Nejtepleji za 3 miliony let

horká pláž
10.8.2021 10:42
Vědečtí reprezentanti 195 států světa zveřejnili další zprávu IPCC o klimatických změnách s detaily o jejich fyzikálních základech a možném dalším vývoji. Důležité zjištění – skutečný vývoj je horší než předpovědi. Když se to vymkne z ruky, bude nejtepleji za 3 miliony let.

Globální oteplení o 1,5 stupně Celsia může přijít už roku 2040, varuje dlouho očekávaná zpráva Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC). Úspěch bude, když je zastavíme. Na pevnině je oteplení o polovinu vyšší než v povrchových vrstvách oceánu. Blíže k pólům je oteplování rychlejší, Česko už má za sebou dva stupně a v arktických oblastech to může být i 8 stupňů Celsia. Vyšší teplota v Arktidě se nás týká, může se ohlásit vpády studeného nebo mrazivého vzduchu v důsledku narušení polární cirkulace. Vlhkost z rozmrzlého moře zase přichází jako dubnové přívaly sněhu.

Další zjištění – růst teplot můžeme zabrzdit, ale máme na to jen pár let, aby se nevymklo z rukou. Ta dosažená teplota však nezmizí, proto budou pokračovat častější a intenzívnější extrémní jevy jako tání ledovců, stoupání mořské hladiny, extrémní sucho, povodně, požáry a hurikány. Kdybychom však nezasáhli, bude to mnohem horší. Teplotu sníží až aktivní odebírání skleníkových plynů z atmosféry, což zatím moc neumíme.

Dlouho odkládaná reakce si vybírán svou cenu. Její vyčíslení je vidět také na evropském trhu s emisními povolenkami, kde se ceny v posledních dnech vyšplhaly na 55 euro, tedy nad 1400 korun. Je to dvakrát víc, než byly dlouhodobé české předpovědi, ale podle klimatologů mohou tyto ceny vystoupat i na 200 euro za tunu emisí. Politici budou mít úkol, jak zabránit tomu, že půjde jen o transfer bohatství od spotřebitelů k elektrárenským společnostem.

Když už jsme se dotkli toho trhu, který vystoupal na rekordní úroveň už pár dní před zveřejněním zprávy IPCC, tam o žádnou vědu nejde. Proto je cenová křivka rozkolísaná, ale může vystihovat trend. Avšak samotné obchodování s emisemi problém neřeší. Vyšší cena povolenek usnadňuje rozhodnutí, zda se pustit do nákladných inovací, které by nakonec mohly vyjít levněji. Samotné plátce, elektrárny, ocelárny, však drahý uhlík dusí jenom chvíli, než všechny náklady přesunou na spotřebitele. Za stejné služby získají větší příjmy, zatímco spotřebitelé budou o to chudší. To by byl onen transfer bohatství, navíc s perverzní motivací, kdy zhoršování situace – růst emisí a jejich ceny – je pro znečišťovatele výhodné.

Proto se prosazuje přístup, kdy výnos z povolenek končí ve státní kase, která z něj dotuje programy typu „zelená úsporám“ na zateplování budov nebo obnovitelné zdroje. Objevují se také návrhy na univerzální klimatickou dividendu, kdy by se tento výnos rozděloval rovnoměrně mezi všechny obyvatele. Kdo má podprůměrnou spotřebu, platí méně a vydělá na tom. Ale vstupuje do toho i nerovnoměrnost příjmů, chudší musí vydat za energii větší podíl ze své mzdy.

Jak vidno, z tohohle nás pouhý trh nevytrhne, proto klíčová odpovědnost leží na státní regulaci. A na její mezinárodní koordinaci, aby nebyli zvýhodňováni černí pasažéři, výrobci ze států, kde klima ignorují. Proto jsou důležité regionální „zelené dohody“ nebo světové zprávy, jako ta IPCC, a konference zúčastněných států, jako bude ta v listopadu ve skotském Glasgow. Typická je dohoda, kdy dovoz ze zemí, kde výrobci obcházejí klimatická opatření, aby ušetřili, je zatížen odpovídajícím clem.

Není pochyb, že klimatické změny jsou zdrojem obrovského rizika. Jde o život i velké peníze. Řeknou vám to pojišťovny, které už nejsou ochotné pojistit všechno, nebo investiční fondy, které se musí zbavovat uhelných a ropných investic, aby jim střadatelé neutekli jinam. Je vhodné sledovat dvě vrstvy rizika.

