Němci narazili na rozzlobené trhy

17.11.2010 12:05
Německé zkušenosti s řeckou krizí jsou ty nejhorší – platili to hlavně oni, a teď slyší výtky, dokonce i od řeckého premiéra Jorga Papandrea, že situaci jen zhoršují. Příčinou jsou návrhy německé kancléřky Angely Merkelové na úpravy Lisabonské smlouvy. Mají umožnit, aby příští reakce na podobné události nebyly chaotické a náhodné, ale postupovalo se podle jasného fóršriftu, podle pravidel, které se stanoví předem.

Trhy to však pochopily jako sdělení, že o investice do dluhopisů ohrožených zemí přijdou a rozpoutaly obrovskou vlnu prodejní paniky. A tak i ty země, které zpočátku plán podpořily, zejména ze severu Evropy spolu s Rakouskem či Nizozemím, začínají couvat a dávat najevo, že Berlín se zmocňuje evropského kormidla příliš jednostranně. „Všichni by se měli do tohoto procesu víc zapojit, nemůže to být jen Německo,“ prohlásil podle listu Financial Times polský ministr pro EU Mikolaj Dowgielewitz. Eurokomisař Oli Rehn, který má tuto agendu na krku, vyzývá k „obnově smyslu pro jednotu“ a k ukončení „poněkud rozkladného tónu veřejné debaty“. Její obsah byl dokonce podle jiného zdroje „občas netisknutelný“.

Základní obrysy návrhu vznikly po náhlé schůzce kancléřky Merkelové s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym v polovině října v bretaňském Deauvillu. Počítal jak se zpřísněním postupu vůči těm, kdo nedodržují pravidla fiskální stability (pokuty, ztráta hlasu), tak s větší účasti investorů na nákladech příštích krizí v eurozóně.  V zásadě by to znamenalo, že dluhopisy krachujících státních financí nejprve projdou – obrazně řečeno - holičskou oficínou, kde se jim ustřihne část úrokového výnosu („haircut“). Investoři prostě nedostanou všechno. Dokonce by mohlo být předem určeno, jak se budou investoři na ztrátách podílet a jak přispějí při záchranných operacích – třeba i formou rezervování určitého procenta obchodů ve zvláštním fondu.
 
Nejsou to zcela nové myšlenky, podobně se uvažuje o postupu vůči největším světovým bankám, které by mohly svým selháním rozjet další kolo globální finanční krize. Tato pravidla (Basel-III) byla probírána minulý týden na schůzce skupiny G-20 v Soulu a mají zahrnovat i možnost automatické proměny části preferenčních dluhopisů v kapitálový podíl. Kdo by tedy svými obchody podporoval nezodpovědné chování banky, nemůže být stoprocentně zajištěn a zůstane svázán s jejím dalším osudem.  
 
Němcům se nelíbí, že všechny finanční krize v Evropě platí hlavně oni. Jistou logiku to má, řecké, portugalské a španělské státní dluhopisy kupovaly ve velkém německé banky, takže pomoc mířila víc domů. Jenže ne všichni Němci mají akcie německých bank. Proto by to měli být investoři, kdo nese větší riziko, když se hrne do obchodů, ze kterých kouká větší výnos. Ale nebude to hned. V ústupových bojích nejprve zaznělo ujištění, že nikdo ze současných vlastníků dluhopisů nebude zatažen do probíhajících záchranných akcí a že nový systém by měl být spuštěn možná až roku 2015. Pokud si někdo dovede představit, co se do té doby stane.
 
Nedovede, jak je patrné z chování trhů třeba vůči irským dluhopisům, které teď na tom byly nejhůř. Irové se tváří statečně, protože mají dost peněz do poloviny příštího roku. Irské dluhopisy sice prožívají prodejní paniku, a jak už to s takovými bývá, když klesá cena, letí vzhůru výnos (stejnou částku úrokových plateb si koupím za nižší cenu). To se však týká jen sekundárního trhu, jen privátních vlastníků a jejich obchodů, ale nezvyšuje to náklady státních financí Irska. To by mělo mít vystaráno až do května 2013, do kdy platí současný záchranný mechanismus eurozóny EFSF. Dá se předpokládat, že s dluhopisy, které budou vydávány pro pozdější nechráněné období, už budou trhy nakládat mnohem drsněji. Jenže údaje z trhu ukazují, že tyto drsné podmínky se přenášejí i do části chráněného období. Je to projev nedostatku jistoty, že dnešní záruky vydrží tak dlouho.  
zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.