Netrestejme Maďary, prioritou musí být socialismus

lubos blaha
23.9.2018 11:37
Přední levicový slovenský politik Ľuboš Blaha - poslanec Národní rady SR a předseda jejího výboru pro evropské záležitosti – se jako účastník bratislavské konference Pohledy zleva vyjádřil také k aktuální otázce vztahu levice k tlaku Evropské unie na Maďarsko a osobně Viktora Orbána. Jedná se o hodnocení situace, které zřejmě někteří „levicoví“ stoupenci ostrakizace Budapešti nepochopí, protože s neznalostí často sobě vlastní si z ní udělali fangli své proklamované levicovosti a evropské orientace. Snad budou schopni se nad textem Ľ. Blahy, kterému očividně osud Evropy a levice leží na srdci, alespoň trochu zamyslí.

Evropská unie útočí na Maďarsko a Polsko. Je jen otázkou času, kdy si najde záminku, aby útočila na Slovensko a Česko. A ano, jeden z důvodů je, že střední Evropa má jiný názor na migraci, a proto je důležité vytvářet dojem, že ve střední Evropě je ohrožena demokracie a právní stát.

Ta hra je snadno čitelná: jde o to, aby se oslabila střední Evropa a aby naše argumenty mohli v Bruselu snadněji odbíjet, jakože: vy nechcete kvóty? No jasné, však jste diktátoři, nemáte demokracii a panuje u vás bezpráví. A ještě u vás i vraždí novinářů a máte plné náměstí. Takto nějak to bude pokračovat, buďte si jistí.

V tomto má Orbán pravdu bez ohledu na to, že v Maďarsku i Polsku je co kritizovat, ale to platí i o Německu, Francii či Belgii. To však není důvod k tomu, abychom nyní poučovali jiné státy, jak se mají chovat a trestali je za jejich demokratické rozhodnutí.

V Evropské unii odsuzují Maďarsko a Polsko za vážné nedostatky v oblasti právního státu a demokracie. Zní to tak, jak bychom se bavili o Jižním Súdánu či Saúdské Arábii, ale skutečností je, že důvody jsou mnohem bizarnější: v Polsku tamní vláda stanovila věk odchodu soudců do důchodu, což je prý zasahování do nezávislosti soudů (panebože!) A Maďaři zase přijali zákon, kterému se zvykne mluvit Stop Soros, který má zabránit nelegální migraci.

Při vší úctě - ať máme na kroky polské či maďarské vlády jakýkoliv názor, hovořit o ohrožení demokracie a právního státu je absurdní. Před pár měsíci v Maďarsku Orbán triumfálně vyhrál volby a polští konzervativci vládnou se 44-procentní podporou. Jen připomínám, že podpora francouzského prezidenta se motá okolo 20% a v Německu složily vládu jen proto, že se spojily dva úhlavní protivníci do velké koalice: záhadou je, v čem je toto demokratičtější jako Maďarsko a Polsko.

Nuž av této situaci se od středoevropské levice žádá, aby dělala evropským liberálům užitečného idiota a podpořila trestání legitimních demokratických vlád u sousedů. Prosím pěkně - strčte se někam.

Postavil jsem se otevřeně proti a jsem rád, že stejně učinili i moji nejlepší přátelé v Evropském parlamentu, které jsem si vždy vážil jako přesvědčeno levičáků - profesor Jan Keller z ČSSD a Katka Konečná z KSČM. Oba hlasovali proti rezoluci Evropského parlamentu a stejně bych hlasoval i já.

V celé Evropě krajní pravice a národní konzervativci kradou hlasy levici - berou její dělnického voliče, pracujícího člověka, berou její hlas rozzlobených chudých lidí. Hledat vinu v pracujících lidech je absurdní. Miliony lidí v Polsku i Maďarsku dříve volili levici a ta pak přijímala neoliberální reformy. Tak co se diví?

Polská konzervativní vláda se dnes nebojí otevírat téma znárodnění a rodinám s dvěma a více dětmi dává přes 100 eur měsíčně na dítě, což je mimořádně inspirativní krok v sociální politice. Neříkám to z obdivu, ale proto, aby se levice probudila! A přicházela s ještě silnějšími sociálními opatřeními. Je to jediná šance, jak obstát.

Totéž u jižních sousedů. Maďarská vláda se ostře postavila proti Mezinárodnímu měnovému fondu, což je hlavní pilíř neoliberálního režimu, dokud maďarští socialisté MMF obhajovali. To jsou věci, které pracující lidé nepromíjí. Pointa je, že za selhání levice nelze vinit konzervativce, ale jen sami sebe.

