Patnáct let Česka v Evropské unii

cz eu
1.5.2019 06:50
Podle průzkumů veřejného mínění poměrně výrazně ve společnosti převažuje skupina českých občanů spokojených v EU a přejících si v něm setrvat nad tou skupinou českých občanů, kteří si přejí z něj odejít.

Ovšem ješte nikdo ze věrozvěstů odchodu ČR z EU neřekl, jaká je vlastně alternativa členství republiky v této nadnárodní organizaci. Spolupráce mezi Francií a Německem, jako základna budoucího Evropského hospodářského společenství (EHS) a pozdější Evropské unie (EU), vznikla v průběhu 50. let jako reakce na historické zkušenosti obou zemí z let 1870 – 1945. Obě země mezi sebou v té době během tří generací třikrát válčily. A zejména v případech obou světových válek znamenaly tyto válečné konflikty obrovská zmarnění lidských životů a ztráty nesmírných materiálních hodnot. Politické třídy Francie a Německa tak došly k názoru, že je potřeba zvolit jiný postup. Ti, kdo spolu obchodují, ti spolu neválčí...

A tak spolupráce mezi Německem (západním) a Francií byla fundamentem původní šestičlenné sestavy Evropského hospodářského společenství. EHS se postupně rozrůstalo tak, že zahrnovalo v okamžiku pádu železné opony vlastně téměř všechny významné západoevropské země (výjimkou dodnes zůstávají jen Švýcarsko a Norsko). V roce 2004 se přichystalo další rozšíření EU o další země, mezi nimi také o Českou republiku. Necelých patnáct let poté, co lidé cinkali na českých náměstích při pádu komunistického režimu klíči a dožadovali se mj. vstupu do EU, se čeští občané konečně dočkali. Evropská unie dnes sdružuje dvacet sedm členských států (plus Británie na odchodu), je největším projektem svého druhu na světě. Samozřejmě, že jde o to, aby umožnila volný pohyb lidí, zboží a kapitálu mezi členskými státy. Je však také ohromným projektem mírovým. Od konce II. světové války na územích, které patří ke státům EU, nedošlo v Evropě k žádnému ozbrojenému konfliktu. To za generací našich otců (mluvím v tomto článku za generaci dnešních šedesátníků) a dědů, bylo nepředstavitelné. Česko se během let 2004 – 2018 podstatným způsobem změnilo. Vzrostl HDP na obyvatele podle parity kupní síly ze 17 600€ na 26 800€, což nebylo vůbec špatné. Jiná věc ovšem je, že mohl být mnohem více využit nemalý hospodářský potenciál Česka, čehož zejména dvě pravicové vlády, ta Topolánkova a Nečasova, nebyly schopné. Topolánkova vláda zesílila svou nevhodnou hospodářskou politikou recesi, která k nám přišla ze světa. A Nečasova vláda si dokonce vyrobila svou nevhodnou finanční politikou recesi vlastní. Nicméně i přesto, že nebylo zcela využito potenciálu země a že Česko až příliš spoléhalo na výměnu zboží se státy EU a na příliv kapitálu z týchž zemí, došlo k výraznému vzestupu hospodářství. Ten byl provázen slušným růstem životní úrovně i např. délky dožití.

ČNB v závěru roku 2013 přispěla ke zřetězení tehdejších problémů v české ekonomice, které po sobě zanechala Nečasova vláda, uplatněním ohromných intervencí (2 biliony korun), aby dosáhla stabilní koruny na úrovni velmi podhodnoceného kurzu 27 Kč/€. V důsledku toho došlo mj. ke zpomalení přílivu modernizačních investičních prostředků do země a k pomalejšímu uplatnění technologické revoluce u nás. V roce 2015 vláda země pod vedením Sobotky nedůrazně zareagovala na chybnou politiku Německa i vedoucích představitelů EU k migraci. Češi prostě bezbřehou imigraci lidí z jiných kultur do Evropy a do Česka nechtějí. Nechtějí ani dirigismus EU v této věci a ani hloupá směrná čísla rozdělující migranty jednotlivým zemím EU. V letech 2004 - 2018 našeho členství v EU přišlo do republiky 1306 mld. Kč z evropských fondů. Přes řadu výhrad můžeme říci,že byly použity ke zvelebení země. Po zaplacení našeho příspěvku do EU byl čistý výtěžek z evropských fondů pro ČR od roku 2004 do roku 2018 741 mld. Kč.

Podle průzkumu Eurobarometru 2019 je 33% Čechů spokojeno s členstvím republiky v EU. 68% je spokojeno se svou životní úrovní (v roce 2004 to bylo 62%). Samozřejmě, že určitým nepříliš racionálním jevem byl růst jednostranné závislosti české ekonomiky na Německu, ať už z hlediska dynamicky narůstajícího vzájemného obchodu anebo německých investic u nás. Celých 88 % zahraničních investic u nás jsou investice ze zemí EU (!).

Na závěr chci říci, že Česko není hospodářsky ani Švýcarskem, Norskem, ba ani Velkou Británií, aby si mohlo dovolit při naší poloze v centrální Evropě být mimo EU. Nemáme ani švýcarské banky a vynikající švýcarské přesné strojírenství, ani londýnskou City a britské Společenství národů a nemáme ani norský plyn.

Prostě našimi „zlatými doly“ a „ropnými poli“ je a zůstane jen a jen práce českých lidí a k tomu je nezbytným nástrojem zahraničně-obchodní výměna. Trh téměř se 450 miliony lidmi, který představuje EU, trh bez celních bariér, je pro otevřenou českou ekonomiku tím nelepším možným řešením do budoucna.

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.