Paroubek versus Skopeček: Zvýšit, či nezvýšit daně?

reflex
18.7.2022 11:45
V rámci současné diskuse o daních zveřejnil Reflex.cz názorovou konfrontaci ex-premiéra Jiřího Paroubka a místopředsedy Poslanecké sněmovny Jana Skopečka (ODS). Přinášíme pohled J. Paroubka.

Přestaňme s pokusy na lidech

Nahoru, nebo dolů? Daně zvýšit, nebo snížit? Česko se řítí do recese a tuto hrozivou vyhlídku ještě vyhrocují zmatené představy a plány vlády. Premiér Petr Fiala vystupuje jako skalní odpůrce zvyšování daní. Dokonce je aktivně snižuje, jak ukázalo zrušení EET a převedlo je do kategorie dobrovolné kratochvíle.

Jenže Fialova vláda chce zároveň prudce zvyšovat výdaje. Obranu žene do roku 2024 až někam k 150 – 170 miliardám korun (z letošních 92 miliard), podobnou anebo i vyšší částku může potřebovat na výkup menšinových akcionářů ČEZ, dalších 60 miliard korun vyčlenila na subvencování energetických účtů domácností. Jen obsluha státního dluhu při astronomických úrocích ČNB (důsledek velmi "inteligentních" rozhodnutí Rusnokova vedení ČNB) si vyžádá v nejbližších letech po stovce miliard korun.

Kolik však stát daní vybere, když skončíme v recesi? Zatím zemi drtí „jen" dvouciferná inflace, ale co se stane, když se kohoutky s ruským plynem zavřou úplně (jak si toužebně většina vládních politiků přeje)? 

Jen nedostatek dílů srazil automobilovou výrobu o více než desetinu. A kdybychom byli také bez plynu? S energetickými příděly, které některé podniky úplně vyřadí z provozu? Kolik bude stát tohle?

Takhle to dál nejde, i kdybychom připustili, že výdaje veřejných rozpočtů jsou fér, což je hrdinský předpoklad ve světle kriminálního vyšetřování vládní STAN (které obkličuje i TOP 09). Kde chcete ušetřit? Úspory nemohou spočívat v mrzačení veřejných služeb a v pohublosti státních zaměstnanců. Pod kontrolu je třeba vrátit jak státní výdaje, tak státní příjmy.

Jak toho dosáhnout? Především ukončeme definitivně pokusy na lidech, se kterými přišla roku 2008 Topolánkova vláda, když zrušila západní standard progresívní daně z příjmů a zavedla „rovnou daň“ z prostředí Divokého východu, kde se sebere všem stejně, protože se žádným číslům nedá věřit. U nás to navíc doprovázel podvod se „superhrubou mzdou“, se kterou jsme v tom širém světě už dokonale osaměli.

Když byla za Babiše naše originální „superhrubá“ i hlasy opozice zrušena, byl to krok nad půl propasti. Přišli jsme v rozpočtu státu o 100 miliard korun v době, kdy státní kasa krvácela v pandemii. A nejvíc jsme tím pomohli těm, kdo to nejméně potřebují. Přes celou propast bychom se dostali pouze v případě, kdyby to provázela obnova progresívního zdanění.

Progresívní zdanění nepředstavuje žádnou revoluci. Její relativně vyváženou podobu u nás přece zavedla už vláda Václava Klause! Podle mého názoru bychom se měli ke „klausovskému algoritmu“ daní z příjmu vrátit. Pásma můžeme upravovat, konkrétní procenta měnit, ale princip zachovat.

Progrese by se měla prosadit i do zdanění organizací. Světoví autoři, kteří studují prudký nárůst nerovností ve světě, kdy pár rodin vlastní polovinu planety, zdůrazňují také potřebu progresívního zdanění bohatství. Nejde o to miliardáře ožebračit, ale vytvořit hráz, přes kterou už se bohatství přelévá do sféry moci a mění demokracii na plutokracii.

Ve sněmovně je zrovna novela zákona proti praní špinavých peněz, která usnadňuje identifikaci skutečných majitelů obchodních společností, zpřístupňuje ji na internetu a usnadňuje aktualizaci přes notáře místo zatuhlých soudů. To usnadní i představu o tom, koho a jak zdanit. 

Neznamená to, že daně musí jít jen nahoru. Ekonomice by pomohly zrychlené odpisy u modernizačních investic. Pro robotizaci, automatizaci nebo digitalizaci by mohly být odpisy 100 procent už při zavedení do provozu.

Progresívní zdanění příjmů organizací je něco jiného než izolované výstřely, na které jsme odkázáni bez tohoto systematického nástroje. Sem patří úvahy ministra financí Stanjury o zdanění „superzisků“ energetických firem (a možná také bank krmených stále vyššími úroky).

Potom by se však měla vláda okamžitě zabývat také zavedením zvláštní daně na dividendy, kterých odplývá do zahraničí až 300 miliard korun ročně. Proč by aspoň třetina z této sumy nemohla zůstat v republice? Česká vláda by o tom měla jednat s Evropskou komisí. Naše odvody mimo republiku jsou podstatně vyšší než příjmy z evropských fondů. Progresívní zdanění zisků by však bylo jednodušší.

Bez návratu daňové soustavy k mezinárodnímu standardu se vláda dostane do rozpočtové slepé uličky a bude deficitem následovat Babišovu vládu z let 2000 a 2021, kterou tak vehementně kritizovala.

Jiří Paroubek, psáno pro Reflex 

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.