Riziko alfa, to je riziko státu. Stát může udeřit. Velké nadnárodní ropné společnosti už jednají o vhodných ústupových trajektoriích, aby se vyhnuly náhlému zpřísnění státní regulace. Ale stát může i trpět. Když zanedbá globální povinnosti, ztratí konkurenceschopnost a zdraží mu státní dluh, protože mezi prchajícími investory převládne očekávání, že později bude dohánět ostatní překotně, a tedy extrémně nákladně. Tohle je riziko České republiky, která zatím nabízí jen poloviční podíl obnovitelných zdrojů ve srovnání s potenciálem, jak ukazuje čerstvá studie Centra pro otázky životního prostředí na Karlově univerzitě v Praze.

Hospodářské subjekty musí zároveň druhým okem musí sledovat, co dělá konkurence, zda se nedostala technologicky dál. To je riziko beta, riziko na úrovni jednotlivých výrobců. Ti nesmí pustit ze zřetele, že spotřebitel bude hledat levnější a spolehlivější variantu zdražené služby nebo výrobku. Čeká nás těžká doba. Velký tlak na změnu je přítelem převratných inovací, ale ne každé to vyjde. Avšak i ten, kdo zkouší jen drobně vylepšit to, co dělal vždycky, může skončit v moři utopených investic. Na státu je povinnost přidat na vědu, vzdělanost a veřejné poradenství, třeba na úkor tanků a vrtulníků, jinak se z tohoto největšího národního ohrožení v historii nevyhrabeme.

Samotná zpráva IPCC je těžké čtení, proto je snaha ji přenést do přehledných tabulek a grafů, aby jí porozuměli i politici. Když nechceme studovat tisíce stran vědeckých studií, ze kterých byly zveřejněné poznatky stovkami expertů vydestilovány, můžeme se podívat do její Executive Summary čili shrnutí pro rozhodovací sféru.

https://www.ipcc.ch/2021/08/09/ar6-wg1-20210809-pr/ 

První část 6. zprávy IPCC, s jejíž přípravou se začalo roku 2017 a byla dokončena v důsledku pandemie až s ročním zpožděním, se věnuje se fyzikálním základům klimatických změn. V příštím roce navážou zprávy o možnostech snižování emisí, přizpůsobování a souhrnná zpráva, která napoví, jaké nástroje mohou další vývoj ovlivnit.

Letos je možná představa teplejšího léta vítaná, ale pokud překročíme zbylý uhlíkový rozpočet a pošleme do atmosféry víc než 400 gigatun uhlíku, hrozí vzestup teplot, jaký byl na Zemi naposledy 3 miliony let. Jinými slovy, takový vzestup teplot nás zanese do časů před člověkem. Příroda si poradí, lidi asi ne. Riziko spočívá v bodech zlomu, jako je uvolnění metanu z roztátého permafrostu, zastavení Golfského proudu, zrychlení odtávání polárního ledu, vysychání Amazonie a spousta dalších. Nejde tedy jen o to, číslo, o kolik stupňů je tepleji, ale také navazující mechanismy, které teprve začínáme podrobněji poznávat.

Zveřejnění zprávy jsem sledoval na tiskovce Akademie věd ČR. Do sálu jsem se nevešel, ale dali mi link na Youtobe, kde to visí i teď, ale musíte začít až na čase 2:23 (pokud nechcete černo před začátkem a potom dost nesrozumitelný přenos z úvodní mezinárodní tiskovky).

https://www.youtube.com/watch?v=CS4J7EsrN90

 

Z toho nabídnu jen poznámky:

Radim Tolasz, zástupce ČR v IPCC o fyzikálních základech klimatických změn

  • zpráva je zhruba o rok posunutá, protože jednání online není tak snadné
  • harmonogram se posunoval, ale tím se do zprávy dostaly čerstvější informace, poslední je z ledna letošního roku
  • odhad 4 tisíc stránek a 14 tisíc zdrojů, které posuzovalo 234 autorů
  • to hlavní je v technickém shrnutí, zatímco shrnutí pro politiky na 30 stranách už je jen rozcestník, kde co hledat
  • oceán a pevnina pohltily 60 procent emisí skleníkových plynů, poradí s tím, ale zbylých 40 zůstává v atmosféře
  • plocha arktického ledu se zmenšila o 40 procent na konci léta, o 10 procent na konci zimy
  • teplota vzroste na úroveň, jaká tu nebyla 3 miliony let
  • zprávy zatím nepočítá s plyny z mokřadů, požárů a permafrostu, to bude příště
  • oceán byl před 125 tisíci let o 5 metrů výše, míříme tím směrem (prý za stovky až tisíce let)
  • přibývá teplých a studených extrémů, odtávají ledovce, taví se permafrost
  • uhlíkový rozpočet – pro 1,5 stupně Celsia zbývá 400 gigatun uhlíku
  • dosažení čisté nuly (do atmosféry nic navíc) zvrátí růst teploty, ale budou pokračovat ostatní změny – třeba odtávání ledovců nebo zvyšování hladiny oceánu; teplota přestane růst, ale bude dlouho nahoře

