Nákladové nádraží Žižkov - kulturní památka nebo administrativní komplex?

obrazek
21.3.2012 22:58
Přestože nejslavnější éra nákladového nádraží Žižkov trvala jen třicet let, stále se jedná o jednu z nejdokonalejších funkcionalistických průmyslových staveb u nás a ve své době provozně nejdokonalejší nádraží v Evropě. Památkovou ochranu tohoto místa zrušil ministr Jiří Besser, nová ministryně Alena Hanáková část nádraží jako kulturní památku znovu potvrdila. Tahanice kolem statutu nádraží budou pravděpodobně pokračovat, protože velkolepému projekt bytového a administrativního komplexu společnosti Žižkov Station Development chce být mnohými realizován.

Typově je stavba nákladního nádraží Žižkov podobná dvěma pražským stavbám, které jsou památkově chráněny od roku 2002: veřejnému skladišti v Holešovickém přístavu a poštovnímu skladišti ve Vysočanech. Městská část Prahy 3 však v posledních letech nepovažuje tuto svou součást za ednoznačně historicky cennou budovu. Mluvčí Prahy 3 Jan Sotona ji dokonce v dubnu 2010 označil za barabiznu z krabic, která vypadá jako z reálného socialismu...

Část objektu nákladního nádraží Žižkov - trojkřídlá hlavní budova, dvě symetricky umístěné vrátnice a dochovaného oplocení v ulici Jana Želivského již byl za památku jednou prohlášeno, po odvolání vlastníka ale tehdejší ministr kultury Jiří Besser rozhodnutí zrušil a vrátil případ památkářům k přezkoumání. Památkový odbor dospěl tedy podruhé k rozhodnutí, že nákladové nádraží je díky nezpochybnitelné historické, technické a architektonické hodnotě kulturní památkou. Letos v únoru 2012 prohlásilo ministerstvo kultury za kulturní památku tentokrát již pouze hlavní budovu a je pravděpodobné, že i proti tomuto rozhodnutí podá znovu Developerská firma Sekyra Group s pověřením Českých drah, které jsou majitelem většiny pozemků i budov, protest formou takzvaného rozkladu. Mají totiž zájem zde začít výstavbu velkého administrativního a obytného komplexu až pro 15 tisíc lidí.

Důmyslné a originální propojení výtahy a tunely

Pravidelný provoz nákladového nádraží Žižkov byl zahájen v březnu 1936. Nádraží o rozloze 38 hektarů sloužilo především k překládce a skladování potravin a uhlím a též k vývozu zboží z Prahy. Funkcionalistické budovy navrhli Karel Caivas a Vladimír Weiss, tratě projektoval Miroslav Chlumecký. Provozní budova železobetonového skeletu má dvě čtyřtraktová křídla se dvěma patry a dvěma suterény. Podél přízemí vedou zastřešené rampy – z vnitřní strany vagónové a z vnější automobilové. Křídla jsou složena z modulů o sedmi polích, spojených půlpoli s prosklenými fasádami. Severní křídlo, určené pro dopravu z Prahy, má těchto modulů šest, jižní křídlo jich má osm a dosahuje tak délky přes 350 metrů. Rampy a prostory byly rozděleny na ty, v nichž se zbožím manipulovaly státní dráhy, a na ty, které byly pronajaty soukromým dopravcům. Obě křídla jsou propojena jak v suterénu, tak ocelovými můstky nad kolejištěm. Šestipatrová správní budova je orientovaná kolmo na provozní křídla a souběžná s ulicí Jana Želivského, předsazená fasádu je pokrytá kabřincovým obkladem. Na pravé i levé straně od budovy jsou symetricky umístěné vrátnice z ulice za pravou vrátnicí je samostatný objekt vodárny. Novinkou v případě této budovy byly patrové objekty skladišť propojené výtahy s propojujícími tunely v suterénu, nekolidujícími s drážní manipulací v přízemí objektu. Dopravní význam stavby začal klesat s dobudováním potravinového skladiště ve Strašnicích v roce 1966. Provoz nádraží byl ukončen v roce 2002 a budovy jsou od té doby pronajaty různým firmám, které je využívají jako skladiště či obchody.

Nápadů co s nádražím je dost

Nádraží nebyla stavěna jen jako dopravní uzly, ale především jako přirozené středobody měst, místa setkávání a uzly společenského dění. Vysloužilá nádraží a železniční areály jsou po celém světě průsečíkem názorů, jak se postavit k jejich budoucnosti. Jak vyplynulo z mezinárodní konference Pražská nádraží ne/využitá, která proběhla 8. března, příkladů z Evropy, jak nádraží využít opravdu užitečně, je dost. V případě nákladového nádraží Žižkov se již například shodl ministr dopravy Pavel Dobeš s ředitelem Národního filmového archivu Michalem Bregantem na tom, že by se by se mohlo stát novým zázemím pro tuto renomovanou kulturní instituci místo plánovaného místa v Nových Butovicích na Praze 13. O tom, jak si možnou podobu žižkovského nádraží představují studenti Fakulty architektury a Fakulty stavební ČVUT, se mohli přesvědčit také návštěvníci pražské Galerie Jaroslava Fragnera (více na www.gjf.cz). Podle Pavla Kaliny, historika umění z ČVUT, si žižkovské nádraží přímo říká o ještě trochu jiný developerský přístup: „V Praze stále chybí model Kunsthalle, jakýsi chrám lidského života a tvořivosti, který by byl protiváhou Svatovítské katedrály na opačném břehu Vltavy.“ Na mnoha úspěšných příkladech ze zahraničí je navíc možné doložit, že podobně koncipovaný „magnet“ pro veřejnosti a kvalitně řešená veřejná prostranství mohl podnítit i další komerční rozvoj.

katerina-vaclavu
Vystudovala Fakultu humanitních studií, obor Elektronická kultura a sémiotika. Na volné noze pracuje jako redaktorka internetových stránek. Zajímá se o filosofii člověka, umění a především literaturu.
Klíčová slova: kultura, Praha, volný čas

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.