Nyní je toto území zcela kurdské

katastrofa krestanu obalka
22.10.2019 11:52
"Jakmile obsadili vesnici, zapálili dům Juhanny Abdaroa, zatkli mého muže a dva syny a umučili je k smrti. Bili je všemožnými způsoby, Přikázali jim, ať přijmou islám, ale odmítli. Před mýma očima zastřelil Hursid Bey oba mé syny pistolí. Když jsem viděla, co se stalo, snažila jsem se bránit manžela, ale Hursid mě udeřil do tváře a vyrazil mi dva zuby. Potom manžela zastřelil. Hursid Bey přikázal pomazat těla výkaly. Další čtyři dny požírali mrtvoly psi. Poté Hursid přikázal těla hodit do latríny, stejně jako kříž z kostela. Celou vesnici nechal zapálit a muže zabít. Pak odvedl všechny ženy, panny a děti a odvedl je do kurdských vesnic. Dali jim na výběr: buď islám, nebo smrt. Asi 150 dívek se muselo provdat za Hursidovy kurdské příbuzné..."

Ve stínu arménské genocidy je vyvraždění asyrských křesťanů po tisíciletí žijících ve východní Anatolii a v severní Mezopotámii. Likvidace Asyřanů začala v letních měsících roku 1914 a jednou z prvních asyrských "Lidic" byla vesnice Ardsi (viz.výše). Takových "Lidic" mají Asyřané stovky.

Na jaře 1915 se pod vedením Már Šimuna rozhodli asyrští nestoriáni v pohoří Hakkari klást odpor.

"...po měsíci, kdy naši lidé bojovali proti Kurdům a Haydar Beyovi (turecký místodržící v Mosulu), dorazily i turecké jednotky s děly... Turci okupují naše vesnice a vypalují je. Asyřané teď žijí na vrcholcích hor, od Tijari a Tchomy až po Diz. Umírají hlady, protože nemají dost jídla. Nemáme munici, jsme obklíčeni Turky a Kurdy, naše postavení je zoufalé..."

"Konflikt pro Már Šimunovy nezávislé asyrské kmeny v Kurdistánu začal minulý rok v červenci (1915). Már Šimunovo sídlo napadlo vojsko podporované Kurdy, zničili ho a vyplenili. Většina obyvatel utekla do oblasti Salmásu. Már Šimun byl tehdy ve vnitrozemí s většinou svých mužů. Pravidelná turecká armáda s dělostřelectvem a přibližně 30.000 Kurdy pochodovala na křesťany. Nejdříve zničili čtyřicet vesnic v Berwari, pouze lidem ze sedmnácti vesnic se podařilo utéci. Mnohé ženy byly donuceny přijmout islám. Po dobu čtyřiceti dní se lidé bránili armádě a to pouze mušketami a jinými zastaralými zbraněmi. Když už nemohli odolat dělostřelectvu, utekli do hor. Zde přežívali pojídáním trávy a několika ovcí, které zachránili, denně umírali desítky lidí hlady..."

Navzdory své statečnosti a značným ztrátám na životech nedokázali horští nestoriáni ochránit své domovy a jejich zbytky přešli horami do perského Ázerbájdžánu, který byl pod kontrolou ruských vojsk.

"Nestoriáni ve východním Kurdistánu byli po srdnatém odporu vyhnáni ze svým domovů a částečně zlikvidováni. Jejich pole a domy zpustošeny, Ti, kdo přežili, přeběhli k Rusům a bojují nyní na jejich straně proti Turecku." (Německý vicekonzul v Erzurume von Scheubner-Richter)

Tisíciletá přítomnost asyrských křesťanů v pohoří Hakkari se chýlila ke konci. Dnes připomínají křesťany jen rozbořené tvrze, osady a vesnice, rozvaliny staletých chrámů. Např. v Džilů byl vyrabován chrám Már Zaja ze 4. století, v němž byly uschovány i starožitné čínské vázy z období velkých nestoriánských misií do Asie. Nyní je toto území zcela kurdské, jedna z vůbec nejstarobylejších křesťanských komunit se do své domoviny už nikdy nevrátila.

 

Z knihy Katastrofa křesťanů: likvidace Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši v letech 1914-1923, autorů Michal Řoutil, Petr Novák a Petra Košťálová

 

Poznámka: Publikujeme jako připomenutí značně neznámé historie regionu, kde i dnes dochází k událostem, které by nikoho neměly nechat chladným.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

To je ono ! Je nutné pripomínať históriu, pretože ľudia veľmi ľahko adorujú kohokoľvek, kto im je aktuálne predkladaný ako ohrozované " neviniatko ".  

Mali by to byť žurnalisti, politici, analytici , učitelia , profesori a politológovia + všetci tí, ktorí zasahujú do politiky štátu, ktorí by mali dokonale ovládať dejiny, aby sa história neopakovala, aby sme nemuseli vždy znovu a znovu prežívať to, čo sa už v dejinách odohralo.

Samozrejme, je to len zbožné želanie a teoretická pravda. Inak by sme neboli svedkami tých istých vojen a farebných revolúcií podľa toho istého scenára - až je to neuveriteľne trápne. Napriek tomu ľudia na to naletia. Z toho sa dá usúdiť, že je ľudstvo nepoučiteľné , nevzdelateľné - alebo naopak : autori konfliktov vedia presne čo chcú a čo robia, pritom sa vedome spoliehajú na amnéziu národov.

" Kto je bez viny, nech hodí kameňom " - tiež biblické poučenie, ktoré nikto neovláda.