Naše drahá vláda

7.3.2011 22:55
Nečasova vláda si opět vybrala neomylně nejnevhodnější krok - chystá se zdvojnásobit daň z potravin v době, kdy možná stejně prudce poroste i jejich cena. Zdá se, že na nás valí další krize, která bude kombinací ropného a potravinového šoku.

Ceny potravin a ropy rostou do rekordních výšin, to je fakt. Debatovat můžeme jen o příčinách. Nejspíš jich bude víc. Revoluční pohyb v muslimských zemích je jen jednou z nich. I když šlo o povstání mladých vzdělaných příslušníků středních vrstev, kterým pomáhaly k rychlé mobilizaci protivládních sil moderní technologie, mohla se opřít o zoufalství obyčejných lidí, a ta byla vyvolána drahotou a nedostatkem potravin. Uklidnění tedy vyžaduje zvýšení nabídky dostupných (dotovaných) potravin pro ty, kdo předtím jedli méně. To zvedne poptávku a přitlačí na cenu. Země, které mohou platit ropou, na větší a dražší dovozy mají. Možná přispějí i méně šťastným sousedům, protože situace je opravdu zlá.

Dovozy potravin do bohatých muslimských zemí však představují jen drobek ve srovnání s tím, co budou potřebovat Čína, Indie a další rychle rostoucí nové ekonomiky. Zejména Čína je ve dvojích kleštích – prožívá katastrofální sucho a zároveň potřebuje uspokojit větší část obyvatelstva, ve kterém vzniká pocit, že desetiletí prudkého hospodářského růstu šla mimo ně. Kde však tolik potravin brát? Přičtěme k tomu neúrodu v Rusku, prodlužující se období sezónního sucha v Indii a Brazílii, katastrofální záplavy v zelené části Austrálie, erozi půdy v Africe a klesající hladiny spodní vody všude ve světě a je zřejmé, že jde o zcela novou situaci, která taky bude vyžadovat zcela nový přístup.

Tušíme i to, proč roste cena ropy. Výpadky v zásobování okamžitě ukázaly na potřebu zvyšovat strategické rezervy. A tak zatímco produkce mírně klesá, poptávka naopak roste. Cena ropy se usadila nad hladinou 100 dolarů za barel, a to se toho zatím moc neděje. V Libyi to možná končí, ale přesunou se nepokoje i na Arabský poloostrov? Pondělí mělo být prvním Dnem hněvu ve velkých saúdských městech. Analýza Stratforu připomíná, že ne všechna ložiska ropy a plynu v Saúdské Arábii, Kuvajtu nebo Kataru jsou uprostřed pouště, která by je svým způsobem chránila. I to však může být jen podružný argument, protože primární konflikty nebývají o ropu, ale o vládu. Na ropu dojde až o chvíli později.

Na internetových stránkách Roubini Global Economics (americký profesor Nouriel Roubini na sebe upozornil nejpřesnější předpovědí poslední krize) lze najít úvahu, že komodity budou drahé nejméně do roku 2015, než zasáhne přizpůsobení vyšší nabídky a relativně nižší poptávky bouřlivě narůstající globální střední třídy. Co se však stane mezitím? Ekonom Ephraim Leibtag v ročence amerického ministerstva zemědělství na začátku března vyslovil obavy, že ceny potravin letos vyletí stejně vysoko jako v roce 2008, kdy způsobily hladové bouře a občanské protesty zejména v rozvojových zemích. Mezitím však chudli lidé i jinde.

Ropa a současný model průmyslového zemědělství spolu velmi úzce souvisí. Naše zemědělství je závislé na levné ropě. Poměry mohou být trochu jiné, než jak je popisuje americký novinář Bill McKibben v kultovní knize Deep Economy, ale připomeňme si je aspoň pro inspiraci. Produkce jednoho bušlu kukuřice z amerického Středozápadu znamená spotřebu jednoho galonu ropy. Nemusíte si to přepočítávat. Důležité je, že čtvrtina této ropy se spotřebovala na výrobu minerálního hnojiva, 35 procent na pohonné hmoty pro farmu, 7 procent pro zavlažovací systém a zbytek na pesticidy, sušení zrna a další procesy na farmě. Energetické náklady zemědělství přitom rostou zhruba dvakrát rychleji než úroda. Ale tuto úrodu ještě potřebujeme prodat. Zpracování, balení a doprava potravin po světě pak spotřebuje čtyřikrát víc ropy než samotná dodávka kukuřičného zrna. Je zřejmé, že i bez velkých šoků tahle cesta daleko nevede.

Vysoké ceny ropy mají i své výhody – dávají větší šanci alternativním zdrojům energie. Britský místopředseda vlády Nick Klegg (konzervativec) a ministr životního prostředí Chris Huhne (liberál) v obnoveném růtu cen ropy spatřili příležitost, jak oživit úsilí o maximální snížení britské závislosti na dovozu energií. Mají v tom podporu premiéra Davida Camerona. Potřebují ji, protože podle serveru businessgreen.com v uplynulých měsících vláda nebyla jednotná. O vyhlídku „nejzelenější vlády v historii“ příliš nestála ministerstva financí, dopravy a místního rozvoje, zatímco klíčový význam jí připisovalo ministerstvo pro energie a klimatické změny (!) spolu s úřadem vlády a premiérem. Británií teď koluje obava, že ropa může stát až 220 dolarů za barel. Jedna z vynalézavých politik, která má zprůchodnit obrovské investiční náklady zateplování budov a zvyšování energetické efektivnosti zařízení, spočívá v tom, že investiční náklady nese dodavatel a získá za to podíl z výsledných úspor (Green Deal). Doplňovat by to měla Zelená investiční banka.

Naše opravdu drahá vláda na jde jinak (jak ukázala i DPH). Potom, co se podařilo nečinností úřadů zdiskreditovat solární energii, nastupuje dlouhodobý „národní akční plán“, který bude alternativní zdroje tlumit a nezapojovat. Avšak zatímco cena fosilní energie stále roste, ceny zařízení pro alternativní zdroje klesají. A pokud ropa poroste rychle, potkají se brzy.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

racek
Jinak ke konci článku, nějak tak to vidím i já. Ceny se mohou v budoucnu potkat. Právě tohle dělá německá vláda. Ale, jako vždy, hrr na ně taky není řešení. Jak je vidět u těch solárek. Fosilní a jaderné zdroje ovšem nahradit nelze, právě pro jejich vysokou pohotovost výroby a schopnost tlumit výkyvy, což u alternetivních zdrojů nejde. Též uskladnění energetických přebytků zatím není příliš vyřešeno nebo je velmi drahé.
jaroslav
Tihle kluci jsou opravdu zadarmo drazí.
racek
No, abych dodal, uvažuje o snížení cen benzínu ...