Oportunismus je hybnou silou vývoje

5.1.2011 14:07
V parlamentních volbách sociální demokracie sice zvítězila, ale vlády se ujala „protivítězné“ koalice. I to je demokracie. Tři se dali dohromady, překročili vlastní předvolební proklamace a mají, či měli, součet hlasů v Parlamentu umožňující vznik vládní koalice. I to je demokracie. Předseda vítězné strany po volbách, bez jakékoliv prodlevy a hledání chyb u druhých složil svou předsednickou funkci.

U nás sice postup jedinečný, neobvyklý, o to více hodný respektu. Zcela v rámci české tradice však namísto ocenění politika, který tento krok učinil, tančí se rádoby vítězné tance nad prý „politickým odchodem roku“ a „politickou mrtvolou“. Nevím, jestli potěchou ducha může být fakt, že až opět vyvstane potřeba po skutečném vůdci opozice, budou možná titíž lidé tančit rádoby upřímné tance nad „politickým návratem roku“. Oportunismus v názorech je této zemi, lidem, médiím a hlavně politikům vlastní.

Odchod vítězného politika však nebyl oportunistickým řešením. Ať už totiž k němu byly názory jakékoliv, bylo to řešení jasné a hrdé a přímé. Zato odklon od proklamací a hrdé hlášení se k oportunistickým řešením v rámci koalice považuji sice za politicky možné, lidsky však pokleslé. Oportunismus ovládá zejména Věci veřejné, které jako kometa sbírali protestní hlasy proti stávajícímu etablishmentu, aby se členy tohoto establishmentu vzápětí plnohodnotně staly.

Za oportunistické považuji tzv. reformní snažení vlády. Škrty v rozpočtových výdajích jsou sice nutné, ale škrtá se pouze na nesprávné straně. Pokud uberu jedněm a nedotáhnu škrtání do konce tam, kde je skutečně třeba, přijal jsem oportunistické řešení. Pokud nečiním nic s korupcí ve veřejné správě, pouze dokolečka melu o protikorupční vládě, jsem oportunistou. Jen mluvím, ale nekonám. Mistrem těchto řešení je ODS. Vede vládní koalici, ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti určuje limity vlády strana menší, věkem batole, ale vedená matadorem z nejzkušenějších a z nejflexibilnějších. Valdštejn by jemně klopil zrak před tím, jak se dokáží jiná knížata přizpůsobovat skutečným vládcům, ač plebejského původu. ODS vede protikorupční koalici. Pokud je něco symbolem prorůstání korupce do politiky, pak jen těžko budeme hledat markantnější symbol, nežli jsou představitelé ODS. Nemluvím o dlouhodobých řadových členech, mluvím o dlouhodobých neřadových lídrech. Mezi ně patří, ať chce či nechce i matador Nečas. Oportunistická očista. Vrcholem umění oportunismu je pak „očista“ pražské radnice. Bývalí vládci z ODS se stali současnými předsedy výborů. Současní vládci z ODS pak musí všechny své materiály předkládat ke schválení předsedům výborů. Kanceláře bývalých vládců byly pouze přesunuty do jiných kanceláří, ze kterých byli vyhozeni řadoví úředníci. Město má rekordních osm uvolněných předsedů výborů. Kupodivu všichni mají své sekretariáty, kanceláře, vliv. Kupodivu všichni jsou bývalí radní. Oportunismus jako ušitý. Nový primátor je tak jen zřetelnějším úkazem skutečné povahy současné vlády. Vládnou stále ti samí, reformují to, co sami nastavili, do popředí vystrčí mediálně zdatnou a rádoby čistou figuru. Figura se zamaže. Nečas už svůj skandál, který nezvládl, má. Svobodu čeká. Kníže a Tůma se ho dočkají v resuscitované kauze IPB.

Kromě mnou již zmíněného předsedy vítězné politické strany, která se ocitla v opozici, je dalším neoportunistickým politikem skutečný vládce této země, ministr financí Kalousek. Své záměry dotahuje strategicky precizně a často brutálně otevřeně. Je ovšem i dostatečně názorově a morálně flexibilní. Ale jasně a bez zardění. Ve světle oněch oportunistických řešení jest nabíledni nepochopení povolebního kroku Jiřího Paroubka. Nepřijal oportunistické řešení. Tím vybočil. Pochválit ho za to? Určitě ne. Uznat tento krok? To také ne. Tak se rovněž uchylují k oportunismu. Tomu totiž rozumí.

jiri-vyvadil
Vědět, co v politice nastane, mě baví...

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

cernik
Obecně s J. Vyvadilem stran hodnocení vládních stranlze souhlasit.
Nicméně za zcela tak jasné nepovažuji odstoupení J. Paroubka z funkce předsedy ČSSD po volbách v r. 2010.
Bere se za jaksi dané, že v takových případech předseda strany rezignuje. Ale, předseda strany není celá strana,
a každopádně by tak to nemělo být.
Řadu opatření vol. kampaně se schvalovalo min. na úrovni P ÚVV ČSSD.
Podle mne rezignace měla proběhnout až po hodnotícím zasedání P ÚVV ČSSD. A zde, podle mne nyní již bývalý př. Paroubek mohl avizovat své odstoupení, ale požadovat jisté hodnocení vol. výsledku zmíněným orgánem. Tak došlo k tomu, že po jeho odstoupení došlo u ostatních členů k jistému "krčení" ramen a
sám J. Paroubek tak se vzdal možnosti své kritické připomínky ke svým kolegům sdělit. Tak toto bych za jistý oportunismus bral.