Dlouhodobě tvrdím, že levice se musí vrátit k tradičním socialistickým prioritám. Ochraňovat lidi práce a přijímat radikální sociální reformy. Pokud nám hlasy kradou nacionalisté, musíme být lepší a sociálnější než oni, a ne se přidávat k evropským liberálům a trestat našich sousedů.

Jan Keller to pochopil, protože patří k nejlepším sociologem ve střední Evropě. I když, samozřejmě, lze očekávat, že slniečkári ho označí za nacionalistu a orbánovca, protože tak je to dnes v módě: pokud nejsi liberální multikulturalista, pak si nacionalistický fašista, vybavené.

Bohužel někteří liberální levičáci stále hledají vinu všude jinde, jen ne v sobě. Naparují se, jak bojují proti nacionalismu a jak chrání právní stát a demokracii. To jsou všechno jen nesmysly. Každému z nás jde o demokracii. Každý z nás odmítá fašismus. A nikomu není lhostejný právní stát. Co je však podstatné: pro levici musí být prioritou sociální stát, ne věk odchodu soudců či reformy veřejnoprávní televize.

Pokud jsme se v létě nepřidali k francouzským studentům, kteří protestovali proti neoliberální Macronově vládě, nemáme dnes morální právo protestovat proti maďarské či polské vládě. Pokud jsme tolerovali Blairovi či Schröderovi jeho neoliberální reformy, tak proč dnes vřískat po Orbánovi?

Ještě jednou: pokud jsme nežádali pád Macron za jeho neoliberální reformy, dnes je nemocné žádat pád Orbána za jeho neliberální reformy. Chránit sociální práva je alespoň pro mě důležitější než chránit liberalismus. Říkám to dlouhodobě: našim cílem musí být socialismus, ne liberalismus.

V diskusi zazněly hlasy liberálních levičáků, kteří kopou do Polska a Maďarska. Říkají, že demokracie a právní stát je stejně důležitý jako sociální stát. Souhlasím, jsou situace, kdy ano. Když Pinochet v Chile vraždil levičáků či odborářů a mučil je na stadionech, tak šlo o ohrožení demokracie i sociálního státu. Když Izrael vraždí a chce vyhladovět Palestinců, je to ohrožení těch nejslabších a porušování právní i sociální rovnosti.

Ale když v Polsku příjmu svou úpravu věku odchodu soudců a v Maďarsku zavřou Sorosova univerzitu, promiňte, tak to není ani Pinochet ani Netanjahu. To není nic, co bych považoval za ohrožení demokracie, právního státu a sociálních práv pracujících lidí. Nemůžeme se bavit v abstrakce, toto je konkrétní případ, ve kterém jednoduše Poláci ani Maďaři neselhává tak, že by si zasloužili takové facky od EU.

Edo Chmelár tento věcný spor využil k tomu, aby každého, kdo má jiný názor, označil za podporovatele Orbána, nacionalistu, dobře že ne fašisty. A on je zase to jediné demokratické a humanistické sluníčko, jehož levice zrazuje. Klasika. Nebudu to komentovat, nestojí to za to, takových sporů jsme již měli a vždy se bránil abstraktním moralizováním než průměrný kazatel.

Pocházím z vědeckého prostředí a zajímají mě argumenty, a ne fráze. Čili není na co reagovat. Jen do jednoho prosím nesklouzněme : do nějakých konspirací, ve kterých někdo zosnoval plán, jak ublížit Eduardovi. Proboha, Edo, příště se třikrát zhluboka nadechni, dokud budeš hystericky skákat do řeči za jiný názor a nebudeš pak muset spřádat konspirace.

Braňo Ondruš napsal článek do Slova , ve kterém obhajuje demokracii ve stejném smyslu jako já. A zdůrazňuje, že toho neví dost o rezoluci o Maďarsku. V tom případě se však nepřímé. V teoretické rovině oba uznáváme, že demokracie je důležitá. V té reálné rovině je ale zjevné, že ani v Maďarsku ani v Polsku nevládne žádná diktatura ani bezpráví. Jednoduše v Bruselu chtěli dát našim sousedům po prstech kvůli migraci a našli si záminku, to je všechno. A vidí to každý, kdo trochu sleduje evropskou politiku.

Maďarsko i Polsko levice musí kritizovat za úplně jiné věci: například, šílená rusofobie, kterou cítíme z Polska či odstraňování sovětských pomníků a podobně - to jsou věci, kde musíme tvrdě našich polských sousedů kritizovat. Stejně kritizujme to, že v Maďarsku zanikl levicový deník. To je zcela legitimní.

Ale nesmíme naskočit na hru evropských liberálů, kteří chtějí Poláky či Maďary trestat za něco úplně jiného: za to, že mají jinou vizi Evropy, za to, že odmítají migrační vlny, za to, že se brání před diktátem západních velmocí. V tomto je naopak musíme podporovat.

