metody a vzory pochází z nejhlubšího suterénu.

Živnou půdou Mariána Kotleby je konflikt, strach a hněv. Svůj hněv míří již dlouhá léta na Romy, v posledních letech ale také na zlodějské a zkorumpované politiky či „zbohatlíky“, s čímž evidentně slaví úspěch. Hraje přímo do noty rozhořčeným občanům, kteří se od etablovaných politických stran nedočkali kýženého řešení problémů, mezi kterými vyčnívá zejména nezaměstnanost (v regionu až 30%), zdražování, nedostatečné sociální jistoty a neefektivní hospodaření s veřejnými prostředky.

I když v poslední době zarputile zdůrazňuje, že proti pracujícím a spořádaným Romům nic nemá, je z jeho vystoupení patrné, že jimi opovrhuje (neřekne jim jinak než "cikáni"). Je smutné, že se v tomto shodne s velkou částí populace. Zejména s těmi, kteří mají problém vyjít s platem či důchodem. S těmi, kteří s hněvem poukazují na dávky a dotace vyplácené romským rodinám, které považují za neadekvátní a nezasloužené. Přenáší tím odpovědnost za životní podmínky v zemi na sociálně vyloučené, přičemž oni samotní jsou často zacykleni v koloběhu chudoby a beznaděje. Kromě těchto kopanců do bezbranných se ale Kotleba prezentoval, a to mu nikdy nikdo "neodpáře", i jinými ohavnostmi.

Kotleba se totiž hrdě hlásí k velmi nešťastnému a temnému období pomnichovského Slovenského státu. Hlásí se rovněž k odkazu prezidenta tohoto státu Jozefa Tisa, proslulého zejména spojenectvím s Hitlerem, arizací a transporty slovenských židů a Romů do vyhlazovacích táborů. Slovenské národní povstání interpretuje jako židovsko-bolševický puč. Donedávna si liboval v replikách gardistických uniforem s insigniemi nápadně připomínajícími svastiku a wehrmacht.

I modernitu interpretuje po svém, spatřuje vnitřního nepřítele v Romech a v sociálně vyloučených dlouhodobě nezaměstnaných „parazitech“, ke kterým přidává zlodějské politiky, úředníky a korupčníky. Nezapomíná však ani na židy, které ale spíše vnímá jako vnější hrozbu – požaduje vystoupení SR z NATO, které považuje za teroristický pakt poskytující především ochranu židovskému státu.

Svůj aktuální politický program shrnul do desatera, které kromě „odstranění zvýhodňování nejen cikánských příživníků“, má za cíle i „donutit politiky nést odpovědnost za svá rozhodnutí“, chce prokazovat majetek politiků, prošetřit privatizaci a rozkradený majetek navrátit státu.

Silácky působí také ambice založit domobranu (z řad „slušných lidí“ – jak jinak) a rozšířit právo používat při své ochraně zbraně. Zbraní pro ochranu slovenské ekonomiky má být zavedení snížené 10% sazby DPH na produkty domácích výrobců, zabránění skupování Slovenské půdy cizincům, či zvýšení dotací zemědělcům. Cílem je samozřejmě také potravinová a energetická soběstačnost.

Odmítá omezování suverenity členských států EU a vyznává se, že nikdy nepodpoří jakoukoliv formu státní pomoci soukromým bankám či cizím neodpovědným vládám. Je za obnovení slovenské koruny. Zpřísnění kontroly nelegálního zaměstnávání cizinců, imigrační a vízové politiky je samozřejmostí.

Požaduje vystoupení SR z NATO a stažení slovenských vojáků z „okupačních zahraničních misí“. Jakožto učitel dbá i na otázky vzdělávání a výchovy, kterou staví na „tradičních národních a křesťanských principech“. Učitelům pak chce navrátit autoritu a důstojnost a to zejména ve vztahu k dětem ze „zbohatlických a asociálních rodin“. Závěrem desatera je deklarování podpory tradiční rodiny a vymezení proti homosexualitě.

Z programu je patrný důraz na ochranu. Apel na hrozby a nebezpečí je ostatně Kotlebovou oblíbenou parketou. Až fanaticky působí jeho aktivismus, kterým se prezentuje již řadu let na návsích a náměstích slovenských obcí a měst. Sám je pro svou věc velmi zapálen i proto jeho projev vyznívá upřímně a zapaluje druhé. Působí upjatě, přísně a disciplinovaně – není divu, že je pro mnohé ideálem tzv. pevné ruky, která se s ničím nebude párat. A právě po takovém typu politických vůdců se nyní zvyšuje poptávka obyvatel. Znejistěné a skeptické lidi ještě více postraší, čímž navodí pocit sdíleného strachu, který pak rozbíjí siláckými sliby radikálních řešení. Posluchačům tak poskytuje chvilkovou úlevu a prchavou naději.

Jako aktivista Kotleba pracuje již léta s negativními emocemi. Jako politik a hlava kraje, ale nyní bude nucen činit konstruktivní a věcná rozhodnutí a to v různých oblastech veřejné politiky. Získáním moci a odpovědnosti se jeho role mění a bude zajímavé sledovat, jak se s tím vyrovná. Bude se potýkat s hledáním nejenom pro něj přijatelných řešení, s hledáním konsenzu, kompromisů.