 

Marie Šabatská, polární ekoložka z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity

  • studuje kryosféru, zmrzlou vodu, 20 let jezdí do Arktidy i Antarktidy
  • rok 2020 byl druhým nejteplejším rokem od roku 1950
  • roční objem emisí se sice snížil o 10 procent, ale to nemělo vliv na teplotu
  • oteplování není rovnoměrné, oceány se oteplují pomaleji, pevnina rychleji
  • ČR se oteplila o 2,2 stupně
  • polární oblasti se oteplují dvakrát rychleji, ale někde je to o 4 až 8 stupňů nad průměrem referenčního období posledních 30 let
  • oteplování planety vykazuje lineární korelaci mezi průměrnou teplotou a akumulací CO2 v atmosféře > víc CO2, vyšší teplota, jak prosté
  • loni byl druhý rok, kdy bylo arktického ledu nejméně v historii, první byl 2012
  • loni bylo o 70 % méně ledu než dlouhodobý průměr, důsledek vysokých teplot na Sibiři a požárů lesů
  • arktický let je roztrhaný, dá se tam plout běžnou lodí
  • v září 2050 pravděpodobně uvidíme severní pól bez ledu
  • množství arktického ledu ovlivňuje počasí i u nás
  • sníh v dubnu – je-li méně arktického ledu, do vzduchu jde více vlhkosti
  • vyšší teplota v Arktidě – vpády mrazivého vzduchu do Ameriky nebo Evropy
  • Světové ledovce odtávají – do roku 2050 zmizí v každém případě polovina ledovců v Alpách
  • ústup ledovců ohrožuje lidi v horských oblastech, změna je zbaví dostupných zdrojů obživy
  • roztavený permafrost může odhalit zdroje dávných epidemií, třeba španělské chřipky
  • v Grónsku bylo v minulých dnech 20 stupňů, už předtím tam led odtával tempem milion tun za minutu
  • body zvratu – vzestup vody o 1,2 stupně může vést ke kolapsu Antarktického západního šelfu

 

Pavel Zahradníček, Ústav výzkumu globální změny AV ČR

  • teplota ČR je hodně variabilní, ale od 60. let nastupuje trend prudce nahoru. Všechna poslední desetiletí jsou výrazně nadprůměrná, ale poslední desetiletí přineslo růst dokonce o 0,8 stupně!!
  • v ČR je o 1,9 stupně tepleji, než bylo v druhé půli 19. století
  • v letech 1981–2010 je průměrná teplota 7,9 stupně, v letech 2041 – 2060 může stoupnout na 9,7 stupně
  • změna teploty o 2,2 stupně znamená trojnásobný přírůstek tropických dnů
  • realita je zatím vždy horší než předpovědi
  • extrémy sucha a povodní – byly vždy, ale je jich víc a horších
  • z posledních 24 let bylo v 11 sucho a v 8 povodně a roky 2013, 2014 a 2020 přinesly obojí
  • ubývá jarních drobných deštíků, důležitých pro vegetaci, přibývá letních přívalů a bouřek
  • srážkový souhrn se nemění, ale narostla teplota vzduchu, je větší odpar > vysoká teplota je rozhodujícím vlivem poloviny epizod sucha
  • sucha jsou nyní intenzívnější a častější než v minulosti
  • půdní sucho 18 dnů příroda zvládne, ale příští sucha budou dvakrát nebo třikrát delší
  • roku 2012 byly na jižní Moravě nejnižší zemědělské výnosy za 60 let
  • pokud se zvýší teplota dvojnásobně, ve světě bude ohrožena suchem dvojnásobná plocha půd, kde se pěstuje pšenice
  • nárůst lesních požárů ve světě může přerůst možnosti hasičů
  • zatím jsme měli štěstí, že české požáry lesů neprovázel vítr; nejhorší požár byl roku 2012
  • roku 2012 také v květnu a červnu docházela voda ve studních, to není v historii zaznamenáno
  • přehřátá města – může tam žít až 90 procent obyvatel, ani v noci je nelze vychladit

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.