Jsem rád, že stojím po boku nejvýznamnějších českých levicových intelektuálů, jako je Jan Keller. Jsem rád, že takto to vnímá i většina strany Směr. V tomto stojím i po boku komunistů, kteří rovněž vědí, o co jde. Jsem rád, že na Slovensku cítím podporu většiny české levice a většiny pracujících lidí: ve střední Evropě chtějí trestat Maďary a Poláky pouze liberální elity, ne běžní lidé a zcela jistě ne levicový volič.

Pokud chceme, aby se pracující lidé ve střední Evropě vrátili k levici, musíme je přesvědčit, že nám jde o jejich zájmy, že mluvíme jejich řečí, že chceme hájit jejich sociální práva před kapitálem a že chceme bránit Slovensko před velmocemi a jejich nevládními organizacemi. Když uvidí, že to neděláme a dělají to národní konzervativci, tak jednoduše dají hlas jim.

Tlachání o liberální demokracii, právním státě a evropské rodině levici nepomůže získat hlasy pracujících lidí - ti už mají frází o svobodě a demokracii za ty roky plné zuby. Zatímco žijí v kapitalismu, svoboda a liberální demokracie jsou obvykle jen nástrojem ideologické zakrývání jejich surového zotročení.

Náš dnešní spor v levicovém prostředí není o demokracii ani o právním státě. Ale o těch správných prioritách.

Pro mě je prioritou socialismus. Tečka.

 

Blaha je od roku 2012 poslancem NR SR, je členem poslaneckého klubu SMER-SD, členem strany ale není.  Je vedoucím   Stálé delegace  NR SR v Parlamentním shromáždění Rady Evropy  a členem Stálé  delegace NR SR v Parlamentním shromáždění   OBSE.  Působí jako vědecký pracovník   Ústavu politických věd Slovenské akademie věd  a přednáší na Fakultě sociálních vě  Univerzity sv. Cyrila a Metoděje  v Trnavě. Je autorem několika  knih, nedávno vyšla jeho práce Antiglobalista.

 

 

 

Publikujeme na základě spolupráce se slovenským levicovým portálem noveslovo.sk

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Podľa Francisa Fukuyamu je LIBERALIZMUS  konečná. Demokracia je na ceste k svojmu zániku. Dnes sa už volá Liberálna Demokracia. O pár rokov tu bude čistý Liberalizmus. Vývoj v spoločnosti a v politike nasvedčuje, že Fukuyama sa nemýlil.

V Liberalizme nie je miesto pre Ľavicu. Liberálny neokonzervativizmus ovládne všetky poschodia politiky. Preferencie a výsledky volieb v Európe tomu nasvedčujú. Koniec koncov aj v USA : Demokrati robia tú istú politiku ako Konzervatívci. Rozdiel je už len v názve strany.

Podľa môjho názoru , je tomu tak preto, že de facto i de jure - " robotnícka trieda = proletári " už neexistujú.

Pre Ľavicu zostali len bezdomovci, dlhodobo nezamestnaní a najstarší dôchodcovia.

Príklad : SMER - SD uskutočnil úžasný zákon : vlaky zadarmo pre dôchodcov a študentov. Fantastický Ľavicový čin. No hneď v ďalších prieskumoch klesajú preferencie SMERu , až do dnešného dňa. Tento príklad z reality je dôkaz, že ľudia si nič nevážia, neoceňujú Ľavicovú politiku, ktorá pomáha tým najchudobnejším - lebo už nemáme chudobu. Ľudia v Európe žijú v blahobyte. To 1 - 2%  chudobných Ľavicu z biedy nevytrhne.

Dnešná európska Ľavica sú tárajovia, ktorí  chránia bohatých a migrantov, hlasujú v parlamentoch s liberálmi a konzervatívcami,  skladajú vlády s pravicou - preto schvaľujú aj pravicové a liberálne zákony, podporujú vojenské avantúry v NATO, pritakávajú rusofóbom, podporujú rozširovanie NATO a tým prispievajú k budúcej vojne....  Keby dnešná Ľavica nemala svoju obeť = migrantov, nemala by o čom hovoriť. 

Takže medzi Ľavicou a Pravicou už desiatky rokov je minimálny rozdiel. Avšak, kde sa dvaja bijú, vyhráva tretí - t.j. LIBERÁL.

Súhlasím s autorom článku temer vo všetkom, ale realita je iná, než naše sny o socializme. Je fajn, že niekto ešte takto sníva. Obávam sa, že je to boj Dona Quijota s veternými mlynmi.

Škoda, lebo ako sa vraví medzi normálnymi : Zlatý socializmus.