Jeho pozice je však komplikovaná, nemá totiž žádné otevřené spojence – kromě něj se do krajského zastupitelstva neprosadil žádný z jeho spolustraníků. Další komplikací je jeho neústupnost. Patrně jej hejtmanská funkce, se vším co k tomu patří, a prostředí regionální politiky příliš nezkultivuje. Rád bych se mýlil, ale domnívám se, že je příliš radikálním prvkem k tomu, aby se přizpůsobil – lze očekávat, že bude činit potíže a bude často v opozici proti krajskému zastupitelstvu. I když neprosadí své, bude z toho profitovat jeho rostoucí věhlas u frustrovaných a skeptických obyvatel. Ještě o něm určitě uslyšíme.

Obávám se však, že uslyšíme i o dalších. Zhoršující se životní situace, rostoucí skepse, obavy a nejistota ve spojení s nízkou důvěrou ve vládnoucí a zavedené politické strany a jejich představitele přímo nahrává vzestupu dalších radikálů a to nejen na Slovensku, ale i Čechách a na Moravě, zejména v oblastech s vysokou nezaměstnaností a vysokým podílem Romského obyvatelstva nebo imigrantů.

peter-kokavec
sociolog, analytik politické strany LEV 21

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

A abychom se nedmuli pýchou v našem Česku, tak pouze vyjímám ze zprávy ČTK z dnešního dne:

"Vláda ve středu jednomyslně schválila pravidelnou zprávu o stavu romské menšiny v České republice.  Materiál kabinety projednávají pravidelně od roku 2005.

Zpráva je velmi kritická a uvádí, že situace v oblasti vzdělávání se nezlepšuje a v oblastech bydlení a zaměstnanosti je zhoršení alarmující.  Zpráva konstatuje, že ve vyloučených lokalitách se nezaměstnanost Romů pohybuje mezi 70 a 100 procenty.

Alarmující je situace romské mládeže ve věku mezi 15 a 26 lety, která čelí 61procentní nezaměstnanosti. Navíc 77 procent z nich nemá žádnou pracovní zkušenost, uvádí materiál."

 Konec citátu. Především to třetí číslo je katastrofální z hlediska budoucnosti. Zpráva neuvádí, jestli byla přijata nějaká opatření. Tipnul bych si, že to vláda v demisi má notně "za pár".

 

antoninsebek

Pokusím se smočit si čumec i do tohoto tématu, které někteří raději nekomentují. Zdroje z tohoto dění mám docela přímé - od příbuzných ve Slovenské republice. Myslím, že byste se Slováky (gádži) neměnili. Cikánů je na Slovensku řádově 10 a více procent. Malá poznámka: oslovení Rom je nepřesné (byť to vymysleli na nějaké konferenci). Rom (stejně jako např. Dóm či Olach) je PODMNOŽINA od označení Cikán. Slovo Cikán je běžně používáno ve světě (Francii, Rusku atd.) Takže toto bych novému županovi nevyčítal.

Prohlašuji, že plně uznávám, že každé malé dítě má naprosto stejné geny, ať se narodí s jakoukoliv barvou pleti. Každé dítě má tedy potenciál na stejný vývoj jako děti z většinové populace. Rozdíl je v tom, že U NĚKTERÝCH (opakuji: u některých) nepřizpůsobivých lidí jakékoliv pleti se těmto dětem nedostává dvou věcí: 1/domácí výchovy k základním životním úkolům (osobní hygienta, umět číst, psát, počítat, kreslit apod.) 2/příkladů z nejbližšího okolí (chození do práce, plánování, rodinný rozpočet, denní režim, vztah k alkoholu apod). To se vryje do podstaty osobnosti nového občánka více než si myslíte. V tom je jádro pudla.

Nevím, jak toto chce pan Kotleba a jeho stoupenci vyřešit. Ale pokud se nezačne tady, u malých dětí nejpozději od jednoho roku věku, potom je OPĚT věc předem ztracená. Jako už kolikrát a nepomůžou v tom další peníze, komise, placení poradci či placení aktivisté atd.

V čem však pana Kotlebu nechápu, je hodnocení, které dává jednomu člověku z historie Slovenska: to jest Jozefu Tisovi. Nevím, zda to dělá z neznalosti nebo záměrně. Tady se to často plete, vzhledem k označení těch zločinckých band příjmením jiného, ve válečné době již nežijícího politika - Andreje Hlinky. Prosím - opět to uvádím v maximální zkratce.

Pan Kotleba je "produkt" přímé volby, A zmíněná volební účast (25 procent) je při volbě županů na Slovensku nadprůměrná, opravdu. To je další drobná nepřesnost.

 Ano, bude v tomto případě ve své funkci "osamocen".  Ale čertovo kopýtko je v tom, že o malé části opatření bude moci rozhodnout SÁM. A pokud se bude setkávat s (v Česku "oblíbenou") absolutní netolerancí, tak mu to u lidí přinese naopak kladné body ("on to chtěl řešit, ale nebylo mu to schváleno"). Takže klidně mohou na Slovensku vstát noví bojovníci. Hlavně proto, že řešení nejpalčivějších problémů je otázka na desetiletí. Pokud se vůbec správně začne...